Na dvore zo strieborných plameňov
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492061/bmid_dvur-stribrnych-plamenu-bAf-492061.png
4
1639
1639
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 4. díl
Pokračovanie celosvetového hitu Na dvore z tŕňov a ruží! Hrdá Nesta Archeronová sa vždy ľahko nahnevala a ťažko odpúšťala. Po tom, čo ju násilím ponorili do Kotla a proti jej vôli premenili na férku, si len s námahou hľadá svoje miesto v tom cudzom, pre ňu novom svete, plnom nebezpečenstiev. A čo je horšie, stále nedokáže zabudnúť na útrapy vojny s Hybernom a vyrovnať sa so stratami. Viac než ktokoľvek iný ju dokáže rozzúriť Cassian, skúsený bojovník, ktorého pozícia na Nočnom dvore ho stále drží v Nestinej blízkosti. Hnev však nie je to jediné, čo v jeho spoločnosti cíti. Iskrenie medzi nimi je nepopierateľné a plamene sa naplno rozhoria, keď ich okolnosti donútia tráviť spolu čoraz viac času. Na kontinente zatiaľ zradné kráľovné ľudí uzavreli nové, nebezpečné spojenectvo, ktorým ohrozili krehký mier vo všetkých ríšach. Aby ich Nesta a Cassian dokázali zastaviť, budú musieť čeliť hrôzam zo svojej minulosti. A tak vo svete, ktorý sa ešte nespamätal z vojny a už ním znovu zmieta neistota, obaja zvádzajú boj so svojimi vnútornými démonmi aj s nepriateľmi zvonku a súčasne hľadajú prijatie - a záchranu - v náručí toho druhého.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2021
,
Slovart (SK)
Originální název:
A Court of Silver Flames, 2021
více info...
Přidat komentář
Vždy, když začínám nové Dvory, tak si říkám, že už jsem z toho třeba "vyrostla"
Pokaždé se mílím. Maasová mě vždy dokáže překvapit stylem vyprávění a zvraty v ději, které člověka donutí číst dál a dál. Osobně mám v poslední době problém se čtením a vždy, když sáhnu po Dvorech nebo Skleněném trůnu, čtecí blok zmizí.
Z této knihy jsem měla trochu obavy, vzhledem k tomu, že jsem si přečetla některé recenze. Je pravda, že tato kniha neposouvá obecný děj celé série tolik dopředu, působí spíš jako takový doplněk, jako pozadí příběhu Nesty, která se učí milovat samu sebe. Už z tohoto důvodu nemohu dát knize méně, než plný počet hvězd, neboť Nestina cesta hledání sebe sama díky svým přítelkyním, Cassianovi a prostě sebe samé, je zde vylíčena tak krásně, že se s ní určitě několikrát ztotožníte. Vzhledem k tomu jsem tedy ochotná odpustit pomalý rozjezd, který ale byl ve výsledku nezbytný pro budování atmosféry.
Tato kniha se tak stává jednou z mých nejoblíbenějších z Dvorů.
Nesta a Cassian } Feyre a Rhys
Pokračování mé milované série Dvorů bylo knihou, do níž jsem se nijak nehrnula. Obávala jsem se změny v hlavní hrdince, protože nafoukanou prudičku Nestu k smrti nesnáším. Překvapivě ale nebyla největším problémem Nesta - naopak, vývoj komplikovaného charakteru byl výborně vystavený a dával smysl. Tak co mi tedy vadilo? Nechce se mi ani věřit, že to říkám (u excelentní S.J. Maas mi to přijde skoro jako rouhání), ale nesedl mi styl psaní. Dokonce si troufám říct, že jde o velmi špatně napsanou knihu, která by potřebovala pořádně proškrtat.
Nejsem žádná puritánka, ale explicitní sexuální scény vyznívaly vyloženě směšně. Nešlo o obsah, ale o formu, jakou byly psané. Z minulých dílů víme, že Maasová umí psát decentní lechtivé scény, ale tohle byly přehnaně konkrétní popisy toho, co kde kdo strká postrádající jakoukoliv jiskru. Prostě suché fyzické popisy toho, jak probíhá koitus. (Kdyby to náhodou někdo nevěděl.) Nemluvě o neustálém opakování stejných frází (její vlhkost) a příšerném českém překladu, který absurditu těchto scén korunoval (poštěváček, pochva, ztepilé postavy???). Hrůza. Jsem ráda, že mám v knihovničce slovenskou verzi, která nezní, jako by ji překládala moje prababička, no i tak jsem měla problém se první třetinou 600 stranové bichle prokousat.
