Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3531
3531
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
První Kunderova kniha, kterou jsem četla. Bylo mi 16. Získal mě.
Četla jsem v kuse, zabraná do příběhu.
Fascinuje mě jeho způsob kompozice.
A nesnáším Tomáše!
povinná jazda ako malý princ, alebo intelektuálny gýč mladého hipstera ? Pre mňa musí kniha obsahovať niečo s čím sa viem stotožniť, ukázať mi aký som smiešny vo svojich pózach, alebo mi len pripomenúť veci na ktoré som už dávno zabudol. Táto kniha má všetko z toho.Aj keď som dosť starý, aby som si pamätal prvomájové sprievody, to čo ma skutočne bavilo boli skôr tie "vzťahové" kapitoly.
Skrze tuto knihu jsem se s Kunderou seznámila a začala tím trvalá láska (nikoli směšná). První mé seznámení s propojením dějové linie s esejisticko-filosofickými pasážemi. Geniální. Třeba tematika kýče se mnou neskutečně rezonuje.
"NEZKUŠENOST Jeden z názvů, který jsem chtěl dát Nesnesitelné lehkosti bytí: "Planeta nezkušenosti". Nezkušenost jako základní vlastnost lidského bytí. Narodíme se jednou provždy, nemůžeme začít jiný život se zkušenostmi předchozího života. Vystoupíme z dětství, aniž víme, co je to mládí, vstoupíme do manželství, aniž víme, co je to manželství, a i když vcházíme do stáří, nevíme, kam jdeme: starý člověk je nevinné dítě svého stáří. V tom smyslu je země planetou nezkušenosti." Milan Kundera: Slova, pojmy, situace
Přiznám se, že české autory čtu méně často než ty zahraniční. Přesto jsem se rozhodla, že zkusím Kunderu. Je to jeden z našich velkých spisovatelů, tak jsem byla zvědavá, jak píše. No a musím říct, že zklamaná nejsem, naopak. Kniha se mi moc líbila a určitě si časem koupím další. Líbí se mi styl vyprávění a charakteristika postav. Místy mi až zatrnulo, jak někdy uvažuji stejně jako postavy v příběhu. Je to síla.
Z knihotéky mého muže. Zaujalo mne jeho verbální hodnocení:
1) někde uprostřed knihy: "Taková filozofická fantasmagorie ..."
2) z epizody knihy, kde hovno je hlavní téma: "Hluboké rozvahy o hovně mě fakt neberou ..."
3) těsně před koncem knihy: "Kundera bude zase rozebírat hovno a bude o něm psát dalších 80 stran ..."
Tak nevím? S přihlédnutím k ostatním komentářům si dovoluji osobní závěr: Můj muž má raději jednodušší formu beletrie :-)
Přečteno před mnoha lety ve španělštině, což dozajista ovlivnilo moje porozumění textu a poselství - naneštěstí i chuť přečíst znovu, důkladně, v rodném jazyce.
Úžasné, úžasné, úžasné. Myslím, že si knihu budu muset přečíst ještě tak třikrát, abych pobrala všechny ty těžko-lehké myšlenky. Tohle byla moje první kniha od Kundery a úplně mě okouzlil.
Že bych díky Kunderovi našla krapet lásky pro českou literaturu?
Toto dílo je přímo nabité spoustou podnětných a ne vždy lehko stravitelných myšlenek. Určitě bych Nesnesitelnou lehkost bytí neoznačila za odpočinkovou četbu, ale o to mi je tato kniha bližší. Kundera je mistrem v zacházení se slovy.
Má bývalá profesorka tuto knihu nedočetla. Má kamarádka ji miluje a vlastně její zásluhou skončila i v mých rukou.
Řekla bych, že Nesnesitelná lehkost bytí nesedne každému, ale komu ano, ten na ní jen tak nezapomene. Es muss sein.
Filozofický román, kdy vrcholem filozofie je "einmal ist keinmal". Na rozdíl od ostatních čtenářů jsem se s postavami sotva v něčem mohla ztotožnit a přišly mi ploché, vyfabulované, existující jen v tom jednom svém tématu (Tomáš - vztahy k ženám, Tereza - odkaz matky, fotografka - zrazování atd.), nemyslím si, že život takto funguje, každodennost je pestřejší. Možná kdybych to četla ve 20, hodnotila bych jinak, možná prostě zastaralo - v době vydání mohlo vzbuzovat zájem a obdiv. Po Žertu zklamání. Jedna hvězda za hladký styl (dobře řemeslně napsané) tak a jedna za vykreslení atmosféry normalizace.
Nesnadné, ale velice zajímavé čtení. Nevšední příběh nevšedních lidí opředených spoustou filozofických otázek, které nutí čtenáře přemýšlet o vlastním životě, o vlastních vztazích a postojích. Navíc jasná ukázka života v normalizaci.
Zprvu tuctový příběh, který ale po delším odplutí času, se vrací zpět v dotěrných myšlenkách nutících člověka k hlubšímu zamyšlení. Co je to láska? A doopravdy milujeme někoho jiného? Nebo to děláme jenom pro sebe? Koho tedy máme rádi a za jakou cenu? Máme se rádi?
