My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537430/bmid_my-proti-vam-662fc47b31d1e.jpg
5
1448
1448
Bude to něčí vina! Po událostech, jež otřásly Medvědínem na sklonku zimy, tráví nejlepší kamarádky Maya a Ana léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat všechno za sebou. Jenže řevnivost mezi jejich a sousedním městem přerůstá v zuřivý boj o peníze a moc, který vypukne naplno při střetu obou hokejových klubů. Když pak vyjde najevo tajemství jistého mladého hráče, musí celá obec ukázat, zač vlastně stojí, protože vztahy mezi lidmi mohou být na maloměstě obzvlášť ničivé. Násilí však lze čelit oddaností, přátelstvím i láskou. Pokračování audioknihy Medvědín „Pavel Soukup drží takový rytmus, aby stále fungovala Backmanova lehkost vyprávění, kdy děj plyne bez zádrhelů, současně ale nikam nespěchá. Pracuje s odmlkami, vypomáhá si, citlivě, i s řečovými gesty, která od sebe odlišují jednotlivé aktéry.“ - naposlech.cz Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2017. Všechna práva vyhrazena. Fredrik Backman (1981) Pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Jeho prvního románu Muž jménem Ove (2012; česky Host, 2014) se jen ve Švédsku prodalo přes sedm set tisíc výtisků a práva byla prodána do třiceti zemí. Na jeho základě také vznikl v roce 2015 stejnojmenný film, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný snímek – chystá se také americký remake s Tomem Hanksem v hlavní roli. Po úspěšné prvotině napsal autor další knihy, které česky vycházejí v nakladatelství Host: Co by můj syn měl vědět o světě (2017), Babička pozdravuje a omlouvá se (2015), Tady byla Britt-Marie (2016), Medvědín (2017), A každé ráno je cesta domů delší a delší (2018), My proti vám (2018). Všechny už mají také svoji audiopodobu. Pavel Soukup (1948) Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Známý je i z televizních obrazovek, kde se objevil v množství filmů, pohádek a seriálů. Ještě známější je ovšem jeho hlas – namluvil komentář k mnoha dokumentům a byl několikrát oceněn za mistrovství v dabingu.... celý text
Přidat komentář
Od autora jsem četla všechny knihy, které u nás vyšly. Tato kniha se mi také líbila. Ale.. uff.. Je to tak smutné, uvěřitelné, špinavá politika, to vše se může dít. Smutné, ale i hezké momenty, dost mouder, to mám ráda. Kniha se mi líbila, ale veselo mi z ní není.
Číst tuhle knihu je horší, než číst nějakou děsivou severskou detektivku. Tam vím, že je to vymyšlené, že je nepravděpodobné, že by se ten děj stal. V této knize je pravděpodobně možné vše a to je děsivé. Maloměstké bojůvky, politika, xenofobie a sportovní fandové. Uf to je míchanice, ze které mi bylo nedobře. Tentokrát bylo i více pouček a poukázek na další děj, to mě moc nebavilo. Jenže příběh je to skvělý, postavy tak uvěřitelné a děj perfektní a tak jsem četla a četla, abych byla na konci.
Kniha Medvědín byla úžasná...nicméně pokračování bylo snad ještě emotivnější, nejsem moc fanynka druhých dílů, ale tohle byla naprostá nádhera! Znovu se setkat se všemi postavami (hlavně s Benjim), prožívat s nimi jejich prohry a výhry...slzám se tu ubrání asi jen málokdo :). Od autora jsem četla jen tyto 2 knihy, ale už teď vím, že nebudou poslední, to jak dokáže vystihnout charaktery postav a jejich pocity je neuvěřitelný.....
Backman je můj srdcový autor, miluji každou jeho knihu, která zatím vyšla (v češtině). Všechny jeho příběhy jsou tak procítěné a mnohdy i nevypočítatelné. Ztráty, které pro nás v každém příběhu připravuje jsou tak bolestné, že ho za to občas vážně nemám ráda.
A My proti vám se neliší od ostatních jeho děl. Zase opět to byla nálož emocí, která mě totálně ztrhla do víru děje jednoho malého městečka uprostřed lesů, kde je věčně zima, ale i tak jednou za čas přijde léto, které ale ovšem dokáže být ještě mrazivější, než zima. To nám Backman s Medvědínem v tomto díle dokázali. Taky potlesk za krásné vykreslení té špinavé politiky! Nezbývá mi nic jiného, než tu jako obvykle zanechat 5 hvězdiček!
