My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8338
8338
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla až nyní,tedy v době kdy už snad dobrovolně nemůžu spadnout do závislosti na drogách a možná proto nedokážu pochopit jak se něco takového může stát.A že se to stává je neoddiskutovatelný fakt.
Prostě nikdy jsem tomu nerozuměla a teď už to asi nepochopím.Jaké představy o životě tyto děti vedou k experimentování , který jim může zničit život?
Je to nuda? Je to pocit,že nikomu na něm nezáleží?
Mě osobně Christiana F, nepřesvědčila , že by vůbec pochopila jak sobě a svojí rodině zničila život.
jako by popisovala velké dobrodružství a skutečně nehledala řešení a skutečný důvod skoncovat s drogami.
Takže nejvíc mě asi zaujala doba , ve které jsem sama vyrůstala a vlastně i místa , která jsem nepoznala .
Tato kniha patří mezi nejlepší svého oboru. Toto je o realitě, toto mě donutí zapřemýšlet, toto je o skutečných událostech...
Výborná kniha. Nevím, co k ní napsat - není napsaná jako nějaké mistrovské dílo, ale má hloubku a myšlenku...
Knížka je dobře napsaná a téma je velmi subjektivně zpracováno tak, že je možné vnímat každý detail. Mě osobně ale připadalo jednání hlavní hrdinky strašně iracionální a hloupé, ale samozřejmě se to dá pochopit, tohle je jen můj subjektivní pocit, kdy jsem se s ní nedokázal vůbec ztotožnit.
My děti ze stanice Zoo je kniha, kterou jsem četla několikrát. Ona se totiž tak nějak čte sama. Mimochodem zajímavé je, že místo toho, aby mě od drog odradila, spíše ve mě zrodila touhu nějakou tu "mňamku" zkusit.
Tuhle knihu jsem četla asi dvakrát. Líbí se mi jak samotný příběh, tak i to, že tam jsou názory dalších lidí (např. Christianina matka). Popis prostředí, kde Christiana vyrůstala mě děsí. Malá holka žijící v betonovým bludišti. Nejhorší na tom je, že je to pravda. Drogy byly ve 20.stol. v Berlíně hodně populární, mě samotnou to od drog odradilo. Viděla jsem i film, ale myslím, že kniha je mnohem lepší. Když vyšla kniha Christiane F. - Můj druhý život a já se dozvěděla, že se Christiana vyléčila a má dvě děti hodně mě to potěšilo. Dává naději na vyléčení dalším narkomanům...Každopádně doporučuji všem mladistvým....
Tahle kniha člověka ničí.
Přibližuje nám život, svým způsobem náhodné oběti heroinu.
Christianu možná někdo pokládá, za tu odpornou starou heračku, ale já jí fandím.
A v téhle knize jsem jí také fandil.
Jedná se o strašně milou, hodnou osobnost jenž miluje zvířata a zkrátka ví jak co ve světě chodí.
A i přes ty obří nedostatky, jsem si k ní našel cestu, a pokládám jí za mojí určitou hrdinku.
Vlastně ani nevím proč.
Mimochodem, drogy jsou fakt svině.
100%
Knihu jsem četla před několika lety, byla pro mě velice zajímavá, teď mám v plánu si jí přečíst znovu. Jsem již dvojnásobná matka, tak jsem zvědavá jak na mě zapůsobí. Všem určitě doporučuji
Knihu jsem četla poprvé, když mi bylo zhruba 12. Pamatovala jsem si, že byla dobře napsaná a že mě to od drog odradilo. Teď jsem si ji znovu přečetla po více než 10 letech a vyvolávala ve mně mnohem silnější pocity. Z dětství jsem si pamatovala hlavně začátek, kde se popisuje, jak si děti ze sídlišť v Berlíně neměly kde hrát, ale konec jsem si nepamatovala vůbec, takže jsem ráda, že jsem po ní znovu sáhla. Asi to bude znít jako klišé, ale film se knize nemůže ani zdaleka rovnat. Byl to opravdu jen slabý odvar, i když i z něj se spoustě lidem dělá špatně. Za mě je příběh ukázkou toho, kam až děti zažene nuda a nevšímavost rodičů, kteří stále pracují, aby dětem zajistili hezký domov, ale paradoxně je tím dovedou k drogám. Kniha je prokládána komentáři matky Christiany, psychologem, vyšetřovateli apod., což příběhu dodává na vážnosti.
Novináři Kai Hermann a Horst Rieck, kteří knihu sestavovali na základě rozhovorů s Christianne F., se měli více editorsky zaměřit nad dílem jako celkem a zamyslet se nad tím, co po Christianině zpovědi vlastně chtějí a očekávají.
Její vzpomínky na dětství bych proškrtal, protože obsahují až irelevantní informace. Text jako takový bych více rozřadil do oddělujících odstavců, aby byly více odděleny navzájem příliš nesouvisející pasáže.
Rozumím a chápu, jakou úlohu v knize mají výpovědi Christianiny matky, vedoucího domova mládeže nebo vyšetřovatelů, ale nejsem si jist, zda jsem je jako čtenář v knize potřeboval. Mnohdy mi totiž přišly prostě zbytečné. Hlavně matčin prostor vlastní děj nikam neposouval, o lecčems jsem se dovídal po druhé, byť z druhé strany. Román se díky tomu stával více – a tak naprosto zbytečně – dokumentem než osobní výpovědí, která může mluvit sama za sebe a naprosto subjektivně a dostatečně, z tohoto pohledu je třeba hovorový jazyk je naprosto pochopitelný, takže ty strohé a spisovné pasáže jednoduše rušily, podle mě naprosto zbytečně.
