Někdo z nás
Kristýna Trpková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535936/bmid_nekdo-z-nas-66143655d7bbe.jpg
4
723
723
Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí. Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Mě tato kniha připomíná Shari Lapenu Jeden z nás. A to znamená, že se mi líbila. Po závěru knihy, když ji přečtu, tak bud mám dobrý pocit nebo špatný z přečtení a tady ten špatný, ne kvůli knize, ale obsahu... Je mi smutno z toho, jak může rodina žít a co ty děti... A vlastně pro svou záchranu zničí rodinu jinou a ve finále se vlastně rozpadla (což je vlastně pochopitelné) . Těším se s další knihu autorky.
Na začátku se trošku kostrbatě seznámíme se sourozenci Helerovými, a chybička, Herelovými. Jsem si málem zlomila jazyk. Můj mozek si ta čtyři písmenka taky raději přehodil, aby se mi jejich příjmení lépe četlo. Chtěla jsem vědět, kdo z nich si vytáhl toho pověstného Černého Petra. Závěr mě překvapil. Trošku mi zatrnulo, protože jsem podobný příběh už kdysi hodně dávno vyslechla při táboráku někdy po půlnoci. Kdy se vyprávějí nerůznější hororové historky. Moje maminka a babička se hodně bála, když se kočárky s dětmi nechávaly před samoobsluhou, protože dovnitř se s nimi nemohlo. Autorka si vybrala velmi silné a závažné téma. Domácí násilí je pěkné svinstvo.
Po předchozí trilogii docela zklamání. Retrospektivní styl se moc nepovedl, občas jsem se ztrácela v dialozích, které se stále opakovali i postavách a to jich bylo velmi málo.
Kniha má pomalejší rozjezd, ale potom je velmi čtivá a napínavá. Byla by to super detektivka, kdyby rozuzlení nebylo tak překombinované a málo uvěřitelné.
Musím říct, že mě kniha v některých ohledech zklamala. Těšila jsem se na psychologický thriller, ale bohužel jsem četla rodinné drama. Nemůžu říct, že kniha je špatná, má i světlé chvilky, obzvláště závěr, který je překvapivý, velice čtivý a v některých momentech až nechutný. Nicméně 3/4 knihy mi lezly na nervy všechny postavy, ano opravdu všechny, obzvláště matka, kterou jsem nenáviděla, vzhledem k tomu, jak neustále omílala, že chránila své děti a přitom je vlastně nechránila. No a ke konci to, co udělala, mě srazilo na kolena, až mi z toho bylo úzko. Dalším mínusem je fakt, že se z velké části opakují konverzace, které jsou otravné, a únavné. Za mě bych knihu určitě osekala tak o půlku a zbavila ji zbytečných popisů, které jsou nepodstatné a zbytečně se jimi snižuje napětí z příběhu. Každopádně musím vyzdvihnout téma, jenž bylo silné a těžké a ten závěr, který bych opravdu netipovala (i když si myslíte, že konec znáte, tak ne, neznáte). Takže nebylo to špatné, ale zbytečně zdlouhavé.
Paní Trpková nezklamala. Někdo z nás je pro mě již čtvrtou knihou autorky. Příběh, i přes pomalejší začátek, běžel rychle, byl napínavý, nedal se skoro odložit. Zápletku o Nele jsem nakonec celkem přesně odhadla. Kdo bude vrahem jsem ale opravdu nečekala.
Myšlenka na konec: Domácí násilí je u nás bohužel téměř netrestané. Obrovské procento těch, kteří se dostanou před soud vyváznou opravdu s minimálními tresty (podmínkou). Druhů násilí je mnoho, ne jen takové, po kterém zůstanou modřiny. O obrovském množství domácího násilí se úřady nikdy nedozví. Z toho je mi smutno. Takže na sebe lidi buďte hodní, nevíte nikdy, co ten druhý zažívá doma.
Čekala jsem daleko víc po předchozích knihách od autorky. Upřímně jsem měla problém vůbec číst některé úseky knihy. Nudné části, zbytečné rozmluvy a některé pořád dokola. Vraha jsem neodhadla, typovala jsem jiného. Ale na můj vkus dost přehnaný konec a šlo by to napsat lépe a čtivěji za mě
Poslouchala jsem jako audioknihu. Je pravda, že v této formě byla první část až do rodinné oslavy stravitelnější. Kniha celkově obsahuje poměrně hodně dialogů. Jinak mě ale příběh pohltil, byl napínavý a byla jsem ráda, že se má teorie potvrdila. Vraha jsem ale netušila. Postupně jsem podezřívala každého. Určitě to není má poslední kniha od autorky. Doporučuji
(SPOILER)
Prvni polovina knihy byla dosti slaba - neprirozene krecovite dialogy. Strasne se to tahlo, az jsem se musela premlouvat cist dal, nacoz nejsem u teto autorky zvykla.
Druha polovina uz mela rychlejsi spad, bohuzel jsem prakticky okamzite odhalila zapletku.
Knihu bych ohodnotila na dve hvezdy, treti pridavam za to, ze jsem opravdu neodhadla vraha.
