Muž jménem Ove (filmová obálka)
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508949/bmid_muz-jmenem-ove-muz-jmenem-ove-filmo-hLh-508949.jpeg
5
4497
4497
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků ho sice vystřídali už před pár lety — což on sám považuje za převrat —, ale to mu rozhodně nebrání vykonávat funkci strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi humorně ztvárňuje řadu důvěrně známých situací. Je to kniha, jež má svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Oveho si nejde nezamilovat.
A ano, ze začátku mi přišel jako starý mrzout, co hledá problémy všude kolem sebe a nesnaží se být ani trochu milý a to ani na lidi, kteří by si to zasloužili.
Ale jak se příběh vyvíjel dál, Ove mi čím dál víc přirůstal k srdci.
"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec... Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."
„Tvůj táta vždycky říkal, že kdo mlčí, nemele kraviny.“ Ove beze slova souhlasil. Tohle lidi buď chápou, nebo nechápou.
Skvělá kniha. Člověk hltá stránku po stránce a emoce se střídají, jako na běžícím páse. Záchvěvy lítosti, empatie, antipatie, starosti, zloby, dojetí, smutku, radosti, smíchu... a spousty dalších. Musím uznat, že s Ovem Frederik Backman opravdu zaválel. Spolkla jsem tuto postavu i s navijákem. Jako by bylo možné Oveho skutečně navštívit, jako by byl jedním z nás, reálných. Ještě budu muset v sobě nechat doznít jemné tóny, na které mě kniha naladila. Těžko se s ní loučím, takže si ji jistě přečtu znovu. Také sáhnu po omlouvající se babičce, abych zjistila, zda je Backman skutečně stejně tak okouzlující a výstižný, či zda je to jen o štěstí.
První kapitola mě pobavila, u dalších dvou jsem si říkala: a jéje, knížka o protivném starém dědkovi, no potěš koště, to se mi vůbec nechce číst. A po dočtení? Zůstal ve mně dojem, že to byla opravdu krásná knížka.
Se stoletým staříkem to nemá vůbec nic společného, spíše bych to přirovnala k filmu Gran Torino. Pasáže z Oveho minulosti jsou opravdu zajímavé, dozvídáme se o něm, jaký je člověk a jaký měl osud. Oproti tomu pasáže z přítomnosti jsou nejprve často komické kvůli Oveho nátuře, později takové moc hezké, protože postupně se z něj stává lidštější člověk, aniž by si to uvědomoval.
Ještě bych ráda vyzdvihla použité příměry. To se jen tak nevidí, aby autor tak barvitě a trefně uměl vystihnout pocit nebo výraz daného člověk pěkně použitým příměrem.
Neuvěřitelná kniha! Troufám si říct, že je to pro mě překvapení roku... Čekala jsem jen takovou lehkou zábavu a oddech, ale Ove mě dokázal rozesmát, naštvat a rozbrečet na jediné stránce. Trochu jsem se v tom starém mrzoutovi našla, vždycky když šlo o princip, jako by to bylo trochu o mně :)
Zamilovala jsem si snad každou postavu včerně kocoura.
Opravdu smekám nad autorovou "zručností", tolik krásných slovních obratů a přirovnání jsem dlouho na jednom místě nepotkala.
Na závěr bych si dovolila jen citát z knihy, který mi naprosto učaroval..
"Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let se ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, kdy se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemstív totiž dělají domov."
Nádherná kniha. Byla jsem připravená, že konec bude pravděpodobně smutný, ale stejně jsem měla slzy v očích. Při čtení jsem se několikrát hlasitě rozesmála, i když se Ove téměř po celou dobu chystal dobrovolně odejít za svou milovanou ženou. Doufám, že takového muže jednou potkám...
