Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72979/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-JQ3-72979.jpg
4
1807
1807
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně \"operuje\" se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši, 1992
více info...
Přidat komentář
Murakami mne docela zklamal. Četla jsem od něho Norské dřevo, které miluju a potom Spánek a Podivnou knihovnu, kde mne okouzlila nevšednost a jakási tajuplná fantasknost. Od této knihy jsem očekávala něco na způsob Norského dřeva, ale místo toho jsem dostala nespokojeného sobce a femme fatale. Docela mne to mrzí, že si Murakami vybral pro zobrazení ženy tak stereotypní a otravnou postavu (horší je snad jen manic pixie dream girl). Čekala jsem něco víc. Kniha mne chvílemi nudila příjemně a chvílemi nepříjemně. Podle mě se jedná o takový průměr.
Hlavní hrdina by měl žít spokojeně, má přece rád svou ženu a děti, ale někde uvnitř nějaký červík pořád vrtá a vrtá. A pak se objeví krásná žena. I když je to jeho dávná dětská láska, je plná záhad. No, to je tak vše. Jak to dopadne, nebo nedopadne, to si přečtětě sami. Já si to taky musel přetrpět. Zatím můj nejslabší HM.
První Murakami, čtení jedním dechem. Zaujalo mě, jak hlavní hrdina vůbec neviděl, že i jeho žena má svůj vnitřní svět, svá trápení, jeho mlčení jen umocňovalo zdálivou nudu manželství.
Moje první setkání s Murakamim a láska na první počtení, miluju atmosféru té knížky, jistou mlhavě těžkou melancholii zakouřených barů, ztracených lásek a záhad podkreslených hudbou... pro mě zatím nejsilnější zážitek od pana M.
Po Spánku druhá kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Oceňuji především způsob, jakým Murakami udržuje ve čtenáři napětí. Navenek se totiž zdánlivě neděje nic. To hlavní se odehrává uvnitř postav a mezi nimi navzájem. A to je na této knize asi to nejkrásnější.
Interpretace díla jako pouhý milostný trojúhelník mi přijde značně zjednodušící. Pro mne totiž hlavní otázkou zůstává, zda byla postava Šimamoto reálná. Vůbec bych se nedivil, kdyby byla pouhou představou hlavního hrdiny. Jakýmsi obrazem ideální ženy, po které celý život touží. K tomuto symbolickému chápání mne vede i to co se stane v závěru knihy mj. záměna s Izumi.
Shrnutí: moc hezká a velmi citlivě a čtivě napsaná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.
Murakamiho první kniha, která se ke mně dostala tak nějak náhodou. Byla jsem z ní očarovaná a myslím, že bude čas na připomenutí ..
Murakamiho jsem objevila díky maturitě. Norské dřevo mě okouzlilo, proto jsem sáhla po této knize. Byla skvělá.
Melancholický příběh se vcelku banální zápletkou, jak je u Murakamiho tradicí, ale tak příjemně čtivě napsaný, že mu skoro vše odpustíte. Emocionální stránka na mě obzvláště v první půlce fungovala výborně. Díky nostalgickému vzpomínání a (tradičně) skvělému líčení hrdinovi duše, které (tradičně) cílí na všechny outsidery a ty "jiné". Čím je však Hadžime starší, tím jeho vyprávění přestává držet pohromadě, stejně jako jeho svět. Z Šimamoto se vyklube až protivně tajuplná postava, která zde nakonec zjevně zastupuje (tradiční) fantaskní motiv. Celkově ovšem moc příjemná knížka, která i přes svoji útlost dovede říci více, než mnohé bichle.
Na jih od hranic, na západ od slunce...je jen pustina.V které stojí jen lehce načtnutá "potěmkinova vesnice", jenž má chatrné základy a nezajímavou stavbu aneb Harukiho "čaro"na mne prvně nezafungovalo:(
Pozor, obsahuje spoilery!
V knize mi neskutečně pila krev postava Šimamoto. Fakt nesnáším, když femme fatale furt vypráví o tom, jaká je femme fatale (Ó, musel jsi doma lhát ženě, že? Ó, jak ti komplikuju život. Ó, kdybych stočila volant, tak se zabijeme, chtěl bys?). O sobě neřekne vůbec nic, hlavně že se pak stane, že Hadžid řekne něco, co ji raní. Víc bych se divila, kdyby ji žádnýma prupovídkama neranil. Strašně mi vadily i jejich neurčité nic neříkající dialogy.
