Faja
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342817/bmid_faja-mmt-342817.jpeg
5
3496
3496
Naslouchač série
< 2. díl >
Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo. Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět. Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná? Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.... celý text
Přidat komentář
Začátek byl poněkud náročný z důvodu, že autorce jaksi unikaly fyzikální zákony (to si nikdy nestavěla jako malá věže z kostek?) a opět jsem narážela na nedomyšlenosti, jako např. kde se v kopuli pod mořskou hladinou bere vítr? A z čeho tam prší šmankote?
Celkově mě ale tenhle díl asi i tak bavil o něco víc než první, hlavně na konci to začalo být opravdu napínavé. Jak jsem si na začátku říkala, že třetí díl už ne-e, tak nakonec se o něm asi dá přece jen uvažovat :)
Pokračování Naslouchače. Autorka v ničem neslevila v nastavené laťce a druhý díl je skvěle rozpracován. To hraní si s jazykem je dokonalé.
Zajímavá je druhá část. Možný spoiler - Ilan mě štvala, neskutečně mě štvala. Chápu, že nějak autorka potřebuje vysvětlit historii a tak, ale, ruku na srdce - proč by jí všechno říkali, pořád kolem ní skákali? A s tím "tajemstvím" je to už zbytečně protahované. Na slovo voal jsem už alergická. Jinak provedení a styl bravurní, jako vždy.
Ještě horší, než se dalo čekat. Otázka teď je, co s knihama, které ani ve své knihovně nechci. Spálit? No, to si snad nezaslouží žádná kniha....asi....
Úžasné. Hned bych se nejraději pustila do třetího dílu, škoda že vyjde až v lednu.
První třetina mě trochu zarazila, byla hodně popisná a dialogy byly takové mrtvé, vysvětlující okolnosti.. tak jsem ( jen chvíli!) zaváhala, zda to není jen další z druhých špatných dílů, jak už to tak chodí. A není! Druhá polovina Faji je lepší než Naslouchač!
Za mě lepší! Lepší než jednička. Plnohodnotné pokračování. Rozvíjí příběh, rozvíjí postavy, ale nepřidává jich moc, aby to člověka nemátlo. Vydáváme se do Nížin a zjišťujeme, jak ty fungují (přiznám se, že víc mě baví prostředí duvalských hor). Ilan dostává charakter - trhliny v osobnosti a všechno, co by měla mít. A kapitán! Kapitán!
A ten konec? S hrůzou jsem zjistila při dočetní, že třetí kniha bude za půl roku (a co mají říkat lidi, co četli dřív?). A s další hrůzou zjistila, že to není jen trilogie... za což jsem ráda, protože můj hlavní problém s knihou je, že pojme moc malý časový úsek. Celé dva první díly (když nepočíám vypravování o Ilanine začátku života) zabraly vlastně jen jeden rok. Což na to, že hrdince je 13 let (a všichni ji chceme vidět i dospělou) je vážne málo.
Druhý díl byl určitě stál za to, i když Naslouchač se mi líbil o něco víc, vlastně nevím proč. Začátek v nížinách byl sice zajímavě pojatý, ale akce začala teprve v Duvalském pohoří. Spousta otázek a méně odpovědí - tak by se to dalo shrnout. To není špatně, jen mi občas trvalo pochopit, kde se ty odpovědi vlastně vzaly - třeba pochopit, že bojovníci jeli na Otorten - nechápu, jak to, že si byla tak jistá - protože si nevzali duvaly?? Co kdyby jeli jinam? Nicméně na konec knihy se děj zase hezký rozběhl, tak doufám že Nasterea už bude na zase minimálně na úrovni prvního dílu - a hlavně ať už konečně vyjde. Mimochodem, Nasterey mají mantie po kolena. OK, a jak vypadají jejich nohy? Škoda že se nikdo nepochlubil. Jinak Nasterey mají spoustu vlastností podobných - sklenařům. Chodí v matii, zřejmě dokáží tavit sklenit, nepochybně úzce souvisí s modrým sklenitem, pochybuji, že by shoda jejich jmen a meče byla náhoda... a jejich mokře vyhlížející mantie jsou v barvě Ilanu (květu). No, v příštím díle se toho snad dovíme víc - a Ilan nám zestárne. Upřímě jí nezávidím až začne mít jisté ženské problémy... :/ Už jí asi nezbyde než se prozradit.
