Nadechnout se
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90178/bmid_nadechnout-se-HZG-90178.jpg
4
333
333
Orwellův román z roku 1939 zachycuje život v Anglii před druhou světovou válkou očima pojišťovacího agenta George Bowlinga. Jde o průměrného byvatele středoanglického předměstí s průměrným platem a nadprůměrnou váhou. Byť je navenek typickým představitelem středního stavu, se společenskou realitou se nedokáže vyrovnat. Stejně tak se míjí i se světem manželky Hildy a svých dvou dětí. Banální příhoda nasměruje jeho myšlenky do zapomenutého dětství, starého "nezkaženého"světa klukovských radovánek, a nakonec v sobě nachází dost odvahy na to, aby útěk do rodného kraje zrealizoval. Namísto krajiny dětství však nachází průmyslové město, které je mu naprosto cizí... Leitmotivem knihy je strach z blížící se války a hlavně z toho, co přijde po ní - uniformní společnost, kde bude jakákoliv odchylka od normálnu krutě trestána. Kromě této linie však románem prochází celá řada vtipných, ostře ironických komentářů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Coming Up for Air, 1939
více info...
Přidat komentář
Námět knihy o pojišťovákovi, který vzpomíná na své dětství a rozhodne se vrátit na stará místa, je vlastně celkem prostý, ale Orwell ho dokázal zpracovat nesentimentálně, sarkasticky a s velkou dávkou potměšilého humoru. Je tu cítit ovzduší blížící se války a zániku "toho starého dobrého světa", ale myslím, že to je vlastní každé generaci, která bude tvrdit, že za jejích mladých let byla tráva zelenější a zimy zasněžené jako Ladova vánoční pohlednice. Vsadím se, že mému dřívějšímu já vadily ženské postavy, které jsou prostě buď slepice nebo vdavekchtivé slepice. Ale tentokrát jsem se nad nimi prostě bavila.
.
Martin Hilský ve své eseji píše, že Orwellovy realistické romány jsou více či méně průměrné, protože nedokázal vytvořit přesvědčivou postavu, která by nebyla jeho autoportrétem. Mně to ale na závadu nepřijde, protože Orwell má rozhodně co říct a z jeho výstižnosti někdy až mrazí. I román Nadechnout se je v podstatě o průměrnosti života, ale nebyl by to Orwell, kdyby jí nenechal probleskovat cosi vzácnějšího a krásnějšího než je jen prosté lidské pachtění. A ví to i George Bowling, středostavovský hrdina, který je sice udolaný životem, ale ještě v sobě dokáže najít ten žhnoucí plamen úžasu.
První část knihy se mi moc líbila. Získala jsem dojem, že hlavní postava je inteligentní chlapík, který to má v hlavě víceméně srovnané. Jak vyprávěl o svém dětství, jak na něj nahlížel... myslela jsem si, že potřebuje jen trochu popostrčit nebo něco zvláštního zažít, aby si srovnal i svůj současný život. No, závěr mě zklamal. Nečekala jsem happy end, ale nějaký posun ano. Na druhou stranu v očekávání blízké války asi moc prostoru k řešení vztahů nebylo. Před blížící se nevyhnutelnou katastrofou nebylo úniku a tento pocit prostupuje knihou jako červená nit, kterou ne a ne odpárat.
Jinak Orwell píše úžasně- trefně, čtivě a hlavně upřímně, někdy až krutě upřímně.
Tento román mi perfektně sedl, nehledě na to, že Orwell zde píše velmi přístupně, čtivě, lidsky. Je to ze života. Moc se mi líbila (ale nejen ta) část vzpomínek na dětství. Hodně mi to připomínalo dobu dětství mého otce, i když to bylo o půlstoletí dříve (dřív ten čas tak neletěl). Zajímavé také bylo, jak Orwell cítil vypuknutí 2. světové války - neschovával hlavu do písku jako mnoho jiných. Plný počet 5*, 30. 3. 2024.
