My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290319/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-CGO-290319.jpg
5
8245
8245
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale jednou stačí. U některých pasáží mi bylo skoro špatně, ale potřebovala jsem vědět, jak Christiana dopadne.
Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno, mohlo by mít kolem dvaceti let, doslova jsem ji hltala, stejně jako Johnovo memento... Hluboký socialismus, připadalo mi, že něco takového snad ani nemůže být pravda... nicméně jsem byla ráda, že si žiju svůj "normální" život. Podruhé jsem se k ní vrátila po mnoha letech, spolu s dalšími... když jsem se snažila pochopit duši narkomana, protože se do osidel drog dostal i můj syn... Naštěstí se z toho dostal, i když je vše na hraně... a já už ji nikdy nechci číst znovu...
Je opravdu hrozný dostat se do toho bludného kruhu, který popisuje autorka. Navíc v době, kdy si společnost ani státní instituce vůbec nevěděly rady, jak s narkomany naložit...
Tuhle pecku jsem cetla az v 25-ti letech, ale presto jsem to hltala. Pribeh ma pro me uzasne depresivni atmosferu. Miluju totiz Berlin, takze ma predstavivost pri cteni pracovala na plne obratky. Az pote jsem videla film a nasledne jela do Berlina...takze kam myslite, ze jsem se jela podivat?
Výborná knížka, i když trochu depresivní. Christiany je mi líto, i když vím, že si za své problémy může dost sama. Připadá mi ale taky trochu jako "oběť doby" - v letech, kdy drogy byly tabu, takže neexistovala odpovídající prevence a osvěta a terapie, takže jí nikdo nedokáže pomoci, protože neví, jak... Jasně, později měla fůru šancí vést normální život, ale snažím se posuzovat spíš knihu samotnou a ne její pokračování, a ta je opravdu smutná a děsivá.
Tak tato kniha by na střední škole měla být zahrnut do povinně četby.. Neskutečná kniha, která mi změnila pohled na svět !Rozhodně všem doporučuji!
Tak a jaký život máte vy? Nejlepší kniha k zapřemýšlení jestli to co chceme a máme je opravdu tak důležité jak si myslíme. Knihy s touhle tématikou mne vždycky zasáhnou ale tahle, to je TOP. Po přečtení jsem získala takový osovobozující pocit že nic není tak hrozné jak se zdá.
Tohle by si měly přečíst budoucí maminky dětí ve větších městech, protože tahle kniha nese obrovské poučení. Kdo by vůbec tušil, jak moc mladé lidi může tohle svinstvo potkat.
Četla jsem ji kdysi dávno, ale byla pro mě neuvěřitelným zážitkem, v té době nebylo ještě mnoho knih s touto tématikou. Dnes začnu číst druhý díl: Můj druhý život a jsem moc zvědavá, jak na mě zapůsobí.
Tahle kniha mně velmi zasáhla. Je neuvěřitelně čtivě a realisticky napsaná, zároveň ale také ohromně poučná a překvapující. V první řadě, vůbec bych nečekala, že tento příběh může vyprávět tak mladá dívka, navíc velmi inteligentní, zdá se. Je velmi zajímavé přemýšlet o celé situaci z jejich úhlu pohledu. To, že je droga stmeluje, pomáhá jim překonat těžkou dobu a problémy všedních dnů, ale také je paradoxně drží při životě. Ani na okamžik jsem nepřemýšlela nad tím, že si za svou závislost mohou sami, naopak. Christiane víc než o sobě a o její závislosti ukazuje pohled na dobu, ukazuje, že závislost je situací nejen špatné výchovy, ale také prostředí a vlastně i celé společnosti. Varuje a nabádá, aby se lidé vyvarovali podobných úskalí, dobře ale víme, že cesta pryč je v jejich situaci velmi složitá. Kniha v sobě nese spoustu poselství, které není třeba rozebírat, každý si v něm najde to své a možná si pak více budeme vážit svého života se všemi úskalími, které zažíváme.
Měl by si ji přečíst každý, toto by se mělo řadit do povinné četby. Občas byly v knize byly místa, kde mi až padala brada. Ale vracet se k ní už nebudu
Knihu jsem si hned po přečtení prvních stran oblíbila. Někdy mi sice trošku vadil nespisovný jazyk, ale po chvíli jsem si na to zvykla a už to ani nevnímala. Nejvíce se mi na této knize líbilo, že je psána hodně realisticky a proto ve mne vyvolávala silné emoce.
