Na dne v Paríži a Londýne
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471805/bmid_na-dne-v-parizi-a-londyne-PKc-471805.jpg
4
604
604
Orwellov knižný debut Na dne v Paríži a Londýne sa pohybuje na pomedzí sociálnej reportáže a memoárov. Autor v knihe na základe vlastných skúseností a zážitkov ukazuje odvrátenú stranu dvoch európskych metropol na konci dvadsiatych rokov minulého storočia. Privádza nás medzi ľudí na úplnom okraji spoločnosti – zbedačených pracovníkov vychýrených parížskych hotelov a reštaurácií a anglických tulákov, ktorých systém nezmyselne núti celý deň prekonávať veľké vzdialenosti medzi jednotlivými útulkami. Chudobných a chudobu si nijako neidealizuje, ale čitateľovi predstavuje jej rozmanité podoby – hlad, špinu, zápach, odovzdanosť, prospechárstvo, ale aj hrdosť, vzdor a vzopretie sa osudu. Trvalo niekoľko rokov, kým George Orwell našiel pre túto knihu vydavateľa, dnes už patrí medzi klasické diela hovoriace o nezamestnanosti, chudobe a ľudskej schopnosti prežívať a vynájsť sa aj v tých najhorších podmienkach.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Literatura faktu
Vydáno: 2021 , PremediaOriginální název:
Down and Out in Paris and London, 1933
více info...
Přidat komentář
Tak tohle mě překvapivě bavilo. Do knihy jsem se pouštěl bez znalosti o čem vlastně je a bez očekávání. Známější díla od autora jsem znal a četl. Líbila se mi, takže byl předpoklad, že ani od této knihy nebudu odcházet nespokojený. Vlastně se stal opak. Nečekaně zajímavá kniha, která se s trochou nadsázky dá považovat i za dost aktuální (lidí pracující v restauraci se v knize možná trochu našli).
Co spojuje Jacka Londona, George Orwella a Stephena Cranea? Ano, byli to spisovatelé, ale mimojiné na vlastní kůži dobrovolně pocítili chudobu a poznali nejnuznější vrstvy obyvatelstva. Musíte být přeci jen charakter na to, abyste odložili svůj společenský status a dobrovolně chtěli žít mezi tuláky, trpět hladem a spát ve špinavých útulcích... A Orwell takový charakter byl.
.
Na dně v Paříži a Londýně je autentickou sondou mezi tuláky a bezdomovce, ale také mezi tzv. plonguery, tedy umývače nádobí stojící v gastronomickém průmyslu snad na nejnižším stupínku. Nebyl by to Orwell, kdyby nedokázal trefně shrnout, jak to v takovém podsvětí francouzské restaurace chodí a jeho výstižným popisům by mohl přitakat snad i sám Pohlreich. Orwell se nezdráhá popisovat špinavé spiky (bezdomovecké útulky v Anglii), zvláštní životní osudy tuláků, se kterými se setkal, vývoj nadávek i četnost homosexuální vztahů.
.
Orwell tu a tam vyzdvihne, co člověku může dát pád na absolutní dno, přesto chudobu nijak neopěvuje. Objevuje se i kritický tón, z většiny ale hovoří o tulácích jako o lidských bytostech, které si nezaslouží, aby jimi většina společnosti opovrhovala, navrhuje také změny, které by mohly dopomoci k lepšímu životu. Zvláště působivé je zamyšlení nad tím, že tuláctví je práce: "žebrák pracuje, když stojí venku za každého počasí a dostává křečové žíly, chronické bronchitidy, apod. Je to řemeslo jako každé jiné, ano, je zcela neužitečné, ale vždyť spousta úctyhodných povolání je také bez užitku (...) Jen zřídkakdy získá od společnosti víc než na holé živobytí a navíc za to, což by ho mělo podle našich etických ideálů ospravedlňovat, zas a zas platí svým utrpením."
Jedna z mých oblíbených orwellovek. Skvělý a autentický popis jeho nuzného života v meziválečných metropolí. Pařížská část mě bavila více.
Hezké, upřímné, poučné. Orwellova prvotina je odlišná od jeho dvou slavnějších počinů (Farma zvířat, 1984), ale lze z ní pochopit, co ho později vedlo k jejich napsání. Vřele doporučuji.
