My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8338
8338
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
To jsem neřekla a Určitě nechci s drogami začít nejsem blbá, omlouvám se pokud to tak vyznělo, šlo spíš o tu knížku, prostě Mě ten děj strhl, u knížek které Mě chytnou to tak mám... neříkám že chci být jako Christiane, už se mi to celkem rozleželo v hlavě, prostě to bylo poutavě napsaný, a chci jenom dodat že kluka nesháním mám svých kámoše a záleží mi na me rodině... prostituce je odporná... a drogy nejspíš taky. Christiane byla ale úplnej opak Mě. Ona kouřila hašiš a Já si ještě hrála s panenkama
A vlastně většina mých kámošů jjsou stejný jako Já, prostě asi šlo fakt o to že to je něco úplně jinýho Já jsem ale ze svým životem spokojená, ale jak už jsem psala Stejně Mě knížka fascinuje, to ale neznamená že chci takhle skončit
Brutálních 5 ***** syrové, kruté a děsivé. Jasně bych to do povinné četby zařadil taky, ale pak narazím na komentář někoho z cílové skupiny, jako je mladistvá jolli - pro jistotu přikládám: "žádná kniha mě tak nezasáhla jako tahle, když jsem jí četla, všechno ostaní mi bylo srdečně ukradený, měla jsem hroznej problém se od toho odrhnout a jít se třeba najíst a škola pro mě v podsatě vůbec neexistovala, někdy jsem se ani nenamáhala si udělat úkoly před hodinou... Nemohla jsem si pomoct, ale i přes všechny ty absťáky a nechutný zákazníky jsem celou dobu něco Christianě záviděla, obdivovala jsem její pohled na svět... Vždycky jsem měla drogy zařazený jako naprostou příšernost, Po přečtení téhle knihy se na to ale dívám trošku jinak, Příběh Christiany je určitě děsivý, ale mě to prostě hrozně fascinuje"... a už si tak jist nejsem. To chceš vážně po nocích kouřit tatínkům ptáky? Chlapce si jistě časem najdeš i bez toho (stejně jako by to časem zvládla i Christiane).
PS: jolli, profil sis rušit nemusela. Jen jsem si prostě na základě tvého upřímného komentáře uvědomil, že by to někoho ve tvém věku přece jen právě nějak tak úplně klidně zlákat mohlo (jsem rád, že to tak u tebe není) a že by asi nakonec přeci jen nebylo nejrozumější titul do povinné četby na ZŠ zařazovat a zdejší provolávání o opaku bych tudíž krotil. Toť vše....A ono je to navíc asi stejně úplně jedno; kdo tam spadne, tak tam, z jiných důvodů, kniha nekniha spadne stejně, a já si tu vedu své šosácké monology. Jestli tohle čteš, tak promiň a hlavu vzhůru!
žádná kniha mě tak nezasáhla jako tahle, když jsem jí četla, všechno ostaní mi bylo srdečně ukradený, měla jsem hroznej problém se od toho odrhnout a jít se třeba najíst a škola pro mě v podsatě vůbec neexistovala, někdy jsem se ani nenamáhala si udělat úkoly před hodinou... Nemohla jsem si pomoct, ale i přes všechny ty absťáky a nechutný zákazníky jsem celou dobu něco Christianě záviděla, obdivovala jsem její pohled na svět... Vždycky jsem měla drogy zařazený jako naprostou příšernost, Po přečtení téhle knihy se na to ale dívám trošku jinak, Příběh Christiany je určitě děsivý, ale mě to prostě hrozně fascinuje...
Velká pecka. Přečteno jedním dechem. Spousta emocí. Viděno i jako film - ztráta času.
Kniha skvěle podaná a rozhodně by si ji měl přečíst každý a povinně by měla být zařazena do povinné četba.
Perfektní kniha, o to víc mrazí z toho, že je podle skutečných událostí. Dle mého by měla být zařazena do škol jako povinná. Čtivá, skutečná, děsivá... Film je proti knize naprostá nula.
Kniha je skvěle podaná a krásně se četla. Knihy na toto téma čtu nejraději a při další příležitosti si kniha přečtu znova.
Tak tahle kniha nemá chybu,četla jsem hi opravdu hodněkrát a vím jistě,že se k ní určitě vrátím.
Dle mého názoru, kniha nic moc. Ze začátku mně to přišlo, jako nabídka drog i s následujícími pocity. Knihu jsem nedočetla, tudíž je můj názor zkresleny, řekla bych. Nicméně, právě toto není moc můj styl, možná proto jen dvě hvězdy.
Vůbec nevím jak se mám po přečtení knihy cítit. Měla bych hlavní hrdinku litovat anebo jí soudit?
Když knihu dočtete, padne na vás takový zvláštní pocit. Byla to síla. Celá kniha je vlastně jeden velký neuvěřitelný zážitek. Celou tu pochmurnou náladu podtrhují fotografie Christianiných kamarádů z kterých polovina už ani nežije. Když jsem tak ty obrázky projížděla, cítila jsem se hrozně. Ta představa, že se tohle všechno doopravdy stalo, že takhle oni doopravdy vypadali a že se vážně hl. hrdinka dostala do takových situací.. Je to děsný pocit, člověk se potom musí zamyslet nad tím vším, co prožívá a uvědomit si jaký má vlastně štěstí.
Opravdu silná kniha, plná emocí. I přes závažnost tématu se mi četla velice dobře.
Masakr, spousta emocí, četla jsem ji před půl rokem a stále mám pocity z tého knihy v hlavě...
