Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72979/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-JQ3-72979.jpg
4
1807
1807
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně \"operuje\" se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši, 1992
více info...
Přidat komentář
Ve své podstatě velmi smutná kniha, ostatně jak je u Murakamiho zvykem, která je v hlavních rysech příběhu podobná Norskému dřevu. Přesto je podle mého lepší. A to díky tomu jak v ní autor pracuje s náznaky ve svém vyprávění. Kromě Hadžimeho, který nás knihou provází a víme tak o jeho životě vše podstatné, toho už moc dalšího jistého není. Za "oponou" je mnoho věcí, které si musíme domyslet či vlastně sami vymyslet, známe pouze výsledek. Kdyby měl autor přesně popisovat příběhy dalších aktérů (a že jsou často velmi důležité pro hlavní děj), kniha by byla tak dvakrát, třikrát delší. A nejspíš by to dopadlo stejně tak jako hlavní hrdina, který měl ve svém životě materiálně prakticky všechno, ale v nitru mu toho moc nezbylo.
Určitě stojí za přečtení!
Nepříliš obsáhlá kniha, přesto krásný čtenářský zážitek. Líbila se mi možná ještě trochu více než Norské dřevo. Určitě doporučuji.
Je jednoduché si říci "řídím si svuj, jsem pánem (strujcem) svého osudu" celým svým životem procházíme,potkáváme spousty lidí,navzájem se vše ovlivnuje,řídí,propojuje,tahá se za nitky ?? Možná ?? možná si jen cosi namlouváme... Kniha drží do poslední stránky,jak to vlastně s hlavními skvěle vykreslenými postavami dopadne??? už už a zase jsme tam,ne ne to by bylo moc jednoduché,vše doslovně hodit na papír. Poutavě,tajemně,otevřené nekonce,čtenář si muže po dočtení přemýlat,hrát s vlastní fantazií,hledat svoji šimamoto,kam to vede,co vlastně chci?? Na konci si řeknete,to už je konec ? Ještě chvilku ...čím to asi bude ? I když to nemusí být zrovna veselé,celkově je tak nějak s nimi příjemně :-)
Toto mám rád na autorovi a v tom je Murakamiho kouzlo i síla zároven.
Pre osobne, asi zatiaľ najslabšie z Murakamiho kníh. Vykreslenie postáv a ich motívov tu u mňa nefungovalo na takej skvelej čiare ako u Dreva, Kafku či pri 1Q84, a to je asi hlavný dôvod, pre ktorý som knihu dočítala len po veľmi dlhom čase...
Vynikající psychologie a charakter postav, člověk úplně cítí to napětí, stres a neuspokojenou lásku a touhu.... 100%
Dobrá kniha, dobré odkazy na hudbu :) a asi je třeba vnímat trošku jiné smýšlení o vztazích než je běžné v našich končinách.
Dlouhou dobu váhám, jak mám knihu ohodnotit, abych postihla všechny své myšlenky...ale jsem naprosto bezradná. Murakamiho styl psaní mě uchvátil, líbilo se mi, jaký měla kniha dynamický spád bez zdlouhavých pasáží, jenže na druhé straně jsem měla jeden velký problém. A tím je příběh a jeho schéma, i když je to asi nepochopitelné.
Nemám totiž moc v lásce knihy, které jsou nevěrou téměř celé prosycené, ale doslov mi objasnil, že Japonci na nevěru pohlíží úplně jinak, než západní svět.
A přiznávám, že jsem se do svého prvního Murakamiho pustila díky nevšednímu názvu, takže jsem nevěděla, čeho se bude týkat - jinak bych po této knize pravděpodobně nesáhla. Ale i tak ve mně vyvolala něco, díky čemu ji nebylo možné odložit.
