Na vine sú hviezdy

Na vine sú hviezdy
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313426/bmid_na-vine-su-hviezdy-egY-313426.jpg 4 7956 7956

Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život, lebo je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali ďalej. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa, ktorý má štýl, rakovinu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text

Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: ekniha , Yoli (SK)
Originální název:

The Fault in Our Stars, 2012


více info...

Přidat komentář

little.chemik
13.04.2015 5 z 5

Bolestivě nádherná kniha, těžko vystihnout slovy..... Vždy se k ní budu ráda a s nadšením vracet. Je pravda, že by si toto dílo zasloužilo květnatější a rozvinutější komentář, ale v jednoduchosti je síla.

Evus
10.04.2015 4 z 5

Knihy jsem se původně bála, protože nemám ráda takové ty typické romantické slaďárny typu bohatý + chudá, nemůžou se vzít, ale zamilujou se a nakonec žijí šťastně až do smrti. Amen. Hvězdy nám nepřály jsou psané zajímavým způsobem s nadhledem a spoustou ironie a černého humoru, jsou vlastně takovým obyčejným příběhem dvou vedlejších účinků evoluce. I když nechápu, nad čím ty zástupy fanynek brečely, jelikož konec se dal spolehlivě předvídat přibližně od třetiny knížky, a vlastně ani nebyl na konci, ale i tak zajímavé počtení, které donutí se i trochu zamyslet nad tím, že nic není samozřejmé ani v našem věku a možnostech medicíny.


Always a reader
06.04.2015 5 z 5

Tohle je nenormálně normální příběh. Není nijak zvláštní - prostě rakovina, láska a tak - ale je to zvláštně napsané. V tom je to kouzlo. Spisovatel použil spoustu ironie, metafory, citáty a taky černý humor (dělají si srandu sami ze sebe - ze své rakoviny). Je to moc hezky napsané a příběh se taky povedl. Brečet se mi chtělo asi tak na posledních 30 stránkách.

Bramhr
05.04.2015 4 z 5

Cekala jsem vic...prislo mi to predvidatelne a takove nejake rychle!!!

klajpeda8
05.04.2015

Nádherná kniha.. čtu jí pořád dokola

Babula.dee
02.04.2015 2 z 5

Depresivní kniha s přechytralými hrdiny. Čekala jsem teda víc.

A vážená čtenářko2001, předpokládám, že to číslo ve tvém nicku značí rok tvého narození. Tomu by odpovídala i tvá argumentace. Až budeš starší, pochopíš, že argumenty plnými urážek srážíš jen samu sebe.

čtenářka2001
02.04.2015 5 z 5

Knížka byla krásná, už jí mám přečtenou snad popáté. John Green je úžasný autor a umí se vcítit do ostatních lidí, tak vás žádám, vy imbecilové co jste nikdy nenapsali jedinou knížku, ať se laskavě přestanete navážet do jeho knížky!!!

sluppka
31.03.2015 3 z 5

Téma rakoviny, na kterou umírají dva do sebe zamilovaní puberťáci je pro mě strašně kýčové. Autor několikrát skrze postavy uvádí, že být nemocný neznamená, že jste hrdina, ale v pozadí je cítit, že stejně chce, aby jste je pro toto jejich vyjádření považovali za hrdiny o to větší. Nic proti ničemu, právem se říká, že s rakovinou bojujete, ne že se s ní plácáte rukama jako dvě jedenáctky ve školní lavici, ale Green se tak moc snaží pomocí výroků, které jsou cíleně tak vznešené, že by se mohly rovnou nechat tesat do kamene a vůbec se nehodí do úst dospívajících puberťáků, vytvořit vůni tragičnosti, že výsledkem je takové množství parfému, že se začnete dusit. Dávám ale plusové body za to, že se Hvězdy četly velice dobře, je v nich velké množství vtipných momentů, kterým jsem se upřímně zasmála a mám mnohem větší pochopení pro ty lidi, kteří jsou nadšeni z této knihy, než pro ty, kteří jsou uneseni z Padesát odstínů šedi.

