Námi to končí
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545314/bmid_nami-to-konci.jpg
4
3409
3409
Námi to končí / Končí sa to nami série
1. díl >
Nové vydání u příležitosti uvedení celovečerního filmu! Občas právě ten, kdo nás miluje nejvíc, dovede nejvíc ublížit. Lily to neměla v životě vždycky jednoduché. Ušla ale dlouhou cestu a teď žije v Bostonu a rozjíždí vlastní business. K tomu se ještě seznámila s dokonalým a neskutečně přitažlivým neurochirurgem Rylem. Vypadá to, že jí všechno vychází na jedničku. Ryle je do Lily blázen, pronásledují ho ale traumata z minulosti, kvůli kterým se jejich vztah komplikuje. Když se navíc do Lilyina života vrátí její láska z dětství Atlas, všechno, co si tak důkladně budovala, se začíná rozpadat…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , Ikar (ČR)Originální název:
It Ends With Us, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Pekná a zaujímavá knižka, ktorá približuje témy domáceho násilia, ťažkého detstva, ale aj tej pravej lásky.
Téma domáceho násilia je tu spracovaná trochu inak, než v knižkách býva. Stretávame sa tu až s dvomi rôznymi reakciami obetí naň. Príbeh robí ešte silnejším fakt, že autorka vychádza zo svojej vlastnej skúsenosti a teda naozaj cítiť, že vie o čom píše.
Lily mala ťažké detstvo. Bola svedkom vecí, o ktorých by dieťa nemalo ani počuť, nieto ich vidieť. Napriek svojej náročnej situácii pomáha Atlasovi, chlapcovi bez domova. Stanú sa z nich najlepší priatelia, zaľúbia sa do seba a sú jeden pre druhého oporou. Ich cesty sa ale časom rozídu.
Lily vždy túžila žiť v Bostone. Presťahuje sa doň a chce si plniť svoje sny. Spoznáva príťažlivého neurochirurga Ryla, ktorý nehľadá dlhodobý vzťah. No Lily nevie dostať z hlavy a preto tento svoj názor prehodnotí. Keď sa už zdá, že Lily konečne našla svoje šťastie a darí sa jej aj v pracovnej oblasti, dostane od osudu ďalšiu podpásovku.
Lily si číta svoje staré denníky a pripomínanie jej minulosti jej pomáha v správnom rozhodovaní v súčasnosti.
Knižka sa čítala dobre a rýchlo, sem tam mi prišli niektoré pasáže zbytočné, nič by sa nestalo, keby tam neboli alebo by boli kratšie. Tiež mi nesadli mená pre bábätká, čo sa počas príbehu narodili...prišlo mi to ako príliš veľké klišé. A tiež som nebola celkom spokojná s tým, aké to mala jedna postava ľahké...ja by som povedala,že tá postava nepotrebovala LEN odpustenie, ale aj pár hodín u psychiatra, prišlo mi, že sa jej všetko prepieklo bez svojej vlastnej väčšej snahy o zmenu. Záver ale ako taký potešil. Škoda, že niektoré postavy nemali až toľko svojho priestoru.
Zatiaľ som od autorky čítala len túto knižku a Laylu. Layla si ma svojou originálnosťou získala trošku viac. Určite prečítam aj ostatné knižky od autorky.
Nádherná knížka. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout.. a když přece jen jo, tak jsem na ni neustále myslela. I slza ukápla nad tím, jak to byl silný příběh. No prostě musíte si ji přečíst, ty všechny pocity, které po dočtení mám, nejdou úplně popsat.
za prvé určitě doporučuji cist knihu v originále. angličtina není těžká, a těch pár slovíček se dá hodit do překladače. a teď k hodnocení - jelikož jsem sama jako dítě byla svědkem toho, čeho Lucy, dokázala jsem se do ní vcítit. nejedná se o nejlepší knihu století, ale za přečtení stojí.
(SPOILER)
Proč jsem dala odpad. To je jednoduché, všichni na tik toku říkají jak je to úžasná kniha. Není! Je dobré si to přečíst, abyste předešli domácímu násilí, ale to je tak všechno. Jednou v životě stačí.
Je to jen jednoduchá young adult kniha o holce, která zbožňuje Elllen (viděli jste její pořady poslední dobou? Je dost hnusná na své hosty). Atlas by měl být hlavní postava, ale není. Místo toho pořád násilník. Je Lily tak blbá? A ještě tak špatně pojmenována hlavní hrdinka. Ta autorka se opravdu snažila.
Wow, květinářství.
A jako perlička na závěr. TĚHOTENSTVÍ! Je to snad Wattpad příběh? Zní mi to tak. Jo a geniální jméno pro dítě, opravdu.
