Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1395
1395
Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Neškudla , Tereza Marečková , Andrea Buršová
více info...
Přidat komentář
Opět skvělá Soukupová!
Nedávno jsem slyšela v jednom podcastu, že se tomuhle typu literatury, kterou teď píše většina českých autorek, říká "populární realismus". A mně to přijde absolutně výstižné.
Na Soukupové mě nejvíc baví, jak dokáže vystihnout myšlení a mluvu různých generací, od dětí přes puberťáky až po důchodce. Je to tak reálné, až je neskutečné, že to píše jedna ženská. :)
Jediné mínus téhle knihy je podle mě to, že tam chyběl pohled Veroniky manžela, to by mě totiž docela zajímalo. A Veronika ta mě teda srala od začátku do konce, ale to nic nemění na tom, že je tahle knížka opět skvělá.
Nový román této současné autorky je čtivý, vtipný a hlavně ze života. Jestli někdo dokáže popsat návštěvy u rodičů, při kterých všichni trpí, ale přesto se snaží o smírné řešení, je to Petra Soukupová. Autorka dokáže velmi přesně popsat absurditu a trapnost rodinných bitev, které nemají vítěze. Můžeme se zkrátka někdy snažit jak chceme, ale přesto se nezavděčíme ani rodičům a ani dětem. Tak nám nezbývá nic jiného, než brát život s nadhledem, nebo se o to alespoň pokoušet. Opět jsem si moc početla a doporučuji všem, kteří mají pocit, že je život nad jejich síly. Neztrácejte hlavu, je nás takových víc...
Petra Soukupová jak ji známe a máme rádi! Opět bravurně vykreslila příběh jedné rodiny, který je neobyčejný právě ve své obyčejnosti. Vždy mi vyrazí dech, jak realisticky a pragmaticky autorka příběh podává. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, je napsaná opravdu čtivě. Místy mi vadilo skákání v čase, ale to je jen takový detail. To hlavní je silný příběh, zajímavé uvěřitelné postavy a chytlavý styl psaní. Navíc konec naprosto předčil má očekávání, lepší jsem si nemohla přát. Kdo jste ještě nečetl, má se na co těšit. Kniha je o každodenní realitě života, běžných problémech, které musíme řešit, o rodině... Tím pádem jsem se ocitla na horské dráze emocí a uvědomila jsem si celou řadu věcí.
Momentálně mě vůbec nenadchla, až budu mit jednou pubertální děti tak si ji při vínu otevřu a určitě mi dá víc než teď.
Stokrát nic umorilo osla. Víc než uvěřitelné kniha, jak nám všechny věci můžou přestat fungovat. Žádné pseudointelektualske žvásty, jen velká únava z milionů drobných obtíží
Za mě spisovatelka umí bravurně vložit emoce a pocity do slov, proto se řadí mezi mé oblíbené autory.
Ten kdo čte mezi řády, příběh ocení, ten kdo čte knihu jen jako holý příběh, bude mu kniha připadat ,,slabá".
Ach jo...to byl zase zážitek...děkuju, děkuju, děkuju...přečteno na dva zátahy...já tyhlety rodinný věci prostě miluju...a pro mě jako pro mámu dvou dětí je strašně přínosný ten náhled z jejich strany...za mě prostě opět strašně dobrý!!!
Zase jedna ze slabších knih, které jsem přečetla. Autorka mohla obsah zredukovat na třetinu a stále by psala o tomtéž v kruhu. Snad závěr knihy - možná poselství: " Nemusíš poslouchat svou matku", když už jsi dávno dospělá, je středobodem příběhu.
Kniha se mi líbila, je ze života, každému se něco z příběhu může stát. Doporučuji.
Knihy od Soukupové vždycky přečtu hrozně rychle. Asi je to tím úsporným stylem a úpravou textu (nepoužívá uvozovky), málo popisu, hodně emocí. I Nikdo není sám by mohlo být o polovinu tenčí, ale písmo je docela velké a ještě tučné. Nicméně po grafické stránce se mi kniha líbí.
Já a Veronika máme jedno společné - chtěly bychom stíhat všechno, ovšem já jsem na rozdíl od ní asi línější, zlejší, nepiju a nekouřím. Proto pro mě bylo na jednu stranu celkem snadné se do ní vžít, na druhou jsem si říkala, že by se prostě měla už na něco vykašlat... ale zas na co, no. Je pravda, že se toho možná na můj vkus nakupilo trochu moc (problémy dětí ve škole, Míši mi ve výsledku bylo fakt líto a přála jsem si, aby to uměl popsat stejně jako Soukupová). Manžel je oproti tomu docela držák, umím si představit, že spousta chlapů na jeho místě by toho měla dost daleko dřív. Jak autorka ovšem poznamenala na besedě, jeho perspektiva v knize není, takže co my o něm víme?
