Nikdykde
Neil Gaiman
Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Z knihy mam dost smisene pocity.. Do zhruba poloviny jsem si rikala, ze to snad ani nedoctu, vse mi prislo hrozne zmatene. Druha polovina o poznani ctivejsi. Mela jsem z ni pocit, jako kdyby knihu psali dva ruzni autori.
Neil Gaiman je pre mňa taká trošku záhada. Toto je moja štvrtá kniha od neho a ani jednej som zatial nedala 5 hviezd a sama neviem prečo :/ Ako tu už bolo spomenuté v jednom z komentárov, počas čítania som sa nevedela rozhodnúť či ma ten príbeh baví a zaujíma alebo nie a musím povedať, že až koncom knihy, nejakých posledných 100 strán ma už príbeh Richarda a Dvierky zaujímal a koniec bol teda asi najlepší. Určite to však s Gaimanom nevzdávam :)
Fantasy rozprávka zo sveta Londýna s krásnou obálkou a rovnako krásnym a nenúteným prekladom (v slovenskom vydaní).
Páni Croup a Vandemar boli až čarovne (a červovne) odporní, Richard bol popletený, ale sympatický mamľas, Dvierka zas tá realistická, tajomná, akčná a schopná. Obaja postupne dozreli a prekonali svoje chyby, obrat v deji (odhalenie skutočného záporáka) sa dal asi čakať, ale aj tak ma prekvapil a potešil.
Páčilo sa mi, že sa časť deja odohrávala v Londýnskom metre, i to, že Gaiman do deja nenásilne zakomponoval ozajstné fakty o Londýne, viď napr. to o Veľkom smogu. Dodávali vymyslenému príbehu na realistickosti.
Nechýbali ani vtipné dialógy:
„Koľko máš vlastne rokov?“
„Toľko ako môj jazyk. Trocha viac ako moje zuby.“
Jednoducho ľúbezná, ale nie naivná výprava s hrdinom, ktorý sa obyčajnému čitateľovi podobá viac ako väčšina fantazijných hrdinov.
„Stáli v zimnej záhrade. Polievali kvety. Porta smerovala prúd vody tak, aby cestou k hline pod rastlinou nezamočil ani jeden list či kvet. „Polievame topánky,“ vysvetľovala svojej najmladšej dcére. „Nie šaty.““
Zpočátku pomalejší tempo, ale pak kniha nabízí všechno, co má správná fantasy mít - hezký příběh, sympatického hlavního hrdinu, opravdu nechutné záporáky, spoustu dalších postav, u nichž si nejste jistí, zda jsou dobří nebo zlí, i vtipné hlášky. Autor pod Londýnem stvořil svět, který je plný nebezpečí, nesmyslů, kouzel a fantazie a zaplnil ho pestrou směsicí nejrůznějších figur i figurek. Je to kaleidoskop nejrůznějších nápadů, skvělých slovních hříček, zábavných scének a všechno dohromady vás to baví i děsí současně - pohyblivé trhy, opravdu hnusní Croup a Vandemar, dívka, která umí otevírat jakékoliv dveře, krásné “sametky”, které z vás polibkem mohou vypít život, podle městské čtvrti Islington v Londýně pojmenovaný anděl (který zničil Atlantidu a je horší než ďábel) a nakonec, když si nedáte pozor, tak si vás domestikují obyvatelé Shepherd's Bush. Zkrátka jak psal v předchozím komentáři MartyMcFly “To je jako by v historickém podzemí Plzně pod Zbrojnickou ulicí byla zbrojnice plná stráží, nebo na Anglickém nábřeží měla tábor pravidelná armáda UK”.
Příběh je spletitý, bláznivý, ale líbil se mi. Připomínal mi svět Zeměplochy a vůbec styl psaní Pratchetta, což mám také ráda.
Jediné co bych knize vytkla je překlad. Ne že se mi snad nelíbilo jméno lady Dvířka (je trefné vzhledem k její schopnosti otevírače všech dveří), ale nikdo jiný nemá své jméno přeložené. Ponechala bych proto vše buď v originálním znění a nebo se naopak snažila přeložit co nejvíce jmen.
Shrnutí - kniha je velice povedená (ačkoliv pro někoho, kdo nemá rád fantasy, je to asi blbina).