Tomuto příběhu jsem se dlouho vyhýbala. Především proto, že kniha je až příliš často srovnávána se "Stoletým staříkem", který mě příliš nenadchl. A to byla chyba! Příběhy jsou naprosto odlišné a Ove mě narozdíl od Allana nadchl. Jeho příběh je úžasný - stejně tak je jeho život plný úžasných okamžiků. I když působí jako mrzount, tak má dobré srdce. Láska k jeho ženě a (ne)ochota pomáhat druhým je obdivuhodná. Takže pokud někdo váháte s přečtením, tak neváhejte, možná vás kniha překvapí stejně příjemně - jako překvapila mě.
Nemohu si pomoct, ale Oveho příběh mi přijde jen lehce pozměněný film Vzhůru do oblak (UP).
Kterak se ze starého ubručeného protivy, stal nejoblíbenější dědeček.
Je to opravdu krásná a dojemná kniha, plná úplně obrovských klišé, ale nedá se jinak, všem jsem jim to do puntíku věřila, že by přesně takhle klišoidně jednali :)
Po dočtení mám velkou touhu koupit Saab, přestěhovat se do té jejich čtvrti a žít tam šťastně až do smrti :o)
Krásná kniha, po dlouhé době něco svěžího, nového. Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem, konec knihy mě rozplakal.
Vtipné a ľahké čítanie, dobre vypointované. Vytknem len nereálne správanie mačky, ale to mi potvrdia všetci majitelia mačiek.
Ani Hvezdy nam nepraly ani Nez jsem te poznala, ale Ove me uprimne rozplakal.....
Jaká radost. Vtipné, čtivé, s háčky pod povrchem smutně humorného příběhu, které se zaseknou a nutí srdce popřemýšlet. To není chyba, jsou věci, kdy musíte myslet srdcem, hlava to prostě neumí.
Nečtěte v MHD! Příběh o mrzutém dědovi, který není schopen umřít, vezme za srdce a nepustí. Jako u jedné z mála knih nelituju jediné vteřiny strávené nad jednotlivými kapitolami. Nasmála jsem se i pobrečela jako želva. Oveho prostě nejde nemilovat!
Velikým potěšením byla tato kniha. Hlavně první polovina, ve které perlil nesnesitelný Ove, to byla paráda. Smích střídal slzy. Postupně, jak příběh plynul a autor vyjasňoval, proč je Ove takový jaký je, tak se měnil můj pohled na něj. Pobavení nad většinou jeho příšerného konání se změnilo v soucítění s jeho osudem a sympatie k tomuto svéráznému chlapíkovi, který nakonec vždycky udělal správnou věc... i když těch keců kolem :-)
Jindy a v jiném rozpoložení bych určitě velmi kritizovala prvoplánovitý patos v závěru knihy, na patetické momenty jsem opravdu háklivá a tady jich v závěru bylo na můj vkus trochu moc, ale nějak se mi nechce to pitvat. Kniha se mi moc trefila do nálady, a tak mohu jen konstatovat, že jsem dlouho nečetla knížku sympatičtější a milejší.
Při čtení se mi vybavil film Grand Torino - je to hodně podobné a Ova jsem si od té doby představoval jako Clinta Eastwooda :) Ale naštěstí to až tak podobné nebylo, příběh Ova je mnohem dojemnější a vtipnější zároveň. Jen tak mimoděk mě ale zarazilo, jak často si kupoval nové auto.
Samozřejmě to balancuje na hranici dobrého vkusu, ten sentiment tam (zvláště ke konci) stříká dost intenzivně. Ale...., stárnu, tak se mi to moc líbilo.
Pekna kniha. Toho frflosa som si oblubila. Styl knihy mi pripominal napr. starceka, co sa mi zo zaciatku nepacilo. Nie zeby som tento druh humoru nemala rada, ale je to teraz v kazdej druhej knihe, co mi lezie na nervy, ako keby autori nevedeli pisat po svojom, ale asi iba moj vnutorny pocit.
Napriek tomu pekne citanie, ideal na dovolenky.
Moje hodnotenie 81%
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Měla jsem audioknihu a byla super! Morous Ove, přestože je morousem přináší pozitivní náladu. Moc se mi líbilo. Není to žádný strhující příběh ale pobavila jsem se.