Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518678/bmid_na-dne-v-parizi-a-londyne-4VD-518678.jpg
4
603
603
Jako mladý muž, usilující o to, aby si konečně dodal odvahy a promluvil jako spisovatel, opustil George Orwell pohodlí domova a žil ve zbídačelých dělnických čtvrtích Paříže a Londýna. Zdokumentoval tamní chaos a bídu, věčný problém hladu i zvláštní kastu lidí, s nimiž se tam setkal. Jeho cestovatelský deník vzbudil silný ohlas a dodnes je cenným svědectvím o životě nejchudších tříd ve 30. letech 20. století.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Literatura faktu
Vydáno: 2023 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Down and Out in Paris and London, 1933
více info...
Přidat komentář
Posloucháno jako audio. Velmi se mi líbila lehkost s jakou autor dokázal vylíčit těžký život "nižších vrstev".
Toto nás neučili ani na SŠ nebo VŠ, vůbec jsem před tím neměl tucha o Orwellových schopnostech v oblasti fejetonů a cestopisů..a tento je teda výživný až do morku kosti...ta bída je pod kůži se deroucí
Další perfektní kniha od George Orwella. Na jeho knihách je fascinující, že i po více jak půl století jsou stále aktuální. A tato není vyjímkou. I zde Orwell projevil své názory na tehdejší politiku a ekonomiku, které vytýká to, co by jí mohl vytknout i dnes (ne vždy však s jeho postoji souhlasím, jsou poměrně socialisticko-levicové, ale rozumné).
A protože se jedná o autorovu prvotinu,
je zábavné porovnat, co prožívá na počátku své kariéry a co popisuje v této knize, s jeho pozdějším úspěchem.
Na mě osobně zapůsobilo, jak orwell líčí tuláky, ke kterým také patřil-nejsou to Bytosti, na které z přirozenosti pohlížíme s nechutí, ale lidé. A věřím,ze takoví, jak je v knize lí(ý?)čí zůstávají, protože tuláci se na rozdíl od jiných společenských vrstev nemění.
Zajímavý pohled na život člověka bez prostředků v první třetině minulého století. O to víc, protože autor čerpal z vlastních zkušeností. Jemnějším povahám nedoporučuju při čtení jíst. Bozo byl sympaťák.
Doposud jsem George Orwella znala jen jako autora 1984 a Farmy zvířat, ostatní šlo úplně mimo mě. Obě dvě tyto knihy jsou holé fikce, i když kdo ví, co když se fikce 1984 může stát skutečností?
Tato kniha o pádu na úplné dno je hodně poučná a zajímavá, dobře se čte, děj ubíhá, má spád... Nevím jistě, zda i toto je úplná fikce, či je to poctivý popis prožité skutečnosti, nebo něco půl na půl.
V životopise se píše, že si Orwell na vlastní kůži vyzkoušel žití v bídě... Přitom však kniha je psaná dobrým stylem, rukou spisovatele... Jak by mohl takovýto inteligentní muž klesnout tak hluboko, trpět hladem, žít ve špíně, v hrozných podmínkách těžce pracovat 18 hodin denně za směšný peníz? Každopádně text vyznívá zcela pravdivě. Autor se vší určitostí něco podobného prožil... Možná, že část má jen z rozhovorů, z vyprávění, které potom pojal v textu jako svoje zážitky. Nevím.
Je to hodně zajímavé a místy dost děsivé čtení.
Nevím, zda je možná paralela mezi Francií a Anglií 30. let 20. století a dneškem. Předpokládám, že to není úplně takové... K výrazným změnám došlo, je nová doba... ale něco tu určitě je. No, kdo chce, může si to zkusit a poznat na vlastní kůži, co obnáší být nejmizernějším z mizerných - jako to udělal Orwell.
Znovu říkám: je to kniha zajímavá a v mnohém poučná.
