Na dne v Paríži a Londýne
George Orwell (p)
Orwellov knižný debut Na dne v Paríži a Londýne sa pohybuje na pomedzí sociálnej reportáže a memoárov. Autor v knihe na základe vlastných skúseností a zážitkov ukazuje odvrátenú stranu dvoch európskych metropol na konci dvadsiatych rokov minulého storočia. Privádza nás medzi ľudí na úplnom okraji spoločnosti – zbedačených pracovníkov vychýrených parížskych hotelov a reštaurácií a anglických tulákov, ktorých systém nezmyselne núti celý deň prekonávať veľké vzdialenosti medzi jednotlivými útulkami. Chudobných a chudobu si nijako neidealizuje, ale čitateľovi predstavuje jej rozmanité podoby – hlad, špinu, zápach, odovzdanosť, prospechárstvo, ale aj hrdosť, vzdor a vzopretie sa osudu. Trvalo niekoľko rokov, kým George Orwell našiel pre túto knihu vydavateľa, dnes už patrí medzi klasické diela hovoriace o nezamestnanosti, chudobe a ľudskej schopnosti prežívať a vynájsť sa aj v tých najhorších podmienkach.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Literatura faktu
Vydáno: 2021 , PremediaOriginální název:
Down and Out in Paris and London, 1933
více info...
Přidat komentář
Upřímný a pravdivý příběh o životě v totální chudobě . Obdivuji každého člověka,který se z něčeho takového dostane a začne žít "normálním" životem ...
človek sa celý život bojí, že sa ocitne na dne, ale ked tam už je, všetok strach z neho odrazu spadne, niet žiadnej budúcnosti, niet sa o čo báť, už je len naozaj tu a teraz, moja prvá orwelovka, dala som to ako audio z yt, vždy mám pocit, že tak trochu podvádzam ked mi LEN čítajú :)
To jsem nečekal...když se řekne "Orwell" všichni se hned ohánějí knihami jako 1984 nebo Farmou zvířat...ale tohle by mělo být v povinné četbě také zastoupeno! Reálný pohled na životy spousty lidí i v dnešní době.
Orwella obdivuji za to, že psal primárně o tom, s čím měl vlastní zkušenost. A v téhle knize je jeho potřeba empirické zkušenosti dohnána do extrému. Naprosto jednoznačně dokazuje platnost Maslowovy pyramidy potřeb.
"Co tedy ví většina vzdělaných lidí o bídě? V mém vydání Villonovy poesie považoval za nutné vysvětlit, že dokonce i hlad je tak vzdálen zkušenosti vzdělaného člověka. Z této neznalosti zcela přirozeně pramení nepodložený strach z lůzy. Vzdělaný člověk si představuje hordy zaostalých lidí, kteří požadují pouze jeden den svobody, aby vyloupili jeho dům, spálili jeho knihy a aby ho donutili tvrdě pracovat u stroje nebo uklízet záchodky."
A moje vydání Villona na to: "Nuzota z lidí lotry činí, a vlky z lesů žene hlad!"
Perfektní.
"První kontakt s bídou je skrz naskrz zvláštní. Tolik jste o bídě přemýšleli - je to to, čeho jste se celý život báli, o čem jste věděli, že se vám může dříve nebo později přihodit; a přece je to všechno úplně jinak. Mysleli jste si, že to bude docela jednoduché, a ono je to mimořádně složité. Mysleli jste si, že to bude strašné; je to jenom odporné a nudné."
Dvě věci mi v této knize přišly mimořádně vhodné k zamyšlení. Jednak Orwellovo poukazování na okolnosti, které člověku bez domova silně ztěžují život, a přitom z hlediska společnosti vlastně není potřeba na nich bazírovat. Tak málo by mohlo změnit tak mnoho.
A jako už jsem četla ve svědectvích Simone Weil, i Orwell píše o poddajnosti těžce pracujícího člověka, který (bez ohledu na inteligenci a vzdělání) nebývá ani ve volném čase schopen svou situaci nahlížet z odstupu, něco s ní podniknout nebo si žádat lepší podmínky, kterému fyzické i duševní síly stačí tak akorát k přežívání. To je vážný důvod, abychom si neříkali "asi to není tak zlé, když jsou ochotni v tom žít".
Zajímavé čtení, ze kterého se dozvíte o G. Orwellovi mnohem víc, než Vám kdy na školách mohlo být sděleno. Část jeho biografie, kdy pobýval v Paříži a potýkal se s velkým nedostatkem a následnými zkušenostmi s podřadnými prácemi v gastronomii, mě bavila, protože jsem kdysi sama podobnými zkušenostmi prošla a mohla jsem se bavit i tím, jak málo se za ta léta změnilo (nemám tedy na mysli tu šílenou bídu, spíše rozpor mezi tím, co vidí zákazník a tím, co se děje za " oponou").
