Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
1060
1060
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s autorkou. Po přečtení této knihy to musím napravit a přečíst si od ní i nějakou předcházející knihu, protože tahle se mi hodně líbila. Sledujeme příběh Tea od jeho dětství až do dospělosti. Autorka naznačuje, že s ním není něco v pořádku, ale nevíme co, takže jsem si po celou dobu čtení tvořila různé hypotézy. Nevěděla jsem co je s Teem, kam jeho otec chodí každou neděli odpoledne, bála jsem se toho, co Teo hrozného provede. Mé domněnky se celou dobu měnily a rozuzlily se až když se kniha blížila závěru. Jestli tohle byl cíl autorky, tak se jí to povedlo. Větší část je věnována Teovi a až kratší závěrečné kapitoly, které přinesou rozuzlení, jsou vyprávěny z pohledu matky a otce. V knize je použito hodně brutálních slov i hovorová čeština, ale nějak mi to tady nevadilo. Závěrečné odhalení není nějakým obrovským překvapením, ale moc se mi to líbilo a doporučuji.
Od Viktorie Hanišové člověk neočekává romantickou četbu plnou „neutuchající lásky“. Ona umí zahrát na ty nejtemnější struny našich duše. Co všechno může poznamenat životy nás i našich blízkých, kolik nedorozumění, bolesti a ztrát umí život připravit… Jak málo stačí, aby se roztočilo kolo samoty , tápání a zbytečných ztrát.
Asi s žádnou knížkou jsem doteď neměla takový problém, jak ji hodnotit. Po prvních pár kapitolách jsem byla přesvědčená, že ji odložím. Jen díky holkám, které autorku znají a přesvědčily mě, ať vydržím, jsem pokračovala dál. Nechápejte mě špatně, knížka není špatná, ale určitě není pro každého. Mě osobně nejvíc vadilo následující:
- 3/4 knížky, které jsou psané z pohledu Tea, jsou psané nespisovnou češtinou (poslední dvě části psané z pohledu otce a matky už jsou psané spisovně). Jasně, má to svůj účel, ale mě se to prostě četlo špatně a nemám to v knížkách ráda.
- Je tam hodně popisů něčeho hnusného . Za všechny zmíním jeden případ, kdy si Teo nožem vyříznul bradavici a hodil ji někam na zem.
- Nevlastní přímá řeč. Poměrně často čtu v recenzích na různé knížky, že se tento styl psaní lidem špatně čte. Já jsem jedna z nich. Ale to je opět o vkusu.
Pozitivně naopak hodnotím, jak autorka dokázala vystihnout atmosféru. Opravdu jsem se cítila bezradně, prázdně, zhnuseně, tak, jak to děj vyžadoval. Při popisu jedné odporné obchodní praktiky mi bylo téměř do pláče lítostí nad podvedenými. Zároveň mě poměrně brzy začalo zajímat, v čem je to tajemství nedělního odpoledne, a to mě nutilo číst dál. Líbily se mi náznaky, kolikrát jsem si myslela, že už to přijde, ale ono zase nic.
Podtrženo sečteno, pro mě to nebyla knížka, z které bych byla nadšená a doporučovala ji dál, protože prostě spojuje moc věcí, které nemám ráda. Ale pokud máte autorku rádi, znáte její styl nebo vám věci, co jsem uvedla, nevadí, jděte do toho.
Opět hodně silné a strašně dobře odvypravěné! Spousta spisovatelů má tu moc vtáhnout mě hned od první stranky, ale to, jak to umí Viktorie Hanišová, je jedinečné. U jejích knížek ani nedutám a hlavní hrdinové mi přijdou hrozně skuteční a blízcí bez ohledu na to, jak moc mi jsou nebo nejsou podobní. A, i když mám při čtení většinou stažený žaludek a fyzický strach z toho, který kostlivec vyleze tentokrát ze skříně, nemůžu knížku odložit. Stejné to bylo i u Neděle odpoledne strávené s Teem, Maričkou a Jindřichem. Občas mi toho sice přišlo na jednoho člověka a na jednu rodinu trochu moc, ale celé to do sebe zapadalo a i mě nutilo přemýšlet o vlastních rodinných prioritách a hodnotách. 4,5 * , z toho 4 za příběh a 5 za skvělý vypravěčsky styl.
