My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543671/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo.jpg
5
8272
8272
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Skutečný příběh drogově závislé dívky, který otevřel oči mnoha lidem.
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
Interpreti: Michal Jagelka , Viktorie Taberyová
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem si znovu po letech. Stále syrové, nepříjemné čtení. Děsilo mě, že Christina se, i když je téměř na dně, závislá, nemocná prostitutka, stále cítí děsně cool a hvězda. Naštěstí i díky těmto dětem se zlepšila osvěta a prevence.
Četla jsem v pubertě i jako dospělá, dost možná se k ní ještě někdy vrátím. Je to síla, tohle téma je pro mě určitým zpusobem fascinující, ať už ve filmu nebo na papíře a tahle knížka je rozhodně na špičce.
Tahle kniha bolela a už se k ní nebudu vracet. Nicméně přečíst by si ji měl každý. Čím dříve (rozuměj mladší), tím lépe. Klidně i jako povinnou četbu, jak tu mnozí zmiňují.
Hodnocení: 65 %
Po přečtení této zpovědi mne napadá asi jen, že musím dát za pravdu autorce, když na konci knihy uvedla u reklamy na druhý díl "Třicet pět let a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?" Popis jejího života, vlastně ještě dětství, jak je podáno v knize, je opravdu neuvěřitelný a pro obyčejného člověka něco jako sci fi. Přemýšlela jsem o důvodu toho všeho a myslím, že zásadní vinu nesou rodiče, protože právě oni ji nikam nevedli, nevytvořili jí zázemí a vzor pro život. V knize je na několika místech zachycen i pohled matky, ale bohužel její stížnosti hlavně v druhé polovině např. na zdravotníky, kteří neměli dostatek soucitu a empatie s její dcerou, mi přišly úplně mimo. Christiane se vším začala ve 12 letech a v tomhle ještě dětském věku její matku příliš nezajímalo, co, kde a s kým dělá. K čemu to pak vedlo dál, to jsme se dočetli a i když jsem možná i chápala, že Christiane si sama prostě nemohla pomoct z důvodu závislosti, svého nízkého věku a nevyzrálosti, i přesto jsem byla šokovaná absolutní ztrátou nějakého pudu sebezáchovy... Čtení bylo zajímavé, i když hlavní hrdinka pro mne nesympatická, spodina společnosti. Se zařazením knihy do povinné četby bych souhlasila, kniha má svůj odstrašující přínos.
Kniha, která mi nedala a asi ještě nějakou chvíli spát nedá. Jak je jednoduché přijít k drogám a jak je zničující, že neexistuje (nebo spíš nechce existovat, není snaha) pomoc. Jak si každý drogově závislí vysní svůj život bez drog, věří v něj, že se mu povede ho uskutečnit a žít, ale přitom je ten sen tak moc vzdálený.
Začala jsem přemýšlet, co je rychlejší, zda drogy či alkohol. Obojí z tebe udělá trosku a u obojího se bojíš s tím skončit. Tak smutná a zdeptaná z knížky jsem už dlouho nebyla, ještě k tomu nahrává situace ve světě.
Ale je pravda, že bych ji dala jako povinnou četbu a klidně i od základní školy, vždyť tam vlastně začínali...
Hodně silný příběh...Knížku jsem přečetla během 2 dnů a musim na ní furt myslet.DOPORUČUJI přečíst a možná bych to zavedla i jako povinnou četbu ve školách
Tahle kniha mě hodně ovlivnila. Předem říkám, není to pěkné čtení, pro slabší povahy rozhodně ne. Přesto si myslím, že bychom se téhle knize neměli vyhýbat, je velmi důležitá a rozhodně stojí za přečtení. Díky ní jsem se začala zajímat o další knihy s tématikou drog. Je až děsivé, jak jednoduše lze tomu všemu propadnout a o kolik těžší ještě je se z toho všeho dostat... Po přečtení však mám alespoň snahu pochopit lidi, kteří tento problém mají... Kniha mi byla doporučena a já ji ráda doporučuji dál! Je to pro mě jedna z těch zásadních knih, které by si člověk během života měl rozhodně přečíst.
Nikdy som nechápal, ako môže niekto klesnúť tak hlboko, že začne brať drogy a kvôli nim vymýšľať dokonalé klamstvá, kradnúť, či prostituovať. Po prečítaní knihy to už chápem, je to plynulý a logický proces. Memento je v tom, že takto môže skončiť dieťa každého z nás. Takže povinné čítanie.
