Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72979/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-JQ3-72979.jpg
4
1807
1807
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně \"operuje\" se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši, 1992
více info...
Přidat komentář
Doposud nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Nežertuji. Naleznete v ní vše. Skvělé vyprávěcí postupy... Hudbu...Peníze...Sex... Krásu...Přátelství... a hlavně, hlavně TAJEMSTVÍ...
Je to teprve druhá kniha, kterou jsem měl možnost číst od mistra Murakamiho, za pouhý týden jsem přečetl dvě jeho knihy Afterdark a tuto úžasnou knihu s názvem Na jih od hranic, na západ od slunce... od mistra Murakamiho.
Avšak po této knize jsme si musel dát týden pauzu. I když jsem měl v knihovně další dvě jeho úžasné knihy, které mě prosily o přečtení, musel jsem si dát pauzu... Toto dílo se do mě skutečně zapsalo... A už nyní se těším, až si tuto knihu přečtu znova.
Souhlasím s předchozími komentáři, že knížka byla velmi čtivá a skvěle napsaná. Příběh mně zaujal a nadchl, i když přibližně od druhé poloviny mi to celé přišlo tak nesmírně depresivní, že jsem byla moc ráda, když jsem knížku dočetla. Ačkoliv je to mistrně napsáno, číst už ji znova určitě nebudu.
Tak a je dočteno...snažím se vrátit zpět do reality.
Knížka "Na jih od hranic...." mě naprosto dostala, rozložila.
Bylo mě krásně ve světě s Hadžime i Šimamoto.Příběh, který mě od první stránky pohltil a rozehrál moji fantazii, donutil zamyslet se nad vlastním životem.
Zvláštní, tajemná atmosféra, která příběh vystihuje, konec co nabírá na intenzitě, emoce....to vše jsou perly jenž Murakamiho excelentní skvost činí naprosto dokonalým.
Jsem nadšená....:-)
Neuvěřitelná... Murakami chytne a už nepustí. Na jih od hranic mě totálně pohltila. Od prvních řádků se čte lehce, ale i přesto jsem v určitých pasážích jen tak němě zíral na stránky. No a Šimamoto? Pokaždé když se objevila jsem cítil svíraní v hrudi a touhu zjistit víc. Doteď se někdy přistihnu jak sedím v křesle, koukám do zdi a myslím na to co ve mě knížka zanechala.
Zajímavé, poutavé, pěkné....a ještě jsem se touto příjemnou cestou dozvěděla víc o japonském způsobu života..kultuře, vztazích z pohledu muže...:-)určitě si přečtu další knihy autora...:-)
Moje první knížka od tohoto autora. Během čtení jsem se několikrát zastavila a nevěděla, co si myslet, i tak je to ale velmi čtivé a knihu jsem musela dočíst. Rozhodně je to knížka zajímavá a v budoucnu se k ní ještě někdy vrátím.
Už po prvých stranách ochutnávania som si bola takmer istá, že toto bude moja šálka kávy - podotýkam, že od Murakamiho moja prvá. To tajomno sprevádzané prevažne dažďom alebo iným nevľúdnym počasím, nie samoúčelne osviežené erotikou, vo mne vytvárali naozaj estetické obrazy, ktoré mi okamžite zachutili.
V mysli sa mi to prepájalo s nedávno prečítaným Saroyanom - pretože postavy v tejto knihe "mali svojho tigra: strápeného, zlostného, hlboko raneného...", a preto to ani nemohlo skončiť šťastne...
Obsah mě rozhodně neurazil. Ale nemůžu se srovnat se způsobem, jak autor vypráví, tvoří věty. Jako kdybych četla dílko nezkušeného psavce, nadbytečná slova, nadbytečné věty, klišé... Už druhá Murakamiho kniha, u které mě to vyloženě ruší. Zřejmě je to schválně, vyjadřuje tím stav hlavní postavy (doufám :o)), ale otravuje mě to.
Taky jsem byla zklamaná z konce, ale když mě kamarádka upozornila na rozhovor s Murakamim, kde říká: ,,V románu Na jih od hranic, na západ od slunce potká hlavní hrdinu svou životní lásku, ale netuší, zdali je Šimamoto skutečná, nebo se mu jen zdá.", dostala pro mě kniha úplně nový rozměr až mě zamrazilo. (Celý článek http://www.iliteratura.cz/Clanek/20157/murakami-haruki)
Bylo to zvláštní.
Při tak vysokém hodnocení knihy jsem si myslela, že bude lepší. Rozhodně nezklamal způsob, kterým Murakami vypráví ale obsah, zápletka, děj knihy mi nepřišel zajímavý. Spíše mě rozladil. Tohle na lidech nesnáším - že tu je ta potenciální situace, že se člověk zamiluje a ublíží někomu jinému, koho taky miluje.
Kniha o prázdnotě v duši.
Moc příjemné čtení...Zase jedna knížka, která člověka vtáhne a stránky rychle ubývají...Připadá mi,jako by Hadžime byl tím samým hrdinou, se kterým jsem se potkala už v Norském dřevě, jen ta jména jsou jiná...Závěr malinko zklamal, proto jen ty čtyři z pěti...
