Na obtíž
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541595/bmid_na-obtiz.jpg
4
1203
1203
Vossovy byste jen stěží označili za „normální“ rodinu. Žijí ve zrekonstruovaném kostele, máma, která se ještě nedávno léčila z rakoviny, bydlí v suterénu a otec je ženatý s její bývalou ošetřovatelkou. A pak je tu Merit. Merit Vossová sbírá trofeje, které nevyhrála. Je to podivný koníček, pro ni má ale zvláštní význam. Když se vydá na garážový výprodej, aby pátrala po svém novém úlovku, místo trofeje tam narazí na Sagana. Jeho osobnost, humor a odzbrojující optimismus jí okamžitě učarují. Dalo by se skoro říct, že je to láska na první pohled. Dokud Merit nezjistí, že Sagan je tak trochu… zadaný. Samotářská Merit se po tomhle zjištění uzavře ještě víc do sebe. Jako by svůj život i svou podivínskou rodinu sledovala zdálky. Dokud neodhalí tajemství, které jí žádná trofej nikdy nevynahradí… Doporučený věk 13+... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , Yoli (ČR)Originální název:
Without Merit, 2017
více info...
Přidat komentář
Nejprve jsem se do knížky nemohla moc začíst a celkově je to z mého pohledu jedna ze slabších knížek od Colleen - řekla bych ale, že je to spíš tím, že mi přijde určena pro mladší čtenáře. Postavy i prostředí jsou velmi zvláštní a netypické. V knize bylo opět obsaženo spoustu vážných a důležitých témat, což se mi líbilo. Celkově mě nakonec knížka bavila, ale nezařadí se k mým top od autorky.
Dobře se četlo, zajímavý příběh, k zamyšlení. Trochu výstřední, zvláštní hodně netradiční rodina, ale to mě zároveň i dost bavilo :) Ráda si od autorky přečtu další příběhy.
Ze začátku mi dělalo problém se začíst a ve všem se zorientovat, ale nakonec to nabralo grády. Ale v té rodině bych žít nechtěla. :D
Její knihy mám ráda a i tahle ve mě zanechala hlubší význam. Ve spoustě věcí mi to přišlo jak, že je to můj život. Objevují se tu témata jako deprese, přijímání samo sebe, o hledání cesty k jiným, rodině, odpouštění, důsledcích různých činů a hlavně o naději. Většina těchto témat je mi hodně blízká.
Zdaleka nejsem klasický čtenář, na kterého autorka míří, ale já její knihy miluju. Tahle byla zase o trochu jiná, ale jako vždy měla témata k zamyšlení a mě tahle netypická rodina bavila. Už jen představa kostela jako domova mi přijde vtipná a originální. Když chci knihu plnou emocí, vždy volím C.Hoover. Doporučuji.
Tak to byla nejvíce crazy rodina, o které jsem kdy četla. Z pohledu čtenáře vtipné uspořádání, ale pro obyvatele Dolaru to muselo být pekelné.
Líbí se mi, že se C.H. věnuje těžším tématům a věřím, že tím může dospívajícím pomoct. Když někdo pojmenuje jejich pocity, trápení a ukáže, že existuje cesta ven.
Nakonec jsem pointu knihy pochopila, ale začátek byl boj - říkala jsem si, že ji dočtu, protože nemám ráda nedočtené knihy, ale že vlastně nemá žádný příběh. Konec to zachránil a všechno rozpletl :-) Je to taková lepší 3.
Tak tahleta kniha mě docela potrápila. Přišlo mi to takové kostrbaté, chaotické. Naťuknuto několik problematik, ale nic nebylo pořádně rozvedeno. Ač mám tuto autoru ráda, příběh mě neoslovil.
Chvilku mi trvalo se začíst, ale stálo za to, prokousat se začátkem. Tohle byl úplně jiný příběh, než všechny ostatní a moc se mi líbil.
Postavy byly zajímavé, originální a tak neotřelé, že mě až mrzí, že kniha nebyla delší, více rozepsaná, aby mohla jít trochu více do hloubky.
Ráda se ale i tak k této knize vrátím, místy jsem se docela nasmála, chvílemi jsem byla dojatá.
(SPOILER)
Tohle mi teda nesedlo.. Hlavně teda ten brutální happy end pro všechny, láska Merit a Sagana, usmíření, které nebylo uvěřitelné, prostě nic. Kostrbate vysvětlování deprese, které se vůbec nehodilo do děje.
Tohle se teda moc nepovedlo.
