Námi to končí
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545314/bmid_nami-to-konci.jpg
4
3666
3666
Námi to končí / Končí sa to nami série
1. díl >
Nové vydání u příležitosti uvedení celovečerního filmu! Občas právě ten, kdo nás miluje nejvíc, dovede nejvíc ublížit. Lily to neměla v životě vždycky jednoduché. Ušla ale dlouhou cestu a teď žije v Bostonu a rozjíždí vlastní business. K tomu se ještě seznámila s dokonalým a neskutečně přitažlivým neurochirurgem Rylem. Vypadá to, že jí všechno vychází na jedničku. Ryle je do Lily blázen, pronásledují ho ale traumata z minulosti, kvůli kterým se jejich vztah komplikuje. Když se navíc do Lilyina života vrátí její láska z dětství Atlas, všechno, co si tak důkladně budovala, se začíná rozpadat…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , Ikar (ČR)Originální název:
It Ends With Us, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Jelikož jsem zvědavá na film, nemohla jsem jinak než si nejdříve přečíst knihu. Jasně, moje fantazie byla při čtení ovlivněná, samozřejmě jsem měla před očima krásnou a eterickou Blake Lively! Nicméně, s Colleen Hoover jsem měla zatím bilanci 1:1...jedna její kniha se mi vůbec nelíbila (Pravda nebo lež) a druhá, kterou jsem od ní četla (To nejlepší z nás) se mi líbila moc.
Nejdřív bych se vyjádřila k tématu. Je to určitě aktuální, ale stávalo se to určitě dříve, jenže se o tom nemluvilo. Vůbec si nedovolím soudit Lilyinu situaci nebo jakoukoliv jinou ženu v této situaci, protože jsem v ní nikdy nebyla a doufám, že nikdy nebudu. Musí to být šíleně těžké. Nicméně, nelíbilo se mi to věčné omlouvání a vymlouvání, obzvlášť, když to konkrétně tady Lily zažila u rodičů. Na druhou stranu jsem cítila, že autorka tak trochu ví, o čem mluví. Těžko říct, jak bych se v dané situaci zachovala já. Když to ale shrnu, postava Lily je nesmírně silná a nakonec velmi rozumná hrdinka.
Stylisticky bych měla pár výhrad. První část byla hrozně do podrobna vyprávěná a šla skoro den po dni.
Druhá část knihy mi přišla zase hrozně uspěchaná. Na posledních stránkách jsem uronila slzy. Dialog po
porodu mě dostal. Atlas mi bohužel přišel jako kůl v plotě a jejich dějová linie je spíš pohádková. Co mi stylisticky vadilo, byly dopisy Ellen - byly až moc zdlouhavé a nudné.
Co se týče jazyka, četla jsem v originále. Četlo se to moc dobře, autorka používá běžná slovíčka, takže je naprosto ideální, pokud se čtením v angličtině začínáte.
Celkový dojem na 75%..stále jsem na ten film zvědavá :)
Tato kniha má těžké téma a to je domácí násilí. Svým životem nás provází Lily, která se odstěhovala za svým snem do Bostonu . I tak se vrací ke svým deníkům , ve kterých v dospívání popisovala svůj strach a nenávist k otci, který týral maminku. Její největší oporou a později první láskou se stal bezdomovec Atlas.
V Bostonu si otevře atypické květinářství, najde nejen úžasnou kamarádku, ale i muže svých snů. Ryle je lékař, ale v napjatých situacích ukáže svou pravou tvář, možná následky tragického neštěstí v dětství, ale to nikoho neomlouvá. Lily zjišťuje, že se ocitá, stejně, jako její maminka, tam, kde nikdy být nechtěla a
proč odsuzovala matku, že otci neustále odpouští. V knize se dovíme, zda, jako jedna z mála týraných žen, se dovede z násilnického vztahu vymanit.
Jediné, co mi vadilo a to nejsem puritánka a to je výraz pro milování, v tomto případě š...t. Pro mně, jako ženu, je toto slovo pro to krásné, co mezi dvěma milujícími lidmi může být, ponižující.