Kundera má silného rozprávača, akých vie stvoriť len pár spisovateľov. Plus ovláda "čaro prvých viet", teda takých, ktoré okamžite zapôsobia a už sa od textu neodtrhnete. Autor - filozof, a tu slovo filozof rozhodne nie je nadávka ;-)
Nejraději bych ji omlátila o hlavu některým svým spolužákům, kteří si v hodinách literatury zacpávají uši, aby jim neušel příběh. "Vždyť podstatou klasické literatury není příběh," chce se mi na ně vykřiknout. Mají zacpané uši, tak nic...
Přijde mi, že kdyby člověk svůj život okleštil na příběh, vzniklo by z toho "Olivie se rozešla s Janem, rok na to začala chodit s Pavlem, kterého si následně i vzala, měla s ním dvě děti, pak se rozvedla a umřela." Zní to nudně, ale troufl by si někdo o Olivii tvrdit, že je nudná, že nestojí za zmínku? Jsme bytosti plastické, které mají city, emoce, rozum, víru, své sny, strachy a naděje, a to všechno se v nás někdy snoubí, někdy pře. A tohle Kundera vypichuje - fakt, že Tomáš s Terezou zemřou je vlastně takový okrajový, nezáleží na něm a dozvídáme se ho už někdy uprostřed.
Všichni se tu tisíckrát poznáme, analogicky to přirovnáváme ke svému životu a zkušenostem a přece je každá postava úplně vevnitř jiná. Nejedná se však o karikatury typu "blbá sekretářka, přísný šéf", ale o uvěřitelné bytosti.
Celá Nesnesitelná lehkost bytí je hrozně samozřejmá. No vždyť jo, říkáte si, poznávajíce se v něčem na každé straně. Ale zatímco u běžných smrtelníků je to někde hluboko v podvědomí, Kundera s tím nekompromisně přichází ven, tahá naše niterná tajemství na světlo. Někdy jste rádi, někdy úplně ne, každým pádem, kvůli tomuto je pro mě Nesnesitelná lehkost bytí úplně výjimečná a příběh je v ní poslední příběh, který by vám musel zajímat.
Měla strašnou touhu mu říct jako nejbanálnější ze všech žen: Nepouštěj mne, drž mne u sebe, zkroť mne, zotroč mne, buď silný! Ale to byla slova, která nemohla a neuměla vyslovit.
Když ho pustila z objetí, řekla jenom: "Jsem strašně ráda, že jsem s tebou." Při její zdrženlivé povaze to bylo nejvíc, co uměla říct.
Spoustu myšlenek jsem si musela pročítat několikrát a ne všechny mě zaujaly. Až se k ní někdy později vrátím, možná ji ocením víc.
Při čtení knihy byl můj život zahalen břemenem tíže, po dočtení mne obklopila nesnesitelná lehkost. Lze najít lepší důkaz Kunderova mistrovství?
Celým románem se promítají úvahy nad lehkostí a tíží, duší a tělem, láskou a kýčem. Jak můžeme vědět, že je naše rozhodnutí správné, jestliže ho nemáme s čím srovnat? A co kdyby se naše rozhodnutí donekonečna opakovalo? Nebude pak naše žití pod neskutečnou tíhou? Takže pokud se nebude opakovat, je náš život nesnesitelně lehký?
Ovšem nechci ve svém komentáři sklouznout ke kýči, k druhé slze, a proto se loučím. Es muss sein.
Já vlastně ani nevím. Některé pasáže jsem zbožňovala a jiné nemohla vystát. Myslím, že to záviselo tak z půlky na té knize a z půlky na mém vlastním rozpoložení. Rozhodně zanechala stopu.
On je zaskočený láskou k ní, ... jenže je to láska, ve které hraje hlavní roli něha, soucit a pocit odpovědnosti za život druhého, ale ...ne sex.
Ona v něm tuto lásku vyvolala, ... jenže trýzní ji jeho neustálé nevěry, protože ona, na rozdíl od něj, může bez výhrad milovat pouze jediného člověka.
Ona, její láska, nakonec „zvítězí“, ... jenže za cenu výčitek svědomí, protože on se musel vzdát „společenského úspěchů“, vyměnit ho za její lásku, ... a tak, za život v těžkosti, ... a přesto, nebo právě proto, za život ... naplněný.
Jejich příběh se uzavírá tragicky, a přesto, nebo právě proto ... končí ve vzájemném souzvuku ...
A pak tu máme „druhý příběh“, on a ona, ... kdy ona je ta silnější ve vztahu, ... a jejich spontánní život, probíhající v atmosféře společenských úspěchů a ironické lehkosti ... a končící rozchodem ...nicneříkajícím prázdnem ...
Příběhy pana Kundery jsou plné filozofie ... a mě to na nich baví , ... mezi řádky „řádí“ Parmenidés a jeho rozlišení lehkosti a tíže :-), najdete tu Nietzscheho, dávajícího lidským činům tíhu odpovědnosti :-), ... a proč to všechno? ... protože člověk je vybaven tím tajemným „já“, kterým je v přírodě tak jedinečný, „já“, které si je vědomo svého bytí, své konečnosti, ... omezením své cesty na časový úsek mezi narozením a smrtí: „Lidské bytí je bytím k smrti, bytím bez návratu.“ ... jenže, myslíte, že by člověk opakováním byl ve svých rozhodnutích moudřejší?
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Bytí ... to jest animální sex a duchovní boj. Ano, obojí je těžce slučitelné i když dochází k lehkému a místy nesnesitelnému prolínání :) Pokud jste ještě nenalezli své pravé já, asi to nebude právě lehké čtení ... možná tak trochu nesnesitelné ... :)