Jeho měsíc trvající zkušenost s tuláctvím v Londýně už potom tak zábavná nebyla, sonda do opravdového života na dně - nic co by si člověk mohl chtít prožít.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně, autorova prvotina byla čtivě napsaná a popisy míst mě tam v představivosti doslova vtáhly..
,,Útulek pro bezdomovce přijme často na jednu noc i stovku tuláků a starají se o ně nanejvýš tři vrátní. Stovku násilníků by tři neozbrojení muži nezvládli. Opravdu, když člověk vidí, jak se tuláci nechají buzerovat zaměstnanci chudobince, je zřejmé, že jsou to ta nejposlušnější zlomená stvoření, jaká si lze vůbec představit.”
Tato knížka u mě otevřela cestu k jinému myšlení.
Pro mě spíše než literárně byla kniha přínosem jako sonda na dno ulic a bídy. Rozhodně si člověk uvědomí jak si dnes žijeme v Evropě krásně.
Povinná četba pro všechny rozmazlence (jako jsem i já). Orwell na příkladu vlastní zkušenosti popisuje to, že chudý člověk mnohdy podává vyšší výkon než vrcholový sportovec. Musí se postarat sám, za pár pencí a v mizerných podmínkách.
Věřím, že i díky této své zkušenosti toho George Orwell na literárním poli tolik dokázal a toto dílo je pro mne (možná paradoxně) vrcholem.
Na dně je krutě níž, než na zemi. Začátky třicátých let. Škoda je nečíst , je nevědět, neznat co úsilí stálo pohnout se z mizérie do lepší skutečnosti.
Zvednout se ze země, je jiné, jako vyplout ze dna. Marnost poráží důstojnost, štěstí a naděje je jen ve snách.
Kalením charakteru jsou tyto zážitky pro názorový postoj v životě, který je v dílech autora to, co v nich září.
Citát :"Chudoba je osvobodila od všech běžných norem chování, stejně jako peníze osvobozují lidí od práce."
"Hlad uvede mozek do takového stavu, jako byste byli bez páteře a bez mozku." " Chytal jsem ryby na masařky a stejně jsem nic nechytil." " Celý den lžete a lhaní je drahé. To je tajemství spojené s bídou."
Načtená je uhrančivá svou realitou.
Tahle knížka byla vážně dobrá. Ne, že by mě vyloženě šokovala, to ne, ale byla fakt zajímavá. Orwell mě provedl mezi chudinou, představil mi pár svých náhodných známých, seznámil mě i s velmi těžkou a špatně placenou prací i tím, jak obtížné ji bylo sehnat. Objasnil mi různé druhy "ubytování" a rozdíly mezi nimi.
Velice pěkně rozebral i slang mezi chudinou a možnosti zlepšení jejich postavení i života.
Ač kniha není o veselých věcech, občas se i zasmějete, protože to Orwell uměl podat bez depresivního tónu.
Víc než cokoliv jiného mi Orwellovo Na dně v Paříži a Londýně připomínalo Paliho na dně v Irsku, když jsem tam před pár lety dojel vypilovat svůj skill "umývat talíře." Jelikož jsem zakotvil v Dublinu s 55 eury, jednou tyčinkou Snickers, kterou nejím páč tam jsou ořechy, a bez práce na dohled, vcelku snadno jsem se vžil do Orwellova románu. Stejně jako Jirka i já jsem nakonec sehnal luxusní práci dishwashera, která spočívala přesně v tom, co Orwellák popisoval: 15 hodin denně drhnout hrnce a pánve, škrábat mušle a krájet chicken wings, zatímco jsem v 50 stupních ztrácel jedno kilo váhy denně a nonstop jsem musel poslouchat šéfkuchaře, slizkého fanouška Chelsea, jak se mi směje, že Arsenal hraje hůř než FC Ústí nad Labem. Bez domova jsem sice nebyl, ale možná by to bylo lepší než žít v jednom holobytě se Slovákama a Mauricijankou, která měla u papundeklové postele voodoo oltář a každej tejden mi kradla ponožky z pračky.
Jelikož tedy vím, co jsou to harsh times a že se za posledních sto let nezměnily, nějak mi knížka nic nedala. Tak to prostě na světě je a lidi to nemají jednoduchý. Rozhodně mi kniha neotevřela oči ani mě nešokovala, jako 90% všech hodnotících, jejichž šok pravděpodobně pramení z toho, že nikdy neopustili vyhřívanou kancelář a své přetopené apartmenty a nešli na pár měsíců makat jako normální lidi. Na dřeň, do krve a za pár šupů. Já si to zkusil a doporučuji. Naučí to pokoru.
