Nikdykde
Neil Gaiman
Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Originální urban fantasy odehrávájící se v Londýně (a Podlondýně). Kniha je velice čtivá, postavy jsou dobře napsané (hlavně pánové Croup a Vandemar s markýzem De Karabasem), svět Podlondýna zajímavý, příběhu sice chvilku trvá než se rozjede, ale pak stojí za to až do konce. Jen hlavní hrdina Richard je zezačátku nemastný, neslaný.
Opět nádherná pohádka pro dospělé. Postavy jsou úžasné a v podání Matouše Rumla jakoby mi pan Croup a pan Vandemar dýchali na záda. Odteď kdykoli budu nastupovat do metra, budu vyhlížet vagon s panem hrabětem.
Po precteni "Americkych bohu" jsem si byl jisty, ze Neil Gaiman neni muj salek kavy. Po shlednuti "Sandmana" jsem si rekl, ze bych mu mohl dat jeste sanci. A tudiz do tretice zpusobu jsem si poslechl "Nikdykde" jako audioknihu v originalnim jazyce a byl jsem hezky prekvapen. Zacatek pribehu je trochu suchy, ale pak se krasne rozjizdi. Pany Croupa a Vandemara si musi zamilovat kazdy.
Gaiman je prostě jiný. V jeho podání je fantazie skutecně fantastická a nezapomenutelná. Nikdykde je složené z tolika roztodivných postav, jejichž příběh vás prostě vtáhne a nepustí a já si jen přeju, aby příběhů z Podlondýna bylo víc - něco tak originálního a zábavného se nehledá snadno. Nováčkům se může zdát Gaimanův styl zpočátku divný, ale určitě se nesmí nechat odradit. Myslím ale, že právě Nikdykde je ideální knihou pro první setkání s ním. Doporučuju všema deseti.
Před několika lety jsem četla knihu a teď jsem si to připomněla audioverzí - v podání Matouše Rumla to opravdu stojí za poslech.
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Matouš Ruml a mimo to, že bych ho po hlase vůbec nepoznala tak musím říct, že výkon to byl skvělý. Bavilo mě, jak si hrál s postavami, s intonací hlasu a jak vytvářel atmosféru příběhu. Navíc se skvěle poslouchal, jeho hlas mě bavil, neměl ostré sykavky a i díky němu jsem se ke knížce ráda vracela. Příběh jako takový mě hodně nadchl ze začátku, kdy jsem doopravdy milovala tu atmosféru temného Londýna, nápad ohledně NadLondýna a PodLondýna a postavy. Bohužel musím říct, že knížka byla moc dlouhá a nedokázala mě v počátečním nadšení udržet. Stále mě to bavilo, ale postupně to opadávalo, až jsem úplně na konci poslouchala spíše ze setrvačnosti. Jo, zajímalo mě, jak to celé dopadne, ale bylo to zbytečně natahované a pak rychle utnuté. Taky jsem úplně nepochopila Markýzův příběh na konci, dokázala bych to úplně v pohodě bez něho. Postavy mě ale fakt bavily, vztahy mezi nimi, jejich vývoj, to bylo prostě boží. Knížka má skvělý nápad a autor z něho vyčerpal to nejvíce co mohl, jen si myslím, že kdyby knížka byla kratší bylo by to lepší.
Bylo to... opravdu jiné, nečekané a skvělé! Osobitý styl nevtíravého humoru i v těch vážnějších scénách snad k odlehčení atmosféry mi nějak přišel vhod, byť chápu i tendence kroutit hlavou a provinile schovávat úsměv. Jenomže... přijdu si tak nějak ochuzená, jako bych četla pouhé poznámky k dějově velmi rozvrstvenému románu, jemuž těch necelých 300 nabombených stran zkrátka nestačí... Bohužel však nejde o kompliment nad kvalitou zhltnuté knížky, spíše chtě nechtě musím kritizovat zkratkovitost a jakousi.... nedokončenost? (Čímž nemyslím samotný závěr, který mě naopak okouzlil!) Tento skvěle vykonstruovaný příběh by si zasloužil ambicióznější prostor, kde by se mohly propracovat nejen charaktery postav, ale i jejich dialogy a autor by čtenáři umožnil déle setrvat v tom šileném pohádkovém světě pro dospělé.