Moje první seznámení se s autorem. Hodně jsem o něm slyšela, hodně jsem se těšila.
Kniha se čte lehce, oceňuji hlubší zamýšlení nad otázkami smyslu naplnění života, odosobnění, nad přinášením obětí rodině a vztahům. Nicméně asi jsem čekala trochu více. Zápletka milostného trojůhelníku a volba všechno nebo nic je celkem klasická, tady - buďme upřímní - zpracovaná více do hloubky - a ničím novým nepřekvapuje. Je to velmi zdařilá řemeslná práce s hlubší podstatou, ale žádným převratným průběhem ani závěrem.
Zkusím ještě další knihy od tohoto autora a uvidím, zda mě chytí více.
Jak jsem se na Murakamiho těšila, tak mě až tak moc nenadchnul. Nebýt pocitů odosobnění v životě hlavního hrdiny, kniha by pro mě vyzněla jako banální milostný trojúhelník, přičemž dialogy obou milenců mě, nevím proč, dost nudily. Právě ty pocity neskutečnosti a neschopnosti rozlišení mezi realitou a představami byly to, co dělá tuhle knihu zvláštní a nikoli samotný milostný příběh. Proto možná stojí za přečtení. A když už nic jiného, mohla by knížka sloužit jako návod na zvládnutí manželské krize. Na další Murakamiho knihy už ale náladu nemám.
Krásná kniha. První dvě třetiny jsou v uvozovkách jen takové rozkoukání. Hadžime zde popisuje svůj dosavadní, docela i poklidný život až na pár "maličkostí". Pak se ale roztrhne pytel a vše jde ráz na ráz... Objevuje se zde v recenzích kritika na charakter hlavní osoby. Ale podívejme se i na druhou stránku jeho osoby / života. Všichni děláme chyby a chceme (doslova) urvat ze života co nejvíce, možná lépe řečeno být šťastní. A zde je krása této knihy. Přemýšlíme o svých životech, rutině a o tom, jak nám život protéká mezi prsty. Jistě, jsou zde jiné alternativy a možnosti, jak se z toho bludného kruhu dostat, ale ty společnost nepřipouští, takže zůstáváme jen u myšlenek. A teď se někdo rozhodl, že to hodí na papír. Což je úžasné. Každý chce být šťastný, ale na to, co by nás učinilo šťastnými můžeme přijít až příliš pozdě. A nebo nám v tom stojí štěstí někoho jiné, což je rozpor hodný dobrého rozmyšlení! ;)
Také moc oceňuji motiv "západního štěstí-neštěstí". Lehký a bezstarostný život může být fajn, nějakou dobu, ale nemůže to naplnit vyšší potřeby člověka, což by měla být pro nás, všechny výstraha... Štěstí si za peníze nekoupíme, musíme hledat a doufat, že nešlápneme vedle. Nebo, že "ještě větší štěstí" než máme neleží právě za rohem...
Z jedné scény jsem měl úplně husí kůži. Když Šimamoto jede s Hadžimem na chatu a oznamuje mu, že má chvílemi chuť strhnout volant, "To bychom asi nepřežili, viď?". Ach, ta symbolika v těch slovech je úžasná, ale nemůžu si nevzpomenout na Spalovače mrtvol "Co abych tě, drahá, oběsil?"... Situace je jiná, ale vybavilo se mi to... Ani nevím proč.
Závěr: moc pěkná, krátká kniha, donutí člověka hlouběji přemýšlet o tom, kam se jeho život ubírá...
Murakamiho mám moc rád, Ale tohle je bezpochyby to nejslabší, co jsem do něho zatím četl. Tajemnější nálada nevyvažuje banálnost příběhu. Rozhodně doporučuju nekupovat a nečist.
Kniha je krátká, přečteno ji máte za pár hodin, ale jak už to u Murakamiho bývá, pocit z ní přetrvává ještě dlouho.
Čte se lehce, i když o žádnou oddychovku se určitě nejedná.
Tématem je první (dětská?) láska, která se vám v životě objeví po dvou desítkách let a převrátí vám život naruby a nastaví vám zrcadlo tak, že zjistíte, že mít ženu, kterou milujete, zdravé krásné děti, úspěšný podnik a dostatek peněz, prostě někdy není to, co opravdu chcete.
Za mě skvělých 90 %.
Klasika od skveleho Murakamiho aneb i ve smutku se da najit krasa? "Možná".
Je to krasna procitena kniha, po ktere se ne-vzdy dobre usina a po docteni opet zbude az prilis otazek. Na stranu druhou je to krasny pribeh, ktery vas nauci vazit si lidi ve svem okoli a nenechat je odejit.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Po všech recenzích o Murakamiho knihách jsem se těšila, moje první kniha od něj.
Hm, no nevím, co na něm všichni mají, pokud je tohle nejlepší od něj, tak mě už asi další nelákají.
...pohltila, dostala, rozložila...tak to nechápu.
Jediné, co mi přišlo zajímavé, jsou japonské reálie, způsob života. Ale není tam toho v tak útlé knize mnoho, takže ....