Faja se mi líbila ještě o chlup víc než první díl Naslouchač. Atmosféra celého příběhu se mi vpíjela do každého póru a já se od knihy nedokázala odtrhnout. Osudy Ilan mě fascinovaly a já hltala každou stránku. Rozhodně tuto sérii můžu doporučit a už se těším na Nastereu.
Ani druhý díl mě nezklamal. Celý příběh je skvěle promyšlený až do těch nejmenších detailů a za to autorce patří můj obdiv. Nejsem si jistá, zda bych někdy zvládla vykreslit tak věrohodný svět a ještě k tomu udržet čtenářovu pozornost zábavnými akčními pasážemi, i když nejraději mám na této knize stejně ty chvíle, kdy se Ilan jen tak baví se členy pětadvacítky a navzájem si mezi sebou pěstují pouto, které se už nejspíš jen tak nepřetrhne. Není to však zcela oddechové čtení, v knize je stejně jako v prvním díle spousta poučných pasáží o tom, jak co funguje, až mi to chvílemi přerůstalo přes hlavu... Ale přesto se mi to opět moc líbilo. Charaktery členů pětadvacítky se mnohem lépe vykreslily (hlavně kapitánův), stejně tak celý svět dostává mnohem srozumitelnější obrys. Škoda, že třetí díl ještě nevyšel, hned bych se do něj pustila.
(SPOILER)
Jsem ráda, že se datum vydání posunulo z března na únor. Sice to není až tak velký rozdíl, jelikož je to stále až další rok, ale myslím si, že se na to vyplatí počkat - obálka už je hotová, celé je to poslané do nakladatelství a podle fotky, kterou paní autorka dala na svůj Facebook, bude to ještě delší než Faja.
Sice nemám ráda tak otevřené konce, hlavně když se na další díl musí čekat 4 roky, ale co už.
Trošku mě začalo otravovat zjišťovaní věcí v knize - vždy se čtenář o všem dozví když se zvědavá Ilan někoho ptá - Ilan se zeptá na jednu otázku a následuje dlouhý odstavec, který většinou patří jednomu z členů pětadvacítky. Chápu, že je to rychlé a efektivní, ale někdy bych si ráda na věci přišla jinak než z čtení dlouhých dialogů.
Doufám, že v další knize se dozvíme něco více o členech pětadvacítky - více z jejich minulosti, jejich povahy, slabiny atd., protože mi přijde že je stále vidíme jenom jako silné muže s duvaly, které všechny zastraší (až na kapitána, který dostal ve Fajovi prostor a dozvěděli jsme se o něm hodně věcí, které by bylo dobré ještě více rozvést a dovysvětlit v dalším díle).
Četla jsem si většinu komentářů, ale neviděla jsem zde žádný, který by mluvil o klukovi na konci knihy, který vyzval kapitána - o jeho identitě. Jsem jediná, která si myslí, že je to syn Elizabeth - ženy, která kapitánovi pomáhala formovat zákony pro sklenaře - a že kapitán je jeho otec?
Viděli jsme ho psát, nemá žádné vady, umí bojovat - není sklenař, musel se narodit lidem z nížin. Zřejmě umí bojovat i s duvaly a podle toho co víme, tak pětadvacítka má krev podobnou sklenařům, což by nejen znamenalo, že ten kluk musí mít podobnou krev díky kapitánově DNA, která mu pomáhá duvaly ovládat a umožňuje mu psát všechny ty nápisy, které se nesmažou, a o kterých si lidé myslí, že patří naslouchači, kvůli použité krvi. Řeklo se, že krev patří muži, ale nikdo z nich neví, že to není krev sklenaře, ale toho kluka.
