Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1581
1581
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla zvláštní....věc. :D K téhle jednohubce na jeden večer jsem se dostala skrz čtenářskou výzvu. Nevím úplně co si myslet, ale ilustrace a atmosféra, prostě boží.
Mrzí mě jeho pojetí knihovny... Hvězdička navíc za ilustrace. Jinak zajímavé, krátké čtení, ale neoslovilo mě to. Rozhodně jsem čekala víc. Jak od autora, tak od titulu.
První kniha letošního roku a zároveň se poprvé setkávám i s tímto autorem a to vše díky Čtenářské výzvě. Z knihy mám smíšené pocity - nemohla jsem přestat číst, ale bohužel konec mi přišel zvláštní až jakoby nedotažený. Ovšem ilustrace jsou nádherné. Od autora si přečtu určitě i něco dalšího.
Nejpravděpodobnější bude, že chtěl Murakami podpořit trh s knihami a vyděsit tedy čtenáře, aby si raději knihy kupovali. Smysl téhle knihy mě bohužel minul...
X krát zpracované téma knihovny jako labyrintu. Murakami mě svým pojetím vůbec neoslovil, spíš naopak. Jestli v tom mělo být nějaké hluboké sdělení, tak mě absolutně minulo.
Zajímavý příběh odehrávající se v ještě zajímavějším prostředí. Navíc jako bonus krásné ilustrace.
Velmi podivná jednohubka přečtená na lavičce v parku. Atmosféra příběhu mě cele pohltila. Zvláštní konec nakonec tradičně překvapil.
„Proč se něco takového musí stát zrovna mě? Vždyť jsem si jenom šel vypůjčit do knihovny knížku.“
To máš tak, chlapče, jsi prostě další z hrdinů Murakamiho podivných světů a těm se takové věci jednoduše zcela běžně stávají.
Ale …„zaklepal jsem na ty dveře jen docela obyčejně“ … nj, ale přesto zvuky, které se ozvaly, byly zlověstné, copak jsi to neslyšel? Nevymlouvej se, vím, že jsi je slyšel moc dobře, jenže máš smůlu, jsi prostě TEN zvláštní hrdina, který se, z vůle autora, podřizuje svému osudu, tak nereptej a pusť se po cestě, kterou si pro tebe pan autor vymyslel …
A vy, milí čtenáři, pokud prahnete něco se dozvědět o výběru daní v Osmanské říši, pak je Podivná knihovna pro vás to pravé místo.
… „upřímně řečeno, až tolik jsem po tom neprahl. Je mi to znenadání přišlo na mysl po cestě ze školy, ani jsem nevěděl, jak.“ (str. 10) … čímž jsem chtěla ukázat, jak málo stačilo (kdyby mi těch pár úvodních vět někdo předčítal a já nevěděla odkud to má) abych byla jistojistě doma, v dalším z paralelních Murakamiho světů ... „ jsem už holt od malička naučený, že jakmile jednou něco nevím, honem to pádím zjistit do knihovny“ … a to i přesto, že … „zas tak moc mi na tom ale nesejde“ … a teď už to snad musí být jasné úplně všem, kdo je, jako já, pravidelně navštěvujete. Osobitý a nezaměnitelný způsob vyjadřování vás nenechá na pochybách, navíc, když se na scéně opět objevují další a další vodítka (mě např. vážně potěšilo setkání s ovčím mužíkem … „byl celý navlečený do pravých ovčích kožešin. Jen vepředu měl otvor pro obličej, a z něj hleděla dvě přátelská očka.“).
„… ten ale zvláštně mluví, blesklo mi hlavou“ … vždyť to říkám, je to Murakami, tak co byste asi tak čekali než někoho záhadného se zvláštní mluvou? ... a že na pár takových narazíte :-).
Takže, pokud máte chuť na další tajuplnou výpravu, nechybí vám kuráž pustit se do labyrintu záhad s až pohádkovou motivací, přitom si prohlížet kouzelné ilustrace, vydejte se na cestu. Přidanou hodnotou vám může být, pro někoho možná důležité, pro jiného zcela bezvýznamné a obyčejné, zjištění o knihovnách … úplně o všech …
„… víš ty co? Tohle se přece děje v úplně každé knihovně. Víceméně.“
„V každé?“
Jednu „dobrou“ radu na cestu, stále mějte na paměti, že … „Já jsem já a už nic víc.“ … ať už vám ovčí mužík, nebo kdokoliv jiný, bude tvrdit, co chce. Ovčí mužík má totiž svůj „svět ovčích mužíků“ a vy, máte zase ten svůj! … tak si to pamatujte.