Arteppka
30.03.2015 5 z 5

Tato kniha byla romantická , zábavná , ale i velmi smutná. Byla to jedna s těch knih , která se mi v jedné části četla sama od sebe a pak zase jsem se k ní vracela se strachem. Podle mě je to kniha , kterou by si měl přečíst každý z vás. Moc děkuji Johnu Greenovi , že tuto knihu napsal :) Arteppka

Zuzvil
23.03.2015 5 z 5

"Jiná" láska mladých lidí, proč jiná? Protože jim nebyl vyměřený příliš dlouhý čas, aby ji mohly sdílet a přesto si ji "užili". Knížka je velice povedené dílo a ač se řadím mezi velmi náročné čtenáře a není lehké mě uspokojit, tak pan Green to dokázal. Klobouk dolů a děkuji! Knížka je prvoplánově určena do kategorie "young adult", ale má rozhodně co říct i nám "odrostlejším", vřele doporučuji, určitě se vám bude líbit.

jirka1838
23.03.2015 5 z 5

V mém okolí mnoho známých přečetlo knihu, ale já si říkal, že to nebude nic pro mne. Poté co jsem viděl film a musím přiznat, že jako kluk jsem u toho brečel jak želva. Tak jsem nemohl odolat pokušení a přečetl i knihu. I když jsem věděl jak to skončí, tak jsem se nemohl od knihy odtrhnout. A musím přiznat, že jak u filmu, tak u knihy mi ukáply slzy.
A dle mého skromného názoru mi přijde, že kniha byla napsaná na zakázku pro lidi. Téma rakoviny zaujme, zasáhne a donutí člověka přemýšlet o svém životě. Tím, že je Green novinář, tak to pojal velmi pěknou formou, veselou a ukázal, že i lidi s rakovinou můžou žít zábavný život i přes své problémy a špatné konce!
Tato kniha si našla místo v mé knihovně a hlavně v mém seznamu k maturitě a hodnotím jí 5-ti hvězdičkami. !

Marčullkas
22.03.2015 3 z 5

Přečteno, s odstupem pár dnů přidávám svůj pohled na knížku.
Rakovina je hodně těžké smutné téma, bere lidem jejich normální obyčejný život. Bere jim jejich sny a touhy. Bere jim naděje, přání . . .

weja
22.03.2015 3 z 5

Četla se skvěle , ale celkem mě to zklamalo. Všichni říkali , jak u toho brečeli a nevím co ještě . Já jsem neuronila ani slzu. Ale možná to bylo tím , že jsem věděla, jak to skončí . A postavy jsem si taky nemohla představit sama , protože mně to zkazil film . Takže dávám 3 hvězdičky. Kniha skvělá, ale já si ji tak pořádně neužila. Doporučuji jen těm, kteří vůbec nevědí o co go .

alfinha2321
16.03.2015 3 z 5

Kniha měla u mě tu smůlu, že jsem jednu hodně podobnou na příbuzné vážné téma četla nedávno (Jojo Moyes - Než jsem tě poznala), a ta byla mnohem lépe zpracovaná. Jasně, člověk musí s hrdinkou soucítit a fandit jí a možná si ke konci popláče, ale vím, jak mě dovedou chytit jiné knihy a tahle to rozhodně nedokázala. Navíc ten protivný spisovatel, ten mě iritoval asi ze všech nejvíc, a nic nepomohlo ani vysvětlení jeho motivů.

muffkrcma9
14.03.2015 2 z 5

Jedna naprosto normální knížka, která má závažné téma a skoro každého chytne za srdce... je mi líto, že jsem si ji koupila, po protože existují stovky ne-li tisíce mnohem lepších knih... těm lidem, co hodně čtou a stale se Vám tato kniha líbí, věřím... ale když začne nějaká slečna, co chce být drsná, číst Hvězdy nám nepřály, všude bude mít napsáno TFIOS a bude před všemi prohlašovat, jak je to nejlepší knížka na světě, to nepřekousnu... když přečte 10 knížek za život (,z toho valná většina zahrnuje Pejska a kočičku, Zlatovlásku a Popelku,) s čím to porovnává?! A taky by spousta lidí mohla pochopit, že bestseller znamená nejvíce prodávaná, NE nejlepší... můj názor, a jestliže nejste nějaká taková borka a stále tu knihu milujete, respektuji to... úžasný pocit napsat svůj názor...

