Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Aj keď vydanie Spánku možno chápať ako predkrm k pripravovanej zbierka Elephant Vanishes tiež sa mu nedá uprieť ekonomický záber, ktorý zapĺňa prázdno po vydaní tretej časti 1Q84. Každopádne sa štýlovo vyrovnáva poviedkam zo zbierky Po otřesech. Obsahuje tradičné Murakamiho "trademarky" (nepracujúci človek, brandy, Mozart, velikáni ruskej literatúry), ktoré používa vo svojich väčších románoch, v zase odlišnom rozpoložení a v rozličných súvislostiach. Atakujúc stereotypnosť typického života, pokladajúc existenciálne otázky, hl. hrdinka sa zamotáva do niečoho nevysvetliteľného (a tak ako v iných dielach jej to nepríde zvláštne). Niekedy sa takéto "zahrávanie" skončí dobre a inokedy zle.
Ani vám nevím, podle mě to byla snad i zbytečná ztráta času to napsat... Ale jinak klasický Murakami, tajemno na konci se mi zamlouvalo.. Ale už po ní asi nikdy nesáhnu..
Perfektně napsaná povídka, ve které se sice nic neděje ale o to vás více baví, jak dokáže popsat (ne)všední události každého dne,každého člověka trpící nespavostí. Murakami je zkrátka mistr ve vypravování...
Když se zhasne,člověk žasne.
Sníme celý svuj život ? Spánek je mrhání časem ? Co bychom celé noci dělali ?
Prostá prázdnota,nočních mur každodennosti,snová realita,bez konce,ze které se nemužeme probudit,leda možná až po smrti.
Každý den se opakovalo navlas to samé...
Malinkatý Murakamiho skvostík,který nedá spát.
Tato povídka neukazuje nespavost jako zžíravou touhu po kýženém spánku, jehož hlavní hrdinka nemůže dosáhnout. Nespavost, jak je autorem popsána, se stává prostředkem. Díky tomu, že protagonistka příběhu nepociťuje žádnou únavu i přes několik dní trvající bdělost, si postupně uvědomuje rutinnost svého smysl postrádajícího života..
Zajímavé, otevřené, nijak strhující :)
Pořídila jsem si ji jen proto, že je to Murakami. Asi bych za jinou takhle útlou knížku tolik peněz nedala. A možná právě na to nakladatelství spoléhá. Nicméně k samotému ději musím říct, že na první pohled opravdu moc zajímavý není, ale pokud člověk čte i mezi řádky, určitě mu kniha má co dát. Minimálně tedy zamyšlení se nad tím, jak člověku kolikrát ubíhá život, aniž by se v něm vlastně něco zajímavého dělo. Plus u mě mají ilustrace a dokonce i otevřený konec. Myslím, že se k té povídce výborně hodil, protože mě taky tak trochu vytrhl ze stereotypu :)
Je to spíš povídka, než kniha, ale na druhou stranu, vím co to je nespavost a tak jsem si celý děj užila, za mě skvělé.
Nebavilo mě to.... možná příliš krátké, víc propracovat děj a nějak ukončit a bylo by to lepší.
Kniha špatná není, čte se dobře. Ale ten závěr mohl být teda lepší, nijak to v podstatě nekončí ...
H. Murakami patří k mým nejoblíbenějším autorům, proto jsem také od této novely měla určitá očekávání. Mohu ale bez výčitek říci, že mě zklamala. Nad většinou jeho děl jsem ještě dlouhou dobu po jejich dočtení přemýšlela a nacházela v nich stále nové a nové věci a světy, ale u této tomu tak nebylo. I když se čte velmi rychle (vzhledem k osmdesáti stranám a ilustracím, které ale velmi chválím), připadala mi nudná.
