Nikdykde
Neil Gaiman
Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Zábavná a čtivá knížka s koncem, který nutí k zamyšlení nad životem. Příjemně to ubíhá a člověk má pocit, že spoustu podobných věcí už vlastně někde četl.. halt píseček britské subreálné fantastiky je malý.
Tak nevím, vysoké hodnocení, ale mě tohle nezaujalo. Přišlo mi to jako slabý odvar Pratchetta a Aaronovitche (tyhle jsem četla dříve, tak je to možná tím). Určitě to není pro každého a jak se ukázalo, není to pro mě. Ani jednou jsem si neřekla, že to je geniální a wow-efekt se prostě nekonal.
Gaimana bych určitě zařadil mezi oblíbený autory a zásluhu na tom mají dvě knihy (když vynechám komiksovou tvorbu) a jednou z nich je Nikdykde. Tak mě napadá, že bych si jí mohl znova přečíst, protože jsem jí četl hned v době vydání a to už je sakra dlouho.
Pro mě mustr žánru urban fantasy. A ta obálka od McKeana, to už je třešnička na dortu.
Tohle byla tak skvělá kniha! Neskutečná fantazie Neila Gaimana v kombinaci s britským humorem.
Městská fantasy v geniálním prostředí Podlondýna s originálními obyvateli. Postavy, jejichž charaktery jsou nepředvídatelné a barvité.
Co víc si přát?
Audiokniha načtená Matoušem Rumlem taky skvělý! Navíc ještě na závěr bonus v podobě povídky “Jak markýz získal zpátky plášť.”
Neil Gaiman má nepochybně velkou fantazii. Putovat s ním (nejen) pod Londýnem a poznávat různé skryté kouty tajemného světa skrytého očím "těch z Nadlondýna" je paráda. Celému tomu putování však z mého pohledu chybí silnější jednotící příběh. Při čtení, resp. poslechu audioknihy, jsem měl pocity jako při sledování jednotlivých dílů televizního seriálu*. Vždy se představí nějaký podlondýnský fenomén a jednotící příběh je jen bonusem, na kterém záleží méně než na postupně objevovaném světě. Jako čtenář/posluchač si tak i z dřívější četby paradoxně víc pamatuji momenty jako Knightsbridge, závěrečné** "otevření portálu" nebo "zábavnou dvojici" pánů Croupa a Vandemara, než to, jaký cíl celé putování vlastně mělo. A přiznávám, že mě trochu zlobí i ona náhodnost tajemna a nadpřirozena, stejně jako přehlížení jejího původu. Přitom spousta fenoménů v knize je zároveň vysvětlována na základě světa reálného (kryty, opuštěné stanice metra apod.).
Mimochodem, pokud se vám Nikdykde líbilo a máte zároveň rádi britský humor a trochu uvolněnější atmosféru, pak nemůžu nedoporučit (audio)knižní sérii Řeky Londýna Bena Aaronovitche, u níž jsem se, přiznávám, bavil víc.
Poznámka: Nezapomeňte si přečíst/poslechnout taky povídku o tom, "Jak markýz získal zpátky plášť". Se svým jasným směřováním (i když pravda trochu MacGuffinovským) a objevováním dalších zajímavých podlondýnských míst je to hezká třešnička na závěr Nikdykde.
*A taky to není žádná náhoda, že: "Nikdykde bylo původně roku 1996 natočeno jako šestidílný televizní seriál společnosti BBC. Ve stejném roce napsal Neil Gaiman románovou verzi."
** Závěrečné, no, ono těch konců je tam víc. Čtenář ví :)
Třikrát hurá hybridním světům! Perfektně využitý potenciál plochy Londýna, jejíž existence nemusí být nutně podmíněna jedním způsobem vnímání reality. Dobrý (jak kdy, jak kde a jak komu to může sedět, mně to velmi často sedlo) suchý humor, specifické persony (jazykový nadšenec Croup, chovatel ptactva Bailey, Kanálníci), místy výtečný popis (někdy ho na mě bylo zas moc – ale já jsem velký zastánce úsporného stylu, takže nemohu hodnotit příliš objektivně, v rámci žánru to asi není nic neobvyklého); například scenérie opuštěné nemocnice, již obývají Vandemar a Croup, byly s těmi všemi kusy želez, nástrojů a starých nákupních vozíků vážně autentické!
Mám fakt rád, když autor vezme nějaké všeobecně nepříliš oblíbené zvíře (zde krysu) a udělá kolem ní dokonce kult, to je takový pěkný.
Úplně si nejsem jist kvalitou překladu, či spíše důrazností jazykové redakce, sem tam mi nějaká spojení přišla kostrbatá.
Ale tyhle prosakující hybridní světy mohu, to ano. Bavil jsem se, fakt, zase něco jiného, co si třeba časem oblíbím!
Dveře se syčivě otevřely. Vagon byl plný různých lidí, kteří měli společné to, že byli neomylně a definitivně mrtví. Byly tam čerstvé mrtvoly s podříznutými hrdly a dírami ve spáncích. Také staré vysušené mrtvoly. Popruhů ve vagoně se držely kostry pokryté pavučinami, na sedadlech se rozvalovaly rozloženě hnijící zbytky lidí. Pokud mohl soudit, všichni zemřeli vlastní rukou. Byly tam mrtvoly mužů i žen. Richardovi se zdálo, že některé z těch tváří viděl přišpendlené na nějaké dlouhé stěně, ale nemohl si vzpomenout kde a kdy. Vůz páchl, jak by asi páchla márnice na konci dlouhého horkého léta, když se totálně zhroutilo chladící zařízení.
