Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1395
1395
Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Neškudla , Tereza Marečková , Andrea Buršová
více info...
Přidat komentář
Hlavní postavou je VERONIKA, která má manžela MICHALA a má 2 děti (MÍŠA, MÁJA), které jsou v pubertě. Veronika bohužel nemá moc dobrý vztah s jejími rodiči, a navíc dojde ještě k tomu, že zemře její mamka.
Jedná se o román, který řeší rodinné vztahy. Jedná se o situace, které se mohou vyskytovat v některých rodinách a autorka tyto vztahy do hloubky řeší. Kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů hlavních postav, kromě manžela Michala.
Autorka nepoužívá uvozovky v přímé řeči, což mi nevadilo a na tento styl vyprávění jsem si zvyknul z její předešlé knihy VĚCI, NA KTERÉ NASTAL ČAS. Asi ne každému čtenáři se musí líbit tento způsob vypravování, ale řekl bych, že to na mě působí originálně a z toho je jasně poznat autorčin rukopis. Všechno působilo na mě živě a realisticky.
Je smutné, když si dospělé děti, které už mají vlastní děti, nerozumí s rodiči, a naopak rodiče si nerozumí s dětmi. Dochází pak k různým nedorozuměním, hádkám a celkově špatné atmosféře. Veronika také řeší problémy s dětmi, které se vyskytly. Měl jsem dojem, že v některých situacích to Veronika s jejím manželem přeháněli, ale z druhého hlediska jim záleželo na dětech. Záleží na úhlu pohledu. Určitě by se některé věci daly dělat jinak a efektivněji ku prospěchu všech. Zdálo se mi, že Veronika trochu více pila alkoholu.
V závěru knihy souhlasím s rozhodnutím Veroniky, které učinila, i když to nebylo jednoduché rozhodnutí.
Piatoček v znamení dočítanej knihy (po 3 mesiacoch ehm čo ale nie ne problém knihy). Ja milujem Soukopovú, takže objektívna nie som. Nebol to jej masterpiece, ale čítanie to bolo skvelé, uveriteľné, rozčuľujúce, reálne. Páčilo sa mi, ako si viem predstaviť tie repliky, problémy a situácie a ako ich, rovnako ako hlavná hrdinka Veronika, neviem vyriešiť. Mám to rada, odporúčam.
Zajímavá kniha o zcela obyčejné rodině, která ale řeší dost závažná témata. Moc mi popravdě nesedly postavy dětí, a trochu mi vadilo, že tu byl pohled jen matky a obou dětí, ale nebyl tu vůbec pohled manžela. Určitě by to celý ten obrázek doplnilo.
Ale jinak mohu doporučit, autorka má zajímavý styl vyprávění, i když si myslím, že nesedne každému. Například neuvádí přímou řeč do uvozovek, takže je trošku problém zorientovat se v tom, kdo co říká, ale já jsem si na autorčin styl zvykla už v knize Věci, na které nastal čas. Pokud by tahle forma někomu nesedla, vřele doporučuji audioknižní zpracování, kde každá postava (kromě manžela) má vlastní narrátora.
Asi jsem ráda, že mám knihu přečtenou, protože to nebylo zrovna veselé čtení, ale nemohla jsem se odtrhnout. Petra Soukupová přesně tohle umí. Doporučuji.
Paní Soukupovou mám ráda, na knihu jsem se těšila, ale byla pro mne zklamáním. Veronika mi byla nesympatická, v podstatě neustále řešila věci, které mi občas přišly nepodstatné a těžko uvěřitelné. Jako matku mě i její benevolentní výchova zarážela. No nic, beru to jako nepovedený pokus autorky a uvidíme co napíše dál.
Pro mě slabší dílo autorky, některé pasáže se velmi špatně četly, hlavně promluvy postav mnohdy nepříjemně splývaly.
Četlo se mi to hezky vtáhlo to rychle do děje, ale jako by mi tam něco chybělo.. jinak opět pěkná kniha ..rodinné štěstí i chmury, tak jak to v životě bývá.. v něčem jsem se našla
Kniha se mi četla velmi špatně. Opakovalo se vše stále dokola a části vyprávěné dětmi byly velmi zmatené. Asi nebudu cílová skupina, ale od čtení dalších knih paní Soukupové mě to odradilo.