Knížka u níž jsem brečela i se smála někdy dokonce obojí najednou. Medvědín mě dostal, ale pokračování je úplně stejně skvělé. Příběh obyčejných lidí, které již dobře znám z prvního dílu pokračuje . Tito lidé jsou mi blízcí a já jejich osudy prožívám s nimi. Úžasná knížka, nejen pro milovníky hokeje, kterým ani já nejsem.
Vracíme se do Medvědína a autor nám předkládá další silně emotivní příběh. A jak se odvíjí, nutí nás klást si všechny ty otázky, na které neznáme odpověď. Jak bychom se zachovali my? Můžeme někoho za jeho činy odsoudit? Jak je možné, že se kladná postava zachová tak bezmyšlenkovitě špatně? Backman je mistr ve vykreslení postav. A tady udělal opět dobrou práci, ani jedna jeho postava totiž není ani bílá, ani černá.
Backmana mám opravdu ráda, jeho styl mi sedí, ale tady toho bylo zkrátka nějak moc. Obzvlášť tedy násilí. Ale i tak mám díky skvělému vyprávění pocit, že ty lidi znám... A Benji, to je celkově jedna z mých nejoblíbenějších knižních postav.
Pridavam na list Nejlepších knih, co jsem četla. Backman píše skvěle. Celé město, všechny postavy vykreslí tak, jakobychom je opravdu znali a každému tak trochu rozuměli. Jeho knihy čtu s napětím od začátku do konce, který přijde vždy bohužel rychleji než bych chtěla :) těším se na další jeho knihu ????
Medvědín si přímo říkal o pokračování. Pokračování zase hraje na city. Nejsem fanda hokeje ani jiného sportu a tato kniha by mě asi nedonutila změnit názor. Snad proto už nejsem tak nadšená jako u prvního dílu. Na mě toho bylo trochu moc. Moc násilí, moc ohlašování budoucích událostí, moc životních pouček (i když jsem jim většinou dávala za pravdu). Samotný příběh by se smrsknul na 100 stránek a to mi tentokrát na nejvyšší hodnocení nestačí. Přesto určitě stojí za přečtení.
Na tuhle knížku jsem se tak těšila! A naprostým právem. Backman je prostě neuvěřitelný autor, na jedné straně dokáže vystřídat tolik emocí, že někdy až těžké se s tím poprat. Jsem teď lehce hormonálně nevyrovnaná, ale musím se fakt přiznat, že jsem většinu knížky četla se slzami v očích. Silný příběh, neuvěřitelná nálož emocí... Ani nemám chuť teď číst něco dalšího, protože jsem otřesená, dojatá a nadšená zároveň a zase mám pocit, že už nic nebude tak dobrého. Nedávno jsem četla citát, že než člověk čte některé knihy, měl by si předtím něco odžít, protože jinak ten dojem nebude úplný. V tomhle případě si myslím, že je dost důležitým faktorem být rodič, protože jinak asi člověk nebude schopný ty pocity z knihy naplno prožít. Několikrát mi během čtení došlo, jak složitý je to cit. A jak psal Backman v Medvědíně, když se člověk stane rodičem, už navždycky si připadá jako příliš malá peřina. Ať se snaží sebevíc, vždycky je někomu zima...
Budu se opakovat. Nejsem fanda hokeje, ale Medvědín mě dostal. Teda ten první. V tom druhém je až příliš mnoho násilí. Vadí mi taky moudra, která plní každou druhou stranu. O světě a lidech v něm. Ale pořád platí, že Backman umí vyprávět, dávkovat napětí a svým postavám dokonale rozumí.
Je to tak silný zážitek, že mi chybí slova... Včera jsem dočítala ještě po půlnoci a nyní ve mně ještě doznívají všechny ty lidské, "chuligánské", rodinné, vztahové, hokejové... situace. Vím (alespoň pro mě), o čem kniha je: o naději, pravdě, ale i svinstvu, podlosti. A nezáleží na tom, jestli je někdo buzna nebo ne, i když vlastně záleží...
