Musím tě zradit

26.03.2023

Silný příběh doporučuji si ho přečíst

26.03.2023

Hned na úvod se musím zeptat, proč se o tomhle ve školách vůbec nevyučuje? Proč už dneska nikdo neví, jaký režim byl v Rumunsku, co se tam dělo?

Cristian žije ve státě, kde se nedá věřit nikomu, všichni radši šeptají, aby je nikdo neslyšel. Za jejich jakýkoliv názor by se mohli zavřít. Jídlo na příděly, ale na jak drastické? Elektřina, ale jenom, když ji vůdce Ceausescu nenechá vypnout. Škola od rána až do večera, aby lidé neměli na nic čas. Jeden malý byt pro celou rodinu. Zakázaná antikoncepce a potraty.
V tomhle světě žije Cristian.
Občas se u Hvězdáře promítají americké filmy, kde je dostatek jídla, lidé mají svůj názor a všichni se smějí. Cristian tomu nechce věřit.
Jednou vypuknou boje v Temešváru a Rumunsko má šanci na revoluci. Jak to vypadalo při rumunské revoluci? To přesně se dočtete v téhle úžasně knížce.

Tohle se mi moc líbilo a musím uznat, že Sepetys vybrala téma, o kterém se dneska už zas tak neví a napsala o něm poutavý příběh, který vás nutí číst až do konce.

25.03.2023

Knížku jsem koupila mamince k Vánocům, hned ji přečetla a okamžitě mi ji vynucovala. Prý si ji prostě MUSÍM přečíst! Mamča má podobný vkus jako já, takže jsem čekala, že se mi knížka bude líbit, ale jakože WOW! Nečekala jsem až takovouhle pecku. Necelých 24 hodin po nalisování první strany mám dočteno a jsem plná emocí.

Slyšela jsem nějaké drobky informací o krutém režimu v Rumunsku, ale až příběh sedmnáctiletého Cristiho mi odkryl hrozivé detaily života v Bukurešti. Už nikdy nedostanu z hlavy představy ubohých rodin vměstnaných v garsonkách bez jídla, elektriky, teplé vody... Neustálý strach, že vaše dítě na ulici roztrhají zdivočelí psi nebo vás tajní agenti umlátí k smrti za vypití nepovoleného kontrabandu - Coca coly... Dokonale napsaný příběh temné kapitoly naší minulosti. Autorka dokázala zachytit utrpení národa, o jehož boji jsem ledva zaslechla.

Knihu doporučuju každému! A za mě by právě takovéto příběhy měly být fixně zařazeny do povinné četby. Je naší povinností nezavírat oči před utrpením jiných lidí. Není horším zneuctěním padlých obětí, než vůbec o nich netušit. Stydím se za svou nevědomost a jsem ráda za každou knihu, která tímto způsobem šíří osvětu mezi neznalými obyvateli "moderního světa".

25.03.2023

Moje druhá kniha o poměrech v Rumunsku za dob komunistických. Jiný pohled, který mi otevřel oči z hlediska běžného života obyčejných lidí. Smutná, ale velmi povedená kniha

19.03.2023

Opět mi spadla brada. Musím se přiznat, že jsem se při čtení dost zastyděla, jak málo toho o rumunské historii vím. Příběh byl tak šokující, že si určitě dohledám více informací.
A před Rutou teda klobouk dolu! Je to prostě mistryně historických románů. Doufám, že je pravda, že se chystá psát knihu i o české historii.

18.03.2023

Chvályhodný počin, jak pomocí osobního příběhu poukázat na historické události, které možná ti mladší neznají. Chvílemi mi kniha hodně připomínala Orwellovo 1984, na můj vkus se až moc tlačilo na pilu. Obávám se ale, že lidstvo se stejně nepoučí.

17.03.2023

Musíte číst a přiznat si, jaké jsme měli štěstí v listopadu 1989...

Tenkrát jsem se i já taky
moc bála a nebylo mnoho těch, kterým se dalo opravdu věřit.
Ale člověk má krátkou paměť, bohužel.

15.03.2023

Je to psáno pro dospívající mládež, takže jazyk je trošku jednodušší. Ale právě proto se to tak dobře čte. I já se přidávám k těm, kteří jsou z knihy nadšeni a o Rumunsku skoro nic nevěděli. Paní Sepetys mi opět poodhalila kus neznámé historie.