Tak tohle šlo nemilosrdně na dřeň. Vnímavě vypozorované a autenticky popsané běžné situace našich běžných životů. A i když je to typická Soukupová, u které hledáte s lupou v ruce alespoň střípky něčeho pozitivního, zde jsem je nacházela často a bez lupy. U všech členů rodiny ( tedy kromě prarodičů ) jsem vnímala vzájemnou lásku a snad i soudržnost, i když u děti je puberta nepouštěla moc na povrch. A to je velký posun od autorčiných dřívějších knih.
Spoiler: Skutečný zmar jsem pocítila až na konci, kdy se kruh nečekaně uzavře a hlavní hrdinka stojí zase na začátku a já moc nevěřím, že i když vlastně udělala své první opravdové svobodné rozhodnutí, že bude schopná situaci ustát a zvládnout.
Petru Soukupovou mám moc ráda a i tato novinka se četla sama. Ale pořád jsem čekala nějaký zvrat, překvapení, něco, kvůli čemu tu knihu čtu - a nedočkala jsem se. Je to skvěle napsané, dobře vystihnutá psychologie hlavní postavy (u vyprávění z pohledu dětí nevím, myslím, že i puberťáci mají bohatší prožívání, než je nám předkládáno), mnoho z nás se tam v ledasčem najde. Takže ano, na příští Soukupovou se budu opět těšit, ale autorka umí i lépe.
Po dlouhé době věc, které jsem dal druhou šanci. Už jsem v knize ztrácel tempo a pak se to začalo lámat a opět jsem si v tom něco našel. Na jednu stranu boj, ale mnoho motivů hezkých a čtivých. Soukupová si mě tak dokázala získat do budoucna, i když zde to občas byla drhnota.
Moje druhá kniha od autorky (Věci, na které nastal čas - se mi líbila více).¨
Čtivé, styl autorky mě baví.
I po přečtení několika knih mě Petra Soukupová neskutečně baví a nedokážu přesně popsat čím. Je to ten surově reálný popis každodennosti, postavy, do kterých se dá vcítit, jakobych četla o vlastním životě a co všechno se mi může stát. V Nikdo není sám mě dojímal vztah Veroniky a jejího manžela. Ten příběh mi utkví, jak kdybych je osobně znala.
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl...
Obyčejný, každodenní život jedné rodiny, vyprávěný Veronikou dcerou, manželkou a matkou a jejími dětmi Magdalénou a Michalem.
Přiznám se, že mám s Veronikou jednu věc společnou strašně bych chtěla všechno stíhat a každému vyhovět, mít takový pocit zadostiučinění, ale bohužel je to nemožné.
V tom příběhu vlastně není žádný velký moment překvapení, ani pořádná zápletka. Děj si v podstatě jen tak plyne, ale pro mě se to právě tím stalo o to více uvěřitelné, reálné.
Petra Soukupová nám dává nahlédnout do soužití několika generací a mám pocit, že nejeden se v tom najde.
Na knihu mě nalákala sama autorka na autorském čtení. Nikdo není sám je má první přečtená kniha od Petry Soukupové a rozhodně ne poslední.
Ze začátku se mi kniha zdála místy dost vtipná, ale s přibývajícími přečtenými stranami mi úsměv tuhnul na rtech a došlo to až do bodu, že být citlivější, tak by mi i slza ukápla. Co musím vyzdvihnout je, že paní Soukupová popisuje charaktery postav a situace tak realisticky, že se v tom najde snad úplně každý. Situace ze života, reakce, chování, nic přehnaného a máte pocit, že snad popisuje váš život. Rozhodně doporučuji!
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
(SPOILER) Děj o reálných problémech jedné typické rodiny, o to je to vše děsivější, při čtení jsem přemýšlela a doufala, že snad za takových 10 let nebudu řešit podobné věci jako Veronika, hlavně teda co se těch dětí týče.
Bylo mi líto Járy, moc jsem si přála, aby to nakonec skončilo kamarádstvím.
A taky bych ocenila manželův pohled na celou nelehkou situaci.
S knihou jsem spokojená, autorka mě baví a vždy se těším na každou její novou knihu