K četbě Orwellových spisů mě motivuje touha poznat, co z inteligentního člověka udělá komunistu. „Na dně v Paříži a Londýně" ukazuje, že je to nejen přání sociální spravedlnosti (k té by mu mohla stačit soc. demokracie či fašismus), ale především resentiment vůči bohatším.
Kniha je vynikající a přiznávám, že s každým dalším dílem, které od Orwella přečtu – toto je šesté –, ho mám raději. Líbí se mi na něm přímost charakteru a nesentimentální humanismus.
Reportáž o lidech na dně, plongeurech a tulácích, je opravdu tak trochu sociální cestopis. Navíc poněkud práce etnografická, a přitom ji lze zařadit také k beletrii, dokonce k nejlepší anglické beletrii vůbec. Nejen, že jsem nad ní přišla o nějaký ten předsudek zvěstovaný ex cathedra, ale také mě od začátku do konce bavila – dvakrát těsně po sobě.
Odnáším si poznatek, že při velkém hladu sliny zhoustnou a připomínají ovesnou kaši; že ještě ve 20. století bylo příležitostně možné/nutné pracovat 21 hodin denně jako ruský číšník Boris a běžně i 18 hodin; že proti štěnicím lze bojovat pepřem; a že britští tuláci měli ústní lidovou slovesnost tradovanou po staletí, kterou podporovala jejich negramotnost (ač se mezi nimi mohli vyskytnout i absolventi Etonu). „Spike" a „plongeur" jsou teď součástmi mojí slovní zásoby. Stejně tak nezapomenu na svérázné postavy Orwellových druhů, především na pouličního malíře Boza, jenž psal články o astronomii.
„Věř spíš hadovi než Židovi, spíš Židovi než Řekovi, ale Arménovi nevěř nikdy." (přísloví)
Autor popsal do nejmenších detailů každodenní život tuláků a žebráků. Díky tomu, že mezi ně tak trochu patřil i nepatřil, viděl vše s nadhledem normálního člověka. Nejen detailní popis reality, autor se zamýšlí i do hloubky. Co dělá s povahou člověka takový život? Jak hlad sráží sebevědomí, kam mizí lidská důstojnost. Je žebrák méně než nějaký úředník z pohledu náročnosti práce a užitečnosti?
Jedinou otázku mi autor nevysvětlil, jeho vlastní motivaci k tomuto životu. Jak se vzdělaný člověk z bohaté rodiny, absolvent Etonu, budoucí spisovatel vizionář, stal ubohým tulákem? To už by byl jiný příběh o něm.
To, že je Orwell velmi pozorný a originální pozorovatel, jsem věděl. Nicméně první část z pařížského dna k mému překvapení obsahuje přes všechnu bídu, hlad a beznaděj zábavné anekdotické příběhy (namátkou třeba o vysoce konspirativní skupině "bolševiků"). O to lépe se to četlo. Druhá část zabývající se hlavně životem anglických tuláků je vlastně už pouze bezútěšná...
Zatím nejlepší kniha co jsme od Orwella četl. Orwell naprosto úžasně popisuje poměry v chudinských čtvrtích v Paříži a Londýně. Velice zajímavá je také část, kdy Orwell pracuje v kuchyni a pozoruje tamější poměry.
Osobně neholduji biografiím, ale tato kniha je trošičku odlišná. Autorovy prožitky ukazují na problém chudoby první poloviny dvacátého století a složitost řešení.
První kniha kterou jsem od Orwella přečetl.
Úžasná autobiografie z jeho dnů když byl ještě nikdo a nic, otročící v korporatistických mašinách - hotelech a restauracích, umývárnách.
Zajímavé postavy.
