My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537430/bmid_my-proti-vam-662fc47b31d1e.jpg
5
1438
1438
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Bude to něčí vina! Po událostech, jež otřásly Medvědínem na sklonku zimy, tráví nejlepší kamarádky Maya a Ana léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat všechno za sebou. Jenže řevnivost mezi jejich a sousedním městem přerůstá v zuřivý boj o peníze a moc, který vypukne naplno při střetu obou hokejových klubů. Když pak vyjde najevo tajemství jistého mladého hráče, musí celá obec ukázat, zač vlastně stojí, protože vztahy mezi lidmi mohou být na maloměstě obzvlášť ničivé. Násilí však lze čelit oddaností, přátelstvím i láskou. Pokračování audioknihy Medvědín „Pavel Soukup drží takový rytmus, aby stále fungovala Backmanova lehkost vyprávění, kdy děj plyne bez zádrhelů, současně ale nikam nespěchá. Pracuje s odmlkami, vypomáhá si, citlivě, i s řečovými gesty, která od sebe odlišují jednotlivé aktéry.“ - naposlech.cz Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2017. Všechna práva vyhrazena. Fredrik Backman (1981) Pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Jeho prvního románu Muž jménem Ove (2012; česky Host, 2014) se jen ve Švédsku prodalo přes sedm set tisíc výtisků a práva byla prodána do třiceti zemí. Na jeho základě také vznikl v roce 2015 stejnojmenný film, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný snímek – chystá se také americký remake s Tomem Hanksem v hlavní roli. Po úspěšné prvotině napsal autor další knihy, které česky vycházejí v nakladatelství Host: Co by můj syn měl vědět o světě (2017), Babička pozdravuje a omlouvá se (2015), Tady byla Britt-Marie (2016), Medvědín (2017), A každé ráno je cesta domů delší a delší (2018), My proti vám (2018). Všechny už mají také svoji audiopodobu. Pavel Soukup (1948) Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Známý je i z televizních obrazovek, kde se objevil v množství filmů, pohádek a seriálů. Ještě známější je ovšem jeho hlas – namluvil komentář k mnoha dokumentům a byl několikrát oceněn za mistrovství v dabingu.... celý text
Přidat komentář
Medvědín nasadil laťku vysoko a já se domnívám, že v pokračování byla několikrát shozena. Občas jsem si nebyla jistá, co tím vším chce básník říci. Už to bylo trochu překombinované, neustálé “tajemné odkazy” na další dění už nepůsobily tak svěže jako v prvním dílu. Ale to by nebyl Backman, aby mi to nevynahradil. Zamilovala jsem si Zacki i některé další, nesnášela Petera a další, aby mi jich vzápětí bylo líto. Už to ale prostě nebylo tak WOW. Za mě 3-4 *.
Tohle i předešlý Medvědín jsem poslouchala jako audioknihu. A začátky nebyly valné. Z první knihy mi bylo do pláče, nechala ve mně pocit marnosti a hnusu. Ale přesto jsem musela poslouchat dál a po skončení ihned navázat dalším dílem.
Ten už je lidštější, násilí se mírně umenšilo, naopak vzrostly emoce, a další osudy postav, které jsem si oblíbila, nebyly tak katastrofální, jak by být mohly.
Takže ano, příběh je to nepříjemný, ale napsaný natolik lidsky a emotivně, že si ho musíte oblíbit a doufat ve zlepšení. Není to jednoduché. Ale to ani nemá být.
Víte, Backman je tak trochu hajzlík. Něco naznačí, jen tak si hodí do pléna slovo nebo výrok, a nás nechá, abychom si domysleli něco, co ve finále může být úplně jinak. Zpočátku mě tím .. ehm.. nedělal radost, ovšem postupem času jsem to začala milovat, a ještě jsem uznale přikyvovala, jak mě zase vypekl.
Jsem zvědavá, s čím se vytasí v dalších knihách.
Ale ano, nakonec ti Frederiku odpouštím ten nudný a zdlouhavý začátek. Poslední třetina knihy vše bohatě vynahradí a v příbězích se najde i několik zajímavých poučení. Takže povedená kniha. Jen do třetího dílu bych už asi nešel...
