Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1294
1294
Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Neškudla , Tereza Marečková , Andrea Buršová
více info...
Přidat komentář
Konec stojí za to čtení. Jinak jako u posledních knížek, perfektní popis očima dětí, trochu nuda v životě dospělých.
Je to bohuzel uz standardni Petra Soukupová. Uz to neni sokujici a skvele, uz to neprinasi radost z toho, ze nejen moje rodina je "nenormalni". Uz je to jen porad stejne. Nevidim moc rozdil od predchozi knihy. A protoze jsem se na knihu tesila, nemam vazne radost, ze tohle pisu. Snad me autorka zase nekdy prekvapí
Od této spisovatelky jsem četla první dílo a ze začátku mi přišel styl psaní trochu "nepříjemný", ale brzo jsem si zvykla a nakonec mám z celé knihy příjemný pocit. I když jsem očekávala trochu větší vyústění celého děje. Ale to bylo vyvážené velmi čtivým příběhem.
Přečetla jsem během tří dnů. Mám styl paní spisovatelky ráda. Píše příběhy ze života a to mě baví. Člověk se tam vždycky najde. Přestože je knížka dost depresivní a všichni hlavní hrdinové mě svým způsobem štvou, opravdu jsem knížku zhltla jako malinu.
Petra Soukupová. Stejně civilní a chladně přesný popis jako vždy. Je to výborné? Je. Jen mi někdy chybí motivace číst její texty, protože příliš připomínají všední život, který žijeme.
Opět povedená kniha, opět ze života a opět dost depresivní. Děj posouvaný vnitřním monologem tří postav mě (opět) bavil, možná mi trochu chyběl pohled Michala, byl vykreslený jako hodný a rozumný manžel a otec, docela by mě jeho pohnutky zajímaly. A teď si budu muset přečíst něco veselejšího, třeba nějakou detektivku.
Vždycky, když mám pocit, že je život skvělý, že je všechno v pořádku, je na čase si přečíst Soukupovou. Jako učitel vidím spoustu Míšů a Máj, i když jejich podrobné osudy neznám. Dlouho jsem si říkal, jak to dokončí, ale konec mi přišel trochu useklý a trochu divný - terapie jako lék? Jsem skeptický.
Na knihu jsem se moc těšila. V podstatě naplnila moje očekávání, byla čtivá, nutila k zamyšlení. Jen vzhledem k tématu to bylo občas hodně náročné čtení. První část je věnována hlavně problémům se stárnoucími rodiči a občas jsem si říkala, že už dál číst nebudu. Pak jsem se začetla a příběh se mi moc líbil. Ale opravdu to není místy lehké čtení.
Je to hodně reálná kniha. Matka, která hlouběji necítí a jedná z hlavy, o co méně cítění, o to více depresivnější realita, aby ji probrala. Psáno jednoduše. Ze života.
Sonda do rodiny se dvěma puberťáky a čerstvě ovdovělým prarodičem, plná smutných situací a nepochopení. Nejednoduché vztahy a situace v rodině, které zná mnohý z nás. Každý chce být samostatný, ale ne sám. Soukupová jak ji známe. Opět velmi čtivé, doporučuji.
Jo. Dobré to bylo. Taková jednohubka ze života. Ten, kdo se kdy staral o někoho blízkého, tu nechuť, to každodenní musím, moc dobře zná. Ví, jak to člověku zamíchá s nervy, s pocity špatného svědomí vůči dětem, psychické vyčerpání, protože je to kolikrát opravdu nevděčná práce, a ti příbuzní plní výmluv - ani mi nemluvte. Jo, znám. Fakt dobré to bylo :)
Kniha super, napínavý děj prakticky nedovoluje ji odložit. Autorka otevírá společenská témata, která se týkají mnohých z nás.
Jen ten závěr bych si představovala velkolepější.
přečetl jsem skoro všechny romány Petry Soukupové a konstatuji, že popisek "tak jak ji znáte" opravdu sedí - téma, styl ani formu autorka nemění; už název však napovídá, že tentokrát se mění konstelace postav: rodina drží pohromadě (manželé se dvěma dětmi) a přes občasné protesty některých jejích členů dokáže fungovat, kooperovat a v rámci možností se i vypořádat se závažnými životními komplikacemi, které mají patrně odrážet obecný obraz současné společnosti - jeho reálnost nedokážu dost dobře posoudit, jelikož mám jinou, velmi odlišnou zkušenost: věřím, že spoustu čtenářů se v tom najde, zatímco mně přišel Michal až moc dokonalý, Veronika extrémně přecitlivělá, nezodpovědná a manipulovatelná a obě děcka zpovykaná, líná a bez respektu, naopak prarodiče Soukupová trefila myslím přesně
v příběhu je nahuštěno příliš mnoho negativních společenských jevů, které by si zasloužily podrobnější rozvinutí a řešení, takhle fungují jen jakoby pro připomenutí a pro množení epizod (destrukce rodinných i mezigeneračních vztahů, alkoholismus, šikana, sebepoškozování, osobní vyhoření, deprese, ponižování, stařecká demence...)
v rozhovoru s autorkou mě zaujalo její označení "sendvičová generace", tj. asi tak čtyřicátníků až padesátníků, kteří kromě svého zaměstnání musejí zvládat péči o své pubertální děti a současně i své staré (nemocné, umírající) rodiče - sám bych to vylepšil na bitevní "sendvičové sevření"
román určitě stojí za přečtení, na rozdíl od části recenzentů mně závěr přišel velmi jasný, dokonce i se zřetelným poselstvím
Hodně depresivní knížka. Smutný příběh , který ukazuje jak , dětství které rodiče připraví svým dětem
může ovlivnit tyto děti v jejich dospělosti a jaký ty o může mít další dopad na psychiku jejich a na jejich rodinné vztahy a především na vztahy v rodině dál. Navíc pokud si rodiče a posléze prarodiče neuvědomí ,že by na svém chování měli něco změnit
zůstanou sami. Děti je budou navštěvovat jen z povinnosti a velmi neradi.
A co bude dál , až přijde nemoc? Nebo je budou jinak potřebovat?
Autorka popisuje tento stav jedné rodiny a to hodně otevřeně. Nemusíte souhlasit, nemusí se vám to líbit, ale myslím , že to bohužel může být pravda. Život je těžký a bolestný.
Prostě to umí... realita každodenního života, tak jak to opravdu je, bez žádného zbytečného plkání. Za mne opět skvělá kniha.
Nikdo není sám - a někdo by občas byl rád sám ....
To je asi problém Veroniky, která se točí na kolotoči rodiny ....
A každý si zde chce najít svoji poziční situaci - nejvíce asi náctiletá Mája ....
I když rodiče Veronice situaci příliš neusnadňují - a ona stále slyší jejich názory ....
Protože pokud dítě má rodiče - je stále jejich dítětem ....
Dobře napsáno - s postřehem a vhledem do našich rodinných pout - a každý si tu najde něco pro sebe ....
Ovšem v závěru přijdou okamžiky, na které nastal čas ....
A to už čtenáři neprozradím - a knihu doporučím.
Štítky knihy
česká literatura rodina rodinné vztahy úmrtí v rodině české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Pro mě nejslabší kniha Petry Soukupové. I v dřívějších dílech se námět a způsob psaní opakovaly, ale v této jako by to klouzalo po povrchu, chyběla mi uvěřitelnost postav. Iritovala mě stále se opakující slova "řešit, vyřešit, probrat".