Posloucháno jako audiokniha 3hodiny 54 minut. Náhodou jsem narazila na tuhle audioknihu pro procházení kanálu youtube a okamžitě jsem se zamilovala, skvělý přednes. Zatím moje první kniha od Orwela a určitě né poslední. Doma mám ještě jeho knihu 1984 na kterou se chystám. Hodně se mi líbilo poposování bídy a špíny Londýna, který mě už odmala fascinuje. Hrozně se mi líbilo popisování pohostinství, jelikož v něm taky dělám a u těhle pasáží sem se několikrát přistihla, že se usmívám, protože mi to občas připomělo i mě jak se potím v kuchyňi nebo za barem. Kniha popisuje různorodé příběhy chudých lidí, až mě jich bylo občas líto ale konec mě trošku zamrzel a dávala sem si otázku " Jak to vlastně s Orwelem dopadlo? "
Skvělá kniha, ale fuj. Tohle bych vážně nechtěla zažít. V době kdy jsem knihu četla, jsem se budila se strachem jestli nejsem náhodou na ulici. Považuji tuto knihu za Orwellovo nejsilnější dílo.
Skvelé! Orwell opäť nesklamal. Nie je to znepokojivý filozoficko-dystopický román ako 1984, ani satirická analýza totality ako Zvieracia farma. Je to iné, ale je to vynikajúce. Orwell krásne vykreslil svet chudoby a aspoň mi tak priblížil diela Foucaulta či Geremeka.
Skvělá kniha!
Trochu jiný Orwell než jsme zvyklí ale stále Orwell. Pokud nás London občas zavede mezi tuláky a hobboes Ameriky, Orwell stejně dobře ukazuje, jak se dá žít na dně ve dvou slavných městech starého kontinentu. Ukázka nejen toho, jak se dá vyjít s málem a vydělat ještě míň, ale i jak se o takových věcech dá psát s jakousi lehkostí a optimismem.
S kůrkou a trošku toho tabáku sebou.
Romantická cesta po dvou městech Evropských z odvrácené strany.
Průvodce brát není nutné.Autor vás provází sám v autentické formě.Syrovina téměř k zbláznění.Hemží se to tu všelijakými ubytovnami té doby (bez hvězdičkovými) herberky.Po večerech nás vláčí po zatuchlých knajpách,špinavých uličkách.Restauracích a jejich podivných sklepeních,kde se připravují celý den jídelníčky na jídelní stoly.V těchto prostorách se to hemží výraznými existencemi s jejich osudy.Často nejdou pro nějaké slovo daleko.
Tu zase popisuje praktiky hierarchie těchto zařízení.Neustálý tlak přepočítávání posledních pár drobných v kapse.Doprovázené v hodinách nekonečné nudy v nářku všednodenní stereotypní existence beznaděje.I tady se někdy objeví humor,ale značně z dané situace syrový.Záhy končí všechna sranda a jak sám v jednom odstavci Orwell připomene: I to zde popsané se jen těžko dá ještě více vylíčit.K realitě to má pořád daleko.Těžko,když necítíte pot,puch,chaotické hemžení ve výkřicích plongeurů ve vzteku nadávající atmosféře k zbláznění.Nebyl jsem,nezažil,ale zatraceně to Georgovým větám věřím i když v představách daleko přesahující skutečnost.
Po městě na Seině přes kanál La Manche toto poetické putování přechází do tryznivých zkušeností tzv. spiků z rutinního navštěvování jen na jednu noc.Ted si představte,že se tam všichni na noc zuly.Spánek je tu spíše přepych než odpočinek.Což přispívá k autorovým okrajovým zhodnocujícím poznámkám o systému či nesmyslnému řešení od policie až administrativy.
Sociální byrokracie.Život na okraji.Tísen předsudků.Lež proložená jen další lží.
Kolikrát si připomínat.Vlastně na tom nejsme zase tak špatně.Jistě,výhledově budeme všichni štastni,ale...Není nic tak báječně bez nadsázky než trocha pokory.
Úctu si zaslouží George Orwell.Pozorovací talent.Živá obrazotvornost.Autentičnost situace.Pohled jako bytosti v lidskosti člověka.Spisovatel a novinář s názorem.Smekám.