Dojemný, emotivní, srdcervoucí. Už chápu, co na té knize všichni mají.
Lily odchází do Bostonu za novým životem. Chce uniknout trýznivým vzpomínkám na násilnického otce a matčině trpitelskému postoji. Když zde pozná Ryla, je šťastná. Ryle vypadá jako perfektní muž - milý, pozorný, navíc úspěšný lékař, co víc si přát. Až do jisté chvíle Lily žije jako v pohádce, ale pak se ji zhroutí celý svět.
Námi to končí reaguje na ožehavou problematiku domácího násilí a vychází z autorčiny rodinné historie.
Když jsem četla první část, tak jsem zpočátku cítila hlavně vztek. Vztek na to, že se tohle v rodinách děje, vztek na mámu Lily, že se nevzepřela. Vztek, že v tom nechala žít svoje dítě. Ale s každou další stránkou jsem začala cítit spíš lítost a uvědomění, že dokud člověk některé situace sám neprožije, tak o tom nic neví a nemůže soudit.
První část mě hodně zasáhla, a o to víc jsem se bála konce. Ani nevím proč, čekala jsem to nejhorší. Ale když jsem knihu dočetla, tak jsem měla radost a za ten závěr jsem byla opravdu šťastná.
Když nad tím přemýšlím, tak si nevzpomínám, kdy ve mně nějaká kniha vzbudila tolik emocí a pocitů. Je mi jasný, že většina z vás knihu už četla nebo jste o ní už slyšeli, ale pokud patříte k těm, kdo knihu ještě nečetl, tak si ji přečtěte, stojí za to!
Tak předně to byla teda emoční jízda. Tuhle knížku jsem nejprve neměla vůbec v plánu si přečíst, protože jsem se detailně nepídila po jejím obsahu a mylně se domnívala, že se jedná o nějakou sentimentální červenou knihovnu. Ale chyba lávky a to teda pořádně. Podruhé jsem na ni narazila právě letos v souvislosti se stejnojmenným filmem, a když jsem viděla trailer, tak jsem si ji stejně vlastně nechtěla přečíst, protože jsem se domnívala, že to bude jenom červená knihovna o hloupé ženské, která se nechá mlátit chlapem, jehož miluje, ale nedokáže ho opustit, takže je prostě pitomá. Ale kdepak, tady jde o hloubku. A o to, že autorka vychází bohužel z vlastních osobních zkušeností, které přetavila do zatraceně osobní knihy. A píše zatraceně dobře, lidově řečeno vás to chytne za koule a nepustí. Doslova.
V hlavě mi utkvěla celá řada věcí z té knížky a myšlenek, které autorka do textu vepsala. Za mě alespoň ty nejsilnější momenty:
"Představ si všechny lidi, které jsi kdy v životě potkala. Je jich tolik. Hrnou se ve vlnách nebo jemně přišplouchají a zase zmizí. Někdy je to prudká vlna, která změní pobřeží víc než ostatní. Některá s sebou přinese věci vyplavené z hloubi moře a nechá je pohozené na pláži. Zůstanou po ní stopy v písku ještě dlouho potom, co ustoupí s odlivem. Tak to Atlas myslel, když řekl, že mě miluje. Chtěl mi povědět, že jsem ta největší vlna, která ho kdy zasáhla. A že ty stopy v písku po ní zůstanou navždycky, i když dávno ustoupí s odlivem."
"Možná, že láska vždycky neopíše celý kruh. Někdy se jen objeví a zase zmizí, tak jako někteří lidé ve vašem životě."
Silná kniha. Pořád jsem chtěla Ryla omlouvat. Asi to máme my ženy v krvi. Stačí medová slovíčka a všechno odpustíme. Viděla jsem i filmové zpracování a to se mi líbilo o kapku více.
Sladkobolná kniha pro ženy a dívky s úplně zcukernatělým epilogem ;-).
Závěrečné slovo autorky pak uvede knihu do tvrdého, reálného světa s vysvětlením logického vyústění příběhu. Líbilo.