Po 200 stranách jsem byla odhodlaná potrestat knihu průměrnými třemi hvězdami, ale pak se děj rozjel a poslední třetinu jsem vyloženě hltala. Pokud hodnotím pouze zápletku a představím si ji jako film ubíhající mi před očima, byla bych doslova nadšená. Problém je však ve způsobu, jakým autorka svou vizi převedla na papír. Vleklý úvod, trapné sexuální scény, neustálé opakování informací i celých vět,... Kdyby vzal příběh do rukou nemilosrdný redaktor a nebál se Maasovou trochu usměrnit v její grafomanii, mohla mít kniha plný počet. Protože ten emotivní závěr! Bohužel ale vidím příliš nedostatků, abych byla maximálně spokojená. Je to obrovská škoda, protože takhle boží příběh si rozhodně zasloužil lepší podání.
Děj se přenesl do jiných sfér, napětí trochu uvadlo, ale prostředí je zajímavé. Dám sice jen osmdesát procent, ale musím uznat, če i tak se to rychle četlo.
Tady jsem s hodnocením trochu na vážkách. Čtení jsem si užila, ale v porovnání s předchozími Dvory tomu asi tu jednu hvězdičku snížím. Ono je jasné, že to nemůže být nic jako předchozí díly, když hlavními postavami nejsou ty nejmocnější bytosti, ale naopak dost zlomení lidé, a když zápletku místo čar a intrik tvoří spíš uzdravování a hledání sebe sama. Takhle tomu nemám co vytknout, Nestu jsem dost často nesnášela, autorce se povedlo její vývoj zachytit perfektně, akční to je i tak. Jen prostě nevím, jsou tam prvky, které by v dřívějších dílech vším dost zamávaly, ale tady zůstávaly jaksi v pozadí a nikdo se o ně příliš nestaral, i když byly dost důležité. Na tohle odstrkování u Maas nejsem zvyklá :D Ale pořád to bylo skvělé a moc se těším na další příběhy z Prythianu.
A mimochodem... kde je to vílí porno? Jasně, sexu je to dost, ale upřímně mi přijde, že třetí díl Dvorů se v tom vyřádil mnohem víc. :D
Takže za mě jednoznačně nejlepší dil ze všech. Cassiana jsem milovala od začátku, hrozně jsem se těšila na jeho příběh, on je prostě nejlepší. A Nestu buď milujete nebo nenávidíte, já ji milovala. Pokud milujete předešlé knihy, tenhle budete zbožňovat!!! A pokud ne ? Vaše chyba :-)
Další skvělý příběh, pěkně napsaný a můžu dokonce říct, že tento díl se mi líbil asi ze všech nejvíc. Postava Nesty je moje nejoblíbenější a možná to bude tím, že to není žádná křehká květinka, která své city vyzradí hned na první stránce. Líbila se mi její temná a rebelská stránka. Jak někdo může říct, že něco předpovídal? Nebo srovnávat tuto knihu s padesáti odstíny šedi a ještě se cítit pohoršeně, muselo být všem jasné, že Nesta nebude žádná světice a sexu tam bude víc, hold to není pro 15+ :D i když mladiství v dnešní době mají lepší přehled než já ve 13ti :D co si budeme že?
Amen.
"Kdybychom spočítaly stránky, kde je popsána erotika v tomto příběhu a v padesáti odstínech šedi, tady by jich bylo víc." - Věta, se kterou můžu nejen souhlasit.
Kniha jako taková mě nesmírně bavila, ačkoliv první padesát stránek pro mě bylo jistým způsobem utrpení, než jsem si stihla zvyknout na třetí pohled a na to, že už to není příběh Feyre a Rhysanda a také proto, že se Nesta chovala naprosto příšerně, ačkoliv vzhledem k traumatu, kterým si nejen ona prošla, to bylo jaksi pochopitelné.
Nicméně poté, co se začalo něco dít, jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Moc se mi líbil progres Nesty a to, že si byla schopná najít neskutečné přátele. Avšak podobně jako u Dvoru mlhy a hněvu mě chvílemi neskutečně iritovalo to, jak dlouho trval vývoj vztahu samotného Cassiana a Nesty.