Byla to první kniha od tohoto autora, kterou jsem četl. Do knihy jsem se ihned začetl a užíval si jí stránku po stránce. Skvělý imaginární svět plný zajímavých postav. Dějová linka s emi také líbila. Doporučuji
Knížku jsem si moc užila. Přestože je příběh místy docela drsný, nemůžu se ubránit tomu, že má takovou pohádkovou atmosféru. A to na mě platí :)
Na Gaimanovi musím ocenit to, že každá knížka je úplně jiná. Před Nikdykde jsem četla Americké bohy a skoro se mi nechtělo věřit, že obojí napsal stejný autor. :) Každopádně musím říct, že obdivuji jeho fantazii, protože Gaiman dokáže vytvořit fantasticky promyšlený svět a nepotřebuje k tomu pětidílnou sérii, a přitom všechny linky, včetně těch nepatrných dotáhne do detailů.
Richard byl roztomilý, v podstatě naivně nevinný, ale zaslouží si poklonu, za to jak se se vším statečně popral. Dvířka mě bavila. Hunter mě překvapovala, ale i její postava byla podle mého dobře vykreslená a dobře pochopitelná. Markýz se stal mou nejoblíbenější postavou. I on mě překvapil, upřímně jsem si myslela, že jeho charakter bude trošku jiný, ale hrozně mě bavil. O to víc oceňuji závěrečnou povídku, která mu byla věnována. A musím zmínit i pan Croupa a pan Vandemera, kteří byli parádní záporáci. Neskutečně mě bavili jejich rozhovory a povznesli knížku ještě o úroveň víc.
Pokud máte rádi fantazy, určitě po této knížce sáhněte. Moc se mi líbila.
Autor zde vytvořil imaginární, fantaskní, temný a špinavý, přesto úžasný a uvěřitelný svět, jehož největší devizou jsou informace. Podlondýn je plný kaleidoskopických postaviček z různých dob, které propadly dírami světa a vytváří tak nový, úplně jiný svět, tak odlišný od toho, který známe... Autorova fantazie je úžasná, moc se mi to líbilo.
Posloucháno jako audiokniha s Matoušem Rumlem.
Posloucháno na doporučení dcery, která z knihy byla unešená. Není to špatná knížka, to opravdu ne, ale není to kniha, na kterou nezapomenu a budu se k ní vracet. Paralelní svět a podivné postavičky v něm. Zajímaví zabijáci, padlý anděl, dívka, která otevírá dveře a markýz de Carabas a mnoho dalších postaviček více či méně důležitých. Příběh mi nepřišel nijak objevný, ale to neznamená, že byl špatný.
Takové knihy mám ráda: prima odpočinková kniha, na jejíž sepsání musí být člověk buď kvantový fyzik a zabývat se paralelními realitami, nebo disponovat velkou dávkou fantazie.
Btw celou dobu mi naskakovala myšlenka, že Richardova situace přece nebyla tak bezvýchodná, aby v Nadlondýně nemohl žít. Když vás nikdo nevidí, můžete klidně v obchodech krást jídlo i oblečení, na squattování si vybírat ty nejhezčí rezidence a konec konců si taky vlakem nebo letadlem cestovat po celém světě. Pravda, dělat toto po celý zbytek života sám je trochu duševně náročné, ale východisko to rozhodně je.
Gaiman je studnicí skvělých příběhů a zajímavých postav. Nikdykde se řadí mezi má oblíbená díla, přesto mám výtku, která na české vydání vrhá poněkud špatné světlo.
Některé pasáže totiž zněly, jako by je někdo jednoduše opsal z Google překladače. I korektura místy drhla...
Úžasná kniha, k níž mě přivedla věta: "doporuč mně knihu, kterou máš nejraději". A jsem za to moc rád (díky!). Zařadil bych jí do mých top 10, které se však nebezpečně nafukuje.
Croup a Vandemar jsou ti správní záporáci, Richard kliďas - sympaťák a Dvířka líbezná divoženka s nadpřirozenými schopnostmi. A samozřejmě i další postavy jsou osobité.
Děj plný nápadů, překvapení, s pachem londýnských stok.
Že prej vám každá kniha něco dá. No, od teď budu stát na zastávce metra raději u zdi. Občas se zamyslím nad tím, jak nepříjemné může být, když vás někdo vymaže z existence a jaké bytosti a entity mohou existovat ve světě, který nedokážeme vidět.
I když byla kniha naprosto originální, nemohl jsem se zbavit příchutě Douglase Adamse, ale malinko třeba i Rowlingové. Je to kniha od podobné múzy, takže pokud jsou vám zmínění autoři blízcí, měli byste si Nikdykde rozhodně přečíst.
Kéž by byl druhý díl...
