My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543671/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo.jpg
5
8272
8272
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Skutečný příběh drogově závislé dívky, který otevřel oči mnoha lidem.
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
Interpreti: Michal Jagelka , Viktorie Taberyová
více info...
Přidat komentář
Tato knížka je součástí mého kánonu k maturitě. Velice silný příběh, který je ale bohužel realitou. Nelituji toho, že jsem si ji vybrala a přečetla. Velice doporučuji.
Knihu jsem četla jako -náctiletá jako povinnou četbu. A kniha na mne zapůsobila tehdy a působí dodnes. Doporučuji přečíst všem!!
Noční můra všech rodičů. Opravdu děsný příběh, zejména když si člověk uvědomí, že to není fikce. Pokud to vezmu z čtenářského zážitku, tak první třetina mi přišla opravdu poutavá - to jak se plouživě budovala závislost na drogách. V další části mi to už tak zajímavé nepřišlo - stále dokola fetování, odvykání a absťák. Doporučuji si také přečíst životopis autorky zde na databázi, kde je ve zkratce popsána i její dospělost.
Čtenářský zážitek je děsivý, ale když si člověk uvědomí, že to není scifi, ale realita současnosti, leze mi mráz po zádech. Čtení je pro silné povahy.
Hlavní hrdinka Christiane , třináctiletá narkomanka živící se prostitucí, působí jako noční můra všech rodičů. Kniha sleduje Christiane od dětství a celkem podrobně popisuje její cestu k drogám, boj se závislostí i snahu změnit svůj život. Ačkoli se vše odehrálo v sedmdesátých letech minulého století, má kniha stále co říct, protože podobné příběhy se určitě odehrávají i v současnosti.
Musím se však přiznat, že mi hlavní hrdinka tak nějak nebyla sympatická. Přišlo mi, že svým chováním ke svému osudu spěje už od mala, od nástupu na základní školu. Při čtení mě nejvíc překvapovalo, jak dlouho se Christianě dařilo tajit, jaký život ve skutečnosti vede a chvílemi mi přišlo, že se vymanit ze závislosti ani nechce. Každopádně je to zajímavé a poučné čtení nejen pro dospívající, ale i pro jejich rodiče.
Je to knížka plná hnusu, o životě na kraji společnosti. Knížka zasazená do hnusné doby, do hnusného prostředí. Zkrátka toho hnusu na mě bylo trochu moc. Tolik, že už se k ní nechci nikdy vracet.
Děsivý čtenářský zážitek, při kterém jsem se skoro bála otočit na další stranu. Povinná četba pro každého, koho kdy byť jen napadlo, že vyzkoušet drogy by mohlo stát za víc než zničené fyzické i psychické zdraví.
Pro mě celkem drsný a šokující příběh, v průběhu čtení mi občas nedocházelo, že se je jedná o dítě 12 - 13let, nedovedu si představit, že bych v tom věku nechala své dítě toulat se po nocích. Je hrozné kam až ta závislost lidi dovede. V tomhle věku mají být děti ještě děti, a ne se prodávat prostitucí. Je to velmi smutný příběh, nečetlo se mi to dobře. Každopádně mi to otevřelo oči a trochu posunulo mé vnímání ohledně závislých na drogách.
Přečetla jsem hned, když kniha vyšla a byla jsem překvapená, doslova vyděšená. (Já jsem se tehdy o nic nestarala, neměla jsem přehled, co se děje. Moje starost byla jediná: děti, manžel, domácnost, zaměstnání.)
A jediné, co k tomu dnes mohu napsat, že je mi strašně líto toho, kdo do toho spadne.
Protože zbavit se nějaké závislosti na něčem, je velice, převelice těžké.
Ten člověk musí.. za prvé...dospět k tomu, že se toho chce zbavit a dále potřebuje VELKOU podporu svých bližních a svého okolí vůbec.
(To mě teď tak napadlo)
Knížka je dobrým varováním pro všechny mladé.
Když jsem jí před lety četla, byl to i pro mě šok. S odstupem času na ní pohlížím jako na literární dílo a tam by se dalo o jejích kvalitách hodně polemizovat.
Jako puberťák jsem tuhle knížku přečetl na jeden zátah. Nemohl jsem se odtrhnout. Myslím, že by si jí měl přečíst každý, ideálně ve věku hlavní hrdinky, jako varování.