Co se týkalo těch několika málo akčních scén, ty byly neskutečné a já při několika z nich skoro nedýchala a při nejedné "epické" pasáži jsem dokonce měla husí kůži. V tomhle aspektu je autorka neskutečná a já jí za to zbožňuji.
Mám k tomu celému jen dvě velké výtky, které mě přesvědčily strhnout tu jednu hvězdu a obě jsou spojené s jedním tématem - Erotické/Sexuální scény.
U většiny příběhů proti tomu nic nemám, když to do příběhu tak nějak sedí a není jich tolik. To je však ta první výtka - za mě jich tam bylo prostě moc a občas tam byly až zbytečně detailně popsané. (Přeci jen ještě pořád mluvíme o fantasy/young adult)
Druhá chybička, podle mě také docela zásadní je přístup těch postav k sexu. Já chápu, že někteří si užívají ten styl, kdy to spíš vypadá, že se ti lidé nenávidí, ale v nejen této knížce to na mě občas působí, že se ty postavy vlastně vůbec nemilují a jen spolu spí. Možná to je jen můj subjektivní názor, ale neskutečně mě to iritovalo. Je velký rozdíl mezi milováním a sexem a v této sérii to občas působí, že jde postavám jen o to druhé.
Jinak jde však o velmi dobře napsanou knihu a já doufám, že se dočkáme i knihy naopak s pohledu Elain, protože o této dívce nevíme vlastně nic kromě toho, že má nějaké věštecké nadání a že má ráda zahradničení. Moc táda bych také sledovala vývoj jejího vztahu s Lucienem a s ostatními a celkově bych se o ní prostě ráda dozvěděla víc a byla bych nerada, kdyby ji Maasová odstrčila stranou.
Zajímalo by mě, co se spisovatelce stalo nebo proč vlastně s postavou Nesty udělala to, co udělala. Ano, zobrazit něčí pád a znovupovstání může být i zajímavé, kdyby ovšem to samé neprovedla ve 2 dílu (Dvůr mlhy a hněvu) s Feyre, která se sesypala ze zážitků pod Horou a ve 3 dílu (Dvůr křídel a zmaru) pro změnu s Elain, která se zhroutila ze své zrušené svatby… Tentokrát však šla spisovatelka ještě dál, protože na 700 stranách s urputnou snahou popsala detailní proces uzdravování se – což bych čekala v nějaké duchovní literatuře, nikoli ve fantasy žánru (včetně dýchacích technik a uvědomění si sebe sama…) a samotný děj série odsunula kamsi do pozadí. Frfňala se v tom dokonce natolik, že jsem knihu 2× celkem zhnuseně doslova zahodila. Takže za mě velký, ale OPRAVDU VELKÝ palec dolů (u fantasy se chci odreagovat; až se budu chtít vzdělávat, sáhnu do jiné kategorie).
Z druhé strany mě až zaráží, jak se SJM dokáže frfňat v podání "silné ženy", a přitom naprosto přehlíží obyčejné odpuštění – ne však sobě (to nám v tomto dílu popsala celkem detailně), ale druhým. Nejsem ani romantik, ani žádná měkota, ale fakt se mi nelíbí, kam uvrhla postavu Tamlina (i kdyby to měl být záměr).
Pokud však abstrahuji toto "výživné" téma, svět Prythianu je i nadále úžasný a příběh jako takový skvělý a ke konci se mi dostalo zadostiučinění v podobě napínavého, i když částečně předvídatelného děje. I nadále si SJM nechala spoustu otevřených dveří, takže bych se nedivila, kdyby příběh ještě nebyl u svého konce. Proto mi nezbývá než říct: Ještěže Feyre nemá víc sester, které by se ještě mohly zhroutit…
Poměrně dlouho mi trvalo než jsem se pořádně začetla. Nesta nebyla úplně moje favoritka a asi i proto změna z příběhu Feyre a Rhysanda byla o to náročnější. Každopádně když nad celým tím příběhem přemýšlím, vlastně to bylo příjemné čtení. Nebylo tak intenzivní jako u předešlých dílů, které bych z fleku přečetla znova, ale to nevadí.
Když jsem dočítala třetí díl, tak jsem si říkala jak se asi děj vyvine a že by mohl být věnován větší prostor Nestě. Mile mě překvapilo, že se mi přání splnilo a celá kniha je skutečně o "nejhorší" že sester.
Líbil se mi vývoj postavy, to jak se Nesta od začátku knihy proměňuje a i když padá pusu, tak jde stále dál a dál. Jsem ráda, že i pro ni měl život happyend.
