Někdo z nás
Kristýna Trpková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535936/bmid_nekdo-z-nas-66143655d7bbe.jpg
4
763
763
Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí. Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač?... celý text
Přidat komentář
Pomalejší, pozvolný rozjezd a potom kniha vzala rychlý spád. Nález, vyšetřování. Pomalé odkrývání minulosti rodiny Herelových i část z aktuálních životů jednotlivých sourozenců. Později vyjde najevo pravda i když je sebezničující, nejde ji nevidět už od počátku, kdy něco mezi sourozenci na první pohled není v pořádku, ale oni i přes to k sobě tíhnou a drží se rodiny. Líbí se mi, jak jsou sourozenci semknutí, jakožto jedináček si o tom mohu jen nechat zdát a tiše sledovat takováto pouta. Každopádně když konečně vyšla pravda ven, nešlo ji vzít zpět, to s prasaty a tak vůbec, nemohla jsem přestat číst až do poslední strany a doufám, že i Nell dostala svůj šťastný konec.
Ze začátku to byla až skoro nuda, ale časem se to rozjelo a pak už to byla jízda. Nedalo se přestat.
No fuj.
Drsnej konec, kterej způsobil, že jsem přehodnotila stravovací návyky a na nějakou dobu vypustím vepřové maso...
Teda to byl mazec. Začátek pomalejší, ale pak se to rozjelo a opravdu hodně dobrý.
Že začátku jsem si říkala, že to snad nemohla autorka napsat, nudné dialogy, příběh nic moc, ALE PAK, no prostě mazec, sedím tu a rozdychavam to, vím, co je to mít otce alkoholika, takže jsem se do pocitů dětí "lehce" vžila, ale ty neskutečné zvraty a rozuzlení, fakt se to nedalo odložit
(SPOILER) Tak tohle byl nářez. Začátek byl trochu pomalejší, ale pak to dostalo spád. Je pravda že už někde za půlkou jsem docela odhadla o co tam půjde, ale že do toho bude zapletená sousedka mě ani ve snu nenapadlo
Pomalejší rozjezd, místy dlouhé a moc neříkající dialogy, poměrně solidní zápletka na téma domácího násilí - ale není moc uvěřitelná. Proto se domnívám: průměr!
Tohle se nedalo odložit! Hodně silné téma, ale zápletka. Ufff. Spisovatelku jsem neznala, a ejhle ona je ze stejného kraje a děj z blízkého okolí. Říkám známé, že čtu knihu s dějem od Pardubic a napínavou a ona, že by si ji taky přečetla. A měla dotaz, jestli to je podle skutečné události. Naštěstí ne...
(SPOILER)
Jak jsem se na knihu těšila, tak jsem po jejím dočtení zklamaná.
Úvod mi přišel zdlouhavý (a jak pročítám komentáře, tak nejen mně), ale do značné míry je to pochopitelné, protože postav je hodně a je třeba s nimi čtenáře seznámit. Víc mi vadilo, že jsou všechny postavy nesympatické. A hovory mezi nimi a jejich protějšky jsou vždy šíleně vyhrocené, uměle natahované a stále o tomtéž. Nesympatičnost postav ještě umocňují jejich jména plná tvrdých souhlásek - Radan Herel, Richard Herel, Theodora Herelová? Člověk je musí nesnášet už jen proto, že je nemožné jejich jména normálně vyslovit.
Obě tajemství, která v průběhu děje vylezou na povrch, jsem uhodla, a to velmi brzy. (Tady začíná SPOILER!!!) Vraha jsem tipla na základě jednoduché úvahy - proč nikdo nebránil, aby se zavolala policie? Druhého kostlivce ve skříni (když první byl v jímce) jsem odhalila podle prologu, jednoho Patrikova postřehu a jedné poznámky, kterou pronesla Viola. A z této dějové zápletky mi navíc bylo až fyzicky nevolno. Obě rozuzlení se mi zdají nevěrohodná - jednak nevěřím, že by nějaká matka s podobným manévrem souhlasila a tak snadno se s tím smířila, jednak mi přijde divné, že by otce nedokázali zpacifikovat tři teenageři (2x16 a 14 let), ale osoba X ho lehce nejen zabila, ale pak se i sama zbavila těla a zahladila stopy.
Úžasný děj, který měl neskutečné gradování. Polehoučku se vyrojil rodinný problém a tajemství a já nevěřila vlastním očím. Podezřívání asi tak tří členů nebralo konce a pravda knihy mě rozsekala na cucky.
(SPOILER) Mě tato kniha připomíná Shari Lapenu Jeden z nás. A to znamená, že se mi líbila. Po závěru knihy, když ji přečtu, tak bud mám dobrý pocit nebo špatný z přečtení a tady ten špatný, ne kvůli knize, ale obsahu... Je mi smutno z toho, jak může rodina žít a co ty děti... A vlastně pro svou záchranu zničí rodinu jinou a ve finále se vlastně rozpadla (což je vlastně pochopitelné) . Těším se s další knihu autorky.
