Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1581
1581
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Sice krátký, ale zato velmi čtivý příběh z knihovny s krásnými obrázky. Konec jsem neuhádla.
Ze všech krátkých próz ilustrovaných K. Menschikovou se mi Podivná knihovna líbila nejvíc.
Velmi zajímavé čtení s nádhernými ilustracemi, které ve mně zanechalo zvláštní pocity.
Krátká a nádherně ilustrovaná povídka od jednoho z nejznámějších spisovatelů současnosti. Murakami vám už klasicky zamotá hlavu, donutí vás přemýšlet nad významy, číst mezi řádky a zjišťovat si věci z Japonských podobenství a tradic. Pod nánosem snových ( teda v tomhle případě spíš z nočních můr) obrazů a podivností, je příběh o dospívání, ztrátě dětství i jistot. Ani po dočtení nevíte co se to vlastně stalo, co byl sen a co skutečnost. Nebudu si hrát na nějakého extra intelektuála a tvrdit, že jsem vše hned pochopil. Ale dal jsem si tu práci a vyhledal třeba význam špačka v Japonské tradici. Po chvíli pátrání a hloubaní je tahle nádherně ilustrovaná povídka pro mě dalším silným kouskem za poslední dobu. A určitě doporučuju každému kdo nad knihou rád hloubá. Je to jedna z mála knih, která mě opravdu donutila k pátrání. Necelá hodinka čtení a mnohem více času věnováno porozumění :)
Haló, knihomolové, chcete vědět, co se s vámi může stát, když budete pořád chodit do knihoven? Pozor, nevím, jestli vám to někdo řekl, ale je to ne-bez-peč-né!!!
Takže opatrně, jo?
Pohádka?
Nebo příběh s přesahem, který není pro každého?
Krásná ilustrovaná kniha od světoznámého spisovatele.
Tak všelijak by se dala uchopit.
Nehledal bych ovšem za každou cenu rozuzlení textu.
Sám v sobě mám jistý podtext vyprávění, který nikomu nebudu vnucovat.
Více než pochopení, zaujme struktura a jednoduchost příběhu. Postavy, které vám na malém prostoru rozkvetou do poetických rozměrů.
Příběh je bohatý a smutný. Ilustrace doplňují kolorit .
Co více napsat... Přečtěte si...
Co se týče Murakamiho, neumím číst mezi řádky.
Já mu prostě nerozumím. Nevím, co touto krátkou povídkou chtěl říci. Nerozluštila jsem to...
Ilustrace od Kat Menschik jako vždy bravurní, poddajné, milé i děsivé. Velmi se mi práce této výtvarnice líbí. Mohly by se v knihách vyskytovat častěji, i když už ji asi všichni máme spojenou právě s Murakamim.
Autor vykresluje příběh, který něco skrývá. Vím, že tam něco je, ale nedokážu to uchopit. Líbil se mi nápad. Líbila se mi ponurá atmosféra. Překvapil mě velmi rychlý a surový konec. Pak čtenář knihu zavírá, aniž by dostal vysvětlení. Proč? Jak?
Spánek je mistrovské dílo. Birthday Girl je omyl. Podivná knihovna je... divná. Nerozumím pointě... a to mě štve, protože se jako vášnivá čtenářka cítím hloupě, až trapně.
S Murakamim nekončím. Mám z něj respekt.
Tak tohle byl hodně velký blábol. Co tím chtěl autor říct? Závěr příběhu byl tak nějak nedodělaný a postavy tak nějak neuchopitelné a neuvěřitelné. Jediné, co se dá vyzdvihnout jsou ilustrace Kat Menschik. Po knize jsem sáhla jek kvůli knižní výzvě a přiznám se, že se k Murakamimu asi už nikdy nevrátím. Zkrátka to není můj šálek literárního čaje. Zajímavá zkušenost, velmi rychlá, ale ne děkuji.