Hodně povedená prvotina. Osobně bych čekal, že Londýn byl z pohledu chudého o dost horší, špinavější a ona to byla Paříž. Velice mě překvapilo, že i ti největší tuláci/žebráci v Anglii měli svůj vlastní sáček s čajem a sáček s cukrem. Neměli peníze, pomalu ani oblečení, neměli co do úst a stejně měl každý svůj čaj.
"Neboj se, mon ami, nic neseženeš tak snadno, jako peníze."
Orwellova prvotina, reportážním stylem popisuje vlastní zkušenosti ze života na okraji společnosti. Zážitky a míra chudoby jsou z dnešního pohledu úplně nepředstavitelné. Člověk si uvědomí v jak super světě a době vlastně žije.
Moc zajímavé, moc pěkně napsané, inteligentní. Víc takových sond do života různých společenských vrstev a to i v současnosti. Nemám prakticky co vytknout a dávám plný počet 5*, 28. 1. 2024.
Kniha mě chytla a nepustila. Zajímavá exkurze do života spodní vrstvy obyvatel Paříže a Londýna na přelomu 20. a 30. let min. století. Autor velice poutavě líčí každodenní starosti těch nejchudších obyvatel obou měst. Vyprávění z Paříže mě bavilo o něco víc a bylo i veselejší. Nechybí zamyšlení na životem těchto lidí, a i když jsem nesouhlasila se všemi jeho myšlenkami, dalo se i několik málo těchto kapitolek přečíst. Ocenila jsem francouzské i anglické slangové výrazy a jejich překlady nebo vysvětlení. Za mě super knížka.
Kniha nabízí pohled na život nejnižší společenské vrstvy, ve které se sám Orwell nějakou dobu pohyboval. Nejspíše v té době vůbec neměl tušení, že se za pár let stane autorem nejvýznamnějších knih 20. století. Předkládá i své úvahy o společenském postavení žebráků, tuláků i o možném řešení, jak je učinit alespoň částečně užitečnými. Orwell je skvělý vypravěč a u knihy jsem se i přes všechny štěnice, bídu a špínu nasmála.
Je to sonda do nejnižší vrstvy obyvatel, ale mě zejména v Paříži kniha přišla velmi vtipná a párkrát jsem se zasmál od srdce. Nadčasové dílo Orwell je geniální vypravěč
Drsná realita mnoha lidí na okraji společnosti přelomu 20. a 30. let 20. století.. Celá kniha je o živoření, špíně,smradu, štěnicích, švábech, nedostatku jídla.. Ideální čtení, pro lidi v dnešní době, kdy si říkáme, že nemáme na nové auto nebo novou kuchyň a říkáme si, že jsme chudáci... Kéž by mnoha lidem otevřela oči...
Velmi nadčasové dílo. Vlastně se od dob jeho vzniku ve světě moc nezměnilo. Zdárným důkazem může být třeba kniha Four Feet Under od Tamsen Courtenay. Jedná se o rozhovory se současnými londýnskými bezdomovci. Koho zajímá tematika sociálních problémů, rozhodně doporučuji obě knihy.
Dobře napsané a čtivé, ale velice depresivní obraz života nejchudších vrstev před sto lety.
Skvěle namluvená audiokniha. A především skvěle napsaná kniha. Velmi surový, realistický popis toho, když se v životě zrovna nedaří. Nejvíce mě zaujala změna postojů (nejdříve se člověk snaží chudobu před ostatními skrývat, ale potom už je mu to úplně buřt, hlavně, když někde splaší kus suchého chleba).
Další Orwellova kniha tentokrát I tentokrát silně socialistická a zaměřená na nejchudší sortu lidí a dá se rozdělit na odlišné dvě poloviny. První pařížská, ve které autor popisuje trable především v oblasti pohostinství, kdy člověk, který má alepoň nějaké zkušenosti s prací v těch nejnižších patrech toho odvětví, zjistí, že se ani téměř za století prakticky nic moc nezměnilo. Popisy se sháněním práce, boj o přežití o hladu ve štenicích zaneřáděných hotýlcích a hlavně praktiky kuchařů při vydávání jídel mohou slabší povahu znechutit. Druhá polovina, kdy autor putuje Anglií a shání noclehy v různě kvalitních chudobincích, se z velké částí věnuje problematiky tuláctví a jednotlivým lidským postavičkám, na které Orwell cestou narazí 70 %
Poměrně krátká kniha která zpracovává Orwellovi zážitky z práce v Paříži a z chudobince v Anglii. Je to poměrně zajímavé čtení, a člověk alespoň vidí, že práce v pohostinství, pokud je člověk nejnižší pucflek, se ani za sto let nezměnila. Zážitky z Anglie jsou samozřejmě drsnější, ale i tak jsem byl překvapen že jakýsi záchytný systém pro nejchudší již v té době fungoval. Upřímně, mnoho lidí v chudších zemích to má i v současnosti mnohem horší než protagonisté knihy, i když pro střední a vyšší vrstvy té doby to nemuselo být pěkné čtení. V dnešní době jsou zajímavější a výmluvnější formy pohledu na nižší vrsty....dokumenty, youtube, přednášky atp.