Od této knížky, stejně jako od ostatních, které napsala Sarah J. Maas, jsem čekala hodně. Všechny její knížky miluju, takže jsem brala, že budu milovat i tuto, ale spletla jsem se. Tento díl...
Děj jako takový mě moc bavil. Líbilo se mi, jak se v knize prolínal strach, nejistota s radostí a láskou, jak si Nesta konečně našla někoho, koho nebude nesnášet, ale spřátelí se s nimi... Myslela jsem si, že si zamiluju vztah mezi Nestou a Casem, jenže... Prostě nevím, nějak mi vůbec nesedl...
Nestu jsem neměla ráda už od Dvůr mlhy a hněvu. Tato postava mi nesedla, nebyla mi nikdy sympatická. Když ale lidi říkali, že jak je tato knížka napsaná z jejího pohledu, že si ji oblíbím... Doufala jsem, že se tak stane, ale nakonec jsem byla zklamaná, naopak jsem ji začala nesnášet ještě více. Měla jsem pocit, že se v této knize ukázala ještě víc její horší stránka.
Taky si říkám, jestli Klenoty nebyly v této knížce už moc... Nesta jakožto postava s neomezenou mocí, která zachrání celý svět... Už mám pocit, že je toho až příliš.
3,5/5⭐
Kniha Dvůr stříbrných plamenů byla pro mě snad tou nejočekávanější letošního roku. Nerada působím jako nějaká poblázněná fanynka, ale u Dvorů to jinak nejde. M I L U J U tu knihu. Miluju ji. Miluju všechny postavy, nekonečnou akci, miluju ten svět, chci se okamžitě přestěhovat do Velarisu a vzít si Azriela
Nechápu, jak “jenom” s pomocí slov dokázala autorka vytvořit tak reálný, promyšlený svět, do kterého chcete patřit. Kniha má přes 700 stránek a já se ani vteřinu nenudila. Stejně jako předešlé díly byla nabitá akcí, neskutečnými zápletkami, a taky dojemnými okamžiky. Strašně, opravdu moc se mi líbila i linka silných ženských hrdinek. No a co se týče #nessian chemie, tak tu jsem autorce sež*ala i s navijákem No, asi jste pochopili, že se mi kniha fakt líbila, chápu, že zejména pro ty, kteří nemají Nestu zrovna v lásce, může být tento díl lehce problematický, ale já si prostě užila každou vteřinu čtení na maximum.
Já kdybych mohla, tak dám i 6 hvězd. Tohle byl pro mě nejlepší díl ze série. Nejspíš to bude tím že jsem si Nestu oblíbila už v předchozích dílech a mám ji ze sester Archeronovych nejradši. Dvůr stříbrných plamenů se mi četl hrozně dobře, děj ubíhal rychle a neměla jsme pocit že by tam byla,, hluchá,, část. Možná jen na začátku, než se všechno rozběhlo.
A ten pokrok který udělala Nesta byl skvělej a dával smysl. Emerie a Gwyn jsem si oblíbila a do příběhu mi krásně padly. Jak říkám, za mě nejlepší díl.
(SPOILER)
Nutno říct, že z fanklubu SJM jsem už před pár lety opustila, i když jsem jí před tím zbožňovala, takže naprosto chápu, proč jí někdo miluje. Teď už v knihách vyhledávám něco jiného. Původně jsem už ani ACOSF nechtěla číst, ale někdo nejmenovaný mě přesvědčil, že chce vědět můj názor. Takže tady je:
Začala bych věcmi, které mě štvou napříč všemi díly Dvorů (a možná i Trůnu).
1) Všechny postavy jsou nejkrásnější, nejnádhernější a nejdokonalejší. Fakt mě nebaví číst pořád popisy naprosto perfektních postav, které nemají jedinou chybku na kráse. A pořád zastávám názor, že k Azrielovi se vůbec ta namakaná postava nehodí.
2) S předchozím bodem souvisí i to, že je kniha psaná strašně líbivě. Při některých scénách jsem si říkala, že je to psané jak na fanart. Myslím, že tohle je hlavní důvod, proč je SJM tak populární. Mě ale vadí, že se u čtení cítím trošku manipulovaná, aby se to nebo ono líbilo nebo nelíbilo. Já mám radši, když si u knih, můžu sama vybrat, jestli je daná postava kladná nebo ne. I když to málo který autor dělá takhle, u SJM je ta manipulace cítit extrémně. Nesoudívám, pokud se tím necháte unést (taky jsem to dělala), ale teď už mi to příjemné není.
