Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532625/bmid_muz-jmenem-ove-65d5e597639c4.png
5
4655
4655
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Kniha na mě hluboce zapůsobila. I když je Ove bručoun a s největší pravděpodobností bych ho za souseda nechtěla, získal si mě hned po první kapitole. V knize je mnoho smutných momentů, přesto je to velice milé a laskavé čtení a jak už tu někdo zmínil, celou knihu jsem se usmívala. Muž jménem Ove řadím k nejlepším knihám, které jsem četla.
Ač se zdá, že Oveho svět je černobílý, je ve skutečnosti plný barev. Kniha je plná lidskosti a emocí stejně tak jako život. Jednu stránku se smějete a při další polykáte slzy. V něčem mi to připomnělo příběh Forrest Gumpa, protože život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. V tomhle případě je život taky velice rozmanitý, protože každý den vás nas*re někdo jiný. A právě proto je tak barevný. Ove se stal prostě mým idolem, naprosto se v něm vidím za pár let, až moje stupnice sarkasmu dosáhne svého pomyslného vrcholu. A jak se pozná opravdu zábavná kniha? To je tak, když sedíte v čekárně plné lidí, kde panuje hrobové ticho a vy se najednou při čtení začnete smát nahlas jako blázen!
Ubrblany dobracky Ove. To díky němu jsem měla v době čtení knihy neustále rty v mírném úsměvu. Budeš mi chybět, Ove...
Půjdu trochu proti proudu, ale tento styl humoru "každá věta musí být hrozně vtipná" moc nemusím. To se mi daleko více líbily vážné pasáže. A přiznám i slzy v očích na konci knihy. Každopádně mezi nejlepší knihy Oveho neřadím.
Nevím, zda jsme byli naučeni od malička, ale švédské spisovatele prostě můžu. A pan Backman s mužem OVE, je prostě TOP. Hlavní postava si vás získá, ač budete namítat, že se jedná o malého bručouna. Záhy zjistíte, že se jedná o normálního člověka, jenž má realistický pohled na svět a srdce na pravém místě. Při čtení se budete často usmívat, dokonce smát nahlas, ale občas vás dostane a bude se vám chtít i plakat. Frederik Backman se vám dostane pod kůži, tento příběh je prostě okouzlující a nebudete chtít knihu skončit.
Vracím se ke komentáři, jelikož jsem slíbila, že si poslechnu audioknihu. Úžasné podání pana Vlasáka, bylo perfektní se znovu vrátit k oblíbeným situacím s Ovem při nákupu počítače, autoškole, k šarvátce s klaunem,...ale rozloučit se s Ovem, jako bych ho znala, prostě se slzami v očích. Krásná kniha a úžasná audiokniha, doporučuji je
Nádherná kniha, opravdu nádherná. Smála jsem se a brečela zároveň. Pro mně je tohle literární skvost. A ten překlad - naprosto dokonalý. Kéž by bylo více takových knih.
Dobré, bavilo, jen jsem očekával ještě o kousek více. Po přečtení některých komentářů jsem byl little bit hyped - nikoli brilantní, ale dost dobré;) 90%
Proč jsem se při čtení smál jak blázen? A proč jsem o pár stránek dál měl slzy v očích?
Po prvních dvou kapitolách jsem usoudil že se kamarádka asi zbláznila, když mi doporučila tuhle brutálně depresivní knížku, a chtěl jsem skončit.
Naštěstí jsem to neudělal a tak teď můžu přiznat že jsem snad nikdy nečetl tak vtipnou a zároveň tak smutnou knížku.
Je prostě skvělá.
"Já, hergot, nejsem nepříjemnej!"
Co je to za podělaný život a zkažený svět, když už člověk nemůže ani v klidu spáchat sebevraždu?! Doba se mění, společnost také a ne každý jedinec je schopen držet krok. Někdy se však může přikutálet kamínek, který spustí lavinu změn. Například čerství přistěhovalci v rozšiřující se čtvrti.
Zpočátku jsem se cynicky pochechtávala a říkala si: "No tebe bych chtěla za souseda, Ove!" Ale jak kapitoly ubíhaly, z té věty se vytrácel sarkasmus. Do finále bylo ještě daleko a já už bych s tím nevrlým chlápkem klidně sdílela dvojdomek. Našla jsem v něm několik mužů, co ovlivnili mou existenci: zásadového a společensky nepoužitelného manžela, poctivého a manuálně zručného dědu, přímého až nerudného otce, ba i v sobě jsem objevila cosi z Oveho.
Často jsem při poslechu v práci dusila smích, jindy zvážněla, chvílemi posmutněla, každopádně jsem se většinu času báječně bavila. Tolik humoru, moudra, skvělých postřehů i lásky... nádhera!