Děti ze stanice ZOO se mi vryly do paměti a jen tak z ní nezmizí. První půlku mi bylo psychicky i fyzicky špatně při čtení. Z knihy na mě dýchala odevzdanost, nevyhnutelnost špatného konce. Člověk jen sleduje, jak se někdo může propadat hlouběji a hlouběji, dokud z něj není úplná herácká nicka.
Kniha je brutálním svědectvím nejen o drogách, ale i o zcela nefunkčním systému. Katalyzátorem jsou vybetonovaná sídliště s milionem zákazů, špatné školy, špatná situace v rodině a nuda. Boj Christiny je boj s mdlým životem, ve kterém nevidí smysl. A když smysl člověk neviděl dřív, sám ho prostě nenajde.
Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, čistě z toho důvodu, aby byl konfrontován s tím, co se může stát, když nějaký systém selže - rodinný, školní, městský, státní, kterýkoli. Určitě může být zajímavé konfrontovat tehdejší dobu s dnešní, vybetonované sídliště vyměnit za svět sociálních sítí a položit si otázku: Jaký je smysl života?
Kdysi mi jí dal přečíst děda v mé pubertě má první reakce dědo já hovadiny nečtu a jeho odpověď nejdřív přečti a pak mluv večer jsem jí otevřela a četla celou noc.Když jsem měla na začátku věku 2 řekla jsem mu:děkuji,že jsi mi jí dal bylo to super poučení a i díky ní jsem to nevyzkoušela.Až Synov bude 15 určitě mu jí dám přečíst
Je šílené, že chtíč se začlenit do party ( nemálo tomu nahrává i mladý naivní věk ) nechá člověka se podvolit i drogám a posléze i tvrdším, jen pro udržení si místa mezi ostatními a nebýt tzv. pozadu "looser" .. Občas jsem se přichytila, že doufám, že je to smyšlený příběh.. Myslím si, že povinná četba pro náctileté by to měla být.
Závislost je hrozný pocit a stav, ať emocionální nebo fyzická nebo i zmíněná drogová.
Ke knize jsem se dostala přes dceru a její povinnou četbu k maturitě. Kniha se mi dobře četla, ale příběh byl pro mne šokující. Takové mládí a zpackané životy. Stává se mi, že některé přečtené knihy zapomínám, ale tuhle určitě nezapomenu. Silný příběh.
Výborná kniha, už ani nevím, za jakých podmínek jsem ji dostal do ruky. Každopádně tuším, že po napsání Christiana opět spadla do heroinu a výdělky z knihy padly na drogy. Pokud se zajímáte o drogové podsvětí, tak doporučuji přečíst. Autobiografická kniha, plná syrové, drogové reality, smrti, lásky, pokusy o léčbu. Člověk, který je závislý na heroinu, se z tohoto láskyplného objetí už pravděpodobně nikdy nedostane. Viz naše nejznámější narkomanka, Katka z Prahy.
Knihu mi doporučují známí už nejméně čtyři roky a já se k ní dokopal až teď kvůli mému zájmu o sociální práci a cílovou skupinu drogově závislých. Není to hezké čtení - a nyní nemluvím o jazyku, ten je velice jednoduchý a plynulý. Sice nemám rád knížky, "který jsou napsaný takovýmhle jakoby stylem", ale této knize dodávají na surovosti a uvěřitelnosti. Knihy podobného ražení zkrátka spisovné být nemůžou. Mě kniha děsila především proto, že sám s drogami zkušenost mám (malou, ale přece), takže když jsem četl, že myšlenkové pochody Christiane na začátku její cesty byly dost totožné s těmi mými a kam až s těmito myšlenkami došla, přirozeně jsem se sám sebe začal ptát: "Co by se stalo, kdybych si tehdy vzal o jednu dávku víc..?" Líbí se mi, že pokud odloupnete svrchní vrstvu příběhu o Christiane, získáte dobrou představu o společnosti a o jejích nedostatcích, které se v současnosti sice zlepšují, ale zdaleka nejsou obrázkové a společnost dodnes tak nějak neví, co s problematikou drog dělat. (Z praxí pro různá střediska a organizace a především od příběhů sociálních pracovnic vím svoje.) Shodnu se s mnohými uživateli v komentářích níže, že tuto knihu by si mělo přečíst každé dospívající dítě.
Príbeh je o Christiane ktorá začala veľmi mladá s drogami. V dvanástich rokoch začala s ľahšími drogami ako sú hašiš a LSD a v štrnástich to išlo dole vodou až skončila pri pichaní heroínu a k tomu začala s prostitúciou aby mala na fet.
