Nikdykde
Neil Gaiman
Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Ultimátní fantasy zážitek. Vtipné, napínavé, tajemné, prostě kultovní příběh.
Shoduji se se spolučtenáři níže... Kniha velký potenciál, co se týče prostředí, avšak zaostává ve vykreslení postav a napínavosti (a odsejpání) děje. Knihu jako takovou - koncept příběhu - jsem moc nepobral. Nevím jestli ty léta, co Gaiman psaním této knihy strávil, se dají počítat za veliký přínost do sekce urban fantasy. Chtěl jsem dát 2 ale dávám 3 z 5.
Trošku lepších 2.5/5*. Príbeh má obrovský potenciál, ale autor na môj vkus nedostatočne vysvetlil ako funguje Podlondýn. Dalo by sa z toho vyťažiť rozhodne viac. Keby sa ma niekto z mojich kamarátov spýtal, o čom kniha je a ako ten svet funguje, asi by som mu nedokázala dať postačujúcu odpoveď. Škoda škoda.
Za mě moc hezká pohádka se vším všudy. Možná jen pan Croup a pan Vandemar jsou na pohádku poněkud drsnější typy (i když...). Přečetla jsem za chvilku a byla jsem nadšena.
Docela jsem se na tuhle knihu těšil, ale za sebe ji víc než 3* dát prostě nemůžu. Zřejmě největší problém jsem měl s prostředím- upřímně řečeno, v něčem tak odporném bych žít nechtěl, to já si raději zůstanu v tom nudném, šedivém nadsvětě, díky za optání.
Co ale musím pochválit, je duo vrahounů, pan Croup a pan Vandemar, nemýlím-li se. Ti byli opravdu zabijáky, kteří na onen svět dopravují jen ty, kteří si to mohou dovolit. Zjevně museli studovat v Pratchettově Škole cechu vrahů, protože takovou úroveň mordýř nenabere někde na ulici. Po nějaké době jsem si začal říkat, že kdybych měl nedejbože zemřít násilnou smrtí, tak asi bych chtěl tyhle maníky...
Shrnuto a podtrženo: občas pěkné dialogy, nesympatické postavy (tedy kromě C a V, a možná ještě Markýze), nezajímavé a nechutné prostředí (doufal jsem, že si s jeho budováním Gaiman trochu víc vyhraje), a zapomenutelnost (Hvězdný prach jsem četl daleko dřív, a pamatuju si víc, než z tohohle)= horší 3*.
Napínavé, plné tajemství, děsivé a zábavné zároveň. Prostě sen každýho čtenáře. Zrada na vás čeká na každém kroku. Nikomu nevěřte a utíkejte hodně rychle. Nikdykde jsem přečetla jedním dechem. Je to jedna z mála knížek, která nemá hluchá místa. Nebo si je aspoň nevybavuju. Gaiman zásobí čtenáře lehkým anglickým humorem, který v některých chvílích hraničí s černým. Prostě stará dobrá škola anglického humoru. Při zvyšování dávek si na něm můžete vypěstovat závislost. Napínavý od začátku do konce, občas nervy drásající příběh, kdy jste napnutí jako struna těsně před prasknutím. Tak by se dalo jednoduše popsat Nikdykde. Každá další kapitola je lepší a napínavější než ta předchozí. A postavy jsou prostě dokonalé. Největší posun je vidět právě u prosťáčka Richarda, který najednou dospěje. Navíc je kniha okořeněna Ríšovo myšlenkami, které se k nám dostávají jako útržky jeho imaginárního deníku, ve kterém ironicky komentuje vše, co se mu děje. A na konci dostane možnost volby. Zůstat a žít nebo se vrátit a přežívat.
Osobně jsem byla zkrátka nadšená a okouzlená. Jednou se k Podlondýnu, Dvířce, Richardovi a De Carabasovi vrátím.
„Zadíval se na kamenné schody vedoucí k Britskému muzeu a rozhodl se, že byly stvořeny, aby po nich tancoval Fred Astaire s Ginger Rogersovou.“
Gaiman vie ako na to. Jedine, co som tu lutovala bolo, ze som to necitala po anglicky.