Tak já nevím - asi je očekáváno, že se připojím k všeobecnému nadšení. Kniha není špatná. Dokonce je její první dvě třetiny brilatně napsané. Přesně do chvíle, než se holka zamotá dio opakovaček. Jasně. Život je monotónní. Proto čteme, co nemáme, abychom tomu utekli.
Bylo to otevřené, bylo to šokující.
Navíc je ta knížka stejně stará, jako jsem já (skoro).
Jedno, a opravdu poměrně brzy, ji dám přečíst svým dětem. Protože jakákoli prevence je potřeba.
Já nad tou holkou nebrečela, neměla jsem na ni vztek, jen jsem si celou dobu říkala: proč jí někdo nepomůže. Opravdu nepomůže. Tolik k institucím.
Myslím, že se reálný požitek je jedinečný. Já ho nemám, jsem doprdele i nekuřačka, tak se mi to kecá. Johnovo Memeto proti tomuhle působí jako teenager. Umělecký, ale nedospělý.
S trochou váhání ještě stále čtyřka.
Po přečtení knížky se mi honilo hlavou, jak obrovské štěstí mám, že jsem v době dospívání nenarazila na žádnou špatnou partu, měla jsem dostatečné rodinné zázemí a vlastně ohromné štěstí. V dospívání dělí každého z nás jen malý krůček od toho, do čeho spadla Christiane. Neuvěřitelně otevřený příběh, který popisuje jak zoufalství a bezmoc hlavní hrdinky a jejich přátel, tak také velké odhodlání k překonání závislosti a neustálé narážení na komplikace a pocity zoufalství. Nejvíc mě vytáčel ten hyenismus "poskytovatelů terapií", kteří parazitují na zoufalství lidí, aby mohli hlásat své nesmysly, ždímat peníze a maximalizovat jen své blaho.
S touto knihou jsem se poprvé setkala na základní škole, kde nám jí četla paní učitelka při rodinné výchově. Před pár lety, jsem se rozhodla ji znovu přečíst a byla jsem opět nadšená. Hlavně mně díky ní přešly všechny nápady nějakou drogu zkusit.
Jedinečná kniha, která by měla mít mezi dětmi podobný význam, jako mezi věřícími Bible. Záměrně píšu dětmi, protože hlavní hrdinové této knihy jsou děti. Na jedné straně nezkažení "dospěláckým" honem za lepším životem a za penězi, nezkaženi zkorumpovanou společností a propastnými rozdíly ve společnosti. Na druhou stranu však natolik ovlivněni moderním světem, kterému nerozumí a který je láká do svých spárů pomocí nečistých her. Za co je trestat a co jim vyčítat? Stvořili oni snad tenhle svět? Mohou za to, že drogy jsou k dostání lépe než cigarety a že kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti, tedy, že kdo chce mít partu tam, kde končí "čistá" společnost vymóděných paniček a upracovaných tatíků, musí hrát s ostřílenými narkomany a když už ne píchat si drogu do žil zasažených trombózou, tak si alespoň jednou za čas šňupnout a zapít to alkoholem? Chceme po nich zodpovědnost. Všichni o tom mluví. Ale copak to jde? Bylo by to jako nutit manažera, který pracuje s muži v oblecích, aby chodil do práce v monterkách... Nejde o vlastní pocity. Jde o pocity ostatních. O ty naše vlastně nikdy nejde. Ti, kdo jedou na heroinu žádné nemají, ti, kdo stojí na kraji drogové propasti, žijí vymyšlené pocity "heráků" a my ostatní zavíráme dveře a oči a doufáme, že problémy zůstanou vně nás. Žijeme vedle sebe, ale nejsme schopni se pochopit. Ne je omlouvat ani litovat a obhajovat. Ale snažit se pomoci a neutíkat. Protože tím, že utečeme nevyřešíme nic. Drogy jsou trvalý problém a věty starostlivých maminek typu: "Tohle já svému dítěti nebudu dávat číst, on/a nikdy fetovat nebude, je to zbytečné a brutální...", absolutně nejsou na místě. Není to zbytečné. Je to nutné. Možná si pak všichni lépe uvědomíme, v jaké špíně to žijeme, a co nás formuje...
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Dostala jsem se k ní na základní škole asi 7-8 třída, jelikož ji četl můj starší bratr.... Přečetla jsem do 2 dnů. Trochu si poplakala... Daleko lepší než samotný film. Prostě hodně povedené a myslím, že mi to pomohlo se vyhýbat nakažlivým skupinkám mládeže a tvrdých drog.
Děkuji moc