Deziluze po návratu do míst z dětství. Zvláštní, místy sarkastická kniha, na kterou člověk hned tak nezapomene.
45letý George Bowling, obchodník s pojištěním a otec dvou dětí s manželkou indického původu, se v předvečer druhé světové války pokouší znovu si připomenout již zapomenutou a idylickou dětskou nevinnost. Unikne však návratem do svého rodiště onomu bezútěšnému životu, do něhož se po letech stejně bezútěšného manželství dostal? Bowling je ale víc než jen průměrný obyvatel středoanglického předměstí. V mnoha ohledech je to tragická postavička s velmi úzce vymezeným polem představivosti, která však na sebe pohlíží se zdravou mírou sebeironie a poznání. Poznání, kam se dostal jeho život a kam se dostal život jako takový. A jako takový se potřebuje nadechnout...
Román se nese, podobně jako Orwellovo dřívější dílo Na dně v Paříži a Londýně, v autobiografickém duchu. V románu se promítne nejenom Orwellova svázanost s britskou Indií, ale i jeho socialistické postoje vyvolané tehdejšími katastrofálními sociálními podmínkami v Indii i Evropě, když se pojišťovací agent Bowling rozjede po cestě do své minulosti. Proti svému očekávání je konfrontován se zcela novou realitou, za kterou stojí "spekulativní stavitelé, komercialismus a kapitalismus", kteří "zabíjejí to nejlepší z venkova Anglie". Orwellovu projekci pak doplňuje motiv rybaření, Bowlingova představa splnění dětského snu. Román Orwell sepsal v letech po 1937, kdy bojoval ve španělské občanské válce a dokončil krátce před 2. světovou válkou. Není divu, že Orwellovy romány jsou neveselé a burcující, současně však jsou naplněny poetikou, melancholií a touhou po lepší budoucnosti. Velice čtivý román nabízející kritický pohled na svou dobu, ale i zrcadlo pro dobu budoucí.
Aj s odstupom viac ako 80 rokov som sa vedel s hlavnou postavou stotožniť, kulisy boli iné, ale základné myšlienkové pochody muža, ktorý si idealizuje svoju minulosť a tvarou v tvár ich musí prehodnotiť, mi boli blízke. Táto kniha je ako dobré víno, musíte na ňu dozrieť, aby ste si ju vedeli vychutnať.
George Bowling jakožto představitel středostavovské vrstvy ve středním věku s ženou, která je mu (téměř) úplně lhostejná, dvěma dětmi, hypotékou, nesplněnými tužbami z mládí a tuctovým řadovým domkem na předměstí Londýna. Život ubíhá ve své úmorné šedi až do chvíle, kdy mu banální článek v bulvárních novinách evokuje myšlenky na "bezstarostné" dospívání a ranou dospělost v hokynářské rodině na anglickém venkově. Na základě vzpomínek přichází plán navštívit po několika dekádách rodné městečko ve snaze připomenout si "onu krásnou starou dobu, kdy bylo vše opravdovější" a znovu "se nadechnout". To vše v předvečer druhé světové války (1938), což provází pesimistické úvahy o nadcházející válečné a poválečné době - chmurné vize nástupu uniformní a totalitní společnosti, lidského odcizení vlivem rychlého rozvoje technologií (tento leitmotiv je dle mého předzvěst pozdějších antiutopistických románů, které z pera autora přišly později, především 1984).
Návštěva rodného města je pro Georga jedním velkým zklamáním - město je proměněno vlivem překotné industrializace k nepoznání. Přichází i odcizení vůči těm několika málo lidem, které vypravěč znal z mládí a setkává se s nimi (bývalé děvče, farář) . Pocit vykořenění v kombinaci s katarzí a konstatováním, že "starý svět je minulostí a zkoušet ho hledat není nic jiného než ztráta času". Konstatování neměnnosti dějů a chodu věcí a následný návrat do předešlé středostavovské konformity a šedi. Nemožnost se vzepřít daným společenským konvencím. Za mě velmi zdařilé (a neprávem opomíjené) Orwellovo dílo.