Tato knížka se mi líbila v tom, že to nebylo tak zdlouhavé čtení, ale a zajímavé každým slovem.
Proto jsem se rozhodl, že si přečtu i jiné knížky s tímto tématem.Je to taková odstrašující knížka od drog.
Ani ne tak dlouhé jako spíš místy zdlouhavé čtení. Náročné. Nechutné. Děsivé. Ale nějak jsem cítila, že bych se tomu neměla vyhýbat. Nemyslím si, že by u mě něco takového hrozilo, ale zajímá mě, co lidi k drogám táhne. A stejně jako u Mementa, i tady jsem se otřásala při představě, jak si někdo dobrovolně něco píchá do těla a děsila jsem se při představě, kam až člověka může dovést závislost. My děti ze stanice ZOO je o něco bláznivější. Nikdy by mě nenapadlo, že by se čtrnáctiletá holka mohla stát prostitutkou, ale co já vím o světě, že jo. Brr.. Tak, mám to za sebou, let's go na veselejší čtení.
Při čtení jsem se mnohdy musel držet, abych mohl číst dál. S jakou přesností a realitou je kniha popsána je až mrazivé. Pak vám teprve dojde, že to je reálný příběh, který se opravdu stal. To z knihy dělá ve svém smyslu klenot, který je třeba šířit dál a dál.
Memoár drogově závislé dívky napsaný stylem literatury faktu na základě jejího vyprávění v době, kdy jí bylo šestnáct let. Přiznám se, že jsem se o příčinách vzniku závislosti a důsledcích braní drog ve společnosti vůbec nezajímal. Ani o to, že v době kdy mi dorůstaly děti se mohly s tímto zlým návykem setkat. Kniha samotná tvrdě zobrazuje tvrdou realitu života narkomanů - a to je dobře! Doufám, že mnohého či mnohou odradí od toho, aby se "sjížděl".
Tak tohle je jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četla. Je poučné tím nejlepším způsobem, a pomůže vám to lidi co mají tenhle problem lepe pochopit. Kniha mě velmi bavila a pořád jsem na ni musela myslet. Myslím si že je skvěle napsaná a doporučuju ji přečíst hlavně mladým lidem
Tuto knihu jsem četla několikrát a velice se mi líbila. Byla pěkně napsaná a opravdově vyprávěna dívkou, co vše zažila. Pěkné čtení.
Knížka mě velmi zaujala a přidala bych se k názorům ostatních, kteří zde už ten samý výrok psali, že by se kniha měla stát povinnou četbou pro každého, a když ne povinnou, tak alespoň jako odstrašující případ toho, co se s takovým člověkem, který bere narkotika, může stát. O to více mrazivější je, že se jedná o autobiografii dítěte. Na druhou stranu člověk takovým věcem může jen ztěží zabránit viz matka Christiany, která se snažila svou dceru razantním způsobem neomezovat a mít s ní láskyplný vztah, zatímco její otec bil nejen Christianu, ale také stáhl ruku i na její matku. A přesto všechno se Christiana přidružila k partě lidí, která holdovala těmto látkám a díky tomu, co všechno prožívala a co se jí dělo, se lehce stala jednou z nich.
Nářez. Drsná, syrová, otevřená zpověď bez příkras - o to mrazivější, že jde o zpověď dítěte...
Příběh o tom, kam až je člověk schopný klesnout, co je schopný obětovat a že závislost nezná hranic. Příběh o tom, co člověk může ztratit a že cesta ven je těžká, zdlouhavá a ne vždy korunovaná úspěchem.
Bolestivé, do živa obnažené emoce a zároveň jejich absence, ponurá atmosféra berlínského metra, nuda, která vás spolehlivě zavede do náruče zapomnění a pomalého umírání - protože i když tohle přežijete, stejně jste tak trochu umřeli...
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Moje máma mě jí poprvé donutila přečíst ve 14ti. Vzpamatovávala jsem se z ní opravdu hodně dlouho. Znovu jsem se do toho donutila sama v dospělosti a musím říct, že to bylo snad ještě horší. Nicméně knihu mám schovanou a až přijde čas vnutím ji zase svým dcerám, protože jednoznačně splnila svůj účel.