Příjemné čtení o nepříjemném životě v pařížských a londýnských chudinských ulicích. Téměř každý zná dva Orwellovy nejslavnější romány, ale často se zapomíná, že na jeho reportážní díla. Ačkoliv byla tato reportáž napsaná ve 30. letech, určitá schémata platí i v dnešní dobře - např. uvažování lidí, kteří zůstávají na ulici příliš dlouho nebo přístup naší společnosti k tulákům a lidem na dně. Navzdory silnému sociálnímu podtextu, vyzdvihuje autor rovněž význam vzdělání, protože chudý vzdělaný člověk se dokáže alespoň trochu zabavit vlastní fantazií a vyplnit nekonečné chvíle čekání na ulici.
Reálný popis života lidí, žijících na samém okraji společnosti, v Paříži a následně v Londýně na počátku 20. století. Popis bezvýchodnosti, utrpení a morálního úpadku pracovního prekariátu a městské chudiny. Za mě zajímavý i možný námět na řešení či vylepšení určitých situací, na základě vlastního prožití různých mezních situací, ilustrující z mého pohledu levicové (nemyšleno vůbec pejorativně) smýšlení autora.
Jak si zase někdo bude stěžovat, že za komančů bylo líp a jak jeho život stojí za pendrek, tak mu vrazím ... tuhle knihu do ruky! Spolu se Šikmým kostelem, jelikož jestli si myslí, že tenhle svět je hroznej, tak po tomhle se třeba probere.
Pan Orwell prostě opět dokazuje, že je mistrem slova, navíc tahle kniha je výjimečná tím, že je to jeho vlastní vyprávění. Bylo vážně děsivé číst kolik dní musel živořit, musel přespávat po útulcích, kdy si s dalšími lidmi mohli dýchat do tváře, kde ho mohli okrást, jak nemohl sehnat práci a musel zastavovat i své oblečení. Viděl bídu ze všech stran a když se svitla dobrá chvilka, tak zase přišlo něco, co jí odválo. Šestnácti hodinové pracovní směny, krátký spánek, zase práce, hodinová pauza za celou tu dobu těžké dřiny. No prostě bizár!
Tohle byl skutečně šílený a hrozný svět, buďme rádi za to, co máme teď. Opět vzdávám panu Orwellovi holt a hurá na další jeho dílo a mou nadcházející depresi.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Tuhle knížku jsem měla v seznamu Chystám se číst už od gymplu. Dostalo se na ni až teď, po tom, co jsem se skoro umořila předchozí čtenou knihou, naučnou literaturou. Beletrie tak pro mě byla velmi vítané zpestření.
Od Orwella jsem četla do kánonu 1984 a Farmu zvířat. Tato kniha mě zaujala svou anotací, a tak jsem jakž takž představu, o čem bude, měla. Bavila mě, je to velmi zajímavá sonda do pro nás neznámého a přehlíženého světa.
Zaujaly mě dvě věci: 1) podobnost stylu s Guy de Maupassantem, chvílemi jsem se musela ujišťovat, že to vážně nepsal on (v pařížské části);
2) jistá bezčasost knihy. Kdybych nevěděla, kdy Orwell žil, mohla by se kniha klidně odehrávat i v 19. nebo možná i 18. století (nebýt sem tam zmínky o autech).
Také mě více bavila pařížská část.
Mini poznámka: Ztrácela jsem se v měnách a jejich částech (navíc tam peníze byly zmiňovány z pochopitelných důvodů opravdu často), ocenila bych nějaké vysvětlivky.