Někdo z nás
Kristýna Trpková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535936/bmid_nekdo-z-nas-66143655d7bbe.jpg
4
727
727
Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí. Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač?... celý text
Přidat komentář
Asi jsem po přečtení komentářů níže měla od knihy velká očekávání, ale mně kniha přišla jako takový lepší průměr. Prvních 100 stran se v knize vlastně nic moc neděje, furt jsem čekala na nějaké to pořádné napětí, které čtenáře nutí číst dál a dál a popravdě jsem se do čtení musela nutit. V polovině knihy už tušíte, jak to celé vlastně bylo a v závěru se to i potvrdí. Co knize přidává je ta závěrečná kapitola, to je překvapivé rozuzlení, ale celkově mě kniha nijak extra zvlášť nenadchla - takové neurazí, nenadchne.
Popravdě jsem po předešlé sérii čekala trochu víc. Tato kniha mě úplně nesedla.
Někdo z nás bylo mé první setkání s tvorbou Kristýny Trpkové.
Její předchozí knihy byly totiž detektivky a to není úplně můj žánr... Její letošní novinka je ale psychothriller! To už mi zvědavost nedala a musela ji zkusit!
5 sourozenců, 1 narozeninová oslava a 1 hrůzné odhalení!
Od Někdo z nás jsem vlastně dostala to, co bych od psychothrilleru očekávala - napětí, neuvěřitelnou čtivost a zvraty!
Tahle rodina vám zkrátka nedá spát, má plno nevyřešených věcí z minulosti a vztahy mezi jejími členy jsou řekněme... ehm, minimálně k zamyšlení (spíše disfunkční až toxické)...
Já se bavila, čtení si užila a byť jsem asi nebyla úplně šokovaná (přeci jen, knih v tomto žánru je už mnoho), tak jako čtivá oddechovka stojí Někdo z nás určitě za přečtení!
Pokud autorka napíše další psychothriller, tak si ho moc ráda přečtu.
Velmi dobré čtení , příběh odsýpá.. za ten konec půl hvězdičky dolů, za mě nevěrohodné
Musím přiznat, že předešlá detektivní trilogie se mi líbila víc. Tento příběh mi moc nesedl. Přišlo mi to hrozně rozvleklé, asi protože se tam střídaly pohledy všech sourozenců a ještě maminky a ani jsem necítila moc napětí a celkové rozuzlení mi tedy přišlo takové divné.
Moje první kniha této autorky, spíš ze zvědavosti, kdy mě nalákala slibná anotace. Musím uznat, že úvod byl velmi zajímavý a doslova mě vcucnul. Těšila jsem se co bude dál a jak se příběh vyvine.. ale ono přišlo poměrně zklamání. Nekonečné dialogy defacto o ničem mě nebavily, nadšení opadalo a do čtení jsem se nutila. Kde je to slibované rodinné tajemství starého domu?? Vydržela jsem, no a pak se to změnilo, asi tak v polovině knihy přišel zlom..
Příběh napínavý, ale tedy velmi smutný, hodně k zamyšlení a místy až těžko uvěřitelný. Kam až se dá zajít, co si kdo nechá líbit a také co je člověk schopen udělat?!?
Poslední stránky jsem doslova hltala, tak kdo vlastně?? Konec byl pro mě nečekaný, ale.. pochopitelný..
Takže ano, za přečtení určitě stojí!
Přiznávám, že tenhle samostatný román mě oslovil víc, než předchozí trilogie s Laurou a Benešem. Příběh jedné rodiny, kde na počátku stojí tyranský manžel a otec. O dvacet pět let později, když se zdá, že všechno je již v naprostém pořádku, však začne na povrch vyplouvat děsivé tajemství, které může nyní šťastnou rodinu zničit.
(SPOILER)
Byla to moje první kniha od autorky, tak jsem očekávala něco více.
Jakým směrem se to bude ubírat jsem poznala ze začátku, při odebírání DNA a zmizení dítěte.
Smutný příběh o domácím násilí a co všechno si lidi nechají líbit.
Konec byl zajímavý, ale se sourozenci a tou sousedkou tam byla spousta nesrovnalostí.
Nepřidám se k oslavným komentářům. Autorka napsala příběh, který by vydal tak na povídku, ovšem s těžko uvěřitelnou zápletkou. Přemíra zbytečných slov, nekonečné dialogy o ničem, popisy osob, které nemají valný význam.Navíc se rozluštění dá vytušit už při začátku vyšetřování případu. Dočetla jsem, ale nadšení se nekonalo.
Předchozí knihy autorky mě "chytily" trošku víc. Dialogy mi místy přišly až hloupoučké, ale bavilo mě rozkrývat (byť místy značně neuvěřitelné) rozuzlení.
Masakr. Líbilo se mi, jak napětí postupně nabývalo na intenzitě, ten konec jsem nečekala.