Tak toto bylo mnohem lepší než spánek. Skvěle se četla, originální děj a zajímavé postavy. Opět nádherné ilustrace. Jednu hvězdu beru za to že je tak krátká a za podivně uchopený konec.
Tak tohle mi hlava nepobrala...co tím chtěl básník říci? Fakt netuším...jen do knihovny budu chodit s jakýmsi respektem...
Práve som dočítal. Murakamiho som mal veľmi rád, no časom sa človek rozvíja a má na niektoré veci iný názor. Prečítal som od neho asi polovicu kníh, ktoré vyšli v českom a slovenskom jazyku, no musel som ich potom všetky predať. Nechal som si len knihu - "O čem mluvím, když mluvím o běhání".
O čom je Podivná knihovna? Mám pocit, že autor píše o sebe... Chlapec, ktorý je ľahko zmanipulovaný, číta rád knihy a nevie povedať nie. /je zvláštne, že mužské postavy vo väčšine Murakamiho kníh sú takto poňaté/ Labyrint pod knižnicou je akoby cesta z ktorej sa spisovateľova duša chce dostať, no nedarí sa jej to. Dedo, ktorý tu vystupuje ako negatívna postava by sa dala zosobniť s pocitom viny, trestajúcim a ťažko dostupným mužským prvkom. Ovčí mužík, podľa mňa môže predstavovať dobrotu, až naivitu a niečo, o čo sa spisovateľ v živote môže oprieť, no nedá sa toho reálne dotknúť. Je to neurčité. Preto ovčí mužík nebol ani muž a ani ovca. Bol oboje. Bol tým aj nebol tým. Ovce vystupujú v Murakamiho dielach nie prvý krát. Spomínate si na výbornú a miestami až mystickú knihu Hon na ovcu... ?
Čo dodať. Nechcem tu niečo rozoberať o čom si myslím, že mám v tom pravdu. Možno sa mýlim, no skutočne cítim, že si touto poviedkou Murakami ventiluje, alebo ukazuje časť svojho vnútra, ktoré nie je veselé. Obsahuje dokonca stopy agresivity a tragiky. Jediná svetlá chvíľa v poviedke je neznámo-známe dievča, ktoré sa v závere premení na vtáčika a vďaka nej sa chlapec oslobodí. Práve tá dievčina mu dokáže pomôcť. Možno povedať, že Murakami môže vidieť istý ventil, alebo záchrannú vestu v jeho neveselých myšlienkach k upínaniu sa na ženu, dievča, či niečo materské. Možno hľadá východisko v žene? Navyše pes, ktorého chlapec v poviedke opisuje a ktorý ho dávno pohrýzol sa objaví v závere ako realita. Stretávanie sa s minulosťou vo forme traumy.
Ak si to takto dáte dokopy, celá poviedka odráža podľa mňa silno vnútorný stav a volanie spisovateľovej duše. Je to dobré, alebo zlé? Ani jedno ani druhé...
Ó tak toto byl opravdu podivný zážitek. Neuvěřitelně tenoučká kniha, která ve vydání od Odeonu zaujme elegantně provedenými deskami a fantastickými ilustracemi. Pro mě se jednalo o první setkání s autorem i s japonskou literaturou vůbec.
Děj knihy je přímočarý, ale těžko říci co vlastně znamenal. Je to dílo velice surrealistické, se zvláštní atmosférou – velice silnou -, která mi (nevím proč) hrozně připomínala atmosféru z děl Howarda Phillipse Lovecrafta. Opravdu nevím proč, možná tomu napomohly ilustrace, ale mám to tak. Knihovna sama mi navíc připomínala Ecovu knihovnu ze Jména růže, ale říznutou jistou Poeovskou depresivitou. (Nemyslím si však, že kniha dosahuje úrovně kteréhokoliv ze spisovatelů zde zmíněných.)
