Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3531
3531
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
Určitě se ke knize budu muset ještě někdy vrátit a věnovat jí daleko více času. Pro mě jedna z nejhlubších knih, které jsem kdy četla.
Kniha, která se řadí do mých TOP10. Přečteno nejméně desetkrát a stále mě baví.
Nevím proč mám pocit, že z této knihy musel čerpat Hartl do svých Okamžiků štěstí.
Kniha pro mě byla první od Kundery a velmi mě zaujala. Líbilo se mi zobrazení doby i osudy postav. Některé myšlenky mě velmi zaujaly.
První kniha, kterou jsem četl a jsem přesvědčený, že by si ji měl přečíst každý.
Těžké čtení. Knihu vezmu v blízké době do ruky určitě ještě jednou. Nicméně mě naplnila a dostala jsem od ní to, co jsem očekávala. Spoustu myšlenek a pasáží v knize jsem si zvýraznila, abych se k nim mohla vrátit.
Kniha a osudy jednotlivých postav? Jako celek hodnotím velice kladně a z hlediska osudu lidí si myslím, že to vystihuje dobu a celkem mě to vzalo. V první polovině knihy jsem ale stále přemýšlel, jestli "živočišné" pasáže čerpá autor z vlastní zkušenosti, nebo si je vymýšlí, přišlo mi to dost přitažené za vlasy... a právě ty vlasy mi přišli jako zbytečné science fiction v jinak velice uvěřitelném příběhu, tak si je půjdu umýt a zase příště Pane spisovateli.
No musím říct, že jsem nikdy takhle nad dobou co tu panoval komunismus nepřemýšlel. Jak se člověk bál mluvit doma o důležitých věcech. A jak Tomášův článek je stále aktuální viz. dnešní kauza s panem komunistou Ondráčkem :-(
Dušička jásala. V Žertu jsem se našla více, ale tohle mělo něco jiného navíc.
Čtení nesnesitelné lehkosti bytí mě naplňovalo tíží a láskou a pochopením. Nějak se na mě nachytává všudepřítomné téma nevěr, hloubky lásky a pochopení vztahů člověk a člověk. Ale pak jsem najednou byla lehká a otevřela mysl pro ty slova na bílém papíru. Knížka mě vtáhla, takové množství myšlenek, které mi vyskočilo na mysl a musím je řešit i po dočtení mi nahání hrůzu, ale i štěstí. Nové obzory.
Einmal ist kainmal
Kýč je absolutní popření hovna
Doporučuju a přeju krásné počteníčko NH
A já se právě zamilovala. Naprosto a úplně. Úchvatná kniha, má první od Milana Kundery a po tomto zážitku doufám, že ne poslední. Vážně, jsem nadšena a ohromena. Tolik hlubokých a krásných myšlenek na jednom místě! Je pravda, že Tomáš mě vážně štval a s Terezou jsem soucítila, oni ale nejsou to, o čem kniha skutečně vypráví. Kniha je velice čtivá a napsána takovým lehkým jazykem, jako samo bytí.
Moje neoblíbenější dílo od autora, které se mě líbilo od začátku dokonce. První seznámení již na střední škole a šáhla jsem po ni doma z důvodu nedostatku knih. Kundera rozhodně není vhodný pro každého čtenáře, ale myslím ,že tato kniha nepatří mezi ty těžké. Kromě samotného příběhu, který popisuje a vystihuje lidský příběh plný myšlenek, citů, tíhu života a zároveň lehkost, pocity viny, má tento autor styl psaní jedinečný až někdy dokáže odradit čtenáře . Četla jsem knih několik od tohoto mistra, ale tento román je pro mě číslo jedna od něj.
Velký román, nebo jak říká Milan Kundera o dílech Malaparteho nebo Brocha, je to Arci-román. Bezesporu zásadní příspěvek k románu jako svébytnému uměleckému projevu. Není to ani tak o ději, který je velmi jednoduchý, ale o formě, kdy se variují různá témata, podobně jako v hudební kompozici. Je to jedno z těch děl, ke kterému je dobře se vracet po letech. Moje první setkání s Nesnesitelnou lehkostí bytí totiž nedopadlo nejlépe. Román jsem četl jen zběžně a svým erotickým laděním mě nudil a připadal mi jak z ranku "četba pro ženy". Ale po letech jsem se ke Kunderovi vrátil a zpětně musím docenit autorův nevšední smysl pro ironii. Brilantní jsou úvahy o kýči. Kýč, ten paraván zakrývající smrt. A asi nikdo neumí tak trefně a přitom věcně psát o hovně. Samozřejmě s potřebnou dávkou ironie a humoru.