Z ilustrací v knize jsem nadšená! Z příběhu už o něco méně, ale musím uznat, že to mělo opět hodně zajímavou atmosféru, jako všechny Murakamiho knihy. Bylo by fajn nemuset pár dní spát, člověk by zvládl tak strašně moc věcí.. Ale sedmnáctou noc už bych asi nevěděla co s takovým časem a asi bych propadala panice, přece jenom spánek je moje oblíbená činnost.
Hezky napsané, krásně ilustrované, ale absolutně o ničem. Co jsem to vlastně četla a proč?
Jedna povídka za 249Kč. Za pár let se stal z Murakamiho mainstreamový business. Co nadělám...ale povídka byla dobrá.
"Tu změnu ovšem nikdo nepozná. Nikdo ji nezaregistruje. Vím o ní jenom já. I kdybych jim to přímo řekla, oni by to zřejmě nechápali. Asi by se mi ani nepokoušeli uvěřit. A i kdyby se třeba i pokusili, nikdy by doopravdy nepochopili, co vlastně cítím. Měli by mě nejspíš jen za někoho, kdo jim narušuje svět jejich vlastních racionálních vývodů."
První kniha, kterou jsem od tohoto autora četla. A podle toho, jak je chválen, jsem asi čekala víc. Nevím, jak jsou na tom romány, přeci jen toto byla novela, každopádně nesedla mi. Přišlo mi to napsané s jakýmsi odstupem, resp. vyprávěné hl. postavou. Je dost možné, že to byl - vzhledem k myšlenkám, které novela nese - záměr, ale nevím. Vypráví to žena, ale já jako žena jsem měla obrovský problém v tom ženskost najít. Ženskost a uvěřitelnost. I tehdy, když tam hl. postava říkala, že svého syna "hluboce miluje", tak jsem jí to nevěřila, celé mi to přišlo neosobní. Ale co já vím, jaký byl autorův záměr.
Nechci říct, že to bylo úplně špatné, nápad zajímavý, narážky na stereotyp dobré, člověk se zamyslí, jestli se přesně takhle nevyvinul i jeho život, myšlenky knize neupírám. Jen to zpracování mě nenadchlo.
Ilustrace ovšem byly zcela vynikající!
Nějaké jeho knihy si určitě ještě přečtu, abych si mohla vytvořit objektivnější názor a neusuzovat jen z jedné kratičké novely.
Krátký příběh, který však obsahuje tolik, že ani po jeho přečtení vám nedá spát. Co říct? Tentokrát jsem s komentářem váhala, příběh ve mně musel dozrát. A i dnes nedokáži plně vyjádřit, všechny pocity z něj. Zůstalo tolik nevyřčeného.
Jako první schůzka s Murakamiho psaním to bylo dílko výborné. Jeho styl se mi velice líbí a vím, že zdaleka u tohoto díla neskončím.
"Spánek" je povídka o ženě v domácnosti, která naráz bez zjevné příčiny nemůže spát, a jak s tímto svým problémem a "získaným" časem naloží. Tolik zjednodušeně obsah povídky, chci se vyhnout spoilerům :). Souhlasím s tím, že každý potřebuje svůj prostor, čas, který má jen sám pro sebe. To, čemu moc nerozumím je skutečnost, že paradoxně tato žena, vzhledem k náplni svého dne, tak, jak je v povídce popsán, měla (dle mého názoru) možnost vytvořit si tento čas i během dne...a přitom uvažuje tak, jakoby neměla minutu volnou a tímto svým nespáním získala čas, "kdy si může dělat, co se jí zlíbí, aniž by to koho sebeméně obtěžovalo, aniž by tím na koho kladla jakékoli nároky." Chápu narušení stereotypu, ale myslím, že v určitém stereotypu žije většina běžné populace... Nicméně povídka je zajímavá, a to zejména pro vlastní představy, jak bych se získaným časem naložila já sama :))
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Zajímavá povídka. Pořád jsem čekala, co z toho nakonec bude .... a ono "nic" :-). Jinak knížka je vizuálně moc pěkná, to se povedlo.