Klasicky depresivní Orwell, neklasicky (pro mě) tak trochu nudný, především pak vzpomínání na dětství hlavní postavy. A s tou mám koneckonců taky problém, pač je to takový sebestředný, životem unavený hejhula, kterého byste nejraději propleskli. I když moc dobře vím, že takových hejhulů chodí po světě neurékom. Co naopak oceňuji, a v čem se opět potvrzuje, jak moc byl Orwell nadčasový, je jeho vidění světa v blízké budoucnosti. A až si budete zase někdy zoufat, jak ten dnešní svět stojí za prd, a jak bylo dřív o tolik lépe, věřte, že to samé si říkali naši předci, kdy jejich "dřív" bylo o tolik lepší než jejich "později", to "později", na které spousta z nás tak ráda vzpomíná...
Krásný monolog bezvýznamného nebo spíše málo průbojného obyvatele protknutý spoustou autorových myšlenek, které hodnotí stav společnosti a zdánlivě neřešitelnou situaci prostého muže před druhou světovou válkou. A do úvah hlavního hrdiny jsou vloženy "Orwellovské vize - jaké to bude podle mne". Hluboký obdiv autorovi: odhadl jaké to bude s válkou a po válce, a odhadl i nejistoty prostého člověka pro "dobu pandemickou".
Bible melancholie! Když jím jste(tedy melancholikem), takhle se díváte na svět. Ten pocit, že bych chtěl uchovat včerejšek a ono to nejde. Dopředu z nějakého důvodu nevidíte, nástup nového světa akceptujete jen zčásti a vlastně jen díky znalosti jeho minulých kontur, utíkáte se tak do jistoty dětství. Tolik v prvním plánu díla. Malé dějiny jednoho člověka spíše plného ztrát než nálezů. S dočasným štěstím.
A skvělý, naprosto skvělý vhled do světa meziválečného. Toho velkého, tehdejší společnosti. Právě proto skvělý, že je citelně definován těma válkama kolem toho vlastně jen chvilkového dočasného odpočinku od otřesné opakované destrukce. Muselo být takřka hmatatelně cítit, že se nepůjde vyhnout té další. Popisováno je vlastně hutné intermezzo překotných změn, které ostatně nesou taky svůj díl viny na tom, co přijde. Nezadržitelně tak přichází éra: THE NEUNIKNESH. A tak žijete. Nějak. Než vás případně rozcupou šrapnely. Jak nemít v takových časech bohatý alespoň vnitřní život, když se ten vnější svět před očima bortí nezvratnými změnami i válečnou vřavou? Dočasnost zřejmá i v tomto druhém plánu. V knize se neděje skoro nic "světoborného": "jen" vám před očima (světo)boří oba světy a nic moc s tím nezmůžete. Děje se tak vlastně všechno nejpodstatnější čím je nebo není definován život sám. Jak zgruntu melancholické. Jak je cenné takovéto svědectví. Lakmusový papírek i pro naše časy ťřeba. Krapet jinak nastavené stejné zrcadlo než ve zdánlivě čtivějším a dějově strhujícím díle "1984". Mistr pera se pozná podle záměru sdělit podstatné libovolným žánrem.
Krize středního věku, deziluze, marnost jedincova počínání a tyhlety věci. V každý době je to v zásadě stejný. Ten sarkastický styl mne bavil.
Četba na pokračování na ČRo Vltava
Poslouchalo se mi to celkem dobře, ale pokud bych četla, nejsem si jistá, zda bych u knihy vydržela. Přece jen jsem už víc navyklá na dnešní styl vyprávění, který má větší spád a drama. Tady jsme svědky uvažování muže ve středních letech o svém životě, jeho myšlenkových návratů do dětství a mládí, a nakonec sledujeme i jeho fyzický návrat do míst svého dětství. Trochu mi vadilo, jak smýšlel o své ženě a dětech, ale pěkně byla vystižena ona deziluze, když po letech znovu viděl místa a lidi, které si doposud spojoval s hezkými vzpomínkami na dobu nenávratně minulou.
