My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8338
8338
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Každý kdo chce zkusit drogy by si měl přečíst tuhle knihu, která se rozhodně nemůže rovnat českýmu Mementu.
Kdysi-když mi odcházeli synové na studia, dostali povinně přečíst české MEMENTO ( od R.Johna), ale to proti této knížce je komediální pohoda. Ale určitě souhlasím s tím, aby si to přečetli hlavně rodiče. Protože ti jsou první , kteří musí jako první poznat a zareagovat
NESKUTOCNE SKLAMANA maximalne ..... Odveci strasne moc sklamana az na nervy pici
Obdivuhodně pravdivý příběh, který má co dát každému..."feťákům" může být zrcadlem, díky kterému možná otevřou oči, "nefeťákům" odstrašujícím případem. Především bych ho pak ale doporučila rodičům, protože mají tendence otáčet se někdy ke všemu zády...a pak už může být pozdě.
Vcera docteno a jeste dnes mam z toho vseho husi kuzi,o to vic , ze sama mam 13ti-letou dceru.
Tahle kniha by se mnela dostat do rukou kazdemu, ne jenom dospivajicim, ale i rodicum.
Co vic dodat k tak pro mne opravdu "hororovemu pribehu".
Nevím, jestli se mi kniha líbila, protože u tohohle žánru těžko můžete říct, že se vám příběh líbil. Naopak, vůbec se mi nelíbil. Byl příšerný, smutný, děsivý, byl všechno jen ne hezký. A právě tohle dělá tuhle knihu dokonalou.
Je to dávno, co jsem jí četla. Vím jen, že i díky ní bych se drog nikdy nedotkla. Hrůzostrašná kniha a film byl snad ještě hrůzostrašnější.
Jedna z mála knih, která ve člověku vyvolává opravdu silné emoce...a je jedno jaké ...
Uchvácen a zlomen zároveň.
Dokonalá kniha.. Dlouho jsem v sobě neměl tolik emocí a lítosti jako po dočtení My děti ze stanice ZOO. Úžasně napsané, vykreslené, plné beznaděje. Žádné jiné hodnocení než 100% dát nemůžu.
Příběh je sice z konce 70. let, ale stoprocetně má co říci i dnes. Já se divím, že to za totáče nepoužívali jako propagandu nezdravého životního stylu západních zemí. Doporučuji přečíst všem :-) Ale poučení zde asi nenajdete. Sama vyprávějící cestu ven vlastně nenašla.... Určitě si někdy přečtu i pokračování.
Naprosto odstrašující případ. Ani nevím, jestli může říct, že kniha byla skvělá. Asi ve správném slova smyslu byla.. Knihu bych doporučovala přečíst každému, protože si myslím, že nikdo si to nedovede představit tak živě, jako díky pravdivých slov Christiany.
Tento spis chápu jako syrový dokument, jako holou výpověď bez příkras. Bouřlivé dílo o bouřlivých dobách v bouřlivé subkultuře. Líbí se mi, když je někdo s mimořádnými zkušenostmi schopen a ochoten vypovědět o sobě autentický příběh odhalující slasti i strasti důležitých aspektů lidské existence. Je to i o odvaze. Takové snímky jsou jako propasti plné utrpení, ale někdy i naděje. Když to vezmu kolem a kolem, není Christianě co závidět. Její příběh je v silném smyslu slova politováníhodný. Na druhé straně - a přiznávám si to velice nesnadno - když odhlédnu od některých nejasností, nepřesností a zavádějících zjednodušení v nástinu drogové problematiky, udělala na mne autorka knihy mohutný dojem. Mám sklon vidět za tím zmatkem zase jenom člověka a jeho/její způsob, jak se popasoval/la s tíhou existence. No v žádném případě jí její kariéru nezávidím. Film rovněž nebyl bez zajímavosti.
Rozpačité pocity. Asi nedokáži dostatečně ocenit to "cool" chování, pro které ve většině případů neexistuje zpáteční jízdenka. Už na začátku knihy jsem se těšila, až bude to utrpení za mnou. Ani ne tak kvůli drogové tématice, ale slabému zpracování. Příběhu chybí srdce.
Wow, kniha mě naprosto dostala. Neumím si představit, že to všechno, co jsem četla, byla pro Christianu každodenní realita. Tuhle knihu bych dala přečíst každému, aby viděl, co se vše může stát. Byl to velmi silný příběh, takže jsem ráda, že teď si přečtu zase něco "lehčího" z povinné četby.
Jako literatura faktu nebo varování pro voly, u kterých by mohlo dojít ke chvilkovýmu "zatmění mysli" a následnýmu podlehnutí partě zfetovaných vrstevníků, intenzivně nabádajících k užití drogy je to určitě dobrý. Ale absolutně v tom postrádám sebemenší náznak umění, který by neměl chybět u žádného druhu literatury. Nějak prostě nedokážu spatřit tu estetickou hodnotu "ono krásno" v záznamu výpovědi nějaký čtrnáctiletý smažky, která si určitě musela před rozhovorem s pány novináři šlehnout, aby se naladila na potřebnou vlnu a vylíčila nám tu "nepředstavitelně syrovou" atmosféru, ve které se ten magický, duchaplný a neobyčejně barvitý příběh mladých feťáčků odehrává.
Učiněný balzám pro duši, stejně jako Můj druhý život, kterej vyšel jen tak tak, aby uznávané autorce zajistil peníze na další a další přísun dávek H.
Četla jsem dávno, ale dosud si pamatuji ten pocit zmaru a prázdnoty... Jako osobní zpověď lze těžko hodnotit hvězdičkami; jako drsnou ilustraci toho, kam člověka (resp. dítě) dovedou drogy, lze každopádně doporučit.