Z týchto kníh cítim iba hlavne smútok, hnev, ale objavilo sa tam aj znechutenie, zúfalstvo a všetko či si môžte predstaviť pod tým, keď číta normálny človek o narkomanovi.
Nedokážem pochopiť to, koľko svinstva dokáže prežiť ľudské telo, a prečo si tí ľudia nevážia ľudský život. Bolo mi až zle z toho, ako to Christiane opisovala. V iných knihách ktoré som doteraz o narkomanoch čítala, som sa dozvedela o polku menej než to, čo bolo tu. Christiane opisovala absolútne všetko, aký vzťah je medzi normalným zdravým človekom a narkomanom. Čo cítia dvaja narkomani keď sú spolu. Čo dokážu robiť keď im chýba fet, aký je to pocit mať absťák, a všeobecne ako ho narkomani prežívajú, a veľa veľa ďalšieho. Aj preto som dala tomuto príbehu štyri hviezdičky, pretože tu sa naozaj dozviete skoro všetko čo by ste o narkomanoch chceli vedieť. Ja som dospela k záveru, že drogy v živote nikdy, a po tejto knihe budem mať ešte väčší strach o dcéru v puberte, než aký som mala. A že v živote nechcem stretnúť narkomana. Vždy som hovorievala keď som chodievala ešte do školy, že namiesto múzei kde nás učitelia brávali, nás radšej mohli zobrať na nejakú exkurziu do nejakej protidrogovej liečebne, a samozrejme pod prísnym dohľadom sa rozprávať s nejakým narkomanom, aby sme vedeli čo všetko prežili a aké to je. No neviem, či som si to po tejto knihe aj nerozmyslela. Ale ako povinné čítanie by to mali v školách určite dať aby sa všetky deti tomu vyhli.
Aj toto ma veľmi rozčuľovalo na knihe keď malá Christiane mala ešte takých osem rokov. Presnejšie na jej hlúpych rodičov. Ako sa k nej od mala správal otec, to komentovať radšej ani nebudem. A mama, tá sa mi zdala že mala všetko na háku. Áno je pravda, že teenegeri sú veľmi prefíkaní a vedia naklamať rodičom všeličo do hlavy. Ale keď som sa v knihe dozvedela, že jej mama si dva roky nevšimla, že Christiane fetuje, to mi bolo nejaké nelogické. Buď s vami tá droga ešte nič také nerobí (čo pochybujem, pretože veľakrát bolo písane ako človek rapídne schudne), alebo jej bola práca a frajer prednejší. A ani sa mi nechce veriť v tých rokoch 1975, že sa nerozprávalo o droge, že to je nechutné svinstvo. Ale tak zas chápem, trieskala ňou puberta, všetko bolo nové, dostala sa do zlej partií a už to išlo. Navyše v tých rokoch heroín v Zapádnom Berlíne prišiel ako taká bomba, čiže tam by bolo úplne jedno, či by som tomu decku vtĺkala niečo do hlavy alebo nie. Aj tak by si robilo podľa seba.
Potom sa mi nepáčilo ako sa celkovo k tomu stavali všelijaké zaradenia, terapie a pod. za to, že je niekto narkoman ho vyslovene odmietli. Ako sa ten narkoman potom mal toho zbaviť, keď ho všade odmietali? napr. taká Christiane, na to, že bola narkomanka veľakrát dobrovoľne chcela ísť na odvykanie, čo ma inak dosť samú prekvapilo, a samozrejme že v polovici týchto zariadení jej nechceli pomôcť. Vo veľa pasážach z knihy som mala pocit, akoby si hovorili ¨veď oni aj tak čoskoro umrú¨. Dám ruku do ohňa, že to tak aj bolo podľa mňa.
Z knihy som si úplne najviac zamilovala Detlefa. Áno, bol aj on narkoman a som si toho vedomá, ale veľmi sa mi uňho páčilo správanie v tých rokoch ku dievčaťu, veď štrnásť rokov to je akurát priebeh puberty, kedy chlapci sa chcú frajerkovať a ukazovať sa pred všetkými. Ale on bol na Christiane veľmi dobrý a držala som im silno päste aj napriek tomu, že sú narkomani a asi ich dlhý život čakať nebude.
Ako to celé skončilo, a ako dopadla hlavne Christiane vám hovoriť nebudem, už teraz si myslím, že som vám prezradila toho viac než dosť :D určite to odporúčam každému, a obzvlášť túto knihu. Tu sa naozaj dozviete o narkomanoch veľmi veľa.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Tuto knihu si budu asi pamatovat hodně dlouho. Silný příběh, který by měl přečíst každý.