Brilantní balancování na hraně dětského/dospěláckého žánru. Byla tam temnota, britskost nejenom v lokaci příběhu i břitkost svižných dialogů, pohánějících děj čtivě až do konce. Je to jedna z těch knih, které nechcete, aby skončily. Miluju, jak čtenáře vrazí přímo do svého vesmíru a nezdržuje se úvodem o zákonech a pravidlech jeho světa. Dává prostor pro fantasii, což je typické pro jeho celou práci a jeden z důvodů, proč se po dočtení kterékoliv jeho knihy těšíte na další.
Po Zatmění (třetí díl Stmívání) jsem měla chuť na pořádné fantasy. Tak jsem sáhla po Nikdykde, které jsem měla doma, že aspoň bude o jednu nepřečtenou domácí knihu méně. Anotace, zdejší hodnocení a pověst této knihy mě velmi lákaly.
Fantasy není zrovna můj nejoblíbenější žánr, ale mám ho ráda. Mám ho ráda tehdy, když mě kniha dokáže opravdu zaujmout, má úžasný svět a příběh baví. Což tady tak úplně nefungovalo.
Bavil mě začátek. Občas jsem se zasmála. Po pár prvních kapitolách jsem se začala ukrutně nudit. První polovinu jsem četla týden a musela se do ní nutit. Každá přečtená strana bolela. Odpočítávala jsem strany do konce kapitoly, abych už konečně byla na konci. Na nějaké dvou sté stránce se příběh rozjel a já se nemohla odtrhnout. Poslední třetinu jsem přečetla na jeden zátah.
A ten příběh... Nevím proč, ale nebylo tam nic moc, co by mě táhlo dopředu. Vlastně mě rozuzlení přestalo po pár stranách zajímat. Je pravda, že na odhalení jsem reagovala, "to si děláš pr..." To mě překvapilo velmi. To ovšem nic nemění na tom, že jsem tu knihu chtěla s každou stránkou odložit a už na ní nikdy nesáhnout. Že by to bylo stylem? Těžko říct.
Světlou stránku pro mě byli pan Croup a pan Vandemar. Tato dvojice byla osvěžující a pasáže tohoto dua udržovaly mnou pozornost. Bez nich bych to asi nedočetla. Ostatní obyvatelé Podlondýna byli více či méně zajímaví. Rozhodně mnohem zajímavější než hlavní hrdina. Richard mi tam přišel tak nějak navíc.
Přiznám se, že tam bylo pár věcí, které jsem nepochopila. Možná jsem něco zásadního nepostřehla, protože jsem těžko držela pozornost prvních dvě stě stran. Třeba tam i některé mnou nepochopené věci vysvětlené byly. Jenže mám takový dojem, že ani autor nevěděl, jak co pořádně funguje a proč se některé věci staly.
Suma sumárum – dobrý začátek, strašný prostředek, skvělých pár stran před koncem, pár fajn postav. Takže slabší průměr – 2*.
Dva "dodatky" v mojí verzi byly super a přihazuji ještě 1*. Takže celkem 3*.
Když o tom tak přemýšlím - možná by povídky z tohoto světa byly lepší...
Jaksi chápu fascinaci podzemím, ať už je to jakékoli velkoměsto.
Z močálů labyrinty, to jsou počátky zrodu Londýna.
Dostat se do blučiště podzemí změní hrdinovi ledaco, nejen vidění, myšlenky raději nechá ustrnout neboť nebezpečí po záchraně zraněné Dooreen se mu život ocitne v říši , kde slib dluhu na jakoukoliv službu je víc než bohatství.
Citace:" Když se andělé zkazí, je to víc jak cokoli jiného."
Podlondýn je zvláštní společnost, a popravdě asi bych se musela nadýchal toho podzemí, aby se mi dostala pod kůži, a já tomu ve fantazii dala šancí.
Audiokniha v profesionálním podání M.Rumla.*****
Jedním slovem dokonalý. Zbožnuji fantasy knihy. To spojení nadlondyna a podlondyna v teto knize se mi moc libilo.
První beletrie od Gaimana a slintám si na kabát! Znám comicsovky...Sandman, 1602, knihy hřbitovní....ale tohle jsem nečekal. Vpadnul jsem a nebylo cesty zpět!!! Jedním dechem a s příběhem zažraným do mozku, na věčný časy!