O Elizabeth jsme se dozvěděli, že měla dítě, které vychovávala v horách. Navštěvovala ho díky inspekcím, které tam podnikala (vždy do tří různých měst) - kluk měl rodiče z nížin, ale zároveň žil mezi sklenaři a měl zdroje k tomu, aby si o jejich historii zjistil cokoliv, co potřeboval.
Podle mě ví o tom, že kapitán je jeho otec, jinak by ho na konci knihy nevyzval na souboj, když měl původně bojovat proti Ravenovi (myslím, že to byl Raven kdo tam na náměstí bojoval s lidmi, ne?).
Každopádně si myslím, že se s tím klukem tam dole v hoře Ilan setká a dozvíme se tak více o kapitánově a Elizabethině minulosti jestli Ilan prozradí že byla brusičem a naslouchačem pětadvacítky i tomu klukovi.
Pět, ačkoli se Ilan dokáže vysekat snad ze všeho a nebo někdo zasáhne v poslední chvíli.
Tak i pokračování je pecka. Ne jen první díl. Začetla jsem se a nedala knihu jen tak z ruky. Už se těším na další díl.
Po zklamání konce první knihy jsem se nakonec pustil i do knihy druhé. Ale není to žádná výhra. Otrokyně/otrok má čím dál víc volnosti, ale stále se mu to nelíbí a jako otrok se bouří proti otrokářům. Fakt sranda. Mám pocit, že paní spisovatelka tak nějak nechápe pojem „otroctví“ a svět, který si vymyslela by pravděpodobně takhle ani nemohl fungovat. Tak že dočetl jsem, viděl jsem a stačilo mi.
Citát: Jeho jméno vládne.
Považte třeba fakt, že v jedné fázi se Ilan/na (ano je to dívka převlečená za kluka) pohoršuje nad tím, že je otrok, i když má spousty volnosti, žrádla a pohybu, ale že by nejraději utekl/a a spokojil/a se jeskyní klidně i bez slunce, jen aby byl/a svobodný/á. A o pár stránek dál je ta chudinka/chudáček cituji: zděšen/a faktem, že v nížinách jsou města pod vodní hladinou a bez slunce. Jak prý by se někdo mohl vzdát dobrovolně slunce?
Malá ochutnávka:
Nejlacinější jsou jehličnaté. První pobočník stále klečel vedle mě na neviditelné zemi a dál mi ukazoval věci, nad kterými jsem pod voalem* třeštila oči. Za každý strom se totiž musí platit daň. Listnaté jsou dražší a úplně nejvzácnější jsou ovocné.....
Co mě totálně rozesmálo, že se otrok pohoršil nad slovem derven, což je v podstatě otrok, a holý fakt, že je otrokem je nějak zasunut do pozadí. Celý ten problém kolem otroctví kazí pohled na příběh a někdy až nesmyslné reptání je zbytečné. Jsem z toho celej zesklenitovanej a třetí knihu si nekoupím. Tohle znělo zpočátku zajímavě, ale pak se to utopilo samo v sobě. Doporučuji dětem tak kolem desíti let, kteří ještě nečetly pořádné fantasy – možná se jim to bude líbit.
Citát: To mi Velone polib prdel
* Voal – maska přes obličej.
Pokračování Naslouchače bylo stejně úžasné jako první díl. Místy mi přišlo, že příběh postrádá to napětí, kvůli kterému jsem si tuto sérii tak oblíbila. Konec byl trochu uspěchaný a zakončený tak, že se nemůžu dočkat až vyjde další pokračování. Těším se, až se rozluští tajemství o tom, co je na druhé straně.
Řekla bych, že jsem spokojená. Nějaké odpovědi jsem dostala, i když jejich hledání a nacházení záleželo spíš na takové jakési divné náhodě. Ale co už, to se nakonec běžně děje i nám.
Asi dvakrát jsem se ztratila v popisu. Poprvé u práce dvojčat a prostředí tamního sálu, pak při onom dobrodružství kapitána a Ilan pod zemí, respektive při cestě tam a při průchodu podzemím. Hojně se též mluví o loučích a pochodních, jako by šlo o jednu a tu samou věc.