(s. 202)
Je to moja prvá kniha od tohto autora a veľmi som sa na ňu na základe recenzií tešila. Námet bol zaujímavý, avšak miestami som sa musela do čítania nútiť. Potom ale prišli časti, ktoré som prečítala jedným dychom. Zároveň som mala pocit, akoby bolo príliš veľa nápadov na jednu knihu takéhoto rozsahu a tým pádom mnoho vecí, ktoré sa dali krásne rozviť, bolo prebehnutých veľmi povrchne. Pan Vandemar a pan Croup boli super, jedny z najlepšie vykreslených záporných postáv, aké som mala možnosť spoznať. De Carabas bol tiež zaujímavou postavou. Vzhľadom k tomu, že je to fantasy žáner som čakala podrobnejšie vysvetlenie sveta a jeho fungovania. Myšlienka vytvoriť takýto svet po Londýnom je originálna a autor má úžasnú fantáziu. Škoda, že z tohto sveta nebolo viac častí, možno by bol priestor na hlbší príbeh. Celkovo som však z príbehu mala dobrý dojem :-)
Zajímavé. Chvilkama jsem se do čtení musela nutit, chvilkama jsem se naopak nemohla odtrhnout. Pocity z této knihy? Rozporuplné. Líbilo i nelíbilo. Asi jsem čekala víc, ale špatné to nebylo.
Ještě tu mám komiks, tak přemýšlím, zda se do něj pustit hned nebo to nechat pár dní usadit...
Achjo, jsem velmi zklamaná. Čekala jsem od autora víc. Začátek byl chaos, ale to mě u tohoto autora nepřekvapuje a nevadí. Ale příběh mě absolutně nevtáhl do děje (ani na začátku, ani uprostřed, ani na konci, prostě vůbec), během čtení mi myšlenky stále odbíhaly jinam... zkrátka mě to nebavilo! Myšlenka je super, úžasná fantazie autora také... ale nepovedlo se to předat na papír. Škoda...
Velmi originální fantasy příběh o objevení Podlondýna obyčejným člověkem. Přečetla jsem román jedním dechem, líbila se mi ta nevinnost a jednoduchost Dvířky na jedné straně, na druhé straně brutalitu a nesoucit Vandemara a Croupa. Stylem mi příběh velmi připomíná Terryho Pratchetta.
Dostala se mi do rukou a uší audiokniha. Paráda.
Místy strašidelné, místy nechutné, stále překvapivé a stále skvěle napsané.
Tak ať dál žije a tepe Podlondýn!
Události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou vás najednou...
Neskutečné. Originální. Čtivé. Vtipné. Místama morbidní. Dva různé světy, spousta různorodých, svérázných postav, naprosto skvělý anglický humor. Podlondýn je město nestvůr i světců, svět plný temných čar a kouzel, vrahů i andělů, krys a temných zákoutí... A když tam spadnete, cesta zpátky už neexistuje.
Už dlouho se mi nestalo, abych vůbec netušila, co mám od knihy čekat. Tajemné nikdykde vás spolkne, aniž si to uvědomíte, a až vás na konci vyplivne, stejně si budete myslet: Co to kruci bylo?
Vím jen, že to bylo skvělé. Že mě to bavilo. Že jsem se smála. Možná jsem se i trošku bála :) Že jsem byla překvapená (a ne jednou). Že nic nebylo předvídatelné. A že mi bylo líto, že už je konec...
A musím souhlasit, že záporácká dvojka pan Croup a pan Vandemar neměla chybu. Jejich dialogy byly skvěle groteskní a morbidně děsivé zároveň.
"Máš rád kočku?" zeptala se.
"Ano. Kočky jsou fajn."
Anastázie se ulehčeně usmála. "Stehýnko?" zeptala se. "Nebo prsíčka?"
To je lákavá možnost. Někudy vstoupit do trochu jiného světa. Být autentičtější, víc v kontaktu se se sebou i se vším kolem. Své práci i předmětům určovat hodnotu směnným obchodem a pak si moci vybrat, jestli teď tam, potom tady, anebo nakonec raději nikdykde.
Jedním slovem úžasná! Příběh mě bavil od začátku do konce a přečtu si ho rovnou znova!
Srdcovka už od střední. Zvláště pak dvojka Croup-Vandemar, takové "couple goals" pro většinu záporáckých dvojic.
Ohlédla se k ohníčkům na druhé straně místnosti. Pak se zase podívala na Richarda.
"Máš rád kočku?" Zeptala se.
"Ano, kočky jsou moc fajn."
Anastázie se ulehčeně usmála. "Stehýnko?" zeptala se. "Nebo prsíčka?"
Ta knížka je i po letech boží. Skvěle se to čte, dokonce tak skvěle, že pomalu ani nejde přestat.
Take jsem pribeh poslouchala,plynul,jako kdyz voda tece,tak zdanlive lehce,presto neodvratne Byla jsem okouzlena fantazii autora i uzasnou cetbou pana Rumla,pred obema smekam klobouk...snad jen jedno male minus za obcas zduraznenymi nechutarnami-kapesnik mrtveho
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Hlavní příběh je mírně upozaděn na úkor důkladného prozkoumání Gaimanova světa v London Below a vedlejších příhod (které jsou za mě tahounem celé knížky). Nikde není psáno, že ústřední linka musí být ta nejzajímavější. Jeden z mých nejoblíbenějších autorů tu vytvořil úžasné postavy a celé se mi to četlo tak dobře jako nějaká pohádka.