3) Svět je strašně překombinovaný a zbytečně složitý. Občas to vypadá, že autorka hází bez ladu a skladu nápady do světa, ale společně moc nejdou do hromady a nepůsobí to moc konzistentně. Jako by tam chtěla mít úplně všechno. A já se v tom ztrácím, protože toho je strašně moc.
4) První bod, který bude asi nejvíc souviset s ACOSF, ale dal by se použít i na předchozí díly – moc mi k sérii nesedí to velké politikaření a válečný konflikt. U Trůnu fajn, ale tady to je hlavně romantická série a byla bych radši kdyby se na to autorka od začátku vykašlala, ale v základní trilogii budiž.
Doufala jsem, že aspoň tady už bude klid, ale chyba lávky. Opět tu musíme řešit válku a intriky. A po dočtení musím říct, že by se celá zápletka kolem pokladu dala v pohodě vyškrtnout. Vím, že většina lidí má akci v knihách rádi. Já to tak nemám, a hlavně tady bych se mnohem radši věnovala Nestině cestě a bohatě by mi to stačilo. Pak by ale asi většina lidí psalo, že Se-V-kNiZe-NiC-nEdĚlO, ale podle mě byla Nestina cesta mnohem poutavější než Eris, válka, poklad atd.
Z předchozích řádku je asi jasné, že Nesta mě tady dost zaujala. Trpí PTSD, se kterým se neumí vypořádat a uzavírá se do sebe, nenávidí se a je zlá na všechny kolem sebe. Některé myšlenky, které měla, mě strašně dostaly a naprosto jsem chápala její pocity. Trénink, práce v knihovně, výstup na horu, Dům (nejlepší postava) a Gwen s Emerií byli strašně hezký a dobrý způsob, jak Nestu zachránit. Proto dávám dvě hvězdičky a ne jednu.
Většina Inner circlu byla na facku. Moc jsem v nich nepoznávala ty fajn postavy z předchozích dílů. Na jednu stranu říkali, že chápou, čím si Nesta prochází, na druhou stranu se tak moc nechovali.
Výjimkou byl Azriel, kterého mám pořád radši a radši a samozřejmě Cassien. Trošku se divím, že to s Nestou nevzdal, ale vlastně jsem za to ráda. Celou knihu jsem ho měla ráda a s Nestou mi k sobě seděli. Ale…
Pak ale přichází jedno velké ale – sex. Věděla jsem, že ho tady bude hodně, takže mě to neštvalo tolik jak by mohlo. Mnohem víc mě ale začali rozčilovat neustále narážky na sex, dvojsmysly a přemýšlení o sexu. Bylo to jako by autorka byla třináctiletý kluk plný hormonů. Některé scény by mohli být i vtipné, ale v tom množství mě už otravovaly.
Nakonec asi jenom k tomu baby boomu – většinu času mi to přišlo docela absurdní, ale bylo fajn, když se právě přes to Nesta s Feyre a Rhysandem usmířili.
Jednoduše, pokud máte SJM rádi, bude vás bavit i tenhle díl, pokud ne, tak vás prostě bavit nebude. Není to nic nového, co by se lišilo od ostatních knih.
Maasová opět nezklamala :)
Hrozně bych si přála knize dát pouhé 4⭐, abych tuhle knihu oddělila od předešlých Dvorů, ale nemůžu, protože jak bych ji pak mohla srovnávat se zbytkem knih?
Nebudu lhát, Nesta mi prostě sympatická nebyla. V průběhu čtení jsem ji začala chápat, ne že ne, o to se Maasová postarala, ale do obliby se mi nevetřela.
Zato Cassiana jsem měla ráda od začátku do konce a jen mě to utvrdilo v přesvědčení, že víc než cokoliv umí Sarah psát nabubřelé a majetnické (skoro) víláky. Jen si to zkuste někdo popřít ◕‿◕
Každopádně jestli se brzo neobjeví knížka z pohledu Azriela, možná začnu být trošku nepříjemná :))
(SPOILER)
Tak tenhle díl z pohledu Nesty a Cassiana mě moc bavil. Byla jsem až překvapená jak moc jsem Nestě rozuměla, když jsem viděla co se jí honí hlavou. Za mě Nesty cesta je možná i lepší než ta Feyre. A vztah s Cassianem má jinou hloubku a porozumění než vztah Feyre a Rhysanda.