Kniha z dob, kdy se žebráci i přes mizérii snažili o jakousi důstojnost a nesundavali si pokrývku hlavy z jiných důvodů, než že jim přihnila k hlavě, jako to občas vidím v Plzni ve Smetanovo sadech.
Přiblížila mi Orwella jakožto člověka, který ještě nenapsal veleslavnou osmdesátčtyřku, který se protloukal mládím v nedůstojných zaměstnáních a příšerných noclehárnách a i přes ukrutný hlad dokázal s žurnalistickou precizností zaznamenávat život mezi spodinou. Někomu ten literární talent holt koluje v krvi tak nějak přirozeně.
Ani jsem nečekal, že se bude jednat o tak čtivé dílo, nicméně Orwell umí a tak sem stránkama prolítl rychleji než houmles, co běží do kostela na krajíc zadarmo.
Jako nejzábavnější část knihy se mi jevila ta, kdy mladý George pracuje jako nejspodnější umývač nádobí v luxusním hotelu. Díky tomu, jaký byl dobrý pozorovatel (přestože sám říká, že Zola by to popsal líp) si můžeme udělat dobrý obrázek o tom, jak to funguje v zákulisí všeho toho naleštěného pozlátka. Hygienické podmínky katastrofální a na pětihvězdničkový stejk s koktejlem kuchařových slin nezapomenu. Bon apetit. Sám sem kdysi měl v jednom luxusním hotelu brigádu a přestože uběhlo pár desítek let, některé věci se nemění a pot a sliny v jídle přetrvávají.
Tak to jde v knize se vším, kamkoli se s Orwellem podíváme, tam je bída, podvyživení lidé, štenice, šváby a tak dále, přesto mi čtení nepřišlo příliš depresivní. O to se ale asi ani nesnažil. V některých částech jsem se dokonce smál, to když Orwell cituje to, co padá z úst spodiny.
Úvahové pasáže o slangu či teorie o zlepšení stavu bezdomáčů jsou pak výborným doplňkem, který vás zaručeně donutí se nad stavem věcí zamyslet. V tom George Orwell vynikal po celý život, jak krásně uměl nejen nacházet absurdity a špatnosti v systému, ale i vymýšlet, jak z toho ven.
Až příště uvidím žebráka, z kterého netáhne na kilometr krabicák, dám mu krejcar. Opravdu.
"Spíš najdeš v zimě oblohu bez mráčku, než jednu neposkvrněnou pannu v hotelu X." Zdálo se mi, že jsem se ocitl na dost podivném místě." (...) "Ukázalo se, že je to komunista a že zastává různé podivné teorie (uměl například dokázat na číslech, že se nevyplatí pracovat); mimoto byl stejně jako většina ostatních Maďarů nepředstavitelně hrdý. Hrdí a líní lidé nejsou dobrými číšníky." (...) "Apartní hotel je místem, kde stovka lidí dře jako koně, aby si dvě stě lidí mohlo nechat tahat peníze z kapsy za to, co ve skutečnosti nechtějí."
Jedna z oblíbených knih Bukowského, popisující, jak Orwell dře v Paříži a Londýně, z ruky do huby, speciálně část ve vydýchaném a upoceném podzemí hotelu, v něčem takovým bych asi chcípl (já chcípám ale už i u těch našich třicítek, ať jsem dělal jakoukoliv práci). Takové to čtení, po kterém člověk dostane další zášleh k tomu se ještě víc uskromnit. Down to earth reading.
Když jsem si to přečetl (a že se ta kniha díky tomu, jak je čtivá) četla sama, začal jsem si Orwella jako autora o to více vážit. Zároveň se jedná o fantastickou výpověď doby a tehdejším fungování nejnižších pater společnosti.
Kdo by čekal, že autor kultovních antiutopií vystřihne román jak z pera Dickense! Každá nechutná řádka naprosto dokonalá!
Štítky knihy
anglická literatura vzpomínky sociální problémy
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Tuto knihu mi nabídnul youtube, poté co na ní přeskočil už ani nevím z čeho. Většinou má algoritmus pro výběr videí mizerný vkus, ale tady se trefil parádně. Nejvíc mě dostala pasáž, ve které Orwell popisoval jak v Paříži přežít za šest franků na den. Zbytek knihy už této úrovně nedosahuje, ovšem o moc níž její kvalita neklesla. Zvlášť první část z Francie je skvěle napsaná a plná unikátních zážitků. Něco takového by si měl přečíst každý, protože prožít bych to přál jen málokomu.