My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8352
8352
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že při čtení jsem si sama občas přišla jako na tripu... Kdyby to nebylo psané podle skutečnosti, řekla bych, že to je sice dobře napsané, ale trošku přehnané, hlavně ten věk dětí. Nicméně podle skutečnosti to napsané je, a to je to, co je na knize nejděsivější. Já sama jsem se k drogám nejblíž dostala, když mi o zážitcích s nimi vyprávěl můj o rok starší kamarád, když mi bylo patnáct. Nejspíš jsem se nepohybovala v té správné (nebo spíš špatné?) společnosti, abych o tom věděla něco víc. Osobně nikoho, kdo by byl závislý v tak nízkém věku neznám, ani jsem nikoho neslyšela vyprávět. Zlepšila se situace od 70. let nebo se o tom už jen tolik nemluví? Tipuju spíš to druhé.
Také je dobré, jak jsou všechny Christianiny volby odůvodněné. Když to čtete, sice moc dobře víte, že to byl špatný krok nebo hloupé rozhodnutí, ale nikdy není třeba se ptát proč to vlastně udělala. Z jejího vyprávění je to jasné a každý alespoň trochu empatický člověk se do její role a postavení dokáže snadno vžít. Je snadné říct „Podělala to, a za svůj život si vlastně může sama, ty drogy jí nikdo nenutil.“ Ale upřímně, kolik z nás by bylo silnějších v její situaci? A kolik z těch, kdo řeknou, že ano, by to říkalo i po pár dávkách?
Hned po Christianě jsem nejvíc milovala Detlefa. Protože přesně jednoho takového Detlefa mám to štěstí mít také. Určitě všem doporučuju, aby si to přečetli. Mně to pomohlo být víc ráda za své přátele, rodiče, život.
Tahle narkomanská výpověď, už je zařazena mezi kultovní literaturu, a mezi mladými lidmi je hodně "populární", respektive je to kniha, kterou si lidé opravdu přečtou!! Během čtení mě ani tak moc nepřekvapovala syrovost celého reálného příběhu, ani drastické popisy smrti heráků a heraček. Fascinovala mě neutuchající touha rodičů pomoci svým dětem, ovšem takovými prostředky, které jsou dlouhodobě zničující pro zavislé lidi. Výrazem lásky k dítěti přece není to nechat ho dělat si co chce a navíc bezmezně věřit, že dítě samo za nic nemůže, a vše jsou jen zlé okolnosti, které se okolo něj dějí. Mnohem významnějším projevem rodičovské lásky je nechat své dítě "vykoupat" v problémech, které si samo nadělalo a tím ho poučit mnohem důrazněji než řečičkami o tom, jak moc ho závislost může zničit, strašit tak moc až Vám dítě přestane věřit a tudíž se i přestane bát.
Je to obraz ztracené generace lidí, která mají v podstatě vše a vlastně v nich zeje obrovská prázdnota - žádný cíl, žádná budoucnost.
Hodně drsné. Nepochopila jsem, že nějaká feťačka v dokumentu řekla: Začala jsem fetovat poté, co jsem přečetla Děti ze stanice ZOO. To mě fakt vyrazilo dech.
Další náhled do drogového světa. Další důvod, proč je nebrat. Syrový příběh. Smutný osud. O to smutnější, když se člověk zajímá, co bylo s hrdinkou dál. "Nejznámější feťačka světa"- tak přesně to, co kniha způsobila, je její jediné mínus. Slávu, to jediné Christiane F. nepotřebovala... Ale bez knihy bychom my nemohli tenhle příběh tak obdivovat, že? Paradox.
Toto dílo bych znovu přečíst nezvládla. Bylo to opravdu skvělé. Ale když si člověk uvědomí, že se to skutečně stalo, má na knížku a životy lidí v ní jiný pohled. Četla jsem to někdy na střední škole, ale některé knihy zapůsobí tak, že si je budete pamatovat pořád.
K této knize jsem se dotala díky povinné četbě k maturitě. Já jako nečtenář jsem tuto knihu přečetla do týdny. Od první stránky jsem knihu četla úplně ponořená do děje. Knížka je pěkně napsaná. Doporučiji rozhodně všem co si vybírají knížky k maturitě. Pokud se mám rozhodnout jestli je film nebo knížka lepší, tak za mě rozhodně knížka. ( Ale film je taky moc pěkně zpracovaný, žádné části tam nechybí)
Když jsem četla knihu poprvé, bylo mi jako Christianě. Bála jsem se. Teď když jsem knihu četla v dospělosti, zapůsobila na mě mnohem hlouběji. Příběh je osobní výpovědí hrdinky, která vypovídá o svém dospívání naprosto bez obalu. Doporučila bych jako povinnou četbu na základní škole.