F.Backman je bezesporu skvělý vypravěč a opět mě dokázal vtáhnout do děje. Zde si navíc se čtenáři hraje již samotným názvem knihy a její obálkou (Raději jsem si vyhledal vzhled švédského originálu). Očekával jsem tak, že se vše bude točit jen kolem Mayi a Any. Obě postavy mám rád, ale trochu jsem se toho předem obával. Brzy bylo naštěstí jasné, že "My" nejsou jen dvě dívky, ale celé hokejové městečko Medvědín, které má jednu společnou zálibu, která propojuje a vzájemně ovlivňuje jejich životy. Hokej je v pokračování Medvědína opravdu již jen nástroj k vyjádření lásky, mezilidských vztahů, obětování se a odříkání. Autor v některých pasážích až moc okatě útočí na EMOCE. Nevím však proč, ale přistoupil jsem na jeho hru a prožíval vždy znovu se zájmem to cíleně vykreslené NAPĚTÍ a strach o postavy.
Z mého pohledu byly paradoxně pokaždé nejslabší pasáže, ve kterých hrál ústřední roli hokej jako takový (tréninky A-týmu, zápas Hedu s Medvědínem nebo nábor Vidara). Jsem asi moc veliký hokejový fanoušek a zde jsem autorovi prostě občas nevěřil, že vždy 100% ví, o čem píše.
Horší 4*
Přesně takhle si představuji druhý díl dokonalé knihy. Medvědín byl pro mě skvělá jízda... ptala jsem se sama sebe... může vůbec nějak pokračovat?
Může. V My proti vám se příběh rozvíjí nejprve v pomalém tempu, což mi velmi vyhovovalo. Děj postupně graduje, vynořují se staré známé postavy s prokreslenými charaktery, prožívající své minipříběhy, přicházejí ale i postavy nové, neméně zajímavé a živé. Hltala jsem každé slovo.
Pro mě kniha velmi emotivní, dojetím jsem pustila nejednu slzu, což se mi tedy zas až tak často u knih nestává. Zároveň je v ní spousta moudrosti a životní pravdy. Pět hvězd je prostě málo.
Že začátku jsem cítila, že to není jako první díl - Medvědín, ale minimálně od půlky má kniha svůj vlastní silný příběh, který mě dojímal a občas donutil i utřít slzu. Příběh je v každým z nás. Bavilo mě to, zanechalo to ve mě emoci a to je pro mě strašně důležité.
Příběh už ne o hokeji, ale čistě o vztazích a následcích činů. Mě osobně se to líbilo méně než Medvědín.
No musím uznat, že Medvědín se mi líbil víc. Tady mi přišlo, že zhruba polovina knihy opakuje události a fakta z prvního dílu. Víc by mě potěšilo, kdyby autor z větší části nastínil další osudy hlavních postav.
Když dvojka je ještě lepší než jednička...
Nedávno jsem se tu vypisovala ze svého nadšení z knihy Divočina. Říkala jsem si, že hned v lednu takovýto objev, to se bude těžko během roku překonávat. A ejhle. Přišel ke mně domů druhý díl Medvědína a já byla náhle “opět na kolenou”:-). A jak ráda. Nechci tuto knihu rozebírat, chci s ní být o samotě a pomaličku ji vstřebávat. Ale s ovacemi ještě nekončím. Knihu jsem totiž poslouchala v audio verzi a byl to jedním slovem koncert! Přednes Pavla Soukupa mě cupoval na kousky, abych se ke konci knihy zase pomalu nacházela, sbírala a scelovala dohromady. Stejně, jako se i dělo všem hrdinům v knize. S žádnou jinou lépe načtenou audioknihou jsem se do této doby nesetkala. A myslím, že ji asi už žádná nepřekoná. Protože zde došlo k naprostému souznění.
Kamarádka mi řekla, že se jí tato kniha líbila víc než Medvědín. V duchu jsem si pomyslela, že to přeci není možné, Medvědín byl dokonalý. A teď jí dávám za pravdu. Hokej neodmyslitelně patří k ději a bez něj by to nefungovalo, ale osudy všech postav mi nedaly tak dlouho spát, dokud jsem knihu nedočetla. Doporučuji všema deseti!
Jak jsem psal u Medvědína, Backmanův způsob vykreslování postav a děje mě hodně baví a skvěle se mi čte. Druhej díl mi ale přišel maličko překombinovanej a ta politická linka trochu na sílu... Nicméně na pět hvězd to pořád má :)
....Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby....
A přesně tak umí Fredrik Backman vykreslit všechny postavy svých knih. A tak i když dělají věci, které nejsou správné, nesouhlasíte s nimi, ale rozhodně je dokážete pochopit, soucítíte s nimi. Protože nikdo není jen dobrý, nebo jen zlý. V knize je tolik myšlenek nebo mouder k zamyšlení, že mi přišlo, že to ani nestíhám všechno prožít a zažít a po dočtení jsem měla chuť prostě obrátit knihu na začátek a začít číst znovu. Ještě emotivnější a srdceryvnější čtení než Medvědín. Alespoň pro mě.