Nejsem velkým příznivcem toho, že tvůrci svá díla inspirovaná skutečnou událostí konfrontují s onou skutečností. Bývám většinou spokojen, když je čtenář nebo divák pouze informován, v tomto případě ale tento přístup promíjím, protože je potřeba (možná právě bohužel) knihu brát spíš jako dokument než jako beletrii.
Prvních zhruba 50 stránek mě moc nebavilo, ale potom se to slušně rozjelo a já se od Dětí nemohla odtrhnout! S Christiane jsem splynula a bylo mi líto, když jsem knihu dočetla. Úplně se mi po ní stýská.
Musím přiznat, že se mi často dělalo úplně špatně. Naprosto mě odradila od toho se někdy na drogu jen podívat, natož ji užít. KAŽDÉMU DOPORUČUJI, aby si knihu přečetl a šířil ji dál. Potřebuje se dostat k co nejvíce lidem.
Trochu jsem nevydýchala styl psaní, jsem u knih zvyklá na spisovnost, ale sto lidí, sto chutí.
Knihu jsem si půjčila v knihovně jen tak z nudy, ale když jsem přečetla prvních pár stránek už jsem byla unešená. Myslím že tuhle knihu by si měl přečíst každý. Rozhodně si ji koupím :)
Knihu jsem četla na střední škole jako povinnou četbu. Musím říct, že učitel udělali velice dobře, když ji zařadili mezi seznam k maturitě. Příběh je velice čtivý a myslím, že každý se hned vžije do role mladinké Christiany. Knihu vřele doporučuji a určitě si ji pořídím do své knihovny, kde určitě nesmí chybět.
Kniha, která skrývá neuvěřitelný příběh mladé Christiane; příběh známý po celém světě.
Do Christianiny situace jsem se dokázala snadno vžít, bylo to, jako by se přímo přede mnou odehrávaly jednotlivé scény z toho prostředí. Kniha zanechává různé pocity, už z toho důvodu, že víte, že se to někomu vážně stalo a hlavně fakt, že je to příběh ze života 13ti až 15ti leté dívky. Nemohla jsem uvěřit, že Christiane s drogami začala už ve dvanácti a její matka si toho dost dlouhou dobu nevšimla. Já jsem měla pro Christiane pochopení - doma to měla opravdu těžké, takže hledala úctu a postavení v partě, díky které se dostala k drogám. Tohle je přesný příklad toho, co se může stát, když dítě vyrůstá v prostředí, kde jsou špatné vztahy v rodině a rodiče se jim málo věnují. V knize jsou dokonale vystiženy pocity a obavy hlavní hrdinky; kam až ona a její parta byli schopní zajít, aby tu drogu získaly, jak hluboko klesli. Při čtení jsem hodně přemýšlela, co ty drogy můžou způsobit, že mladí lidé jsou potom schopní pro tu drogu klidně zemřít.
Kniha je doplněna fotkami narkomanů, které popisují jejich osud, a dodatky osob vysvětlující situaci narkomanů a dýlerů v Německu.
Rozhodně bych jí doporučila náctiletým, aby věděli, jaký je život narkomana a že není lehké se toho zbavit. Také bych jí přidala na seznam povinné četby.
Tuto knihu bych doporučila jak mládeži,aby věděli co udělají drogy,tak rodičům,aby s dětma řešily problémy a věnovaly se jim!
Knihu jsem četla několikrát,poprvé na střední škole a musím přiznat, že ač mě příběh celkově zhnusil, přece jen jsem tenkrát dost přemýšlela, co to ''háčko" musí navodit za cool pocity, že Christiane a její přátelé jsou ochotni obětovat doslova život, aby si šlehli.
Po pár letech jsem se už na to dívala jinak. Hlavně proto, že už jsem si dokázala reálně představit, co prostituti a prostitutky musejí podstoupit a jak hluboko klesnout,aby prodávali svá dětská těla. A i když jsem si myslela, že mě kniha nemůže už znova tak zasáhnout, dostavil se pocit po přečtení ještě intenzivnější než poprvé.
Nedávno jsem se ke knize opět vrátila a coby matka objevila další rozměr hrůzy a zoufalství. Matka hrdinky, vršící jednu chybu za druhou ,počínaje zaslepeností k průvodním příznakům narkomanie a opakovanou důvěrou v odvykání Christiany konče,jsem si uvědomila, že i ona si prošla peklem, jakého jsem si nebyla vědoma jako bezdětná. Nehledě na to, že v Berlíně, v této době a režimu se jí adekvátní pomoci také nedostalo.
Po každém přečtení bezpochyby silného autobiografického příběhu objevím vždy nový rozměr zoufalství.
Jako povinnou školní četbu bych to také zavedla, nejsem si ale jistá, jestli už na ZŠ. I když Christiane také začala s drogami ve dvanácti letech...
Kniha, ze které je vám prostě špatně. Před sebou, jako byste místo písmen poskládaných do vět, viděli naprosto realistickou scénu německofeťáckého prostředí. Zvláštní, že přes veškerou svou nechutnost, kterou kniha překypuje, mi po dočtení vytanula myšlenka, jaké by to bylo tyto "zkusit háčko". To je tak, když srdce válčí s rozumem. Moje výsledná odpověď nebyla vůbec jednoznačná =
Myslím, že není co dodat. Kniha velice populární a já chápu proč. Ze všech knih s tematikou "drogy" mě tato zaujala nejvíce.