13.03.2023

Vzít takto těžké téma a zpracovat ho v něco tak skvělého, co se čte prakticky samo je největším darem Ruty Sepetys. Znovu a znovu mě překvapuje svým citem, s kterým dokáže vdechnou příběhu ten správně vyvážený historický rám.

O Rumunsku a jeho historii nevím téměř nic, ale pokusím se to napravit.
Doporučuji!

TA KNIHA VÁM VEZME DECH!

11.03.2023

Tohle bylo mrazivé, brutální a tajemné.
Krátké a stručné kapitoly, které dokázaly obsáhnout vše podstatné. Všechny hrůzy komunistického Rumunska.
Děkuji autorce, že si vybrala právě toto téma a rozšířila mi tím znalosti. Probudila ve mně touhu dozvědět se více.

10.03.2023

Začala jsem číst a nepřestala. Ke konci mi i slza ukápla. Myslím, že mnoho lidí vůbec neví, že se tohle dělo v Rumunsku. Já tedy vůbec nevěděla. Bylo mi tak strašně smutno, byly to zlé časy. Když to utrpení čtu, nechce se mi věřit, že to byla skutečnost. Nechce. To přece není možný. Rozhodně mi tento příběh poskytnul více informací. Ještě teď jsem z toho rozhozená. Tato historie nesmí být zapomenuta.

07.03.2023

"Lituješ mě?
Rty co nepoznaly chuť ovoce,
o samotě v zemi mezi miliony,
klopýtám k šibenici ze špatných rozhodnutí
a slyší a smějí se...."

Crisovi je 17 a měl by řešit klasické problémy dospívání. Místo toho stojí hodiny fronty na zbytky jídel, bydlí v jednopokojovém bytě s dalšími čtyřmi lidmi, teplota v něm v zimě klesá k 8 stupňům. Píše se rok 1989 a zatímco po celé Evropě komunismus zažívá pád, v Rumunsku panuje hlad, bída, zmar a zcela bezútěšná situace.

Cris je postaven před těžkou zkoušku, kdy dostane na výběr - buď bude krysou, udavačem, práskačem, či chcete-li informátorem, nebo jeho děda nedostane léky na leukémii. A tak Cris bojuje nejen s výčitkami svědomí, ale především s prohlubující se paranoiou, která ničí úsudek a zastírá zrak.

Kniha je protkána mrazivě hlubokými myšlenkami jako: "Lepší umřít vestoje, než vleže", nebo: "Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali?" či slova o krutém vládci Ceausescu: "Ukradl nám naše vlastní já a přivlastnil si je. Zlomil duši Rumunska a proměnil krásnou krajinu v postapokalyptickou pustinu ztracených...."

Proč byste si knihu měli přečíst? Protože to není klasická fabulace a snaha se přiživit (jako vidíme na tématu koncentračních táborů). Autorka strávila roky bádáním, rozhovory s pamětníky a chce, aby svět věděl, co se dělo v Rumunsku. Rozšíříte si obzory, protože já jsem o situaci v Rumunsku neměla ani ponětí, nikdy jsem se nad tím ani nezamyslela. Při čtení o tom, jak vylitý olej stírali čistým hadrem, aby jej mohli použít, stání dlouhé hodiny na mrazu kvůli odkrojku chleba, napadání divokými a hladovými psy.... No, člověk si uvědomí, jaký blahobyt, přebytek a plýtvání nese dnešní doba.

Kniha je velmi emotivní, od poslední třetiny jsem měla slzy v očích a to je u starého cynika jako jsem já opravdu co říct. Proto nejen že ji doporučuji ke čtení, ale prosím i o šíření, takové věci by se měly šířit dál. Kniha je dobrá nejen obsahově a svým přínosem, ale i stylem psaní, kdy můžeme číst myšlenky Crise, jeho poezii a zároveň zápisky ostatních agentů.

"Nezapomeneš na mě?
Na kluka, co má na zádech
připnutá křídla naděje,
která nikdy nemohl roztáhnout.
Už nikdy se nedozví,
čím mohl být.
Čím jsme všichni mohli být...."