akchak
13.03.2015

Knihu jsem doslova zhltla během odpoledne a řádně jsem si u toho pobrečela.
Abych byla upřímná, děj mi připadal docela prostý (nic proti panu Greenovi), ale koho z vás děj opravdu překvapil? Vždyť je to klasická "Greenovská" šablona: ve strašlivé situaci najdou mladí lidé lásku, a pak (překvapivě) kvůli svým nemocem zemřou (- nebo odejdou) *.

Krásné oddechové čtení s krásnými metaforami, jehož příběh (dle mě) není až tak dobrý (zvlášť ke konci).
Jak jsem se zde již několikrát dočetla: "Pro teenagery fajn".

*Četla jsem Hledání Aljašky, Papírová Města a Hvězdy nám nepřály

Eli-Eli
11.03.2015 2 z 5

Knihu jsem četla na doporučení dcery, která z ní byla nadšena --- a splnila má očekávání: kdo si chce pobrečet, má ideální příležitost. Pro teenagery bezesporu kniha plná vzorů. Mladé lidi, s nimiž se osud nemazlí, nelze než litovat pro nespravedlivou nepřízeň hvězd a zároveň obdivovat pro ně samé, pro jejich postoje. Samozřejmě mi taky tekly slzy proudem, ale komu by ne, když snad každý máme ve svém životě příbuzného/přítele, který bojuje či bojoval s rakovinou - a to se zákonitě vědomě či nevědomky otiskne do emocí při četbě. Přesto se ke knize již nikdy nevrátím, jednou to stačilo, tato kniha v sobě neskrývá nic takového, aby ji člověk mohl číst opakovaně a objevoval stále něco nového, dosud neobjeveného.
Ale teenagerům doporučuji :)

blesk-drbna
09.03.2015

Líbila se mi tahle knížka... Je lepší než film... Z filmu si nemůžete přečíst ty pocity které ona sděluje... Je to moc smutný, ale i fanatstický...

misssicccka
06.03.2015 3 z 5

Jak začít...John Gren je bezesporu výborný vypravěč, kdybych tohle popřela, mohla bych se jít sama asi ukamenovat, ale...já nesdílím názor, že je to kniha, ze které si sednu na zadek...Jsou tam skvělé pasáže, námět výborný, je důležité, abychom si i prostřednictvím knih uvědomili, jak šťastní jsme, že jsme zdraví, že nevíme, že se třeba blíží konec, že máme využívat své síly a potenciál do posledního momentu, s jakou dávkou bezmoci, kterou si nelze představit, nelze ji uchopit ani pochopit, musí někteří lidé na tomto světě žít a přežívají s vědomím blížícího se konce. Je to tak citlivé téma, že se ostýchám knihu kritizovat.
Jenže....kromě pár pasáží - návštěva toho bláznivého notorického autora, neuvěřitelné asociace mladého nemocného páru a statečnost, se kterou užívají své poslední dny a také nápad vlastního pohřbu mě dostaly a udržely při čtení. Ale...moje ale je....celou dobu jsem viděla film My Sister´s keeper a mezi řádky četla znova knihu od Jojo Moyes Než jsem Tě poznala - podobnost asi čistě náhodná, ale bohužel pro mě se kniha stala méně zajímavá. Je pro mě důležité, že u Hledání Aljašky jsme objevila něco nového, neotřelého, tady jsem to postrádala. Doufám, že příště mě zase John Green překvapí a přesvědčí.

dark.ma93
05.03.2015 5 z 5

Jsem člověk, který nemusí romány, ani červenou knihovnu. Tohle jsem ale přečetla. Líbil se mi ten styl psaní, to, paradoxně to, že to neskončilo happendem, ale mělo to hloubku.