(SPOILER) Celkový dojem z knížky mi trochu pokazila její první část, která je založená na dialozích. Ty na mě bohužel působily nepřirozeně, místy až křečovitě, jako by byly vystřižené z nějakého dívčího románu z devadesátek. Druhá část se mi líbila, byla čtivá, měla spád. Popisy událostí byly hodně naturalistické, měla jsem pocit, jako bych vše sledovala z bezprostřední blízkosti. Bylo také úžasné sledovat, jak se z drobných střípků a záblesků, které se jednotlivým postavám vybavovaly z paměti, přestože se je v sobě roky snažily potlačit, nakonec poskládal celý průběh oněch dvou kritických nocí. Trochu mě překvapilo, že se rodina rozhodla k nálezu lidské kosti na své zahradě přivolat policii. To tak nějak od začátku ukazovalo na to, že vrah nebude někdo z nich. Pokud by měli podezření, spíš by se dalo čekat, že nález ututlají, nikdo se o něm přece nemusel dozvědět. Taky si říkám, že rodina, která k sobě byla vázána tak silnými citovými pouty by se snad tak lehce nerozpadla, navíc si prakticky neměli navzájem (možná až na Nelu) co vyčítat. I přes zmíněné připomínky hodnotím knihu kladně, ty napínavé pasáže ona pro mě "slabší" místa rozhodně vyvážily.
Kniha nezklamala, autorka píše čtivě, uvěřitelně, ději nechybělo napětí a spád..i když předchozí knihy mě zaujaly o kapku více..
Kniha mě trošku zklamala, téma nesporně drsné a k zamyšlení hodné, ale napsáno tak nějak těžko uvěřitelně…
Knihu by som určite nezaradila medzi detektívky ani trilery, ale skôr ide o psychologickú drámu alebo rodinnú drámu s prvkami detektívky, pretože ten detektívny príbeh je napozadí príbehu. Avšak mne kniha veľmi sadla a po zoznámení so všetkými postavami som si našla i spriazncov. Výslovne nik zo súrodencov mi neliezol na nervy a môj najväčší obľúbenec bol Richard. Kniha je veľmi dobre napísaná a i keď mňa záver nezaskočil tak som si knihu veľmi užila. V knihe sa pojí tajomstvo a silné puto súrodencov, ktorí každý postupne odkrýva svoje spomienky. Musím povedať, že pri niektorých spomienkach som mala naozaj silné a nepríjemné pocity. Autorka veľmi pekne navodila atmosféru a ja sa teším na jej daľšie knihy s podobnou tématikou, ktoré si rozhodne prečítam.
Autorka píše čtivě, ale její knihy jsou pro mne velmi brzy předvídatelné a přicházím tak o momenty překvapení. Začátek a seznamování s postavami velmi rozvláčný, až třetí část knihy nabrala spád.
Která matka tohle dopustí? Myslela jsem, že to nedočtu. Pořád jsem si říkala, je to jenom kniha, ale musím říct, že ke konci se mi v jednu chvíli udělalo špatně. Bylo to napsáno dobře, pořád jste byli v napětí kdo? Rozuzlení bylo překvapivé....
Slušná, čtivá, česká detektivka. Přečetla jsem všech 5 jejích samostatných knih a teprve teď jsem si všimla, že jí je teprve 28 let!
Za mě je to super čtení. Od autorky taková jinačí než jsem čekala. Knihu jsem četla docela dlouho, ale o to pozorněji, takže mi zápletka došla ještě před dočtením knihy. Ale i tak se mi kniha líbila a rozuzlení mi přišlo super a překvapivé.
Bezprostředně po dočtení knihy jsem nutně potřebovala další díl, protože by mě zajímalo, jak dopadl třeba příběh Violy nebo Lukáše.
Jízda poslední části knihy nedohnala rozvláčnost všech předchozích částí. Je to hodně nevyrovnané čtení. Jestli bylo autorčiným úmyslem od začátku stupňovat napětí, tak to na mě vůbec nepůsobilo. Postavy neurčité, byly mi až protivné, snaha o vylíčení semknuté rodinky na začátku nefungovala, přišlo mi to spíš jako nesourodá směsice po celou dobu. Čekala jsem napínavou jednohubku, ale knihou jsem se vyloženě prokousávala. Ani z jazykového hlediska nemůžu pochválit... jako by to bylo psáno ve spěchu.
"Ale vždyť to byla moje vina! To já ho vyprovokovala.."
Základní kámen každého domácího násilí, kdy oběť hledá chybu jen u sebe. Doprovází je pak nevšímavost okolí a bohužel stále ještě nedostatečné potrestání tyrana. Takže kdo dokáže z tohoto kolotoče utéci, zaslouží si metál za statečnost.
A nebo... Ta jímka je také řešení.
Příběhu by možná pomohlo trochu zkrátit začátek, ale s koncem oslavy začíná super čtenářská jízda. A epilog pozvedl už tak dobrou knihu ještě o stupeň víc.
Štítky knihy
česká literatura sourozenci rodinné vztahy alkoholismus domácí násilí
Úžasný děj, který měl neskutečné gradování. Polehoučku se vyrojil rodinný problém a tajemství a já nevěřila vlastním očím. Podezřívání asi tak tří členů nebralo konce a pravda knihy mě rozsekala na cucky.