Merit Vossová má neobvyklý koníček. Sbírá trofeje, které nikdy nevyhrála. Ovšem to není nic proti její rodině, kterou lze označit za více než podivnou. Žije ve zrekonstruovaném kostele spolu se svým otcem Barnabym a jeho novou manželkou Victorií. Victoria byla ošetřovatelka Meritiny matky Victorie (ano, mají stejné jméno), když bojovala s rakovinou. Nyní její matka bydlí ve stejném domě, ale v suterénu. Dalšími členy domácnosti je Meritin starší bratr Utah, její dvojče Honor a nevlastní mladší bratr Moby. Aby toho nebylo málo, do domu se vzápětí přistěhuje i Sagan, který padl Merit do oka, ale jaksi patří k Honor a poslední postavou příběhu je Luck, bratr Victorie (ošetřovatelky).
Už jste se v těch postavách ztratili? A co teprve až začnou postupně vycházet najevo jejich vzájemné vztahy a všechna tajemství.
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Merit. Kapitoly by pro mě mohly být kratší, ale čtivosti to nijak neubíralo. Od autorky je to má druhá kniha, a protože první mě opravdu zasáhla, čekala jsem, že i tady to bude podobné. Jak je o autorce známo, propojila příběh s vážným tématem a ačkoliv tu bylo několik momentů k zamyšlení, tentokrát mi tu zároveň něco chybělo.
Romantická linka byla spíš upozaděna vůči rodinnému dramatu. Se Saganem měli pár momentů, kdy se chemie projevila, ale na můj vkus toho bylo málo a nedokázala jsem jim tolik věřit.
Těch tajemství, která rodina měla, bylo také za mě příliš a logicky se nedokázaly všechny úplně uzavřít. Sice se to obecně shrnulo tím, co všem na konci Barnaby nakázal, ale už to bylo pro čtenáře otevřené, jak si s tím teda všichni do budoucna poradí.
Co mě asi celkově vadilo nejvíc, byl časový úsek v knize. Na to, kolik let spolu žili pod jednou střechou a nedokázali si promluvit, tak na odhalení všeho a všech stačilo pár týdnů, jeden Meritin "výbuch" a Sagan s Luckem, kteří do rodiny zapadli tak rychle, jako kdyby v ní žili celý život.
3,5*
Tak tento příběh ve mě po dočtení zůstane asi dlouho. Místy jsem se smála dokonce i na hlas, ale čím více se příběh rozbíhal tím více jsem nad ním přemýšlela. Má v sobě ukrytou pravdu o depresích a otom, že někdy je dobré se na svět podívat jinýma očima. Lidé by jsi měli více všímat vlastních problémů než řešit problémy druhých.Natož někoho odsuzovat aniž by věděli co prožili. Nechápu proč je tato kniha zařazena do young Adult. Myslím si že kdybych knihu četla v pubertálním věku asi bych plně nepochopila hlubokou myšlenku této knihy.
Osud každé z postav v této knize by vydal na samostatný příběh. Bylo toho vtěsnáno moc do malého prostoru a i když chápu poselství knihy, bohužel z ní nejsem nijak "urvaná" jako z jiných od této autorky. Popravdě to s ní mám nahoru a dolů, pokud se mi jedna kniha líbí, další po které sáhnu, je trochu zklamáním. Ale ty dobré jsou tak skvělé, že se stále ráda vracím :)
Krásný příběh ze života. Colleen prostě umí psát, to je něco neskutečného..přečteno za 6 hodin s přestávkami (nechtěnými), ale četlo se to šíleně rychle a vtáhlo mě to do děje ještě rychleji.
První kniha od autorky a podle komentářů níže psaných to nebyla úplně nejlepší volba. No ale knihu jsem dočetla a opravdu ne každá rodina je normální ( možná žádná;-) ) ale zprvu se mi zdálo že tahle rodina je mimo dost a nechápala jsem žádnou z postav. Postupně jsem jim na chuť nějak přišla, ale i tak byli divní:-D kniha o dosti sociálních tématech a traumatech. Staví přečíst jednou a dost.
Bohužel velké zklamání, to snad ani není Coleen.... Tak nějak celé o ničem, pořád jsem čekala až se to rozjede a najednou ....... konec ?
Tentokrát tam bylo sociálních témat nějak moc a všechno se tak podivně rozplizlo.
Tak první Colleen, kterou jsem nedočetla. To prostě nejde. Totální chaoz a nic neříkající příběh.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Nevím jak knihu hodnotit. Všechny knihy Colleen jsou pro mě jednodenní jednohubky. Mám jí ráda, líbí se mi, že nejede jen na romantickou linku, ale zabývá se i hlubokými tématy. Ale tahle kniha mi nějak extrémně nesedla. Možná je to tím, že tady toho bylo tolik zamotaného, že mi to přišlo lehce chaotické. Orientovat se v tom není problém, jen je toho prostě moc.