Je to výborný námět! Zajímavé je že první byl scénář, potom seriál a současně s ním i kniha. První tři čtvrtiny mě opravdu neuvěřitelně bavili. Poslední čtvrtina mě nebavila. Jasně, ta kniha vznikla podle scénáře, současně s natáčením seriálu. Hvězdu dám dolu za to, že to je jaksi nedokončené. Jakoby si autor nechal prostor pro pokračování, které zatím nevzniklo... nebo ho možná psaní prostě přestalo bavit, proto narychlo a nudně slátal konec?! Ke čtení rozhodně doporučuji... je to dobré, jen utahaný konec a poněkud neukončený děj vás možná nepotěší. :)
U Nikdykde to mám podobně jako SedllY. Místy mě kniha vážně bavila, místy zase vůbec a přemýšlela jsem, co se to tam vlastně sakra děje? A taky si místy říkala, ať už to konečně dočtu. Hlavní hrdina byl vcelku nevýrazný, u něj mě akorát bavili reakce ostatních, když se jich na něco zeptal a jeho zmatení v některých situacích. On sám ne. Ani seriálový tomu nepřidal, spíš naopak, tam je ještě víc "nemastný neslaný."
Hlavní záporáci mi nepřišli vůbec děsivý. Spíš takové karikatury na psychopaty, ani nevím. Nápad je to skvělý, ale místy se to věnuje věcem, které až tak zajímavé nebo důležité nejsou a jiné jsou upozaděné. Třeba jak celkově Podlondýn a vše v něm funguje by mě dost zajímalo, ale většinou je to řečeno jen okrajově. Škoda.
Pořádně ani nevím, co si o knize myslet. Chvílemi mě bavila, chvílemi zas vůbec a já zrychloval, jen abych už to měl za sebou. Začátek a konec se mi ale líbil dost.
Udělal jsem hroznou chybu, že jsem si Nikdykde přečetl po letech znovu. Vzpomínka na jakési neurčité nadšení, jaké jsem z něj kdysi měl, okamžitě vyprchala, vystřídal ji dojem, že text je vystavěný jen čistě na efekt. Kniha připomíná automatické psaní s příchutí fantastiky, možná dokonce pouhý doslovný opis snu, kdy nehraje roli "proč" - proč se některé věci dějí, proč se určité postavy nějak chovají, odkud přišly, co je motivuje. Chápu, že určitá míra nejasností a nedořečenosti některé čtenáře baví, mě ale ne, protože mi přijde, že příběh tak není úplný.
Celé Nikdykde se dle mého skromného názoru nese v duchu tragické nepromyšlenosti, nevysvětlování a taky zahazování vlastních potenciálně dobrých nápadů (například skoro nijak využívaná schopnost Dvířky). Asi vůbec největší problém je pak hlavní hrdina, naprosto nezajímavý a nudný charakter, s nímž se vůbec nedá sympatizovat a který nemá sílu čtenáře do Podlondýna vtáhnout a postarat se o tolik nezbytnou imerzivitu.
Zdejší vysoké hodnocení celkem chápu. Při nekritickém čtení lze Nikdykde snadno podlehnout pro imaginativní barvitost. Jsem ovšem přesvědčený, že mnozí hodnotící jsou na tom podobně jako já a při re-readingu by svůj názor výrazně upravili.
Čteno v originále s dechberoucími ilustracemi, které vytvořil Chris Riddell a které perfektně doplňují a vyplňují tuto kouzelnou knihu.
Neil Gaiman Vás nevtáhne do vzdáleného světa v jiném čase, nebude Vás tahat po Mórii, ani Vás nenechá trpět kdesi v Sedmi královstvích. Ač je to spisovatel fantasy žánru, své "světy" Vám staví za barákem na dvorku. Možná to je jedno z jeho kouzel, že jeho světy jsou dostupné téměř všem - i obyčejným smrtelníkům, pokud správně hledají.
Nikdykde je překrásné vyprávění o Londýnu pod Londýnem, vyprávění o místě, kam se lze "propadnout" z našeho světa. Kde jeho obyvatelé, ať už lidé či jiní tvorové, žijí vlastními pravidly, a hlavně se stylem. :)
Atmosféra je hutná, postavy vykreslené do detailů a všechny, včetně antagonistů, jsou tak sympatické, že je velmi těžké je s každým zavřením knihy zas a znovu opouštět. Zejména duo Mr. Croup a Mr. Vandemar bylo mé nejoblíbenější!!
Celý příběh je poměrně jednoduchý, ale nenudí; postupně s hrdiny objevujeme kouty druhého Londýna, který je tak zvláštní a přesto pochopitelný, že máte pocit, jako byste jej odjakživa znali.
Napětí, akce, humor, stesk, melancholie, i trochu toho filozofování - nic mi nechybělo, ničeho nebylo příliš. Perfektní balanc a vskutku radost číst!