P. S. Beseda byla na Světě knihy a Soukupová na mě moc příjemně zapůsobila svojí upřímností, otevřeností a celkově mi přišlo, že bych si s ní ráda povídala jen tak. Jedna z autorek, které budu ráda podporovat.
Rodina, vztahy, život - obyčejný život, většina z nás ho žije, tento stále se dokola opakující nudný, náročný, smutný a pohlcující život. Rutina Vás vcucne a nepustí, děti, manžel, zlý, starý otec a ona - matka, manželka a dcera, která chce vše stihnout, aby byli všichni šťastní a ona měla čas žít. Čekala jsem, kdy se něco změní přijde otočka v ději nebo jen pointa, ale čím více se blížil konec tím víc jsem přestala chápat, snahu autorky nám něco sdělit - něco jiného, než jen, že někdy je to opravdu těžké. Moje první kniha od autorky a upřímně moc nechápu tak vysoké hodnocení.
Rozhodně nikdy jsem se neřadila mezi přední fanoušky Petry Soukupové a když se zpětně dívám na svoje hodnocení jejich knih, tato byla za mě asi nejslabší. Chápu, že situace byla opravdu nepříjemná, a že čelit nemocným nebo vyčítavým rodičům včetně problémů vlastních dospívajících dětí může být opravdu náročné. Nicměne za mě kniha neměla žádný zajímavý zvrat, žádný překvapivý obrat nebo motivace postav, popřípadě změny k něčemu. Připadalo mi to, jak kdybych šla s kolegyní na kafe a ta si mi tam stěžovala tři hodiny v kuse, jak to má těžké. Škoda.
Tak úplně nevím . Pro mě první kniha od téhle autorky ,ale jak se říká ... Neurazí,nenadchne ... Chvíli se mi to četlo dobře ,pak sem si zase říkala jestli to není ztráta času, přišla mi málo propracovaná ,v podstatě o ničem ... Postavy mi nesedla ani jedna ... Posmrtné pasáže matky mi lezly na nervy . Myslím že asi nic pro mě .
Autorku mám hodně načtenou,,její knihy mám moc ráda,,řeší hlavně rodinné vztahy děti,rodiče,prarodiče..Ne,vždy je vše ideální,,takový je prostě život,a autorka umí postavy vykreslit,a napsat i drsnější sceny třeba s pejsky,,no to jsem nechápala,,každopádně jsem ji poslouchala a skvělé...hltala jsem každé slovo...a souhlasím nová Soukupová,,tak jak ji znáte a máte ji rádi...
Chvilku jsem si zvykala na způsob psaní, kdy přímá řeč bez uvozovek plynule přecházela v popisování děje. Jinak to není žádný optimistický příběh, je to bolestivý vhled do života jedné rodiny očima Veroniky, její náctileté dcery a syna. Veronice zemře matka, s kterou neměla nijak vřelé vztahy a zůstává otec s počínající demencí, o kterého se snaží postarat, samozřejmě začnou problémy v práci a hlavně s pubertálními dětmi. Příklad sendvičové generace. Psychicky vyčerpaná Veronika nakonec udělá závěrečné rozhodnutí a jen další roky jí ukážou, jestli to bylo správně.
Vzhledem k tématu je to smutné čtení a ke konci je to už na depku, ale nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Mornštajnová, Soukupová, Bolavá, to už je jen jedna velká slitina zmaru, banality a odpudivých psychologických profilů. Jen u Soukupové je výhodou, že se své "hrdiny" ani nesnaží učinit výjimečnými a zápletky nervydrásajícími a šokujícími. Tedy pokud se v životě málo ubíjíte plácáním od ničeho k ničemu ve společnosti omezených a primitivních slabochů, dejte si nášup v podobě světa hrdinů snad každého příběhu Petry Soukupové.
Pokud bych měla zhodnotit jedním slovem obsah, tak to bude ZMAR.
Veronika si najela do svý pomyslný běžkařský stopy, jela a neuhla. Ani kdyby kolem ní měly padat stromy a lítat smrtící třísky.
Celých 360 stran se opakovaly stále stejný situace s čerstvě ovdovělým tátou, ultraprotivným starcem a jejími naprosto nemilými dětmi. A to volím výraz víc než mírný, protože tihle dva uzurpátoři mě naprosto přiváděli v úžas. Dennodenně všichni s kyselým ksichtem Veroniku zbuzerovali a ždímali jako hadr na podlahu. A neustálý opáčko. Pějme píseň dokola okolo stola, la, la. Konec nekonec. Logicky. Perioda vždy potřebuje nějakou dobu, aby se systém dostal zpět do výchozího stavu.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Jsem úplně hotová, četla jsem opravdu každou volnou chvíli. Příběh mě hodně vtáhl a zasáhl. Jdu si obejmout děti, dokud ještě smím a ony chtějí!