07.03.2023

S pocity, které ve mně kniha zanechala, vám musím oznámit, že tahle kniha by měla být rozšířena mezi co nejvíce lidí. Sama jsem se ji snažila navrhnout do maturitního seznamu, protože by tam díky tomu přibyla jedna velmi hodnotná kniha, bohužel je pro maturitní seznam moc nová. Přála bych si, aby si knihu přečetli i ti co moc nečtou. Nezažila jsem naši Sametovou revoluci, ale v porovnání s tím, co se stalo v Rumunsku, jsme měli opravdu štěstí.

06.03.2023

Rumunsko, rok 1989.
Život v Ceausescově diktátorském režimu je v knize popsán očima sedmnáctiletého Cristiana, který sní o tom, že se stane spisovatelem, ale místo toho se musí stát informátorem. Nemůže věřit vůbec nikomu - svým přátelům, a dokonce ani své rodině!
Já si Cristiana oblíbila od samého začátku a prožívala jsem jeho příběh spolu s ním. Bylo to kruté, drsné, smutné, ale tak plné odvahy. Vůbec si nedokážu představit, jaké to je, stát v zimě frontu na chleba, a nebo mít neustálý pocit, že jste sledováni!
To, že knížky od Ruty Sepetys jsou výjimečné, jsem věděla, ale že až takhle
O komunismu v Rumunsku se toho na školách moc neučí, což je obrovská škoda. Ale o to víc jsem autorce vděčná, že právě toto téma, o kterém se moc nemluví zpracovala takhle dokonale.
Tohle není jen YA knížka, Musím tě zradit by si měli přečíst všichni!

05.03.2023

Tak to je opravdu strhující a poutavý román o životě lidí v Rumunsku za vlády Causesca. I my jsme poslouchali radio Svobodná Evropa, ale toto jsme si nedovedli představit. Kniha plná emocí, napětí, strachu se čte sama. Velké štěstí, že u nás to takové letech sametové revoluce nebylo. Velký čtenářský zážitek, doporučuji.

05.03.2023

Kniha jednoduchá na čtení, krátké kapitoly. Příběh silný. Vůbec jsem nevěděl, že na tom Rumunsko bylo o tolik hůř. Tyto informace budu šířit dál.

03.03.2023

Naprostá pecka! Zažila jsem 70. léta i éru komunismu u nás, ale toto předčilo mé očekávání. Vřele doporučuji přečíst!

02.03.2023

Já nevím, upřímně jsem čekala více, protože jsem od autorky již přečetla všechno a tohle byl slabší kousek.
Příběh je bezpochyby silný a smutný, ale připadal mi povrchně zpracován, i přestože autorka uvádí mnoho zdrojů.
Uběhlo to rychle, jako by to všechno byla jedna epizoda dlouhé série. Byl to záměr?
Přiklonila jsem se ke 4 hvězdám, protože mám autorku velmi ráda a nerada bych od ní odrazovala nové čtenáře.

02.03.2023

Miluju knížky, které mě přimějí hledat o tématu dál. A to ty od Ruty Sepetys umějí. Stejně tak i Musím tě zradit. Autorka umí chytnout od prvních stran, vypráví rychle a čtivě, její příběhy jsou napínavé. Romány zasazuje do historických reálií a nelze než smeknout před ní, jak perfetně pracuje se zdroji. Dozvídáme se tak leccos pro nás určitě kolikrát i nového. I tak já, ač jsem samozřejmě něco o rumunské historii věděla, ne zdaleka tolik. Postavy byly výborné, příběh dechberoucí, moment dojetí u mě velmi vysoký, neubránila jsem se slzám. I když částečně to byly slzy vzteku nad tím, jak se mohlo něco takového dít, ta nespravedlnost ve mně tak šíleně rezonovala. Ten život-neživot, kterým Rumuni museli kráčet, ta neustálá obava (a oprávněná), že mě někdo sleduje, ta naprostá neúcta vyšších míst v lidství, to omezování, to je prostě tak moc uff. Částečně jsme to někteří z nás zažili i na vlastní kůži, i když ne tak drasticky jak v jiných zemích (a někde to je dodnes). A možná i proto se to třeba zrovna mě tolik dotklo. Zkrátka u mě Ruta Sepetys tnula do živého a vlastně díky za to.