Tohle je několikátá kniha od autorky, se kterou jsem se setkala. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne - a právě v neděli.
Příběh jako takový se mi líbil, pointa byla zajímavá. Stejně jako ostatní autorčiny knihy je i tato psaná specifickým způsobem.
Čtivá, akorát mě brzdila absence uvozovek u přímé řeči a dále hovorová čeština v části Tea (abysem, bysme, apod.), i když chápu, že tam to bylo z důvodu podkreslení vyprávění malého dítěte, aby to přidalo na autenticitě.
Doporučuji.
Uff, tak Hanišová mi dala zabrat. Kniha Rekonstrukce se mi vcelku líbila, ale tato mi bohužel nesedla. Možná za to může fakt, že jsem obdobné téma nedávno četla u Dvořákové, částečně mi připomínala svým tempem a strukturováním i Zahradu mrtvých duší od Bočka. Každopádně pokud máte autorku rádi, myslím, že se vám bude líbit i tato kniha.
U mě se bohužel sešlo několik faktorů, které mi dojem z knihy trochu pokazily. Rozhodně ale nechci říct, že byla špatná. Jen ve mně pomalé počáteční tempo a uspěchaná druhá část knihy nevyvolala příliš emocí. Hanišová má specifický styl vyprávění, který nesedne každému. Mně osobně docela vadí neoznačená přímá řeč, ale dá se na to zvyknout. Co jsem ale nezkousla, bylo „abysem si“. Při každém užití – a že ho nebylo málo – mi hořely oči a rozhodně bych se bez toho obešla.
Knihu jako celek vám určitě můžu doporučit, zvlášť pokud máte rádi tvorbu současných českých autorů, jen mně tentokrát bohužel kniha příliš neoslovila.
Moje první knížka od autorky. Napadá mě jen marnost nad marnost. Matka i otec, oba nesoucí stigma neutěšeného a neradostného dětství. Prožité útrapy ovlivňují jejich chování i v dospělosti. Dokonalé vykreslení psychologie jednotlivých postav je naprosto jedinečné. Některé pasáže z příběhu Thea čtenář pochopí až po přečtení pohledu matky, pohled otce vše dokresluje a teprve na konci do sebe zapadnou všechny dílky pomyslného puzzle celé vleklé rodinné tragédie. Líbí se mi, že některé pasáže nechávají prostor pro čtenářovu fantazii a pochopení nechává autorka na něm. Škoda, že oddíly matky a otce nedostaly větší prostor, oproti oddílu Thea jsou málo rozvinuté. Rozhodně však autorku řadím mezi své oblíbené.
Je to příběh zmařených nadějí, jednoho velkého traumatu, se kterým se každý z členů rodiny vyrovnává svým vlastním způsobem. Ne spolu, ale každý sám, což je právě ten kámen úrazu. Měla jsem různé možné scénáře, a nakonec jsem stejně zírala, protože to, jak autorka příběh vystavěla, bylo pro mě velmi znepokojující. Když jsem knihu dočetla, seděla jsem, zírala na ni a nevěděla co říct. Teď, s odstupem pár hodin, když píšu svůj názor na ni, tak již vím, co říci – smekám a děkuji.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Není už knih s tématem rodinného trauma, špatné komunikace a tajemství trochu hodně?
Možná ano, ale dokud budou jako Neděle odpoledne, budu po nich sahat dál a dál.
Knihy skoro nikdy nekupuju, čekám, až budou v knihovně. Ale u téhle to nešlo, tu jsem musela mít. Hanišová mě ani tentokrát nezklamala, ba naopak mi přijde, že se překonala, jestli to vůbec ještě jde. Knížku jsem přečetla za dvě odpoledne a nemohla jsem se odtrhnout. Jako vždy, téma velmi drásavé, temné, vlezlo mi pod kůži. Myslím, že mě nikdy nepřestane bavit, jak realisticky je vykreslená psychologie postav. Díky té přesnosti a barvitosti se dají pochopit i úplně nepochopitelné činy lidí. Myslím, že Hanišová svými knihami může přispívat k rozvoji empatie a tolerance u lidí. No ale co teď? Já chci další její knížku. :-)
Další skvělý román od této autorky! Snažím se sledovat její tvorbu a vývoj, myslím, že Neděle odpoledne je jejím velmi zajímavým počinem.