Kniha je plná zvláštního surrealistického humoru, který mi kupodivu ve své absurditě celkem sednul.
Ich-forma, kterou je dílo vyvedeno, se mi také zamlouvala, což není nikdy vůbec jisté.
Dílo obsahuje hned několik zajímavých myšlenek. Například v knize vidím stížnost na sobeckost světa, dále se zde nachází myšlenka, že svět v hlavě každého člověka vypadá jinak a tak vlastně existuje tolik světů, kolik žije lidí – celkem běžná myšlenka, ale i tak zajímavá. A několik dalších, některé jsem pochytil z části, některé zajisté vůbec. A jaká je hlavní myšlenka celé knihy? Nemám páru. Je to zvláštní pocit, ale vlastně je to celkem fajn. Knihu určitě budu číst ještě několikrát.
Problémem knihy je až možná příliš přehnaná surrealističnost a její krátkost. Zdá se mi, že ani jedno téma nebylo dopracováno do konce, kdyby však kniha zdvojnásobila svůj objem...
Závěrem musím říci, že tuto kraťoučkou jízdu jsem si zatraceně užil – s čímž jsem ani nepočítal a tak ji vlastně celkem doporučuji.
Me prvni setkani s autorem. Po precteni mam podivne pocity, je to podivna kniha, a opravdu podivna knihovna.Reknu vam, ze tady by jste si knihy rozhodne nechteli pujcovat :-)Co se mi hodne libilo, jsou ilustrace.
Podivná povídka o podivné knihovně ...
Příběh je těžko uchopitelný, značně surreálný, temně tajemný a hlavně krásný.
Asi jako nějáký z těch zasmušilejších obrazů Salvadora Dalího, převedený do literární podoby. Chápu že to nemusí být pro každého, sám znám osoby které nemají rádi Dalího. Tuto knihu si užijí jen ti, kdo přistoupí na Murakamiho hru. Právě ty čeká poeticky strávená půlhodinka, kterou si budou dlouho pamatovat. Neboť kniha působí silně básnickým dojmem, ačkoliv je psaná docela úsporným, věcným jazykem. Přesto mám pocit jako bych právě přečetl temnou epickou báseň.
S Murakamim se stále poněkud míjím. Tenhle příběh mě... nevím, neoslovil? Grafické zpracování je moc pěkné, přečtené je to hned, ale... asi budu muset zkusit nějakou jeho delší knihu abych si na něj mohla vytvořit definitivnější názor...
Mělo to snad jen jednu chybu... A to, že to bylo tak krátké. Za půl hodiny bylo po všem. Krátký, ponurý příběh, zvláštní konec. Moc hezké ilustrace.
Také si občas chodíte do knihovny vypůjčit knihy o tom, jak se vlastně vybíraly daně v Osmanském impériu?
Trochu mi vadila často se opakující fráze, která byla snad na každé druhé straně.
Celkově mne mrzí tak rychle utnutý konec. Opravdu, zvláštní povídka, která se ve své podstatě ani nestihne rozvinout. A na konci Vám zůstane pár nezodpovězených otázek.
Dobrý námět na příběh. Děj utekl tak rychle, že jsem si z knihy moc neodnesla, ale u mě patří mezi ty dobré knihy.
Tato povídka mi velmi připomíná povídku od Edgara Alana Poa Sud vína amontilladského.
Krátká jednohubka na max.2hodiny čtení. Kniha vypadá dobře, je doplněna ilustracemi. Jinak ten závěr si už příliš nepamatuji, ale líbila se mi tajemná atmosféra strachu a nečekaná ztráta kontroly nad životem při pouhé návštěvě knihovny.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Spíš povídka než celá kniha.. i když by to mohlo být klidně téma na celou knihu. Snová atmosféra této útlé, ale graficky krásně zpracované knížečky mě provedla říjnovám odpolednem u čaje. Tak jen doufám, že nubudu mít stjně divoké sny!