Teprve v závěru to autor trochu přeháněl s cukrkandlem (ne, že bych Ovemu nepřála), čímž ohrozil pátou hvězdu. O záchranu se postaral Jan Vlasák, jehož přednes považuji za naprosto geniální: ať šlo o hartusícího Oveho nebo třeba žvatlající tříleté děvčátko, vrhal se do textu s patřičným elánem a emocemi, jaké by mi při pouhém sledování řádků asi nebyly dopřány. Měla bych začít nosit klobouk, ať můžu uznale smekat. Snad bude stačit mé vděčné: děkuji (Fredriku Backmanovi, Janu Vlasákovi, všem, kdo se na knize pečlivě podíleli... a neměla bych zapomenout ani na čtenáře, jejichž nadšené ohlasy mě k románu dovedly). 90-95%
Nádhera,Backman je prostě kouzelník.Kolik citů a emocí umí zasadit mezi řádky.Moje srdcovka.
Jedna z nejkrásnějších knih o dobru v nás.
Oproti některým knihám z poslední doby velmi oceňuji dopracovaný konec. Někdy mám pocit, že autoři už to chtějí mít za sebou a moc si se závěrem práci nedají. U této knihy jsem byla moje zvědavost plně uspokojena.
Jak obměkčit srdce starého mrzouta.. hezký příběh s kapkou humoru a dojemným koncem.
Výlet v modrém Saabu mezi řádky této příjemné knížky - s bělovlasým nerudným řidičem Ovem a vypelichaným kocourem na sedadle spolujezdce, stál doopravdy za to. Dovezl mě s neobyčejnou laskavostí do příběhu, kde jsou Láska, Čas, Život i Smrt vážně podivuhodné věci...
Tato kniha je mou poslední, která mi od autora zbývala přečíst. (I když doufám, že se ještě dočkám dalších.) Musím říct, že je to skvělý příběh o lásce, ale i o tom, že bychom neměli odsoudit člověka jen proto, že si po Volvu pořídil BMW.
Britt-Marie mi ale k srdci přirostla mnohem víc a Medvědín? Tak na ten nemá nic...
Ke knihám autora se vždy tak nějak dlouho odhodlávám, ale pak jsem nadšená a většinou to končí slzami. Doporučuji všemi 10. Člověk neví ani jak se to stane a najednou je na konci knihy se slzami na krajíčku.
Dočetla jsem včera, a musím se od té doby stále usmívat. Ne proto, že Ove je tedy řádný morous, ani proto, že ten umanutý kocour jako by byl napsaný podle toho mého.
Ale proto, že poprvé a naposledy zamilovaný mladý Ove mi tak hrozně moc připomíná mého tátu. Tím, že zastává názor, že věci by se měly dělat tak, jak se dělaly vždycky. Že největší spoleh je na věci vyrobené doma, ne v cizině. Že nejde " s dobou", ale představuje, kolikrát sám proti většině, ten starý svět a starou výchovu. A že miluje stále jen tu jednu ženu, která v něm vidí to, co ostatní ne.
Stejně jako můj táta, který dodnes miluje tu střapatou holku v gumácích, ke které přijel na podzim před třiceti lety koupit prase :-)
I když ho ta střapatá holka občas dohání k šílenství :-)
Člověk se už nemůže ani v klidu zasebevraždit!
Ove je prototyp nerudného důchodce, takového toho co nadává na všechny a na všechno a dřív by se tohleto stát nemohlo. Anebo je to trochu jinak? Třeba je to jenom člověk, který má rád svůj klid a pořádek. Jo, je přísný, ale nejvíc na sebe. Jo, je malicherný, ale současně se dokáže rozdat. Jo, je nerudný, ale nikdy vás nepodrazí, je totiž rovný chlap. A svou ženu miloval až za hrob - to je obrázek, který postupně odkrývají retrospektivy.
Noví otravní sousedi ze zapšklého důchodce udělají príma chlapíka. Uznávám, příběh není moc originální (Gran Torino...). Čtenář tak nějak tuší, jak to celé dopadne. Ale stejně je to moc pěkná knížka, po které snad časem sáhnu znova, až mě přepadne chandra z toho, jak jsou lidi omezení.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Bezvadná, oddechová a nenáročná knížka, která se čte sama. Přečetla jsem za týden. Ove mě bavil:-))). Ve spoustě věcí mu dávám za pravdu a vcelku mu rozumím. Příběh jsem autorovi věřila, ačkoliv tak v poslední pětině knihy se tam objevovaly už tak trochu naivní, až 'pohádkové' výjevy. Líbilo se mi však členění do kapitol, kdy se postupně skládá příběh minulý a současný. Hezké a dojemné bylo vyprávění z Oveho dětství a dospívání. Nesčetněkrát jsem se dost nahlas smála. I na veřejnosti:-D. Některé hlášky jsou boží. Ove je taky boží a kocourek jakbysmet. Nelze jim než fandit;-). 5 hvězdiček ale dát prostě nemůžu. Odpovídalo by tak 4,5. Líbí se mi přebal knihy. Osobní poznámka: Partner to nedávno poslouchal jako audioknihu, tak bylo fajn, že jsme se o tom mohli bavit a já mu třeba říkala: "Teď jsem u toho a toho, to nemá chybu:-)))." Mimochodem Jan Vlasák to prý načetl skvěle, což mě vůbec nepřekvapuje.