A v jednu chvíli o sobě Ilan mluví jako o ženě před mistrem, který to sice ví, ale ona neví, že on to ví... To mě zmátlo.
Zamlouvá se mi vývoj osobnosti kapitána. Čekala jsem něco jiného a jsem ráda, že jsem to nedostala.
Škoda, že ostatní chlápci neměli více prostoru. Třeba příště :).
Určitě vytrvám.
Jazyk, ani styl autorky mi absolutně nevadí. Dokonce i to mudrování Ilan beru. "Vtip" o nároku sklenařů na hrob mě upřímně pobavil. V pravý čas na pravém místě :). Přesně jako v reálu, když někomu vyčítáte i nos mezi očima, víte, že máte mlčet, ale stejně se nedá nic dělat.
PS: Musela jsem se smát zhruba před hodinou, když jsem trávila čas v čekárně na rehabilitaci. Pár členů pětadvacítky tam taky sedělo.
Jen si to vezměte, vždyť hrdinové jsou vlastně chlápci důchodového věku, doprovázeni začínající puberťačkou.
Akorát těm, které jsem potkala, už nic nepomůže :).
Tenhle příběh tedy není vůbec geniální a úžasný. Ilan tu jen filozofuje, nimrá se v pocitech a předvádí schizofrenní vztah k pětadvacítce. Dívka občas pochopí novou technologii, někam cestuje a po sto stránkách s něčím pomůže. Stejně nezáživné jako první díl, pouze lépe popsané. Sláva, autorka konečně zvládá slovní projev na slušné úrovni. Svět sklenářů nepůsobí konzistentně, je to jen slepenec bláznivých nápadů, které bych čekal od mladého začátečníka. Tohle fantasy dílko lehce šmrncnuté červenou knihovnou působí zejména u čtenářek asi přímo na první signální. Někteří čtenáři už Stehlíkovou dokonce přirovnávají ke špičkovým zahraničním autorům. Probůh, co kouříte? Já to chci taky.
Příběh sklenařů a Fajů s jejich vlastním světem v dystopické budoucnosti na úpatí Uralu mi jednoduše učaroval. Pohádky mám vážně moc ráda, a tentokrát navíc Petra přitvrdila. Nejen boje s nasterey nabyly na síle, hrozivosti i vychytralosti. Budou Olympus a města v Duvalském pohoří zničena? A sklenaři s nimi? Uspěje Ilan? Na třináctiletou holku Petra naložila slušné břemeno. Takový malý Einstein v dětském těle. Bude chránit sklenaře nebo pětadvacítku? Co znamenají krví psané nápisy? A kdo vůbec je vlastně ten malý Einstein? Mě tento nápaditý, do nejmenšího detailu promyšlený, dobrodružný, tajuplný a kouzelný svět plný překvapení i odhalení opět velmi příjemně naplnil volné chvíle. Další kousek, co mě úspěšně odváděl od práce... U všech amarijských věží, tohle bylo dost dobrý!
Začátek byl pomalejší, ale pak jsem se začetla stejně jako do Naslouchače. Stejně jako u jedničky mě skoro iritovalo množství cizích pojmů, vše se za každou cenu nemusí nazývat jinak a škoda dvou či tří pravopisných chyb v knize. A při jednom rozhovoru s kapitánem Ilan o sobě promluvila jako o děvčeti (stylem "viděla jsem").
Ale pořád velmi příjemné čtení
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Úžasné!! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Stejně jako hlavní hrdinka jsem si i já skládala kousky hádanky a stejně jako hlavní hrdinku mě nejen ve dne ale i ve snech trápily nezodpovězené otázky. Kniha se čte jedním dechem a vy se jen děsíte toho, kdy budete číst poslední stránku, protože víte, že na další díl si budete muset počkat...Jediné co bych vytkla je, že v tomto díle si hrdinka mnohdy protiřečí a střídá své názory a nálady jako na houpačce, nicméně, je to přece puberťačka, takže to lze odpustit. :-) Jsem nadšená z toho, že česká literární scéna může vyprodukovat tak kvalitní fantasy.