Můj první Gaiman na doporučení od přítele, a rozhodně ne poslední! Kniha mě strhávala od první (dobře, tak úplně od první ne) po poslední stranu. A pánové Croup s Vandemarem - tak bestiálně děsiví a sadističtí... Fakt jsem se jich bála. Perfektní kniha, i já ráda doporučuji!
Milá, trochu dobrodružná a tak akorát humorná fantasy pohádka z Podlondýna. Nevěděla jsem co mám čekat a je pravda, že začátek nebyl moc slibný. Ale pak se to rozjelo a zalíbilo se mi to. Podívám se i po jiných knihách autora.
Příjemná originální fantasy. Hlavní hrdina se chová přiměřeně situaci, autor prokazuje skvělou fantazii a v audio verzi pak především pan Ruml předvádí neskutečně příjemný výkon. Bravo. Hezky se to poslouchalo!
70% - Klasika Neila Gaimana, tak jsem se dost těšila. A četlo se to dobře, ovšem nutno říct, že pár týdnů po přečtení si knihu zas tak úplně přesně nevybavuji, což se mi u dobrých knih nestává. Samozřejmě veliké plus za stvoření Podlondýna nacházajícího se ve starých kanálech, tunelech metra a vůbec dalších podivných místech, která se pod chodníky Londýna nacházejí. A další dobrý nápad s tím propadnutím se škvírou, kdy se člověk či jiná bytost stane součástí tohoto urban fantasy místa a pro obyčejné lidi tam nahoře se stane takřka nepostřehnutelným. Ujetí vrahouni pan Croup a pan Vandemar. Tajemná dívka Dvířka s prazvláštní schopností. A markýz de Carabas, který dokáže zařídit prakticky cokoli. Ovšem samotný děj byl takový nemastný neslaný, zřejmě i vinou hlavní postavy Richarda, který propadl škvírou a prochází rádoby bouřlivým přerodem z nudného obyvatele Londýna v ... v podstatě téměř stejně tak nudného obyvatele Podlondýna.
Musím sa priznať, že mi na Nikdekoľvek prekážalo niekoľko vecí.
V prvom rade Richard ako hlavná postava ma dosť výrazne nebavil. Neviem, či mal byť akože vtipný element alebo som sa s ním mala stotožniť ako s trápnučkým nie-hrdinom, faktom však je, že som pri každej jeho replika, myšlienke alebo konaní v duchu prevracala očami a nemohla som sa ubrániť porovnávaniu s Bellou Swan a jej podobnými postavami z YA.
V druhom rade to bola skutočnosť, že aj napriek románovej podobe do textu často presakovali prvky scenára, veľmi citeľné to bolo napr. v časti so snami.
A v neposlednom rade (pozor SPOILER) to bolo Brownovské rozuzlenie zápletky, kde sa objednávateľ záporákov po celý čas prezentuje ako kladná postava, aby na konci došlo k dramatickému odhaleniu.
Ale inak je Nikdekoľvek celkom príjemné a nevšedné počítaníčko. Osobne ma najviac bavili páni Croup a Vandemar, pre nich aj nakoniec pridávam jednu hviezdičku.
Fantasy běžně nečtu. Výjimkou je podžánr urban fantasy. Mám rád ten fenomén "druhého města", tady je nazýváno Podlondýnem. Navíc ještě vítám, že je zde významným způsobem zapojeno londýnské metro. Už tradičně ubírám jednu hvězdu za příliš přehnaný děj. Vím, jedná se o fantasy, ale myslím si, že někdy méně znamená více. Celkově se jedná o dobrý pohádkový příběh. Jestli někdy pojedete do Londýna, tak si dejte pozor, ať nepropadnete nějakou tou škvírou.
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Od prečítania tejto knihy už nič nebude ako predtým. Pri každom umývaní zubov budem myslieť na to, že si umývam maličké záchodíky, pretože tie drobné organizmy usadené v puse, deti a dospelí, okupujú naše zuby, urobili si z nich záchodíky, a hádajte čo! Nesplachujú po sebe!
Bez ohľadu na to, či je tam... po smrti... tam alebo nie tam, a ak je tam, a je chladno, teplo, nič, všetko, polovica, štvrtina ničoho alebo čohosi, sláva matematike, tak bez ohľadu na to mne stále zostáva nádej, že niečo po smrti bude a bude to hoci aj ako v Nikdykde. Tu medzi živými v mojom srdci zostávaš a nič viac mi nemohlo pripomenúť tvoj lásky a knihyplný humor ako táto kniha, ktorú si mi kedysi odporúčala a ja viem prečo. Píšem tento komentár, aby som ho mohla v závere venovať mojej milej spriaznenej duše, Lucii.