[audiokniha]
Medvědín je zpátky, hokej je zpátky, všichni staří známí i se svými bolestmi a rodinami. Backman zase rozjíždí nádherný stylopis v druhém díle. Ale něco tomu chybí. V Medvědíně existovala hlavní zápletka, kolem které se odvíjely menší. Přišla katarze, uvolnění, příběh uzavřen. My proti vám je rozplizlé a knize chybí nosné téma. Závěr proto nebyl tak a silný a já si z knihy nesu dojem, že autor se nemohl rozhodnout, o čem hlavně má kniha být.
Jak Medvědín, tak i pokračování My proti vám byly neskutečně krásné knihy. Při čtení jsem byla tolikrát dojatá, tolikrát jsem uronila slzu (většinou v šalině, což se špatně maskuje). Nádherné lidské příběhy, osudy obyčejných lidí, které se vzájemně proplétaly v neskutečně silný příběh se skutečným morálním poselstvím. A přitom vše tak uvěřitelné, tak zdánlivě obyčejné, tak lidské...
"Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby."
Vždycky čekám, že se stane, to, co Backman zamýšlí, ale stejně mě to nakonec hrozně dostane. Krásná knížka. Jako všechny jeho ostatní.
Možná jsem se moc namlsala předchozími knížkami, ale tato mně vůbec neoslovila. Zabřednutí do politiky a intrikaření 4 kroky napřed se mi vůbec nelíbilo. Do žádné postavy jsem se vůbec nemohla vcítit, s žádnou prožívat její dramata. Snad jediné plus je vývoj názoru města na homosexualitu.
I když jsem se na pokračování (s touhou po druhé Britt-Marie) těšila, knížka mě i kvůli tomu očekávání zklamala.
Všechny knihy od F. Backmana mám ráda, ale tahle mě přímo dostala. Tolik různých osudů, malých i velkých událostí. Tolik charakterů a nikdo není černý nebo bílý, dobrý nebo zlý. Prostě život. I na to největším sígrovi se prostě najde kapka dobrého. Akorát to předbíhání děje vždy na konci kapitoly mě hrozně stresovalo. Knížku jsem nechtěla dočíst. Bylo stresující vědět, že někdo zemře. Nepřejete to ani jedné z postav, protože někde uprostřed knížky se většina stala vašimi přáteli... Po přečtení jsem si musela dát dva dny pauzu a nečíst vůbec nic. Ještě ve mně dozníval děj a nechtěla jsem se ještě s Medvědínem rozloučit...
Prásk! Přímo do černého nebo do srdce? To není o hokeji, to je o nás všech. O každém z nás, o našich dětech, rodičích, kamarádech, sousedech, .... Život se nemazlí. Každý má sen a někdo má cíl. Každý má strach a někdo se mu postaví. Vše má svůj účel a nic není černé nebo bílé.
"... Kvůli čemu křičíme radostí? Kvůli čemu pláčeme? Jaké jsou naše nejšťastnější vzpomínky, nejhorší dny, nejhlubší zklamání? Vedle koho jsme stáli? Co je rodina? Co je tým?
Kolikrát za život jsme ryze šťastní? Kolikrát máme šanci někoho milovat bez výhrad a bez hranic?..."
A ještě bych si dovolila parafrázovat větu ...Život není jednoduchý. Vždycky spravedlivý. Vždycky nespravedlivý.
PRÁSK!!!
Když jsem se začetla do Medvědína, netušila jsem, že bude mít pokračování. I když si o to konec knihy přímo říkal. Spousta otázek zůstala nezodpovězena, spousta pravd a tajemství bylo skryto a čekalo na odhalení. Bylo to stejně krásně napsané a stejně poutavé jako Medvědín, byla jsem ráda, že se ke svým oblíbeným postavám mohu vrátit a stejně mě to bavilo o trochu méně. Řekla bych, že Maya ustoupila trochu do pozadí, naopak více se řeší vztah jejích rodičů a hlavně Ben. Což mi ale ve výsledky vůbec nevadilo a byla jsem za ten milý návrat do starého dobrého Medvědína vlastně nakonec moc ráda. Doufám, že se co nevidět dočkáme dalšího skvělého příběhu od F. B.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Více hokeje, více politiky a mnohem více temných myšlenek. Není to již zdaleka tak poutavé, jako první díl, ale i tak jsem ráda, že jsem opět mohla zavítat na důvěrně známá místa a být součástí místní komunity, či lépe řečeno, doprovázet oblíbené hrdiny na jejich bojovné cestě vstříc k hokejovým zítřkům.