Četla jsem, když mi bylo 14. Drsné, upřímné. Velmi smutný a zbytečný případ závislosti na drogách pouze dvanáctileté dívky. A to je pouze jeden z mnoha. Toto by měla být povinná četba na občanku nebo zsv. Myslím, že toho poví mnohem víc, než všechny antidrogové přednášky dohromady.
Poprvé jsem četla už hodně dávno, tehdy na mě neudělala velký dojem, teď ano. Drsné a syrové. Nedá se přestat číst. Bavila mě atmosféra Západního Berlína v 70.letech. Doporučuji.
Tak příběh byl masakr po dočtení jsem musela hned vidět film, teda kniha určitě lepší než film, ten vzal jen to hlavní a různé souvislosti chyběly ale i tak to vidět bylo fuj :-D
... i když je kniha určena pro mládež, myslím, že i dospělí s tímto tématem mají co dělat. Tolik, kolik bylo Christianě, je teď našemu mladšímu synovi. Z příběhu opravdu mrazí, kam je až i dítě schopné zajít kvůli drogám.
V naší staré knihovně jsem našla tuhle knihu.Z roku 1987.Četla jsem o ní.Myslím,že se podívám i na film.Rozhodla jsem se,přečíst i pokračování knihy..Někdo,si ani nepřizná,svou závislost,nedokáže se sebou něco dělat,nechat si pomoct.Myslí si,že má všechno pod kontrolou nebo všechno vzdává....Autorka o tom vypráví.Drsná realita,drsně napsaný příběh...Spousta dospívajících,se v pubertě mění a chtěj někam patřit a je jen na nich,jak to zvládnou.Drogy a alkohol,konzumuje hodně dětí a žen.Hodně rodičů,nemá na děti čas,tak jim všechno dají,dovolí nebo děcka kradou,.Matka autorky,byla taky taková.Bití,hádky rozvod,znásilnění.....Taky se mi nelíbí,jak ze sebe Christiane dělala Cool.Raději být sama sebou a mít opravdové přátele.Alkohol a drogy jsou svinstvo.Zanecají stopy na celý život.
Dost drsný příběh hodně mladé narkomanky. Přečteno sice až v mých 30 letech, ale o to víc si nedokážu představit, co musela zažívat hlavní aktérka a vůbec ty děti...
Kniha se mi zdá určitě přehodnocená. Nesedl mi ani styl psaní a myšlenkové pochody hlavní hrdinky ( autorky ) , která ve všem vidí, že je to cool ( honění zákazníků kvůli háčku už asi tak cool nebylo ) a která je strašně ovlivnitelná svým okolím a svou zvědavostí...
Jinak na příběhu se mi líbilo, jak Christiane bojuje se svou závislostí, jak si nalhává, že nikdy nedopadne tak a tak, jak volá o pomoc ...
Ztržené hvězdičky:
- za styl psaní
- cool hlášky
Hltala jsem každou stránku. Úplně jsem se vcítila do Christiany a zajímalo mě, co s ní bude.. Knížku jsem četla před 7 lety a vím, že mě hodně vzala. Silný příběh, určitě doporučuji.
Je to vůbec možné, aby tohle byla pravda? Pokud jsou toto zkušenosti teprve třináctiletých dětí, pak je něco zásadně špatně. Ale ono se nakonec není co divit. Co si asi měly myslet, když žily v absurdně rozkrojeném městě, ve škole bordel, doma hádky v rozvrácených rodinách. A z nepřirozeného života na přeplněných sídlištích, kde není kousek volné zeleně, ani místa na hraní, by se člověk rovnou musel zbláznit. Ale co mi přišlo ze všeho úplně nejhorší, že si Christiane zoufale chtěla s někým popovídat, vymluvit se ze svých zmatených pocitů a drogových problémů, ale nikdo ji nedokázal vyslyšet a už vůbec ne jí pomoct, i když o to sama ještě stála. Děsivé.
Dost drsný příběh feťačky. Ke konci to bylo stále dokola: vydělat si peníze, koupit fet a šlehnout si. Jenže u narkomanů nejspíš o nic jiného nejde. Myslím, že hlavní problém Christiany byla konfrontace jejích snů a reality.
Tuto knížku jsem četla jako povinnou četbu. Hodně mě chytla za srdce.