Jsem nadšená a toužím po další návštěvě toho druhého Londýna.
Najskôr som sa nevedela dostať do atmosféry miesta, ale teraz... chcem ďalšie časti!
Má první kniha od autora, kterého jsem dosud přehlížel (sám nevím proč) a musím říct, že jsem nadšen. Gaiman v Nikdykde nabízí vcelku poutavý příběh, skvěle vykresluje originální svět plný skvělých postav, pohrává si se čtenářovou fantazií, nebojí se detailních popisů scén (ani těch řekněme drsnějších) a napíná nás zejména v samém závěru, kdy si říkáme: "Co vlastně je a není skutečné?"
Druha gaimanovka a druhe nenaplnene ocekavani. Ale i tak se mi to vlastne dost libilo. Pribeh pekny, postavy zajimave, ale na muj vkus malo propracovane, bez zajmu... Dalsi knize ale jeste sanci dam :-)
Zaujímavé komentáre k tejto knihe. Vychádza mi z nich, že ani tak nejde o to, čo Gaiman napísal, ale čo od knihy očakávate. Závisí od osobných preferencií, čitateľských nárokov, literárneho vkusu. Ešte aj od aktuálneho vnútorného nastavenia. Pretože tá kniha je jedna veľká hra. Hra s fantáziou na fantáziu. Preto občas chaos a nedotiahnutosť, snivosť a surovosť, ale aj objaviteľské dobrodružstvo a trochu dekadentný nadhľad a šarm. Pre mňa kedysi príjemný vstup do žánru urban fantasy. A objav nového autora.
Podruhé sahám po Gaimanovi a podruhé jsem zklamán. Nevím prostě proč, ale i přes prvotní zájem a nadšení jsem se dostal do toho, co jsem zažil už u Amerických bohů. Kniha je strašně nezáživná a napsaná pro mě jazykem, který mi nesedí a není pro mě nijak zajímavý. Postavy jsou pro mě ploché a čtu o nich bez zájmu. Je to zklamání hlavně pro mě, protože Gaiman je velikán a velká osobnost, ale jeho tvorba, přesně ta se kterou se proslavil mě obloukově obchází.
V pořadí má pátá "gaimanovka" a řadím ji někam do poloviny žebříčku oblíbenosti. Oceán a Dobrá znamení to nemá šanci překonat. Ale i tak bylo příběh obyčejného úředníčka Richarda, který se ne vlastním přičiněním dostane do úplně jiného Londýna, zábavné číst. Richard doplatil na své dobré srdce, když na ulici pomohl špinavé a zraněné dívce jménem Dvířka. Od té chvíle se celý jeho život obrátí naruby. Pro obyvatele tzv. Nadlondýna se stává neviditelný a jeho kroky vedou do města, které leží pod zemí ve stokách, do Podlondýna. S Dvířkou a záhadným markýzem de Carabasem se pak snaží vyřešit, kdo zabil její rodinu a jak by se mohl dostat zpět do svého světa a žít svůj nudný život. Cesta je to však nebezpečná. V Podlondýně nikdy nevíte, odkud přijde smrtelná rána a komu důvěřovat.
Gaiman si v Nikdykde vytvořil opět úplně nový a špinavý svět, ve kterém si nemůžete být jisti, jestli vaše oblíbená postava přežije. Londýnské podzemí je plné podivných existencí. Děj vás dokáže vtáhnout, i když místy je možná trochu zmatený. Ale na to už jsem si u Gaimana zvykla, že občas na jeho představivost nestačím :D
Nikdykde je jako krátká procházka tajuplným přenádherným lesem. Ačkoliv si ji užijete a nadýcháte se svěžího děje, londýnská závrať vám stačit nebude. Rádi byste otevřeli další zavřené dveře spletitého podzemí a viděli víc jeskynních riviér s plovoucími těly. Svět Neila Gaimana tohle nedodá, nechá ve vás trochu finální prázdnoty, i když baví. Plastičnost naopak nechybí skvěle napsaným postavám.
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Posloucháno jako audiokniha. Matouš Ruml je skvělý, pozvedl příběh minimálně o hvězdičku výše, bavila jsem se.
Urban fantasy s velkým potenciálem, autor má dar fantazie, ale šel spíše po povrchu, zajímaly by mě další a další podrobnosti, na které bohužel nedošlo.
Richard je velmi pasivní hrdina, až mi připadá, že záporné postavy jsou vykresleny mnohem lépe.
Mé srdce získal Markýz.