Krátká snově pohádková výprava do bludišť, kde nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud nedojdete na konec, labyrintu různých světů, které existují současně, splnila svůj účel, jako správná skoro „pohádka“ vám totiž na samém konci poskytne, ne vysvětlení (to u Murakamiho nečekejte), ale možná spíš takovou murakamiovsky geniální metaforickou přípravu … na to, když si zvolíte „špatně“, resp. když vás okolnosti, nebo, že by vaše podvědomí? (v jakémsi nejednoznačném, nepotvrzeném světě s nejasnými hranicemi, který nepovažujete za nepravděpodobný, a ani nijak výrazně nezpochybňujete jeho platnost), donutí, vydat se po předurčené cestě, po které, zdá se vůbec jít nechcete, a přesto odevzdaně kráčíte … byl to sen? … nebyl to sen?
… a „novoluní se mezi nás vkladlo tichounce jak slepý delfín. … A nový měsíc od nás ledacos odejme.“
Opravdu hodně zvláštní kniha, vlastně nevím, jestli jsem ji vůbec správně pochopila, podle mě si ji asi každý může vyložit po svém. Nicméně ilustrace jsou opravdu dokonalé!
To bylo jako pro děti? Nápad dobrý - bludiště v knihovně, ovčí mužík, němá dívka - znělo to slibně, ale vypadla z toho jakási pohádka, či kam to zařadit.
Podivnou knihovnu vnímám jako hranici mezi jakousi astrální romantickou povídkou a absurdním hororem. Některé postavy mají až "Vianovský" charakter, ale některé texty se čtou jak pasáže z Coehla. Zapůsobilo to na mě atmosférou, protože i díky krásným a velkým ilustracím jsem si připadal jako někde v japonské galerii.
PS: O důvod víc, proč nemám rád knihovny a knížky si raději kupuji!!!
Miluju Murakamiho a miluju knihovny a, přestože do téhle bych se podívat nechtěla, příběh se líbil moc mně i mým dětem, které mají rády horůrky.
Táto poviedka sa mi páčila o čosi viac než útok na pekárnu. Tento príbeh mi prišiel ako príbeh na dobrú noc, ale temnejší a smutnejší. Mne sa to však páčilo. Darmo, Murakami je mocný mág!
Vrátit se alespoň na okamžik do dětství, kdo by si nepřál... Škoda, že to byla jen chvilička.... Přesto hluboká , sladká i bolestná.... Dobro, zlo, láska, smrt... Které dveře v životě otevřít a které nechat zavřené?
Murakamiho povídka Podivná knihovna se odvíjí od jednoho z klasických prvků postmoderny, jímž je knihovna coby labyrint. Murakami tuto metaforu převádí do doslovné podoby, bohužel možná až příliš doslovné. Celý tento krátký příběh pracuje s pohádkovou estetickou a magicko realistickými prvky, leč tyto prvky autor zpracovává poměrně samoúčelně. Z pohádkové estetiky si naopak vypůjčuje zkratkovitost a řešení ve stylu Deus ex machina, což bohužel zrovna dobře nepůsobí. Ostatně i hledat hlubší sdělení se mi zdá přinejmenším obšírné, přítomnost větších témat a myšlenek diskutabilní. Výsledkem je pak průměrná povídka, která působí jako črta, jenž by si zasloužila více rozpracovat. Samotný magický svět povídky mohl být opravdu zajímavý, pohybuje se na pomezí mýtů a (již zmíněné) pohádky. Škoda. Doufám, že nějaké jiné Murakamiho dílo mě nezklame. Je totiž dost vidět, že při větším prostoru určitě dokáže autor dost zajímavé věci. V takto krátkém útvaru však příliš spěchá a důsledkem toho jen klouže po povrchu...
První (a možná poslední) kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. Jedním slovem: podivné...
Moje třetí kniha od autora.....nádherné ilustrace dotvoří úžasný zážitek ze čtení, který právě po dočtení knihy mám.
Knihu jsem měla přečtenou ani ne za 20 minut a povídka se mi moc líbila. Upřímně, pokud někdy vejdu do knihovny, tak si tenhle příběh vždycky vybavím a budu se mít na pozoru. Akorát konec byl pro mě trošku matoucí a moc jsem ho nepochopila, nebo spíše netuším, jestli tím autor chtěl něco naznačit/říci.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
A tohle bylo jako co? Sci fi pro batolata nebo horor pro děti? Jinak jsem existenci tohoto díla nepochopila! Zachránily to nádherné ilustrace a počet stránek 43 text a zbytek ilustrace. V součtu 63 stran. Bohužel nic co by mě oslovilo, zaujalo. Téma ve výzvě splněno ale za mě velké zklamání!