A proto si to zaslouží oslovení odpad.
Kniha vo mne vyvolala zmiešané pocity. Začiatok ma zaujal ale potom nadšenie opadlo, potom sa to zase rozbehlo ale koniec ma zase trocha sklamal. Inak kniha mala ale zaujímavý pohľad na týranie a určite niekomu inému by sa páčila.
Ani neviem, kde by som mala začať. Ale jedným slovom môžem povedať len WAU. Po prečítaní tejto knihy si kladiem otázku: Ako dokáže Colleen napísať, tak silnú tému spôsobom, že vo vás kniha zanechá toľko emócií, ktoré bude ešte veľmi dlho po dočítaní spracovávať?
Myslím si, že toto je kniha, ktorú by si mali prečítať všetky ženy, čo ženy aj muži. Očakávala som krásnu romantiku, dostala som omnoho viac. Viac všetkého. Priznám sa veľakrát som si pri knihe poplakala a poznámky samotnej autorky som preplakala úplne, no po prečítaní jej poznámok som pochopila, že Colleen nám v tomto príbehu ponúkla niečo zo seba.
Lily, Ryle aj Atlas, každá z týchto postáv vám niečo dá, niečo, čo vo vás vyvolá vlnu emócií, teda aspoň vo mne ich vyvolať vedeli. Jeden citát z knihy vystihuje celý tento príbe : "Zlí ľudia nejestvujú. Sme iba ľudia, čo občas robia zlé skutky". Ani neviem, čo by som robila, ak by som bola na mieste Lily, pretože v takej situácii som nikdy nebola a pevne verím, že nikdy ani nebudem. Tu som pochopila, že nemôžeme niekoho súdiť, ak sme si rovnakou záležitosťou neprešli. Pretože, predtým som si bola ja tá, ktorá si pomyslela, to známe, prečo tie ženy neodídu. A tu som dostala odpoveď na prečo. Takže nesúďme tieto ženy, ak nepoznáme celý ich príbeh.
Lily mi ukázala silu a nemyslím si, že bola slabá, skôr mala v sebe veľkú bojovnosť. Keď zistíte, ako je všetko popreplietané, pochopíte celú podstatu príbehu. Mne osobne dala táto kniha veľmi veľa. Ukázala mi, že ľudia nie su dobrí a tí zlí, proste sme len ľudia.
Môj “Hoover debut” dopadol….ako to povedať…nevedela som, čo od knihy očakávať, ale dostala som všetko. Dokonca oveľa viac ako som si predstavovala!
Colleen má ľahký, zároveň pútavý štýl písania. Zoznámenie sa s hlavnou hrdinkou na streche budovy bolo tak interesantné, až som pociťovala mravčenie v prstoch. Nezvyčajný vpád Rylea na strechu, aj do života Lily spôsobil, že som potrebovala v čítaní pokračovať, aj keď som knihu rozčítala v noci o druhej. Hoover ich vzťah opísala veľmi realisticky. Lily mala svoje zásady, Ryle sa svojho presvedčenia držal za každú cenu tiež. Lenže…presne ako to chodí v bežnom živote, náhoda (či osud?)ich cesty opäť zviedol dokopy. Spočiatku som nechápala, prečo autorka zvolila vsuvky listov pre Ellen, ale počas čítania som si povedala, že to nemohla vymyslieť lepšie. Utrpenie jej mamy bolo vykreslené len okrajovo, ale len do určitého momentu, kedy Lily v listoch opísala, ako zasiahla. A názor na otca Lily som si prepožičala od hlavnej hrdinky. Keby aspoň bolo vysvetlené, čo jeho ataky vyvolalo, bolo by to (možno) aspoň trošičku ospravedlniteľné. Celá táto linka minulosti bola naväzujúca na súčasnosť. Neuveriteľne uveriteľný, silný, emocionálny, zdrvujúci príbeh lásky aj strachu,svojou tvorbou Hoover poslala do sveta, ale Atlas, zlomený a zachránený chlapec bez domova bol v knihe najprv tieňom, neskôr záchranným kolesom. Táto, aj keď vedľajšia postava s malým priestorom, ktorý mu bol venovaný, strhla na seba moju pozornosť.
Kniha je čarovná… pretože s Rylom milujete, s Lilinou mamou súcitíte, s Allysou súhlasíte, s Atlasom bojujete a s Lily? S ňou cítite všetko. Zmätok, lásku, strach, nádej, radosť, odpor, vieru,rozpoľtenosť...