Na jedné straně tíha (doba, ve které se román odehrává a jež ovlivňuje činy hlavních postav) a zároveň lehkost, lehkost života (ty věčné Tomášovi zálety); a někde mezi tím vzlety a pády Tomášovy lásky k Tereze. To jsou jen některé variace na věčné téma duality, v tomto smyslu nejasné a rozostřené hranice mezi tíhou a lehkostí. Ty věčné rozpaky nad tím, že lehkost je pro jednoho tíhou a pro druhého tíha lehkostí. V tom je něco z esenciální podstaty bytí a zároveň něco metafyzického.
Kundera někde píše, že většinu velkých románů jejich autoři napsali až po čtyřicítce. Důvodem je podle Kundery fakt, že k románu se člověk musí prožít, že je potřeba času a zkušenosti. Myslím, že to lze vztáhnout i na četbu. Právě Nesnesitelná lehkost bytí je román, který přímo vyzývá k opakovanému čtení, kdy se vlastní zkušenost času stává promítacím plátnem samotné četby. Lze jistě namítnout, že to je přeci povaha veškeré literatury. Ano, to je jistě pravda, ale u tohoto románu je tento pocit mnohem intenzivnější.
Přečetla jsem začátek a naprosto souhlasím s manželem gigi77 a MíšouS !!
Když jsem přemýšlela o přečteném, uvědomila jsem si naprostou přesnost názvu knihy!! V knize popisovaný způsob bytí je tak "lehký", že pro jen trochu moudrého či rozumného člověka musí být NESNESITELNÝ :)))
Pochybuji, že se ke knize někdy vrátím:(
Výborná kniha, Kunderův styl psaní v sobě nese lehkost a vtip. Líbí se mi jak si s textem a slovami umí hrát, ať bude popisovat sebe nudnější věc, já budu hltat každé slovo. Co se příběhu a knihy týče, tak nedokážu ani popsat, o čem to bylo - o ničem a o všem, o životě, traumatech, pocitech, vině. Rozhodně se k ní jednoho dne vrátím.
Abych pravdu řekla, nikdy bych po této knize dobrovolně nesáhla pokud by nebyla navržena v našem knižním klubu. Už jen ten název mě trochu děsil. Představovala jsem si pod tím několikastránkové hluboké myšlenkové monology ve stylu "být či nebýt". Po přečtení první strany jsem se v tom jen utvrdila a už jsem to chtěla vzdát, ale následující příběh mě zaujal a já se začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Kniha nenutí k velkému zamyšlení, ale člověk se mu stejně neubrání a začne nad danou situací přemýšlet. Byla to první kniha, která ve mě vyvolávala silné pocity a emoce. Bylo to dáno snad i tím, že jsem ve spoustě situací viděla situace, které jsem sama zažila. Není to lehké čtení, ale mě kniha naprosto dostala.
Přiznám se, že nevím, co si mám o knize myslet. Postavy mi byly nesympatické a někdy jsem se při čtení až nechutně nudila jejich hloupostí a opakováním stejných chyb. Jejich nerozhodností a neschopností postavit se na vlastní nohy a žít život, který by se jim líbil a nejen někoho citově vydírat a snažit se ho k sobě připoutat násilím.
Pro mě jedna z nejzásadnějších knih. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale s každou dalsí stránkou jsem si knihu zamilovávala víc a víc. Dost mě rozhodila, člověk si uvědomí prchavost mladí a života vůbec. Osudy několika lidí vyprávěné z pohledu každého z nich...úžasná kniha.
Vynikající kniha – jako zatím všechno, co jsem od Kundery četl. Jeho logický, krystalicky čistý styl, bez zbytečných detailů a ornamentů, promyšlené a přesto snadno srozumitelné filozofické úvahy, střídání pohledů výrazných a výborně psychologicky vykreslených postav, jeho skepse a ironie, to vše mne v této knize okouzlilo. Zajímavé příběhy všech hlavních postav, odehrávající se v době, na jejíž temné stránky bychom nikdy neměli zapomenout, pak už byly jen bonbónkem na dortu.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Víc než jen kniha! Nikdy bych se k ní asi nedostala nebýt čtenářské výzvy a rozhodně nelituji. Kundera se mi dostal hluboko pod kůži.