Takové krátké povídání jednoho pána v krizi středního věku? Možná spíš jen v krizi. Opravdu neurazí, nenadchne. Občas se pobavíte nějakou trefnou glosou, ale to je vše. Na druhou stranu nepříjemné čtení to není. Ale ke spokojenosti mi to nestačilo.
Hořce humorný příběh. Nostalgické vzpomínání na dobu před velkou válkou a čekání na tu druhou...velmi pravdivé, smutně komické.
V mých očích tak trochu jiný Orwell. Ve svém společenském románu Nadechnout se autor v nostalgických vzpomínkách líčí starý svět před druhou světovou válkou a nástup nového dravého řádu, před kterým již nelze nikam uniknout. Také zde, jako vždy, Orwell dosti přesně odhadl, kam povedou další kroky civilizace a k čemu bude směřovat nový moderní svět. Poslouchala jsem na radiu VLTAVA v podání Petra Kubese.
Můj druhý Orwell. Ještě že mám Český rozhlas a jeho pestré četby na pokračování, nabízí nám bohatou paletu knih všech žánrů.
Zde obchodník mezi čtyřicítkou a padesátkou hodnotí svůj život, rodinu, překvapivě docela (až nadměrně) řeší svůj vzhled, věnuje se svým zájmům a do tohoto obyčejného života a jeho rekapitulace klepou na dveře první předzvěsti další války... Nenadchlo ani neurazilo.
Předchozí knížka Na dně v Paříži a Londýně mi sedla o trochu víc.
Svět mezi dvěma válkami. Společenská sonda a ponor do předválečných časů v podobě pár dnů v životě (tlustého) pojišťováka (tzv. married with children) protkaného nostalgickým vzpomínáním. Konformní život v šedivé Anglii a pochybnosti o tom, co se sluší a patří. Návrat do dětství a přiblížení se a zase vzdalování se k (ne)dostupné vášni: rybaření (ale dosadit si tam můžete co chcete). Vytříbené pozorování, vykreslení typických nerudných postav britského venkova a jeho přírody. K tomu klasické Orwellovské motivy: urbanizace, moderní život, rozdíly ve společnosti představované kastovním systémem social class, k tomu ty oxfordské mrdky a nezdolný duch starého (dobrého) Albionu. Orwellova próza představuje svérázný čtyřicátnický coming of age titul: návrat do rodného města nebyl nikdy více hořký. Dlužno dodat, že se navíc zvrhne v jeden velký binge v předvečer války (autor dokonce nechá spadnout cvičně bombu, protiválečný apel tak trochu tlačí na pilu, ale vzhledem k roku vydání není divu). Žádný velký děj, ale prvotřídní literatura.
Velmi chutná "jednohubka", kterou jsem si šňupl na jeden zátah. Je znepokojivé, kolik toho, co sužuje George Bowlinga, otravuje život i dnes. A parafráze zásadní myšlenky: Před válkou se lidé budoucnosti nebáli, po ní už ano.
Štítky knihy
Anglie anglická literatura dětství bombardování manželské hádky rozhlasové zpracování meziválečné období (1918-1938)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Starý svět mizí, mládí je pryč, před námi jen válka a zmar. Hlavní hrdina se vydává do idealizovaných míst svého dospívání, všechno se tam však změnilo. Rodná vesnice byla pohlcena městem a továrnami, všude je mnoho lidí, lesy zmizely a z vysněného chytání ryb v rybníku uprostřed listnatého lesa není nic, rybník totiž vyschl a je z něj jen skládka. Do toho nad hlavami stále krouží bombardéry, to aby všem připomínaly, že válka je za rohem… jak aktuální a mrazivé. Jen kdyby kniha nemluvila o jiné době a jiné válce…