Ovšem co mě zarazilo bylo to jak mi ostatní v tomhle díle vadili v tom jak se k Nestě chovali. Mluvím především o Amren a o Rhysovi. Často byla Nesta v právu ale nakonec to skončilo tak, že se všem omluvila ona. Ale to že jsou všichni staletí oproti 25 letům Nesty a všichni očekávají, že se ona vypořádá se svými démony a traumaty během pár měsíců bylo bizární. Pomlouvali ji, neměli ji rádi ale v momentě kdy se jim hodili její schopnosti, neváhali ani chvíli ji využít a manipulovat skrze Elain. A když je řec o ní, tak ji prostě taky nemám ráda. Je taková nemastná neslaná, chudinka, v minulosti se chovala k Feyre podobně jako Nesta ale nikdo jí to nevyčítá. Během války nepomohla tolik jako Nesta ale nikomu to nevadí. Elain nelze nemít rád dle nich. No tak já ji ráda nemám, za to Nesta mi v tomhle díle přirostla k srdci. A moc ji přeju její nalezené sesterství s Emerie a Gwyn. Tohle trio je super :)
Dávám 5* a doufám, že v dalším díle se dozvím co se honí v hlavě Azrielovi :)
Dvorní pletichy a hrozba královen jsou v této knize pouze v pozadí a jejich řešení je poněkud uspěchané a jednoduché. Cassien a Az mají oproti předchozím dílům spoustu volného času... Dříve měli nekonečně mnoho úkolů a celé dny někde létali, moc se mi nedařilo věřit, že by dva nejvyšší vojenští vůdci ztráceli drahocenný čas s bandou ženských s pubertálními průpovídkami. Pak jsem to hodila za hlavu a nechala se unést. Hlavní linka Cassiena a Nesty je teda už hodně "pro dospělé" a určitě těch scén nemuselo být tolik. Mně to ale bylo jedno a přečetla jsem knihu na jeden zátah. Jít spát ve tři kvůli knize se mi už nějakou dobu nepodařilo. Moje motivace k této sérii přece jen byla si odpočinout a nechat se ukolébat milostným příběhem. Nevím proč jsem si myslela, že je to závěrečná kniha, podle všeho ale příběh ještě nekončí. Jaká úleva :) Nemůžu se dočkat až si přečtu, jak to dopadne s Elain!
(SPOILER)
Novodobý guru Jára alias Cassian udělá svým "obřím penisem s objemným žaludem" ze sebelitující zlé mrchy udatnou válečnici, která se obětuje pro své kamarádky, přestože své nejbližší celý život pouze a jen zraňovala, obětuje svou moc za záchranu své sestry o které tvrdila, že jí nenávidí. Nemám slov, velmi lituji, že nejsem mužem, protože svými objemnými žaludy, a samozřejmě také tréninkem, vyléčí každý psychický problém.
Každopádně i když se odkloním od toho, že jsem při čtení této knihy měla pocit že jí napsal úplně jiný autor než první knihy, tak největším mínusem je, že 90 % se věnuje Nestě a Cassianovi, jak spolu souloží a lízají si rány (a jiné části těla). Pokud si Maas chtěla splnit nějaké sexuální fantazie, měla tuto knihu vydat samostatně a ne jako součást ságy, protože se samotným příběhem to skoro vůbec nesouvisí. Něco se děje na pozadí, ale určitě z toho není žádný prožitek. Nemám nic proti erotické literatuře, ale když už jsem 15x četla, že "se jí zkroutily prsty na nohou" když do ní Cassian "pronikám mohutným údem a objemným žaludem" nebo "ochutnává její vlhkost" a pak spolu leželi "roztříštění" orgasmem, tak se přiznávám, že jsem erotické scény už přeskakovala a snažila jsem se najít v knize alespoň něco z děje Dvorů. A není problém se samotné sexem, ten mi nevadí, ale vadí mi, že čtu čtvrtou knihu série, která má přes 700 stran a 500 stran z toho je o sexu a o sebelítosti zlého člověka, který celý život jen zraňuje lidí v okolí a samotný děj, který by sérii posunul dál je zmíněn jen okrajově...
Na závěr si jen dovolím říct, že jako se sebou spokojený člověk doufám, že nikdy nepotkám takového žaluda, který by kompletně změnil mou osobnost.