Tak to bylo silné čtení. Teď si ještě víc vážím vztahu jaký mám se svým manželem. Hodně mě knížka zasáhla.
Skvěle napsáno, velmi dobře se četlo. Domácí násilí - kdo nezažil, těžko pochopí, že není lehké ze vztahu odejít, zvláště, když toho druhého skutečně miluje. Doporučuji.
Velmi povedená knížka co vtáhne od začátku až do konce. Přečetla jsem během chvilky. Už čtu další díl. Doporučuji kouknout i na film.
Povinná četba pro všechny mladé dívky, jak nesetrvávat ve vztahu s násilnickým mužem. Uhodí jednou, uhodí znova. Jasný message této knihy. My životem otřelé ženy to víme, ale mladé holky ne. Konečně někdo zpracoval, co se děje často za zavřenými dveřmi. Líbí se mi moc pasáže z Liliho deníku, když byla mladší. Kniha mě vždy šokuje, když se blíží chvilka, kdy Lili něco pokazí a přijde trest od jejího přítele, přesně to čekám a odhadnu , kdy to bude, což je smutné, proč to asi vím??? Lili držím palce a těším se na další díl.
Chtela jsem si už přečíst dávno tuhle tu knihu a tak se stalo. Na začátku jsem si řekla ze to asi fakt nebude pro mě ale bylo to nakonec pro mě. Autorka fakt píše skvěle! Líbí se mi její písmo. Knihu jsem chtěla i přečíst z důvodu ze už vyšel ten film tak jsem pak na něho zvědavá. Někde v polovině nebo na konci mě i ukapla slzička. Takže kniha je za mě ano a budu se těšit na další díl!
Řekla mi, že chce být můj Atlas, a tak jsem jsem si od ní knihu půjčil, abych tomu přišel na kloub. Kdo to řekl, kdy, proč a jak to myslel, to vás nemusí zajímat. Co by vás ale zajímat mohlo je, že tato kniha je nejspíš vůbec první romantickou knihou tohoto typu, kterou jsem kdy četl, a navíc v originálním znění. Půjčené jsem měl oba díly, přičemž mne dosti zaskočilo, že se jejich vazby tak výrazně (a úplně nesmyslně) liší. Abych se však věnoval přímo příběhu... Svým způsobem se kvalita dá shrnout ve stručnosti jednou větou, a to sice, že moc nerozumím tomu že zrovna CoHo je aktuálně nejspíš vůbec nejprodávanější autorkou na světě, která předčila i chudáka Agathku Christie. Co za tímto úspěchem stojí, to si nejsem jistý, jelikož na základě vlastní četby jsem příliš unesen nebyl, o propadák se však také zároveň nejednalo. Dle mého osobního názoru se jedná spíše o průměrný počin, který si nejspíš nezaslouží tak obrovský hype.
Uf! Tohle vůbec není romantika na odlehčení! Důležitá a očiotevírající kniha.
"Proč se všichni diví, že žena neodešla od muže, který ji bije, ale nikdo se nediví tomu, že muž bije ženu, kterou miluje?"
Tak i já jsem se zařadila mezi čtenáře, kteří podlehli mediální masáži, která se okolo této knihy strhla.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to romantické dílo, má ale trochu hlubší poselství, a to téma domácího násilí. Hlavní postava Lily se s ním setkává hned dvakrát, v dětství a teď v dospělosti. Téma rezonuje celým příběhem a Colleen Hoover nám tu vytvořila psychologicky zajímavou situaci a skvěle dokázala vykreslit vztah mezi hlavními postavami. Tu jejich lásku smíchanou s nenávistí. Strach s neskutečnou touhou. Přání zůstat s potřebou odejít navždy.
Sečteno podtrženo - ohromující veledílo se tu nekoná, naši pozornost si ale zaslouží.
Štítky knihy
láska vzpomínky první láska těhotenství romantika domácí násilí vztahy štěstí psychické problémy vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Dlouho mě žádná kniha nezasáhla tak, jako právě tahle. Myslím, že o ní budu ještě dlouho přemýšlet.