My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543671/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo.jpg
5
8381
8381
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Skutečný příběh drogově závislé dívky, který otevřel oči mnoha lidem.
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
Interpreti: Michal Jagelka , Viktorie Taberyová
více info...
Přidat komentář
Četla jsem ještě za komunismu, tenkrát jsem byla ve stejném věku jako ona a o drogách jsem v té době skoro vůbec nevěděla. Bylo to pro mne natolik silné a působivé čtení, že mně každopádně od drog rozhodně odradila a nikdy jsem neměla potřebu je ani vyzkoušet! dnešní mládeži rozhodně doporučuji k přečtení!
Knihu jsem přečetl jak v češtině, tak v němčině. Drsný příběh školačky v kleštích velkoměsta. Autentický příběh při kterém se mi párkrát hrůzou naškrabatil obličej. Chtristiane si neuvědomoval, že celým tím šílenstvím ubližovala i lidem ve svém okolí, hlavně své matce. Život může být krutý a je jedno jestli člověk žije na bohatém Západě či někdě jinde.
Asi do třetiny knihy sem se pořád pokoušel přimět se k tomu, abych si uvědomil, že je to podle pravdy. Pořád sem to bral jenom jako "knihu". Ale když jsem se s tim pak dal dohromady, mělo to obrouvskou sílu...dobrá kniha...
Krásná kniha, je psaná stylem, že hltáte každou stranu. Mít na to více času dá se přečíst i za jeden den. Jednoduché čtení i pro ty, kteří se v drogách nevyznají. Naprosto ojedinělá knížka,ze které jsem (i bez pomocí obrázku) měla husí kůži. Christiana se stále pokouší odvykat, (dle svých slov může přestat kdykoliv bude chtít). S hrdinkou prožíváte trápení a bolest abstinenčních příznaků. Po překonání máte pocit vítězství i s ní, ale vydrží nátlak okolí? Krásnou otázkou k zamyšlení zůstává, došlo by k tomu, když by doba byla jiná? Jaký život by vedla s matkou a svou sestrou ve vysněném domě? Jak na ní dopadají informace o úmrtích jejich ,,kamarádek,, a přátel po požití zlaté dávky? Kniha popisuje tehdejší dobu, život v betonovém světě, kde jsou děti omezováni v pohybu a o rodičích, kteří mají na jejich osudu taký učitý podíl. Těžké dětsví, špatné prostředí, vše je nádherně popsáno a vy se ocitáte na stanicii ZOO, kde sledujete zda-li Christiana začne nakonec prodávat své tělo, a jak se její svět mění ze dne na den. Pomůže jí její láska Detlef, odvykací stanice? Žádná pohádka - čistá realita! za mně 5 hvězd!
Kdysi jsem viděl film a přišel mi hodně působivý a zajímavý. Pak jsem v knihkupectví náhodou objevil knihu, podle které byl natočen. Kniha není vůbec špatná a detailně popisuje život narkomana, navíc je doplněna autentickými fotkami. Rozhodně bych to nenazval románem, spíše reportáží. O ději, jako takovém, se ani nedá mluvit. Některé pasáže jsou docela nechutné, člověka až zamrazí, do jaké špíny se dá klesnout. Kniha by měla působit jako odstrašovadlo pro potencionální novou generaci narkomanů mezi mladými lidmi, řekl bych ale, že ve skutečnosti zvědavost, mladická nerozvážnost a neustálá potřeba si dokazovat nezávislost na dospělých v období puberty a také dostupnost drog, nakonec mládež k drogám přivedou. Skutečným problémem je ale dnešní uspěchaná a přetechnizovaná společnost. Rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci v honbě za penězi a nemají čas se dostatečně dětem věnovat. Únava a stres, kterým jsou dospělí v zaměstnání vystaveni a z toho plynoucí podrážděnost se také přenáší na jejich potomky. Posouváním odchodu do důchodu kamsi do nedohledna, má stále víc prarodičů méně času na vnoučata. S rozšiřováním obydlených ploch se zmenšují plochy zalesněné. Parky, poslední to místo k odpočinku se mění na parkoviště. Všude jen šeď betonu a asfaltu, žádná zeleň, která by uklidňovala. Děti nemají žádnou smysluplnou zábavu a nudí se, nemají si s kým promluvit atd. Dobře se cítí akorát v nějaké partě lidí, která ale nakonec skončí u alkoholu nebo drog. Tohle je tedy to jádro pudla, s tím by měli kompetentní vládci světa něco dělat, ti by si tohle měli přečíst. Jsem moc rád za své bezstarostné dětství, ve společnosti milujících rodičů a prarodičů, za výlety do lesa a na kole s kamarády. Ne že bych s drogami nepřišel do styku, nemám ale rád závislost na věcech, co stojí peníze a člověku ve skutečnosti nic nedají. Já jsem se rozhodl pro sport, četbu a spoustu jiných zálib, to jsou pozitivní závislosti. To už ale moralizuju a trochu jsem odbočil od knihy samotné. Trochu jsem čekal šťastný konec, nakonec jsem se ho ale nedočkal. Bylo až zarážející, jak se Christiana pořád k heroinu vracela. Druhá polovina knihy je vlastně pořád to samé dokola. Pokus o odvykání, návrat k drogám, pokus, návrat, pokus, návrat. V doslovu jsem se dočetl, že až po dvaceti letech od prvního vydání knihy se Christiana snad od drog odpoutala. Konečně našla smysl života, svého syna.