Murakami se podle mě vyhnul nejhorší práci tím, že tu "obrovsky důležitou" záhadu Šimamotina života nevysvětlil - no, možná už ani nemohl. Na ty její záhadné kecy se těžko vymyslí život, který by aspoň vzdáleně odpovídal Šimamotinu smyslu pro dramatično. Otevřený konec je podle mě důsledek toho, že to se záhadností přehnal a už se mu to nechtělo přepisovat, než že by to byl umělecký záměr.
Ale ano, možná by to bylo ode mě i na pět hvězdiček, kdyby tu knížku nenapsal sám Murakami. Ve srovnání s Kafkou na pobřeží, s Norským dřevem i s fantastickým 1Q84 se mi Na jih od hranic... zdá literárně slabší, rádoby moudré, ale... nemůžu si pomoci, na mnoha místech až křečovitě filozofující, zdloooouhavé. Cykličnost, opakující se motivy, to všechno asi patří k navození té tísnivé atmosféry. Ale jsem přesvědčena, že Murakami to umí mnohem lépe.
Poněvadž tahle kniha nebylo moje první setkání s Murakamim, byla jsem připravená na otevřený konec a mnoho nezodpovězených otázek. O to milejší bylo, když jsem u pasáží, u kterých jsem to nečekala, dostala odpověď.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je čtivá a splnila svůj cíl - něco ve mne zanechala a já o tom stále přemýšlím.
Na jih od hranic, na západ od slunce je jedna z mála Murakamiho knih, ve které chybí fantaskní prvky. Možná proto je vhodná pro ty, kdo se s Murakamiho tvorbou teprve seznamují. Děj této knihy je spíše civilní, ale o to víc se silný. Rozhodně jedna z nejlepších Murakamiho knih!
Mnoho stejných pocitů,které se mi i po letech vybavily.Trochu mě iritovalo to tajemno kolem Šimamoto,ale nakonec jsem za to byla ráda.A Jukiko..moudrá to žena.Určitě si ještě nějakou knihu od tohoto autora přečtu.
Víte, kdy je kniha opravdu dobrá? Když ze spaní při horečkách ve snu křičíte: "Ne, Jukiko, odpusť". Teď už mi je jasné, že období nemoci nesmím příště strávit s Murakamim, protože člověk má v tomto období opravdu mnoho času přemýšlet nad všemi myšlenkami a vztahy v knize, až ho to polapí tak, že postavy z knihy žijí a hrají v jeho hlavě ještě několik dalších dní. Ale stálo to za to. Kniha je psaná tak nějak jednoduše a zároveň zde nenajdete fráze a klišé, každá myšlenka, ač od člověka na druhé straně světa, je mi blízká, jako by ji vzal z mé hlavy.
Vidím okolo sebe samé Hadžimy, Jukiki a tajemné, vzdálené Šimamoto. A o Izumi ani nemluvě.
Stojí za přečtení! Určitě se k tomu ještě vrátím.
Další skvělá kniha! Když pominu úplně jinou mentalitu a kulturu, tento současný autor dokáže najít cestu k lidem celého světa!
"Dnes už textu pochopitelně rozumím. Zpívá se v něm, abychom dělali, že jsme šťastní, i když je nám do ouvej, a že to vlastně nakonec není tak těžké ... "
Souhlasím s komentářem "bejan" pode mnou ... zařadila jsem se (po přečtení Kavky, Norského dřeva a tohoto příběhu) mezi čtenáře Murakamiho "seriálu" ... a dostala přesně to, co jsem očekávala ...
... zvláštní smutnou a tajemnou atmosférou protknutý poetický a emocemi nabitý částečně autobiografický příběh z pro mně zajímavého japonského prostředí, příběh o promarněných šancích, o tom, že i přes veškerou snahu žít "správně" je velká pravděpodobnost, že přesto někomu ubližujeme, a to i když je to vlastně to poslední, co bychom chtěli ...
... s očekáváním jsem si "nadávkovala" další díl Muraykamiovského "seriálu" ... a nebyla jsem zklamaná ... naopak ... už se zase za čas budu těšit na další díl :-).
Řekl bych, že tato kniha je nejlepším úvodem do Murakamiho a zároveň už není třeba číst jinou, protože už v této novele najdete všechno typické pro Murakamiho styl a téma. Můžete zkusit ještě Norské dřevo a Kafka na pobřeží, ale pak už to je jako seriál, který vám dává přesně to, co očekáváte a chcete, ale nic navíc.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha je psána opravdu velice poutavě, ihned se člověk začte. O nalezení a uvědomění si správné cesty životem. Pořád jsem četla, nemohla se odtrhnout a čekala na rozuzlení. Konec alá domysli si sám mě dost zklamal. Proto o jednu hvězdičku méně.