Neil Gaiman je autor, který mi už poněkolikáté dokázal, že jeho imaginace je zcela bezbřehá a hodná obdivu. Paralela mezi normálním Londýnem a jeho trošku pokrouceným obrazem v podobě Podlondýna je magická a myslím, že zejména pro Angličany velmi přitažlivá. Celý ten svět i na malém prostoru skutečně ožívá a zanechává ve čtenáři jistou stopu. Nikdykde je velkou měrou postaveno také na slovních hrátkách, které se bohužel příliš nepodařilo přenést do českého překladu (na což tedy upozorňuje v doslovu i sama překladatelka Ladislava Vojtková). Milé hříčky začínající už u jména hlavní postavy Doreen – odtud zkratka Door (dveře) - odkazující k její hlavní schopnosti, tak v případě českého překladu Dvířka moc nevyzní. Ač nerada, musím se přiznat, že na rozdíl od autorových ostatních knih, které jsem četla (Hvězdný prach, Koralina), mě nezaujal ani příběh samotný. Vlastně to jediné, co shledávám na celém putování hrdinů zajímavým, jsou právě postavy a prostředí. Obávám se, že je můj úsudek do velké míry ovlivněn audioknihou, protože se mi už podruhé za sebou stalo, že všeobecně kladně hodnocený příběh (před Nikdykde to byla ještě Prašina) načtený Matoušem Rumlem, se mi nelíbil. Nevyhovuje mi jeho práce s hlasem, při snaze upravit ho pro vyjádření odlišných postav sklouzává až k pitoresknosti, přičemž se domnívám, že ani nedodržuje zvolenou intonaci pro danou postavu, což samozřejmě poukazuje i na chybu režie. Mrzí mě, že se mi tak ikonický příběh nedostal pod kůži, ale aspoň si odnáším poučení, že knihy načtené panem Rumlem prostě nejsou pro mě.
Kniha mi už nějakou chvilku ležela doma a tak jsme využila hned prvního tématu čtenářské výzvy a pustila se do ní. A jsem ráda, že jsem tak udělala. Nebyla to první Gaimanovka kterou jsem četla a jako obvykle jsem si hned zamilovala několik postav. Doporučuji!
Zajímavá výprava do jiného světa. Čekala jsem takové to klasické fantasy plné akce. Ale chyba lávky. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale tak v půlce mě příběh pohltil a už nepustil. Přijde mi, že Nikdykde je třeba číst pomalu, jinak si děj ani některé slovní obraty člověk nevychutná. Před stylem psaní vůbec smekám, autor si hezky hraje se čtenářem (někdy spíš nehezky). :)) Cítila jsem asi jako hlavní hrdina, s jeho myšlenkami na začátku i na konci souzním.
Postavy obecně jsem si oblíbila, nejsou černobílé a mají své slabosti i přednosti.
Takže když to shrnu - příběh byl zajímavý, chytře napsaný, postavy sympatické, jako celek dobré. Jojo, některé věci nejsou takové, jaké se na první pohled jeví. ;-)
Tak tři a půl hvězdy, čtyři je moc a tři málo. Čekala jsem asi něco velkého a proto možná i tak nízké hodnocení. Kniha se docela dobře četla, ale místy to bylo chaoticky napsané a já si to musela i dvakrát přečíst, abych pchopila, co tím chtěl spisovatel říct. Navíc tam za mě chyběl aspoň náznak romance...vztah s Jess za ni nepovažuji. Závěr knihy dává autorovi prostor k pokračování, tak třeba bude a já si ho ráda přečtu....
To je řečí kolem téhle knihy.
Nebavila mě, dokonce k tomu nemám ani žádný, rádoby vtipný komentář.
Některé detaily měly potenciál, ale autor ho nevyužil.
Dva záporáci vzbudili sympatie, trošku. Asi proto, že to byly jedny z výraznějších postav.
Na začátku, když příběh působil realističtěji, mě to bavilo, ale postupem času, v průběhu poslechu, jsem se ocitla ve zhmotnělém záchvatu šílenství autora. Nevím, proč byl při vší té představivosti problém hodit udičku i ostatním. Když netuším, jak a proč svět funguje, nebaví mě ho prolézat.
Na rozdíl od jiných autorových knih mě tato nenadchla. Nápad se mi sice líbil, ale když jsem četla, jako by mi to vůbec nedávalo smysl. Souhlasím s Mirin1349, také jsem při čtení po chvíli ani nevěděla, co jsem četla.
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Je to psané pro film/seriál... příběh má solidní tempo a stránky ubíhají, až to šustí... fajn fantasy jednohubka, která ale nerozvinula potenciál Podlondyna, charaktery postav popsal autor jednoduše a černobíle...3,5*