Miluju knihy od této autorky, a proto jsem se na pokračování série Dvory opravdu těšila. Nestu jsem od začátku moc ráda neměla, a i tady mi docela vadilo její chování k Vnitřnímu kruhu. Oproti tomu postavu Cassiana jsem měla vážně ráda. Ačkoli jsem tedy velmi uvítala návrat do světa víl, příběh Rhysanda a Feyre mě bavil o něco více.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Už to není ono.
Touhle jedinou větou by se dal shrnout dojem z celé knihy.
Už to tu někdo zmiňoval a nevím, jestli i tento díl série překládala stejná osoba jako ty předchozí, ale vypadá to, jako by to psal někdo úplně jiný. Taky si nepamatuju, že by předtím postavy používaly takové množství vulgarit, jako jich je naseto skoro v každé větě, kterou v téhle knize pronesou.
Kapitolou samou o sobě jsou sexuální scény. Kanec Cassian má (jak jinak) velkého ptáka, který se do Nesty snad nevejde, ale přitom vejde (jak jinak) naprosto do každého otvoru, který je mu schopná nabídnout a to i několikrát za sebou. Taky se dozvídáme, že tyto dvě postavy to nejspíš nepřehání s hygienou, když chuť pohlaví toho druhého cítí na jazyku ještě několik dní poté. A tak se, podle svých slov, proš*kají přes téměř 700 stran, aby si uvědomily, že existuje i něco jako milování. Třebaže jsou druh a družka, což (na rozdíl od všech ostatních družných dvojic, které to věděly hned) zjistili až poté, co si řekli, že se mají rádi.
Ehm.
Dál se knize dá vytknout následující:
1) Postavy jsou ploché, nezajímavé a to včetně našich oblíbenců z předchozích dílů. Vlastně tam jenom jsou, něco občas prohodí, a pak zase někde něco dělají. A vám je v podstatě jedno, co.
2) Skvělé jiskření, kvůli kterým jsme si zamilovali původní knihy natolik, že jsme byli ochotni odpustit i slabší místa, taky úplně zmizelo. Feyre a Rhysovi jste to věřili. Sakra, přiznávám, že jsem jí chvílemi Rhyse dokonce záviděla, protože jsem sama nikdy nic takového nezažila.
Ale mezi Nestou a Cassianem to neprobíhá ani vzdáleně. Takže jim to závěrečné "miluju tě" prostě věřit nemůžu. Ona má hezký zadek a prsa, on svaly a žalud, a v posteli jim to klape. A tak do dali dohromady.
3) Děj - vlastně se tam nic moc neděje a to, co se tam děje, je druhořadé a nevýznamné. A taky rychle odbité. a to včetně temných, klíčových a náročných momentů.
Jednání hlavní padoušice taky postrádá logiku. Ale to asi nevadí, když hlavním motivem knihy je přirážení. Ten zbytek je prostě vycpávka.
4) Absence korektora. Těch chyb je tam fakt hodně a některé jsou vyloženě hloupé.
Stojí za to si to přese všechno přečíst?
Jednoznačně ano, pokud jste jako Nesta.
Vím, že ji spousta lidí nemá rádo, ale za mě byla ze všech těch tří sester jediná zajímavá. Možná proto, že mě občas požírá moje vlastní temnota, dokážu pochopit motivy jejího jednání a držím jí palce. Každopádně nikdy nebyla tak nesnesitelně dokonalá jako Feyre nebo věčně křehoučká jako Elain. Aspoň teda do konce tohoto dílu.
Scéna u jezera je asi nejsilnější moment celé knihy. Ukazuje totiž, že sami sebe můžeme uzdravit jenom do určité míry, ale pak potřebujeme někoho dalšího, protože nic nenahradí sílu bezpodmínečného přijetí druhou osobou, která vidí naši temnotu a bídu, a přesto nás nesoudí, ani neopustí.
Maasová ve věnování napsala, že by všem Nestám tam venku přála, aby zdolaly svoji vlastní horu. Já bych každé přála jejich vlastního Cassiana.
Takže jo, Nesty tam venku, tohle si přečtěte. Třeba vám to pomůže zvednout hlavu a kráčet dál, i když toho Cassiana vedle sebe nemáte.
A vy ostatní: každý podle svého uvážení. Když od toho nečekáte tolik, jako od prvních třech dílů, je to vlastně docela fajn.