....Život není vždycky lehký, ale kdybyste se jich zeptali, řekli by vám, že ani nemá být....
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Napsaná netradičním stylem, napínavá a pěkná ukázka lidské hlouposti, bezohlednosti a strachu z neznámého.
Male mestečko, ktoré sa delí na Medveďovce a Zubrovku - v oboch je populárny hokej. S popularitou stúpa aj rivalita, ako to spolu zvládnu vyrozprával autor v tejto úžasnej knihe. Lásky, bitky, vzťahy ale predovšetkým hokej - ten je kľúčový v tomto mestečku.
Je to pokračovanie Medveďoviec, ale veľmi silné. Autor ma skutočne talent na opis postáv a vedel úžasne zaujať.
Všechno plynule naváže na Medvědín.Město si žije dál ve své bublině se svými problémy a předsudky a vše se opět točí kolem hokeje a vzájemné rivality mezi dvěma kluby.O tom jak snadné je nenávidět a podléhat emocím davu, ale i o tom, že se v těžkých chvílích lidé dokáží spojit.
Přiznám se, že jsem tuto knihu nedočetla. A to i přes velmi kladná hodnocení zde na Databázi knih. První díl, tj. Medvědín, jsem pouze viděla jako seriál. A velmi se mi líbil. Jednak mám ráda takovou tu "severskou ponurou náladu", chlad, který celým příběhem prochází. Na Medvědínu se mi také moc líbilo vykreslení jednotlivých postav, to, jak se k sobě chováme, pokud jsme součástí nějakého společenství. Výborně zpracované vztahy mezi jednotlivými protagonisty příběhu. Proto jsem se na pokračování těšila a zakoupila si knihu. Nevím proč, ale přečetla jsem asi 100 stran (je to obvyklá dávka, kterou knize dopřeji, abych ji neodložila hned na začátku), ale asi jsem nebyla na styl autora připravená, nebo jsem po ní sáhla v nepravou dobu.
Každopádně dávám tři hvězdy, protože si nemyslím, že je kniha špatně napsaná, nebo že jí něco zásadního chybí. Ale pro mě nepřišla v pravou chvíli...
Přečteno na jeden zátah...O dost lepší než prvotní Medvědín. Doporučuji k zařazení do seznamu nepovinné četby.
(SPOILER)
Já nemám slov. Lepší pokračování a vyústění událostí v Medvědínu jsme si ani nemohli přát. Někdo může namítat, že hokej je v díle hlavním tématem. To není vůbec pravda. Je to o pocitech, úzkostech, utrpení, radosti, závisti a všeho možného dalšího. V poslední řadě i ten hokej.
Znovu máme možnost nahlédnout do hlav našich oblíbených postav. Dokonce se odkryje i historie takového subjektu jakým je "Skupina", která zprvu působí negativně, ale ve výsledku tomu ani tak není. Naprosto bravurní sociální román, který v žebříčku mé oblíbenosti figuruje na těch nejvyšších příčkách. Medvědín a jeho pokračování rozhodně všem silně doporučuji. Backman je úžasný spisovatel.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
„I dobří lidé občas páchají strašné věci, pokud věří, že tím brání to, co milují.“
Medvědín. To malé městečko v lesích, o kterém se říká, že silnice nevedou k němu, ale jen kolem něj, ve vás zanechá stopu. A jeho obyvatelé, jejichž srdce bijí pro hokej, taktéž.
Je tohle příběh o hokeji? Bezpochyby ano.
Také je to příběh o nenávisti, boji o moc, bolesti a zradě.
O odvaze, přátelství, pocitu sounáležitosti. A lásce. O té především.
„Láska se nedá změřit, ale tento fakt nám stejně nebrání se o to pořád pokoušet.“
Backman píše o lidech s obrovským porozuměním a citem. Ukazuje jejich světlé a stinné stránky. Čím vším si musí lidé procházet den za dnem, kolik mezitím prožijí vzestupů a pádů. Kolikrát „pocítí strach, takový strach, že před sebou nevidí nic než střepy, na které by se jejich život mohl zase rozpadnout“.
Jak bychom se zachovali asi my?
Bolestivé, ale zároveň krásné čtení. Doporučuji.