Jako bych se přesunula do doby Olivera Twista. A přece Orwellovy prožitky z pařížských a londýnských ulic, suterénů hotelů a temných, smradlavých chudobinců a nocleháren, pochází z doby o cca 100 let později. Jenže i dnes, o dalších cca 80 let později, se najdou lidé žijící v bídě, smradu, o hladu a špíně. Znám toliko Orwella politického. Jeho vysoce sociální, biografické dílko je však neméně zajímavé a vypovídající. A docela děsivé. Jak dlouho člověk může žít bez jídla, bez sprchy, ve špinavých hadrech, ponižován a opovrhován. A jak může v takovém stavu získat práci... Není divu, že se z Orwella stal socialista. I když tato jeho zřejmá inklinace počala již v britské Indii. A tak nebyl ledajaký socialista. Nebyl totiž pouhý idealista. Orwell nebyl spisovatelem z pohodlného křesla u krbu s výhledem do zahrady. Proto jsou jeho díla tak uvěřitelná a skvělá. A poučná. Což ovšem nutně neznamená, že s Orwellem do puntíku souhlasím. Vždy ale raději potkávám lidi s názorem než bez názoru. Zejména takového ducha a intelektu. A v případě Orwella i mimořádné odvahy.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Moje najnovšie literárne predsavzatie znie: prečítať kompletného Orwella, mimochodom stále dostupného v českých prekladoch nakladateľstva Argo. Navyše to chcem čítať v poradí, v akom jeho knihy vychádzali v originálnom anglickom vydaní, aby som mohol sledovať, ako sa postupne menili a vyvíjali jeho názory a celkove literárne kvality. Začal som teda jeho prvou knihou vydanou v roku 1933, ktorá je zmesou memoárov a reportáže z čias, keď Orwell pracoval ako umývač riadov v Paríži, resp. keď nepracoval a potuloval sa s bezdomovcami po Londýne a okolí.
Napriek ťaživej téme sa kniha čítala ľahko, iste najmä vďaka Orwellovmu štýlu písania. Pre mňa osobne bola zaujímavou aj preto, že sám som kedysi okúsil prácu v troch reštauráciách a jednom hoteli a je fascinujúce, s akou presnosťou Orwell opísal fungovanie zákulisia týchto podnikov (hierarchia a vzťahy medzi kuchármi, čašníkmi, umývačmi, zdanlivý chaos v kuchyni atď.). Pri Orwellovi sa často spomína, že sa jedná o nadčasového autora a žiaľ v tomto prípade to môžem potvrdiť, pretože väčšina z popisovaných vecí platila aj o 80 rokov neskôr v časoch, keď som podobnú prácu vykonával aj ja sám (aj keď BOZP a hygiena sa určite zlepšili). Podradnú a ťažkú prácu umývačov riadu popísal natoľko podmanivo, že čitateľa častokrát pochytí nutkanie odskočiť si od čítania pohľadať na internete voľné pracovné pozície v reštauračných zariadeniach, alebo aspoň naložiť doma kuchynský riad do umývačky.
O trochu zaujímavejšia mi pripadala prvá časť z Paríža, pravdepodobne najmä vďaka ľuďom, ktorých tam autor spoznal. Spomeniem najmä ruského imigranta Borisa, ktorý mi silne pripomínal mix postáv z Guenassiovho románu Klub nenapraviteľných optimistov. V londýnskej časti venujúcej sa tulákom takéto silné osobnosti Orwell nestretol, no napriek tomu, to bola pútavá exkurzia do života bezdomovcov v medzivojnovom Anglicku. Každý, kto si túto knihu prečíta zistí, ako veľmi sa mýlil vo svojich predstavách o živote obyčajných ľudí v dvoch európskych veľkomestách v roku 1928.
Záverečné hodnotenie: 9/10