Kniha je úžasná, bavilo mě ji číst, protože mě osobně tohle téma vždy pevně zajímalo. Autorka se nebojí přiznat čím si prošla, to za přečtení rozhodně stojí :)
Ve škole jsem několikrát slišela chválu na stejnomený film, protože mým spolužákům nebaví číst knihy.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že si knihu přečtu, a potom shlédnu film. Jakmile jsem obojí splnila, tak jsem zjistila, že je kniha lepší, protože je v ní víc informací.
Co se mi na knize i filmu nejvíce líbilo? V obou případech se jedná o drogovou problematiku, která bude neustále aktuální. Dále je to úplně otevřený příběh tehdější mladé dívky, který je výstižně popsaný v knize a ve filmu, kde je člověk vtažený do děje.
Tuto knihu jsem četla několikrát ve své pubertě a letos jsem ji koupila své dceři.Nezklamala ani po tolika letech u další generace.Téma drog bylo,je a bude stále aktuální.
Knihu jsem poprvé četla, když mi bylo asi čtrnáct a pak znovu asi loni. Je zajímavé, jak ji s odstupem let vnímám jinak, ale ne špatně. i když jde o zpověď mladé holky, čte se to dobře a člověk si může jen domýšlet, jak co prožívala, i když to popsala. Je to pořád aktuální téma a nejspíš ještě dlouho bude. Ale je jedině dobře, že se podobné knížky pořád čtou, i kdyby si z toho mělo vzít ponaučení jen pár lidí.
O knize jsem nic moc nevěděl. Jen jsem vždy něco o ní nebo filmu zaslechl a říkal si, "to si musím přečíst..." Bylo to poutavé čtení od kterého jsem se nemohl odtrhnout dokud nebylo dočteno. Téma je stále aktuální a asi vždy zůstane. Droga se možná bude měnit, ale vždy se najde dost lidí, kteří s jejich pomocí budou utíkat od reality.
Knihu jsem kdysi četl a docela poučná; příběh ze Západního Berlína o teenagerech, kteří v tzv. betonovém městě se očividně nudí a zabřednou do světa klubů, feťáků a prostě být na úrovni dospělých, což v některých případech bývá i tragické.
Souhlasím s tím ,že problematika drog je stále žhavé téma, des ještě více než v době vydání této knihy. Obávám se však ,že dnešní mladí si z tohoto příběhu nedokáží vzít ponaučení, protože většinu věcí vnímají jako počítačovou hru. Doporučuji Johnovo Memento.
Velmi otevřený příběh Christiane mě úplně pohltil a nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Rozhodně to nebylo veselé čtení, ale v každém případě se o této problematice nesmí přestat mluvit!
Natočte film o drogách a lidi v něm budou hledat svobodu od nudného života. Sepište knihu o drogové závislosti autenticky podané mladou heračkou, vyličte všechny stavy, které drogy přinášely a pak co všechno člověk pro jejich sehnání musí udělat, jak se propadne do díry, ze které téměř není návratu a odradíte od heroinu všechny rozumně uvažující lidi..
Pro mě byla tato kniha jedna z nejvíce poučných a inspirativních knih, které se mi dostaly do rukou.
Když mi jí daly rodiče abych si jí přečetla a potom jim o ní něco řekla, brala jsem to jako vopruz, nechápala jsem proč si o mě rodiče dělají takové starosti ohledně drog. Jelikož jsem ji musela číst tak mě to vůbec nebavilo, nezajímalo mě že se to ve skutečnosti opravdu stalo a pár dní po přečtení jsem na ni úplně zapomněla. Před rokem jsem si jí všimla a dostala chuť si ji znovu přečíst. Tentokrát mě bavila (i když jsem díky ní dostala chuť si vyzkoušet hašiš nebo něco takového, což se za pár stránek rychle vypařilo) zaryla se mi dost pod kůži a určitě si ji přečtu ještě jednou.