Po výborné "Pardubické trilogii" jsem se s očekáváním pustil do autorčiny novinky. Ano, je to trochu jiné než předchozí klasické detektivky, ale to ničemu nevadí. Příběh má atmosféru, spád a vztahové zápletky mezi sourozenci fungují výborně. Není to klasická detektivka, vše se vysvětlí bez zásadního vyšetřování ze strany policie. Za mě moc dobré.
Nebylo to špatné, dobrý poslech, ale detektivky s Laurou a Adamem se mi líbily víc. Nelehké téma knihy-domácí násilí a jeho následky i po mnoha letech v jedné rodině, o to hůř a se stísněným pocitem se mi to poslouchalo, konec velmi nečekaný, dávám 4* a uvidíme s jakou knihou nás autorka překvapí příště, já si ji každopádně nenechám ujít.
Jen jsem přišel pořádně na chuť Lauře a Adamovi ve Vetřelci, už nám autorka další pokračování definitivně odstřihla. O to víc jsem byl zvědavý na tuto další knihu. Není to v žádném případě klasická krimi. Velmi dlouho to probíhá jak společenský román, lehce zkomplikovaný nálezem staré kostry. I když už samozřejmě prolog signalizuje, že to nebude tak jednoduché. Postupně to začíná vše černat, vztahy se přetrhávají. A vše perfektně graduje ve vynikajícím závěru. A autorka nás nešetří a přidá ještě jednu bombu na poslední stránky.
Kam na to v 27 letech proboha chodí?
Jestli čekáte další detektivku ve stylu Stvůry, Vesnice nebo Vetřelce, tak se nedočkáte. Paní autorka tentokrát vyprávění pojala úplně v jiném stylu psaní. Příběh poukazuje především na domácí násilí a jeho následky na dětech v jejich dospělosti a i na celé rodině. A to si myslím, že je především cílem odkazu této knihy. Nikdo by před tímto problémem neměl zavírat oči. Jinak děj plynul, musíte prostě číst. Doporučuji.
Ano nevěrohodně to působilo.To je to slovo.Né že by se to vyloženě nepovedlo,ale předchozí knihy jsou o mnoho lepší.
Pořád přemýšlím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Napsaná byla skvěle, o tom žádná, ale to téma domácího násilí, které provází celou knihu, není úplně příjemné. Ale vezmeme to popořadě.
Díky prologu hned od počátku víme, že tu máme před sebou příběh rodiny, ve které zrovna nepanovala rodinná idyla - alespoň dříve. Nicméně ten hlavní příběh začíná o 25 let později, kdy se chystá rodinná oslava Nely, nejmladší z pěti sourozenců. Z dialogů je zřejmé, jak se sourozenci mají vzájemně rádi a mají k sobě blízko a celkově ta atmosféra je hezky vykreslená. Nicméně ta hezká atmosféra končí ve chvíli, kdy se během oslavy najde na zahradě část lidské kostry a tato událost změní naprosto vše. Je to v podstatě začátek konce této rodiny, minulost dožene každého.
Závěr knihy mě dostal, nečekala jsem to a celkově mi z toho bylo těžko. Nejvíc jsem kroutila hlavou nad jednáním matky, pořád jsem si říkala proč? Proč si to nechala líbit, proč to dovolila, proč to udělala.
Celkově musím říct, že mi bylo líto, jak to rodina dopadla. Nestává se mi moc často, že bych u knihy nad tím tak přemýšlela, ale tady bylo tolik negativních událostí, že se nad tím člověk prostě zamyslí.
A jak bych to tedy shrnula? Kniha ve mně stále rezonuje, což se mi líbí. Přece jen to není příběh, který hned zapadne a byť to téma je náročný, tak chci knihu doporučit.
Knížka se nedá odložit. Prostě musíte číst dál. Když už si myslíte, že víte, kdo je vrah, je všechno úplně jinak. Prostě boží.
Štítky knihy
česká literatura sourozenci rodinné vztahy alkoholismus domácí násilí
(SPOILER) Knížky od K.T. mě moc baví, ale u téhle jsem se cítila tak nějak rozpolcená. Začalo to příjmením rodiny, u kterého jsem, pokaždé když se objevilo, měla pocit, že je v něm překlep a nešlo mi vůbec přes pusu. A pak to bylo jak na houpačce. Chvílemi se nedělo vůbec nic a čtení bylo zdlouhavé, ale v momentě, kdy jsem knížku chtěla odložit, přišla nějaká zmínka a náznak z minulosti a zase sem byla ve střehu a pokračovala dál. Konec mě docela rozsekal, bylo jasný, že to nemůže skončit happyendem, ale po tom všem, čím si prošli, jsem jim přála aspoň něco dobrýho…
Suma sumárum dobrý, ale víc mi vyhovují knihy, ve kterých je hlavní postavou vyšetřovatel a ne ,,pachatel.