Hadžime mi byl do jeho sedmnácti let sympatický, poté už to šlo s mými sympatiemi k němu z kopce - rozčiloval mě s jeho věčnou nespokojeností snad se vším a hlavně tím, že si sice uvědomoval, jak moc lidem v okolí dokáže ublížit, ale neohlížel se ani napravo, ani nalevo, což bylo neskutečně kruté. A podobně i Šimamoto. Pochopitelně jsem cítila soucit k Izumi a Jukiko, takové zacházení si obě nezasloužily.
Ale přece jen musím stále přemýšlet nad Šimamoto. Kromě pár věcí se o ní čtenář nedozvěděl vůbec nic. Je možné, že kdyby Murakami více odtajnil její předchozí život, hodnotila bych její chování úplně jinak. Ale v tom právě spočívá autorova genialita - dokázat napsat takovou knihu, která se člověku vryje do paměti, aby o ní a jejích aktérech přemýšlel...jakkoliv. A to případ Na jih od hranic, na západ od slunce bezpochybně je!
Díky tomu místo původně zamýšlených 3 hvězdiček dávám nakonec 4.
Příběh mi trochu připomínal Norské dřevo. Krásné, smutné. Zvláštní, jak někdo z dětství zůstane v naší mysli celý život a i setkání po desítkách let může být jako by jste se viděli včera. A pro novou lásku jste schopni opustit rodinu, kterou jste celý život budovali a dosud jste žili jen pro ni. A potom stačí jedno setkání a všechno je jinak...
Murakami mě opět dokázal zaujmout. Samotný příběh není nijak zvlášť strhující, ale pro mě nese mnoho pobídek k přemýšlení. Připomíná mi, že v životě potkáváme mnoho lidí, ale jen u některých cítíme, že jsou pro nás opravdu výjimeční a nezapomenutelní. Máme však kvůli někomu takovému zahodit vše ostatní za hlavu a jít vstříc jen životu s ním? Máme to udělat, když po něm tak moc toužíme, přestože o něm téměř nic nevíme a není nám jasné jeho chování, jeho motivace ani jeho tužby? Je těžké si odpovědět... žijeme spokojeně, máme v podstatě vše, stále je tam však jedno velké ALE... něco chybí, někdo chybí a s tím je strašně těžké žít.
Připomíná mi, že pro lásku často ubližujeme druhým, které opouštíme ...že jsme velmi často sobci. A to, že i nás může velmi snadno opoustit někdo, po kom zbyde v životě velké černé prázdné místo, jež je nenahraditelné.
A ukazuje mi, jak člověk chce mnohdy pořád něco jiného. Chce být lepší, žít jinak. Ale pak se to nedaří, dělá pořád znovu a znovu ty stejné chyby. Těmi chybami je totiž on sám, jsou jeho součástí. A i v lásce možná někdy hledáme stále něco navíc. Co když to tam pak ale stejně nikdy není? Není to i kvůli nám samým? Neměli bychom se naučit žít s tím, že vše není jak ve snech? Neměli bychom se naučit s někým žít a nejen pořád utíkat a zkoušet to znovu od začátku? Kdo ví :)
Kniha, která je součástí mne samotné, našla jsem tu kousek svého. Rozpletla jsem díky ní některá svá tabu a odpověděla si na otázky, které nikdo nikdy nechce rozkývat. Jednoduše skvělá.
Kniha, během které mi bylo skoro celou dobu úzko.. Hajime si nevěděl rady se svým životem, odmalička byl "jiný", protože byl jedináček, našel si jedinou přítelkyni, kterou však ztratil a jakoby ztratil i sám sebe. Doufala jsem, že s Yukiko by mohl být 100% šťastný, ale stále mu to nestačilo. Zvláště po tom, co znovu potkal Šimamoto, která se plácala v životě snad ještě více než on, bohužel se o ní příliš nedozvídáme. Kniha je skvěle napsaná a příběh se mě velice dotkl, čekala jsem, že nebude vše úplně dořešeno, ale přesto jsem v to trošku doufala.. Je to má třetí kniha od H.M., první jsem četla Norské dřevo, pak Sputnik, má láska a ráda si přečtu i další díla.