Je prostě dobrá. Jen "obyčejná" výpověď člověka o jeho životě bez jakýchkoliv zbytečností, jakékoliv snahy hrát na nějakou slohovou krásu a nápaditost. Prostě příběh. Ale velmi dobrý příběh, bezesporu poučný. Jen je otázkou, jestli více odradí nebo právě pobídne to taky vyzkoušet, protože jsem přece lepší než ona a já bych to zvládla. Každopádně by kniha určitě měla být známější a i ve školách by toho o ní mělo být řečeno víc.
Kniha, která stojí a padá s tím, jak moc mlátí čtenáře po hlavě kladivem. Když se dojem kladiva v lebce nedostavuje, neb mě zkrátka nešokuje fakt, že drogy berou i lidé pod 18 let a dokonce si na ně vydělávají prostitucí, moc z ní nezbývá. Snad jen to prostředí, které se mi při čtení poměrně plasticky promítalo před očima, mě nějak oslovilo.
Plně souhlasím s CraWer, drogy jsou opravdu SVINĚ a každý, kdo si myslí že s drogami se problémy vyřeší je idiot. Drogy vám nepomůžou, možná se budete na začátku cítit líp, ale potom to bude čím dál horší. Sama jsem to nikdy nezkusila a rozhodně to zkoušet nehodlám. Ke knize jsem si vytvořila vztah a lituji, že jsem si jí nepřečetla dřív. Tohle je totiž příběh, který vám otevře oči dokořan.
Tahle knížka se mi dostala do ruky, když mi bylo asi patnáct a vzpomínám si, že mě to pořádně sebralo. Působivé a účinné.
Naprosto fascinující kniha !!
Tohle je přesně žánr dle mého gusta. Od doby kdy jsem se začala zajímat o drogovou závislost a lidi s touto zkušeností, toto byla má první kniha s tímto tématem. Připadalo mi to rozumné. Je to nejslavnější kniha o drogách.
Dostala jsem ji na Vánoce společně s pokračováním ,,Můj druhý život". Začala jsem číst někdy kolem 20. hodiny.. skončila asi kolem 3. ráno a na nějaké 70. straně. Celkově jsem ji přečetla za necelých 5 dnů.. -S velkými pauzami-. Nejsem velký čtenář a málokterá kniha mě zaujme. -vinu na tom asi má můj odpor k povinné četbě ve škole-. Když jsem se ale ponořila do dětí ze stanice ZOO, nešlo se jen tak odtrhnout. To jak vše popisuje do nejmenších podrobností mě uchvátilo. Že se dokázala v 16i celému světu svěřit s něčím o čem nechce normální člověk mluvit ani s nejlepším přítelem. Christiane nás nechala nahlédnout do světa drog jak ho ještě nikdo neznal. Realita před kterou se do vydání knihy všichni jen schovávali je najednou otevřena a čtenář se nestačí divit. Popravdě, když jsem to četla chvílemi jsem si myslela, že je to výmysl. Připadalo mi nemožné a někdy opravdu směšné aby si tohle prožilo dítě ve stejném věku jako jsem já. V životě by mě to nenapadlo.
Na jednu stranu jsem ráda tím kdo jsem a za žádnou cenu nechci ani pomyslet, že bych musela šlapat chodník abych si vydělala na něco, co mi ničí život. Na druhou jsem ji, ale záviděla. Jelikož jsem dítě jednadvacátého století (bohužel), nikdy jsem nezažila tu dětskou fantazii. Byla jsem zavřená doma. Když mě teď napadne jít ven a bavit se, musím někomu napsat přes ,,fejsbuk", který ani nemám, protože ani nevím kde bydlí moji ,,přátelé". Děsně mě to štve. A proto se mi kniha ze začátku četla jedním dechem. Bavilo mě vyprávění z Christianina dětství, kde ještě nekoketovala s drogami. Záviděla jsem ji tu její kreativitu. To jak vypráví, že už od dvanácti chodí na diskotéky a má partu ve které si všichni rozumí mě až skoro rozbrečelo. Nikdy jsem nic takového neměla, ale vždy jsem si to přála.
Ve srovnání s filmem je kniha podstatně lepší. Film jsem viděla dříve a působil na mě strašně. -mimochodem po shlédnutí filmu se David Bowie stal mou láskou- Poslední vpich heroinu do žíly už jsem ani nedokoukala!! Bylo toho na mě moc. A Bowieho skladba ,,Sense of doubt" mi naháněla takový mráz po zádech, že se to nedá ani popsat. Když to srovnám: Film má přes 2 hodiny a je v něm více než dost. Bohužel v něm není Christianin příběh. Proto člověk, který viděl film, ale nečetl knihu může Christianu jednoduše odsoudit jako rozmazleného fracka co si neváží života. V knize s ní člověk může více soucítit a lehce se v ní najít. Samozřejmě. Existují jiná řešení než drogy. Skoro nikdo to nemá v životě lehké a každý se s tím vyrovnává jinak. Jenomže Christiane byla malé, bezmocné dítě, co hledalo úlevu od starostí. A bohužel první věc, která se jí naskytla byly drogy. Ty zabraly hned a ona zjistila, že s drogou je jí lépe. Už nepotřebovala nic jiného. Později věděla, co dělá a, že je to špatné.. Pokusila se zabít!! Ale návrat do normálního života není lehký.
Christiane miluji za její názory. Byly i jsou rozumné, navzdory jejímu věku i tomu co prožila.
Většina lidí tuto knihu doporučuje všem náctiletým, protože je to prý odstrašující. Na mě to tak nepůsobilo. Spíše úplně naopak.. To samozřejmě není důvod, nekoupit si ji. Já sama jsem ráda, že ji mám a určitě si ji nejednou přečtu znova. Doporučuji.. P.S. Doporučuji pokračování ,,Můj druhý život"..