Od polovice knihy som mala v jednom kuse zimomriavky, zovreté hrdlo, balvan v žalúdku…. Máloktorý autor vo mne dokáže vyvolať takúto emóciu opakovane a nieto ešte trvajúcu počas polky knihy. Vzdávam sa a priznávam, z Hoover som padla na zadok. A viete čo? Pri scéne v nemocnici som s Rylom plakala aj ja. Úplne, nahlas a bez zábran som sa podala všetkým emóciám, ktoré do mňa pri čítaní štuchali a ja som ich odtláčala bokom. Vyšli zo mňa naraz a nečakane.
Názov Nami sa to končí je perfektne vsadený do deja. Je o silných ženách a rozhodnutiach, ktoré lámu srdce.
A čo hovorím na epilóg? Colleen príbeh uzavrela Happy endom. A možno aj nie… nechajte/nechajme sa prekvapiť
Takhle kniha bude mít vždy místo v mém srdíčku. Můžu ji číst stále dokola a vždy jí vnímám úplně jinak. Příběh byl velmi zajímavý. Lily je úžasná postava, ale už od samého začátku jsem věděla, že Ryle nebude můj oblíbenec což se mi potvrdilo. Atlas je a byl úžasný. U knihy jsem brečela a né jednou. Vážně vás pohltí a emoce s vámi budou cloumat. Doporučuji všem. S koncem knihy jsem byla spokojená a těším se na pokračování ohledně Lily a Atlase.
Zajímavě znalyzovane nepříjemné téma. Příběh se mi líbil, hlavní hrdinku musíte milovat.
Začátek mi přišel jako z červené knihovny, fakt nic moc. Ale najednou než se nadějete, kniha se změní v neočekávaný výborný příběh.
Takhle knížka byla tedy něco! Už dlouho jsem nenarazila na knížku, která by měla tak hluboký příběh. Smála jsem se i jsem si poplakala. Collen opět nezklamala.
(SPOILER)
Možná už jsem prostě jen náročný člověk, ale já fakt nevím, jak se cítit.
Kniha byla velmi čtivá a v žádném případě nemůžu autorce vytknout její styl psaní. Téma bylo určitě důležité, ale celé mi to přišlo takové ploché, bez té jiskry. Ráda nad knihami přemýšlím a spojuji si určité věci, ale zde přemýšlím pouze nad tím, co byla ta zásadní chyba.
Příběh začíná tím, že nám na střechu přijde absolutně vynervovaný neurochirurg, rozbije pár židlí a hlavní hrdinka si o něm po krátkém „sexy” rozhovoru pomyslí, jak strašně krásný chlapík to je. Žádné pomyšlení na to, že je to možná trochu nenormální. (Kdybych já seděla na střeše a někdo vedle mě začal devastovat nabýtek, ihned bych si sbalila svých pět švestek, nenavazovala bych oční kontakt a vypadla bych.) Tady Lily to ovšem nerozhodí. Proč by, že ano?
Inu, Ryle byl upřímně ten nejvíc nudný charakter, který se v knize vyskytoval. Bohatý doktor, jehož jedinými kvalitami je znalost lidského (ženského) těla a výbušná povaha. Má taky trauma z dětství, které ho ovlivnilo tak moc, že trpí záchvaty, při kterém mlátí ženy (nebo židle). Autorka se za každou cenu snažila, aby si čtenáři Ryla zamilovali stejně tak, jako Lily, ale já jsem z něj prostě nic necítila, maximálně jsem měla chuť knihu zavřít.
Pak tu máme Atlase, který je, naopak od Ryla, pan Dokonalý. Bohatý šéf restaurace, který si opět prošel nějakým životním traumatem, ale naopak od Ryla nemá zapotřebí ničit židle. Jediné násilí, které projeví je tehdy, když dá přes hubu Rylovi (což mě ale upřímně bavilo). Atlase mám ale vcelku ráda. Sice nemám za to, že jsou jeho kvality reálné, ale aspoň byl nenuceně vtipný a šlo vidět, že to s Lily myslí dobře. Ovšem v knize byl tak žalostně málo, že ani jeho přítomnost pro mne celkovou kvalitu nezlepšila.
Jako poslední bych chtěla probrat Lily, která taky nebyla tak špatná, ale rozhodně nemám za to, že by to byla ta nejlepší hlavní postava pod Sluncem. Její vnitřní dialogy byly mnohdy zajímavé a s jejím věčným omlouváním Rylova chování se šlo v nějakých momentech sžít, ale proboha, proč by pojmenovávala svou dceru po bratrovi Ryla? Po bratrovi někoho, kdo jí tak šíleně ublížil, koho už nechce mít ve svém životě, tak trochu i po důvodu, proč je Ryle takový, jaký je?
Možná mi unikl význam, ale tohle bylo dle mého absolutně nereálné (a pitomé) rozhodnutí.