Na začátku se trošku kostrbatě seznámíme se sourozenci Helerovými, a chybička, Herelovými. Jsem si málem zlomila jazyk. Můj mozek si ta čtyři písmenka taky raději přehodil, aby se mi jejich příjmení lépe četlo. Chtěla jsem vědět, kdo z nich si vytáhl toho pověstného Černého Petra. Závěr mě překvapil. Trošku mi zatrnulo, protože jsem podobný příběh už kdysi hodně dávno vyslechla při táboráku někdy po půlnoci. Kdy se vyprávějí nerůznější hororové historky. Moje maminka a babička se hodně bála, když se kočárky s dětmi nechávaly před samoobsluhou, protože dovnitř se s nimi nemohlo. Autorka si vybrala velmi silné a závažné téma. Domácí násilí je pěkné svinstvo.
Po předchozí trilogii docela zklamání. Retrospektivní styl se moc nepovedl, občas jsem se ztrácela v dialozích, které se stále opakovali i postavách a to jich bylo velmi málo.
Kniha má pomalejší rozjezd, ale potom je velmi čtivá a napínavá. Byla by to super detektivka, kdyby rozuzlení nebylo tak překombinované a málo uvěřitelné.
Musím říct, že mě kniha v některých ohledech zklamala. Těšila jsem se na psychologický thriller, ale bohužel jsem četla rodinné drama. Nemůžu říct, že kniha je špatná, má i světlé chvilky, obzvláště závěr, který je překvapivý, velice čtivý a v některých momentech až nechutný. Nicméně 3/4 knihy mi lezly na nervy všechny postavy, ano opravdu všechny, obzvláště matka, kterou jsem nenáviděla, vzhledem k tomu, jak neustále omílala, že chránila své děti a přitom je vlastně nechránila. No a ke konci to, co udělala, mě srazilo na kolena, až mi z toho bylo úzko. Dalším mínusem je fakt, že se z velké části opakují konverzace, které jsou otravné, a únavné. Za mě bych knihu určitě osekala tak o půlku a zbavila ji zbytečných popisů, které jsou nepodstatné a zbytečně se jimi snižuje napětí z příběhu. Každopádně musím vyzdvihnout téma, jenž bylo silné a těžké a ten závěr, který bych opravdu netipovala (i když si myslíte, že konec znáte, tak ne, neznáte). Takže nebylo to špatné, ale zbytečně zdlouhavé.
Paní Trpková nezklamala. Někdo z nás je pro mě již čtvrtou knihou autorky. Příběh, i přes pomalejší začátek, běžel rychle, byl napínavý, nedal se skoro odložit. Zápletku o Nele jsem nakonec celkem přesně odhadla. Kdo bude vrahem jsem ale opravdu nečekala.
Myšlenka na konec: Domácí násilí je u nás bohužel téměř netrestané. Obrovské procento těch, kteří se dostanou před soud vyváznou opravdu s minimálními tresty (podmínkou). Druhů násilí je mnoho, ne jen takové, po kterém zůstanou modřiny. O obrovském množství domácího násilí se úřady nikdy nedozví. Z toho je mi smutno. Takže na sebe lidi buďte hodní, nevíte nikdy, co ten druhý zažívá doma.
Čekala jsem daleko víc po předchozích knihách od autorky. Upřímně jsem měla problém vůbec číst některé úseky knihy. Nudné části, zbytečné rozmluvy a některé pořád dokola. Vraha jsem neodhadla, typovala jsem jiného. Ale na můj vkus dost přehnaný konec a šlo by to napsat lépe a čtivěji za mě
Poslouchala jsem jako audioknihu. Je pravda, že v této formě byla první část až do rodinné oslavy stravitelnější. Kniha celkově obsahuje poměrně hodně dialogů. Jinak mě ale příběh pohltil, byl napínavý a byla jsem ráda, že se má teorie potvrdila. Vraha jsem ale netušila. Postupně jsem podezřívala každého. Určitě to není má poslední kniha od autorky. Doporučuji
(SPOILER)
Prvni polovina knihy byla dosti slaba - neprirozene krecovite dialogy. Strasne se to tahlo, az jsem se musela premlouvat cist dal, nacoz nejsem u teto autorky zvykla.
Druha polovina uz mela rychlejsi spad, bohuzel jsem prakticky okamzite odhalila zapletku.
Knihu bych ohodnotila na dve hvezdy, treti pridavam za to, ze jsem opravdu neodhadla vraha.
Tak...
Zřejmě jdu proti proudu,protože jsem se k rozečtené knize musela vracet na třikrát a konečně se mi podařilo prokousat ke konci.
Je to moje první setkání s autorkou a také poslední.
Začátek se táhne jak dětská žvejkačka,dialogy jsou úplně vyumělkované a ani po polovině knihy se nic nemění.
Vůbec mě to nebavilo a musela jsem se do čtení nutit s tím,že když už jsem to dotáhla až sem,tak to dočtu a budu hrdina.
Že by byla kterákoliv matka spokojená s řešením,které je zde,je blbost. Zápletka je přehnaná,těžko uvěřitelná. Bylo to únavné obrácení stránek.
Nedoporučuji....