Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541950/bmid_nez-vystydne-kava.jpg
4
928
928
Funiculi funicula série
1. díl >
Pokud byste měli možnost vrátit se zpět v minulosti, využili byste ji? Malá japonská kavárna Funiculi funicula ukrývá nečekané tajemství. Jedno z jejích míst umožňuje hostům kavárny, vrátit se zpět do minulosti. Musí však dodržet určité podmínky. Přítomnost však nezmění a čas mají omezený – než jim vystydne káva. Možnosti využijí čtyři dvojice – milenci, manželé, sestry a matka s dítětem. A právě jejich příběhy kniha vypráví a přináší dojemná rozuzlení jejich životních osudů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
コーヒーが冷めないうちに (Kóhí ga samenai uči ni), 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha má svoje kouzlo, když člověk přistoupí na autorovu hru se čtenářem. Kniha na mě pro zmíněné častější opakování některých informací působí jako čtyři povídky, které mají svoje propojení. Nechybí věci, co si čtenář musí domyslet sám. Atmosféra japonské kavárničky. Kdo bude zkoumat onen fantaskní prvek, který knihou prolíná, asi by našel nějaké nesrovnalosti, ale o to autorovi dle mého nešlo. Šlo mu asi hlavně o to říct, jak je důležitá přítomnost a že je to to nejdůležitější, co máme. Pokud bychom se mohli přesunout v čase, uvědomovali bychom si některé věci víc. Ale ono stačí, když si dovedeme z minulosti udělat pomocníka a ne strašáka, jak to má hromady lidí...
Mně se tedy kniha vůbec nelíbila, moc jsem tomu nevěřila. Asi to nebyl můj šálek kávy.
Nebudu psát o čem se v knize jedná, to už je dostatečně vysvětleno v předchozích komentářích. Napíšu pouze, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem v letošním roce četla.
Zajímavá kniha s originálními japonskými reáliemi. Velmi japonsky na mne působilo například pravidelné opakování základních pojmů (ano co je rjokan jsem dobře věděl už předtím a po všech opakováních v této knize se to sice nezlepší, ale) nebo dialogy: "Beru si od vás .... a vracím ..." Zajímavá originální zápletka o velmi "regulovaném" cestování v čase nás ve čtyřech povídkách přivede k zamyšlení - "přinese mi něco (co nemůže nic změnit) něco?". Určitě doporučuji přečíst všem milovníkům Japonska, nebo příznivcům hodně netradičních zpracování časových paradoxů.
Krásná kniha. Graficky i obsahem. Záložka v knize představující kouř, který se vznáší nad kávou, stejně jako postavy v knize, když odcházely/vracely se z minulosti. Dostala mě poetika knihy, i když (vzhledem k pravidlům návratů do minulosti) je dost melancholická, u příběhu sester jsem měla slzy v očích. Vůbec mi nevadilo opakování pravidel, popisu kavárny, postav, přišlo mi, že je to záměr autora knihy, který na mě nepůsobil nijak rušivě. Jednotlivé příběhy se tak daleko více propojily. Ke kvalitě a čtivosti knihy přispívá vynikající překlad I. Barešové. Myšlenkou knihy je, že přesto, že minulost nemůžeme změnit, můžeme ovlivnit to, zda se z ní poučíme a jaká bude naše přítomnost. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.
Z Japonska - o cestování v čase. Minulost (ani budoucnost) nezměníte, ale můžete změnit sami sebe...
Líbily se mi všechny příběhy, snad kromě milenců. Tam mi byla jedna z hlavních postav – slečna Fumiko – silně nesympatická a chovala se jako rozmazlené děcko, čímž mi příběh trochu zkazila.Na knize jsem jinak poznala, že se jedná o autorovu prvotinu, hlavně ze začátku byl styl psaní takový velmi popisný a i monology mi přišly šroubované, ale během čtení se to ustálilo a už to pak tak nerušilo při čtení. Poslední věc, co bych pak vytkla, bylo časté opakování popisů a úryvků, rušilo to plynulost textu. Celkově kniha nebyla špatná, měla zajímavou myšlenku.
Tato kniha je debutem od tohoto autora. Na knihu mne nalákala Veronika z knižního kanálu Bichličin video blog. Zaujal mne námět knihy, kdy po splnění určitých podmínek se můžeme vrátit do minulosti nebo budoucnosti. Kniha obsahuje 4 příběhy: Milenci, Manželé, Sestry a Matka a dcera. Nejvíce se mi líbil příběh Sestry, který mne hodně zasáhl a některé části byly pro mě hodně emotivní a dost jsem prožíval příběh sester. Jako bych se v některých momentech poznával.. Podle mě to byla nejlepší část knihy. Knihu hodnotím na 3,5 hvězdičky, tj. 70 %. Autor někdy připomíná pravidla, která musí člověk splnit, aby se mohl podívat do své minulosti nebo budoucnosti, což nemusel tolikrát připomínat, ale to je jen drobná výtka.
Zamyslel jsem se nad tím, jestli bych využil možnost podívat se do minulosti, jako naši hrdinové v této knize. Nemuselo by se zrovna jednat o kavárnu, ale o jakékoliv místo, kde jsem strávil s daným člověkem čas. Určitě v mém životě existují lidé, se kterými bych se chtěl sejít a využil bych této příležitosti, abych je znovu viděl na vlastní oči, poněvadž už zemřeli. Využil bych příležitost a naposled si s nimi popovídal a odčinil chyby, kterých jsem se dopustil. Přítomnost bych nemohl změnit, nicméně bych alespoň tímto způsobem dal těmto lidem najevo, že je mám rád.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Voda teče z vyšších míst na místa níže položená. To je způsobeno gravitací. V lidském srdci také existuje něco jako gravitace. Nedokážeme lhát lidem, které uznáváme a kterým důvěřujeme. Odhalíme jim své skutečné pocity, zvlášť když se snažíme skrýt smutek nebo nějakou slabinu. V takové situaci je snazší mít před sebou někoho, s kým nemáme tak blízký vztah.
Občas se stává, že člověk, který si uvědomí, že se blíží jeho konec, je najednou laskavější, změní svoje chování a podobně.
Věci kolem nás nepřijímáme tak, jak je vidíme nebo slyšíme. Jsou zkreslené našimi zkušenostmi, myšlením, okolnostmi, iluzemi, preferencemi, znalostmi či vnímáním, a i tím, jak jsme citliví.
Nejdůležitější pravidlo je: Mějte při čtení této knihy šálek dobré kávy na dosah ruky. Z knihy je cítit takovéto divadelní aroma (není divu kniha je derivací původní divadelní hry), což je pozitivní vzhledem k uzavřené komorní atmosféře, která z knihy sálá. Vynechám-li značně problematické cestování v čase, tak morální (aneb jak se zachovat správně) hodnota této knihy je to nejzajímavější, co si po jejím přečtení odnesete.
Kniha je krásna, četla se jedním dechem. Jen mi přišlo, že některé z těch pravidel bylo moc. Možná ,že člověk, který cestuje, měl mít větší prostor a víc času.
Ale jinak knihu doporučuji.
Krásná kniha, obalená aurou tajemna a troškou nadpřirozena.
Čte se přesně tak lehce, jako když si vychutnáváte svou oblíbenou kávu :-).
Nádherně nostalgické, k přemýšlení a snad každý si po dočtení těchto čtyř příběhů položil stejnou otázku.... Doporučuji.
Moc pěkná knížka, milá, takové pohlazení po duši. Výborně se četla a i když mi trochu dělala problém jména, nic to neubralo na prožitku. Stojí za přečtení.
Veľmi pekná a príjemná kniha, ktorá obsahuje aj zopár krásnych myšlienok. Cítim z toho veľké kúzlo a milujem kávu, takže... viac k tomu asi netreba dodávať. :)
Čtyři příběhy se v knize nacházejí, jenž se v tajemné kavárně odehrávají. Svým kouzlem vábí, kdy na chvíli vás pustí do minulosti. Avšak nic není jednoduché, jak se zdá, má totiž svá pravidla. Aby mohli jít zpátky za osobou minulou, museli už dříve projít kavárnou. Duch minulý, který tam sedí, své místo jen tak neopustí. Cestovatel musí počkat, než odejde, jinak ho duch s nenávistí prokleje. Poté až usedne na to křeslo osudné, vrátí se zpět v čase. Budoucnost se tím sice nezmění, ale člověka to promění. Čas se jim však krátí, do vystydnutí kávy. Pak se jako pára nad kávou rychle vytratí, zpátky do své přítomnosti.
☕
Opravdu nádherná kniha, která svou japonskou lehkostí vábí čtenáře nejen zajímavými příběhy, ale i vytříbenými slovy.
Krásné,poklidné, pomalu plynoucí...prostě zase ten japonský styl vyprávění, který mám tak ráda. S každým příběhem napětí, jak setkání dopadne, co se změní, když se vlastně nic změnit nemůže. Bytostně vnímáte tu atmosféru kavárny, cítíte ten příjemný chládek a přítmí, které tam panuje a hlavně - ta káva. Připravte si jí ke čtení, protože jestli máte kávu rádi, tak při čtení knihy na ní určitě budete mít často chuť. Vše se zvláštně tajemně zamotává, aby se pak zase propojilo a vyplynulo tak jak má. Dojemné, k zamyšlení a dlouho ve vás zůstává pocit smutku, nostalgie, ale přitom i pocit vnitřního smíření.
Knížka na mě vypadla z regálu, když jsem bloumala po knihkupectví, a tak jsem to vzala jako znamení a koupila si ji. A udělala jsem dobře. Odpočinková, ne náročná ale přesto poutavá kniha se zajímavým námětem. Ze začátku jsem měla trochu zmatek ve jménech, ale ten docela rychle pominul. Dlouho mě žádná kniha tak nenadchla.
Ano, byla vybrána podle obálky, a to krásné obálky se suprovou záložkou. Nezklamala jsem se však ani po obsahové stránce.
Myšlenka o cestování v čase do minulosti a obtížně i do budoucnosti s tím, že přítomnost se stejně nezmění, mě zaujala. Proč by lidé tedy takovou věc, podmíněnou ke všemu tolika pravidly, vůbec podstupovali?
I když jsou některé myšlenky díla jasné a neříkají v podstatě nic nového, čtenář si stejně uvědomí zdroj síly ve vlastních rozhodnutí a hlavně sílu svého myšlení. Když už nezměníme přítomnost, změňme budoucnost!
Úžasné! Poklidné čtení se zdánlivě jednoduchými zápletkami a osudy, ze kterých se ve finále vyklube více, než by člověk očekával. Jak často soudíme ostatní na základě prvního dojmu?!
Autor v příbězích zdůrazňuje možnosti, které nám v životě přináší volba. Také mě doslova uchvátilo prostředí kavárny. Dokázala jsem si podrobně představit každý detail (přes stoly se židlemi, konvice na kávu až po jednotlivé detaily vizáží postav).
Nejvíce mě zasáhl příběh dvou sester. A samozřejmě.. JÁ MILUJI KÁVU! A moci se při ní vrátit do minulosti (popřípadě i budoucnosti) je jen třešinka na dortu! :-))
Jsem naprosto nadšená! Nemám sice moc ráda zápletky s cestováním v čase, protože se pak zamotávám, ale atmosféra knížky, poklidné vypravování a úžasný nápad s místem a pravidly, to mě fakt dostalo.
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno cestování časem japonská literatura divadelní hry kavárny magický realismus
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Bylo třeba nějaké takové to klidné a milé místo k návratu z horoucích pekel svého já a tak jsem si zašla na kávu... usedla jsem tiše do rohu a po očku sledovala osudy těch pár bolavých duší okolo sebe... a šrámy se s každou stránkou pomalounku zacelovaly... a i když zub plynoucího času občas zabolel, bylo mi vlastně tak nějak v jejich společnosti hezky... však takový koutek k usmíření s dobou minulou, která nás vrátí k sobě v době přítomné by si zasloužil každý z nás, nemyslíte?!