Krom toho, fakt, že všichni z nich byli nechutně bohatí? Asi bych byla raději za nějaké morální dilema. Co kdyby byla Lily chudá a na Rylovi finančně závislá? Takhle to totiž bývá ve většině případech domácího násilí a sledovat, jak se sama sbírá z nejhoršího by mě asi bavilo víc, než vidět, jak všichni oplývají penězi a finanční jistotou.
Co bych k tomu jen dál řekla? Tímhle to rozhodně končí a nevím, jestli mám ještě vůbec chuť dát Colleen další šanci. Asi nejsem cílová skupina.
Ke knize jsem se vrátila po 4 letech. Tehdy se mi hodně líbila, ale vzhledem k tomu, že poslední knížky od Colleen Hoover se mi nelíbily, byl tohle test, jestli je to mnou, nebo těmi knihami. A výsledek? Bylo to knihami.
Myslím, že na mě teď měla i větší dopad než tehdy. Mnohem víc jsem jí procítila, a to i přes to, že jsem od začátku věděla jak to dopadne.
Námi to končí zažívá obrovský hype na TikToku a jsem za to upřímně ráda. Téma, které tato kniha představuje je až bolestivě pravdivé a je důležité, aby se dostalo k co nejvíce ženám.
To bylo tedy něco! Napínavé, nepředvídatelné a úžasné čtení. Vůbec jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem během jednoho dne. Děkuji!
Romantické knihy sú zradné. Ja mám vždy pocit, že začiatok aj koniec je u vačšiny romantických kníh rovnaký. Človeka nič na tých príbehoch neprekvapí. Preto, keď občas na nejaký narazím modlím sa, aby bol dobrý. Tu som s výberom spokojná. Áno, tiež je začiatok aj koniec rovnaký. Nič nás neprekvapilo. Boli tam klišé. Ale bolo to napísané dobre. Bavila som sa. Aj emóciu to vyvolalo, a nie len raz. Milujem scény s Atlasom!!! Ryle vyvolával zmiešané pocity, aj sa mi páčil, aj ma rozčuloval. A to bolo na tom vlastne správne. Bolo vidieť, že autorka píše z vlastných skúseností a postavy boli naozaj realistické. Trošku ma sklamalo, že si zjednodušila niektoré veci, ako je napríklad podnikanie a život s doktorom. A naozaj potrebujem zistiť či v Bostone fakt chodia lekári v lekárskom oblečení rovno z domu. (Je to divné). Každopádne može byť, nemusí byť všetko premyslené do detailov. Avšak, ja naozaj nenávidím tie erotické scény v týchto moderných knihách. Mám pocit, že dnes už je veľmi málo autorov, ktorí sa vedia držať nejakej hranice, toho čo je ešte romantické a sexy a toho, čo už je naozaj zbytočne moc. Často to pokazí celkovú vystavanú atmosféru a tá kniha tak nejak zlacnie.
O knihách od Coleen Hoover už jsem četla spoustu pochvalných komentářů, ale sama jsem se k ní dostala až teď...a naprosto jsem se zamilovala. Příběh jsem s Lily intenzivně prožívala od začátku až do konce, radovala i trápila jsem se s ní, milovala i nenáviděla společně s ní a těch 360 stran jsem slupla, jak kdyby jich byla tak třetina. Dodatek příběhu dal ještě úplně jiný rozměr. Za mě velké doporučení a rozhodně si přečtu další i knížky od této autorky.
Štítky knihy
láska vzpomínky první láska těhotenství romantika domácí násilí vztahy štěstí psychické problémy vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Knihu jsem přečetla na jeden nádech. Jelikož teď momentálně není k sehnání v češtině a já potřebovala další dávku Colleen, koupila jsem v angličtině. Rozhodně nelituji, angličtina vůbec není těžká a přinejhorším se naučíte pár nových slovíček. :))
Přiznám se, že jsem ze začátku měla trochu strach, jelikož na mě zrovna tato kniha vyskakovala všude na sociálních sítích. A já přece nejsem ovce, abych následovala stádo, že jo. Nakonec jsem ale i já podlehla a pustila se do čtení.
Autorka jako obvykle nezklamala. Příběh byl plný emocí a zvratů a já jako vždy držela hlavním hrdinům palce a prožívala celý příběh s nimi. Velice se mi líbilo, že hlavní mužská postava nebyla vykreslena černobíle jako negativní ale že se autorka snažila o jeho zlidštění. Zároveň me velice chytl za srdce autorčin dovětek, který celý příběh krásně uzavřel.
Samozřejmě, mohlo být víc Atlase, ale toho se snad dočkáme v připravovaném pokračování.