I přesto, že je to Murakami, dávám nakonec jen dvě hvězdy. Zatímco v jiných se HM podařilo z obyčejného hrdiny vykřesat zázračně skvělé kousky, zde jsem byl zklamán, jak se neotřelý milostný příběh obyčejného Hadžima pomalinku linul k předem jasnému konci s navíc až příliš neznámou milenkou, která mi příběh neokořenila, ale naopak přidala na dojmu fasádovitosti celého příběhu.
Když se do příběhu vžijete natolik, že i slzička vám ukápne... Další skvělý Murakamiho román, společně s Norským dřevem též klasický bez surrealismu a fantastických podnětů.
Příběh sleduje život hlavního hrdiny jedináčka Hadžima. Důležitá pro něho je první tajemná kamarádka Šimamoto, kterou ztratí a potká až jako úspěšný třicátník, rozhoduje se pak mezi rodinou, prácí, zázemím, jistotou, zkrátka šťastným, ale obyčejným stereotypním životem, avšak zároveň ho to táhne někam dál, kde sídlí jeho hluboké city a něco, co dává jeho životu smysl, tajemnost, ale také nejistota a smrt.
Velmi mě zaujal také příběh Izumi, která se do Hadžima jako děvče zamilovala, ale on ji podvedl s její sestřenicí a Izumi uškodil natolik, že tím zůstala poznamená napořád. Jednou zahlédl Izumi a její prázdné oči, bez výrazu. Myslím, že i díky tomu a podpoře od Jukiko se nakonec rozhodl to nevzdat.
Bez mučení se přiznám k naprostému nedostatku pochopení pro postavy kniihy, s výjimkou statečné paní Jukiko, která jediná si po celou dobu zachovává příčetnost.
- Šimamoto... Dojemně znovunalezená drahá osoba z dětství nebo "démon-pokušitel", jehož jediným účelem je blbnout hlavnímu hrdinovi hlavu, kdykoli našel ve svém životě nějakou rovnováhu?
Autor na druhou stranu nezklamal, samotné čtení je stejně výtečné a unikátní jako u ostatních jeho knih.
Táto kniha bola prvá z Murakamiho tvorby, ktorá sa mi dostala do rúk. Príbeh podaný s ľahkosťou, ako to dokáže len on. Kniha plná melanchólie, citov, smútku, lásky a všetkého krásneho, či dojemného. Aj keď záver som očakávala trošku iný, ale to je práve to čo ma na Murakamiho knihách "dostáva". Nech si to predstavujete akokoľvek, vždy príde s niečím nečakaným, čo vás núti premýšľať aj po dočítaní.
Tak nějak jsem došla k názoru, že Šimamoto byla placenou společností, gejšou, něco na ten způsob. Když byla bohatá, nepracovala, odjížděla na dlouhou neurčitou dobu...Zajímavá knížka. Nebýt tam ta japonská jména, nepoznala bych, že se jedná o japonské reálie.
Já nevím.. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, příběh to byl krásný. Všichni dříve nebo později dokážeme dojít tam, kam hlavní hrdina - k pocitu nenaplněnosti z na pohled dokonalého života. A je to k uzoufání se v takové situaci nacházet a neumět pojmenovat, co vlastně chceme. Byla to má druhá kniha od toho autora (první Norské dřevo) a asi mi nějak nevyhovuje ten autorův styl nevysloveného tajemství. Samozřejmě, je to jeho záměr, ale když já bych chtěla vědět víc, abych měla lepší pochopení pro jednání některých postav. A navíc mám podezření, že mi autor už vlastně nemá co víc nabídnout, že to zřejmě bude pořád jedna a tatáž písnička? Ale třeba se pletu.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Na jih od hranic na západ od slunce je kniha, která se nečte lehce. Pro mě osobně znamenala první zkušenost s japonskou kulturou a všemu, co k ní patří. Celý příběh je opředen tajemstvím a čím více se kniha chýlila k závěru, tím více mi bylo jasné, že tajemství Šimamoto nebude vyjeveno. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí.