Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1401
1401
Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Neškudla , Tereza Marečková , Andrea Buršová
více info...
Přidat komentář
Petra Soukupová. Stejně civilní a chladně přesný popis jako vždy. Je to výborné? Je. Jen mi někdy chybí motivace číst její texty, protože příliš připomínají všední život, který žijeme.
Opět povedená kniha, opět ze života a opět dost depresivní. Děj posouvaný vnitřním monologem tří postav mě (opět) bavil, možná mi trochu chyběl pohled Michala, byl vykreslený jako hodný a rozumný manžel a otec, docela by mě jeho pohnutky zajímaly. A teď si budu muset přečíst něco veselejšího, třeba nějakou detektivku.
Vždycky, když mám pocit, že je život skvělý, že je všechno v pořádku, je na čase si přečíst Soukupovou. Jako učitel vidím spoustu Míšů a Máj, i když jejich podrobné osudy neznám. Dlouho jsem si říkal, jak to dokončí, ale konec mi přišel trochu useklý a trochu divný - terapie jako lék? Jsem skeptický.
Na knihu jsem se moc těšila. V podstatě naplnila moje očekávání, byla čtivá, nutila k zamyšlení. Jen vzhledem k tématu to bylo občas hodně náročné čtení. První část je věnována hlavně problémům se stárnoucími rodiči a občas jsem si říkala, že už dál číst nebudu. Pak jsem se začetla a příběh se mi moc líbil. Ale opravdu to není místy lehké čtení.
Je to hodně reálná kniha. Matka, která hlouběji necítí a jedná z hlavy, o co méně cítění, o to více depresivnější realita, aby ji probrala. Psáno jednoduše. Ze života.
Sonda do rodiny se dvěma puberťáky a čerstvě ovdovělým prarodičem, plná smutných situací a nepochopení. Nejednoduché vztahy a situace v rodině, které zná mnohý z nás. Každý chce být samostatný, ale ne sám. Soukupová jak ji známe. Opět velmi čtivé, doporučuji.
Jo. Dobré to bylo. Taková jednohubka ze života. Ten, kdo se kdy staral o někoho blízkého, tu nechuť, to každodenní musím, moc dobře zná. Ví, jak to člověku zamíchá s nervy, s pocity špatného svědomí vůči dětem, psychické vyčerpání, protože je to kolikrát opravdu nevděčná práce, a ti příbuzní plní výmluv - ani mi nemluvte. Jo, znám. Fakt dobré to bylo :)
Kniha super, napínavý děj prakticky nedovoluje ji odložit. Autorka otevírá společenská témata, která se týkají mnohých z nás.
Jen ten závěr bych si představovala velkolepější.
přečetl jsem skoro všechny romány Petry Soukupové a konstatuji, že popisek "tak jak ji znáte" opravdu sedí - téma, styl ani formu autorka nemění; už název však napovídá, že tentokrát se mění konstelace postav: rodina drží pohromadě (manželé se dvěma dětmi) a přes občasné protesty některých jejích členů dokáže fungovat, kooperovat a v rámci možností se i vypořádat se závažnými životními komplikacemi, které mají patrně odrážet obecný obraz současné společnosti - jeho reálnost nedokážu dost dobře posoudit, jelikož mám jinou, velmi odlišnou zkušenost: věřím, že spoustu čtenářů se v tom najde, zatímco mně přišel Michal až moc dokonalý, Veronika extrémně přecitlivělá, nezodpovědná a manipulovatelná a obě děcka zpovykaná, líná a bez respektu, naopak prarodiče Soukupová trefila myslím přesně
v příběhu je nahuštěno příliš mnoho negativních společenských jevů, které by si zasloužily podrobnější rozvinutí a řešení, takhle fungují jen jakoby pro připomenutí a pro množení epizod (destrukce rodinných i mezigeneračních vztahů, alkoholismus, šikana, sebepoškozování, osobní vyhoření, deprese, ponižování, stařecká demence...)
v rozhovoru s autorkou mě zaujalo její označení "sendvičová generace", tj. asi tak čtyřicátníků až padesátníků, kteří kromě svého zaměstnání musejí zvládat péči o své pubertální děti a současně i své staré (nemocné, umírající) rodiče - sám bych to vylepšil na bitevní "sendvičové sevření"
román určitě stojí za přečtení, na rozdíl od části recenzentů mně závěr přišel velmi jasný, dokonce i se zřetelným poselstvím
Hodně depresivní knížka. Smutný příběh , který ukazuje jak , dětství které rodiče připraví svým dětem
může ovlivnit tyto děti v jejich dospělosti a jaký ty o může mít další dopad na psychiku jejich a na jejich rodinné vztahy a především na vztahy v rodině dál. Navíc pokud si rodiče a posléze prarodiče neuvědomí ,že by na svém chování měli něco změnit
zůstanou sami. Děti je budou navštěvovat jen z povinnosti a velmi neradi.
A co bude dál , až přijde nemoc? Nebo je budou jinak potřebovat?
Autorka popisuje tento stav jedné rodiny a to hodně otevřeně. Nemusíte souhlasit, nemusí se vám to líbit, ale myslím , že to bohužel může být pravda. Život je těžký a bolestný.
Prostě to umí... realita každodenního života, tak jak to opravdu je, bez žádného zbytečného plkání. Za mne opět skvělá kniha.
Nikdo není sám - a někdo by občas byl rád sám ....
To je asi problém Veroniky, která se točí na kolotoči rodiny ....
A každý si zde chce najít svoji poziční situaci - nejvíce asi náctiletá Mája ....
I když rodiče Veronice situaci příliš neusnadňují - a ona stále slyší jejich názory ....
Protože pokud dítě má rodiče - je stále jejich dítětem ....
Dobře napsáno - s postřehem a vhledem do našich rodinných pout - a každý si tu najde něco pro sebe ....
Ovšem v závěru přijdou okamžiky, na které nastal čas ....
A to už čtenáři neprozradím - a knihu doporučím.
Skvěle popsané niterné pocity, které asi každý zná (a možná raději nepřizná) a rodinná (mini)dramata. Na mě už trochu moc depka, proto jedna hvězdička dolů.
Nikdo není sám je první knížka, kterou jsem od Petry Soukupové přečetla a musím říct, že byla moc fajn. Četla se mi dobře a bavila mě od samého začátku. (Na začátku možná i trochu víc než v některých pozdějších částech.) Po celou dobu čtení jsem byla zvědavá, kam se příběh bude ubírat a jak to celé může dopadnout. Konec mi potom přišel možná zbytečně moc uspěchaný a trochu nedořešený, ale asi to bylo tím, že jsem chtěla vědět, co bude dál, což svědčí o tom, že kniha mě fakt bavila. Způsob vyprávění, kdy se střídaly pohledy Veroniky a jejích dětí, mi přišel zajímavý a nějakým zvláštním způsobem mi byla nejvíc sympatická Mája, na jejíž vypravování jsem se vždycky těšila. Veroničiny rodiče (později teda hlavně otce) bych nejradši profackovala. Nějak na tyhle typy lidí nemám nervy...
Nikdy nevíte, co se děje u někoho doma za zavřenými dveřmi. Velká i malá drama jedné rodiny.
Realistické, syrové, čtivé. Pozor, kniha způsobuje tísnivé pocity.
Tak na mě to byla strašně depresivní kniha od začátku do konce. Tady bylo prostě všechno špatně. Druhá knížka od autorky, co jsem četla a stále stejný styl...Nevím, zda nepopisuje svůj život..
Super čtení. Ale co jsem si jako čtenář měla odnést z toho zakončení, to tedy jaksi nevím.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Přečetla jsem během tří dnů. Mám styl paní spisovatelky ráda. Píše příběhy ze života a to mě baví. Člověk se tam vždycky najde. Přestože je knížka dost depresivní a všichni hlavní hrdinové mě svým způsobem štvou, opravdu jsem knížku zhltla jako malinu.