Kniha čtenáře pohltí od prvních stran, krásný a čtivý styl je ozdobou její tvorby. Nejednou jsem se přistihl při tom, jak si čtu různé pasáže znovu, jen proto, že se krásně čtou.
Autorka však rozehrává příběh téměř detektivním způsobem, přitom zapojuje prvky psychologického románu. Ústředním tématem je, jak už název a obálka nepovídá, Neděle odpoledne a skříň. Myslím, že zde autoři obálky krásně a výstižně propojili a vyobrazili základní motivy tohoto románu.
Motiv neděle odpoledne čtenáře bude v průběhu románu velmi dráždit, bude to hlavním hnacím motorem rychle se dostat k závěru příběhu.
Obdivuji, jak se autorka dokázala vžít do rodinného traumatu a odvyprávět ho z pohledu dítěte tak, aby Vás příběh zasáhl.
Kniha zajímavě zobrazuje, jak rodinné trauma může determinovat celý život jedince.
Doporučuji.
Na další knihu od této autorky jsem se těšila, bohužel mně celkem zklamala. Děj nebyl až tak zajímavý, určitě se mi více líbily knihy Houbařka, Anežka i Rekonstrukce. Hodnotím tedy jako průměr.
Vynikající! Knihy Viktorie Hanisove me nikdy nezklamou. Jsem nadsena, jak propracovala jednotlive pribehy clenu rodiny. Prectete si, stoji za to.
Viktorie Hanišová - Neděle odpoledne
Malý Theodor není jen tak ledajaký kluk. I maminka mu pořád připomíná, že je jiný než ostatní děti. Podle ní je Theo speciální a potřebuje i speciální péči. Proto bere speciální léky, má speciálně navržený režim, nemůže chodit do normální školy jako ostatní děti a musí s maminkou navštěvovat chrám, ve kterém se ho nějaký mesiáš snaží zbavit hříchu a jeho skvrny na obličeji. I díky té skvrně je Theo speciální. Jen si není úplně jistý, proč se skvrny maminka tolik štítí a snaží se jí ze všech sil odstranit. Taky nerozumí tomu, proč je na něj maminka někdy moc hodná a někdy zase zlá. Tatínek s Theem bohužel netráví moc času, protože má nějakou důležitou práci. Pravidelně každou neděli navíc zmizí někam pryč a vůbec o tom s Theem nechce mluvit. Theo má také kamaráda Hyna, který žije v jeho skříni.
"Neděle odpoledne" je knihou o dysfunkční rodině a o neřešených trumatech, která jsou napříč generacemi nevědomky přenášeny z rodiče na potomka. Theovi rodiče nejsou zlí, pouze sami zažili v dětství traumata, se kterými se nedokázali vypořádat a přenášejí je tak na své potomky. Knížka dává důraz především na pocit silné odlišnosti, která je v různých obměnách hlavním důvodem útrap všech postav. Důležitým tématem je také komunikace a především její absence. Díky ní jsou traumata udržovaná při životě a přenášena dál. Komunikace je zde hlavní nástroj k přerušení "začarovaného kruhu".
Kniha balancuje na hranici přístupné a náročnější literatury. Hlavní důraz je zde dán na emoce a atmosféru. Kniha pro mě ovšem nepřichází s ničím novým a mimo posledních cca 90 stran jsem postrádal nějaké výraznější momenty. Vše tak zvládá "pouze dost dobře", což z ní činí kvalitní, ale nijak výrazné čtení. Styl psaní Viktorie Hanišové vnímám jako čtivý, ale zároveň trochu nevýrazný
"Neděle odpoledne" jsem si užil a jsem rozhodně rád, že jsem ho četl. Zároveň jsem ale nenašel nic vyjímečného, na co bych po čase vzpomínal.
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství.
Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Pohledem syna Tea, matky Maryčky a otce Jaroslava. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.
Moje pátá kniha od V. Hanišové (Houbařka, Anežka, Rekonstrukce, Dlouhá trať) a opět jsem nadšená!
Mlčení, smutek a jedno bolestné tajemství. Proč se matka upnula na sektu a izoluje syna od okolního světa? Co je s Teem? Kam mizí otec každou neděli odpoledne? Na konci mi bylo líto všech tří.
Dávám 5 hvězd a už se těším na další rodinné drama z dílny V. Hanišové, ta ona umí prostě skvěle!
Autorce se podařilo (jak také jinak) napsat drsný, smutný ale velmi zajímavý román jedné rodiny. V jejích knihách nenajdete žádnou pohodu, radost ale pořádnou dávku lidských dramat.
Viktorie Hanišová zůstává ve své novince věrná "svým" tématům: líčí bolavý příběh jedné rodiny, která žije poněkud nestandardním způsobem, čili dost na okraji společnosti, a zároveň odhaluje přísně střežené rodinné tajemství...
Plný počet hvězdiček nedávám proto, že já osobně bych uvítala, aby byly všechny díly stejně dlouhé a aby byl všem postavám věnován stejný prostor, a moc mi ani nesedl slang v prvním díle, trochu pochybuju o tom, jestli se takhle mezi mladými opravdu mluvilo...
Jestliže ale znáte autorčiny romány, zklamaní podle mě nebudete, jestli neznáte, zkuste si knížku přečíst... Viktorie Hanišová patří mezi nejlepší současné české spisovatelky, které svůj příběh umějí dobře spříst, nemáte tu všechno naservírované přímo pod nos, musíte číst trochu pozorněji, aby vám všechny spojitosti zapadly do sebe, a to mě baví...
Hodnocení: 4,25 ⭐ z 5 ⭐
Nejdříve si dovolím jen jedno negativum, a tím je za mě trochu přehnaně kladený důraz na první část knihy o Theovi. Sice bylo skvěle vykreslené dospívání kluka, který se odvrátí od lásky svých rodičů a vlastně se od nich v důsledku odstřihne úplně. Rovněž ta přílišná důraznost na neutišitelný vztek na vlastní já u Thea. Trochu nepředstavitelé pro mě. Část Maričky byla zajímavější a trochu psychologicky propracovanější. Nicméně tak nějak vlastně nedošla k žádnému životnímu "rozhřešení", tam bych trochu ubrala u Thea a přidala na délce propracování Maričce. Jaroslav to pro mě celé spojil a na konci jsem se tím těžkým osudem rozplakala. Ani ne kvůli lítosti nad postavami, ale spíš té hutné konzistenci. Četla jsem hned po Dvořákové Zahradě a tohle se místy podobalo (zahradou, rodiči a dětmi, náboženstvím). Ale paní Hanišová je pro mě pořád jednou z nejlepších autorek. A to dokazuje i to, že mě vlastně všechny postavy tak rozčilovaly a zase jsem se utvrdila v tom, že prostě lidé spolu nemluví a z toho prameví vpodstatě všechny problémy, nicméně pořád jsem jim fandila. A to u mě umí vyvolat jen málo autorů.
Co se týká samotného otce a jeho části, opravdu je strašné, kam vede i malá netečnost. A která je leckdy horší než přehnaná aktivita, kterou činila matka.
Silný příběh jedné rodinné tragédie vyprávěný postupně všemi členy rodiny. Tepvi jsem fandili aby se z toho všeho vyhrabal ,matku jsem nesnášel a otec byl zbabělec.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Viktorie Hanišová je výborná autorka a vůbec jsem nepochybovala, že i Neděle odpoledne bude kniha, která bude stát za to. Jen mi stejně jako u Rekonstrukce přišlo, že trochu pokulhává psychologické vykreslení postav a odůvodnění jejich chování, hlavně Tea v první části příběhu.