Nikdykde
Neil Gaiman
Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Velice originalni a mily pribeh. Prostredek sice trosku ztracel na dynamice, jak postavy pobihaly od certa k dablu, ale konec vygradoval nadherne. Asi nejvice na tehle knize ocenuji originalitu. Bavili me slovni obraty, prekvapovaly me autorovy napady a vubec jsem nevedela, kam ma pribeh namireno. Postavy jsou navic krasne lidske, coz je mozna nevyhoda pro ctenare zhyckane nabusenymi akcnaky a touzici po hrdinovi, ale pro me to byly sympaticke charaktery. Navic evidentne existuje takova vec jako hlavni muzska a zenska postava, ktere spojuje pouze pratelstvi a nikoliv postel, svete div se.
Gaiman rozhodne nezklamal a pokud Nikdykde neni povazovano za jeho nejlepsi knihu, tak o to lepe pro me, az se vrhnu na dalsi.
Kouzelné. Mám ráda Sandmana a tak jsem sáhla i po této knize. A musím říct, že to bylo úžasné dobrodružství! Přemýšlím nad tím, že si pořídím i Hvězdný prach...
Moc dobře napsána kniha. Mnohem lepší než Američtí bohové od tohoto autora. Myslím, že Gaimenovi tento žánr jde moc dobře.
Upřímně mě to mrzí, ale jsem z knížky zklamaná. Strašně jsem se na příběh těšila, začátek vyprávění mě bavil, líbil se mi ten „krysí“ koncept. Držáci pro mě byly postavy pana Croupa a Vandemara, ti dva mě bavili po celou dobu. Byl tam takový skvělý potenciál, ale přijde mi, že nebyl využitý ani z poloviny. Měla jsem problém u knížky dávat pozor, hodně často jsem stránkami jen prolétala, abych za nějakou chvíli zjistila, že vlastně vůbec nevím, co jsem četla. Obecně nemám problém se povznést nad znalost chodu našeho světa a přesunout se do jiné dimenze a přijmout jejich zákonitosti. Tady mi ale přišlo, že ani autor pořádně nevěděl, jak co funguje.
Poprvé u nějaké autorovy knihy cítím pochybnosti a vnímám nedotaženosti, taky je to jedna z jeho dřívějších, a tak je to možná tím. Přímo zklamání to nebylo, ale (jindy) obvyklé uchvácení taky ne.
Zajímavá to kniha! Nikdykde je od ostatních fantasy knih hodně odlišná, rozhodně ale ne špatná. Určitě vás bude bavit tak jako mě.
(čteno v angličtině)
Zpočátku jsem se cítila podobně jako hlavní hrdina a se stejným pocitem, jako má hlavní hrdina na konci, jsem to i zakončila. Povídka o plášti markýze v závěru byla taková třešnička na dortu. Stále žasnu nad Gaimanovou představivostí, která se mi vždy strefí do vkusu.
Posloucháno na CD v autě. Krásně načtené Matoušem Rumlem. Vím, že je Gaiman velmi vtipný a tentokrát mi to ukázal již v předmluvě (doufám, že jste ji nepřeskočili!). Příběh je prostě skvělý, svět Podlondýna je promyšlený a propracovaný a postavy jsou skutečné, osobně jsem kvitovala s povděkem, že byly lidské. Celé to bylo správně vypointované a já si poslech báječně užila.
Knihu jsem četla před 20 lety a tenkrát mě nadchla. Teď jsem se k ní vrátila a spokojenost přetrvává. Zručně napsaný fantastický příběh s úžasnými nápady pořád baví a může vést k zamyšlení, co vlastně člověk od života chce.
Styl mi připomínal Pratchetta, což je můj šálek kávy. Toto bylo mé první setkání s Gaimanem, příliš jsem toho o něm nevěděla, knihu jsem popadla tak nějak nazdařbůh a tentokrát se tento náhodný výběr povedl :)
Byla tu akce, napětí, trochu "detektivka", zajímavý pohled na svět (Podlondýn) a fantaskní prvky, ve kterých není třeba (ani radno) hledat logiku.
Přesto nemohu dát plný počet hvězd. Proč? Záporáci jsou příliš "dokonalí a geniální a mocní", zatímco hlavní hrdinové/klaďasové jsou takové utopené myši, co potřebují spoustu pomoci.. Protože některé skoky už byly na můj vkus příliš velké a postrádala jsem v některých chvílích větší návaznost. Prostě se hrdinové někde najednou objevili a já nevěděla, jak se tam vlastně ocitli, což bylo matoucí a štvalo mě to. Jinak kvituji barevnost (ne-černo-bílost) několika postav (př. markýz) a vtáhnutí do děje, byť pozdější a přerušované těmi (pro mě) divnými skoky..
P.S. krásná obálka pro audioknihu ;)
Kniha, která mi byla předhazována půl roku a připomínána pořád dokola, jak si ji musím přečíst a jak je skvělá. No...od autora je to má první...mnohem víc se těším na Oceán na konci uličky, doufám, že nezklame, ale z pět k Nikdykde. Jako jo, je to hezký, ale "odvařená" jsem z toho nebyla. Až s 200 stránkou jsem začínala knihu hltat (což je až poslední 1/3 knihy). Když čtu fantasy, očekávám od příběhu, že mě pohltí a nic mě od něj neodtrhne. Že se tam přesunu a začnu ten příběh žít a to se zde dělo až dost pozdě, tak proto méně hvězd. Jinak příběh jsem si nakonec zamilovala i přes to všechno bahno, smrad, splašky a tmu. Můj oblíbenec byl Starý Bailey.
Jinak myšlenka dobrá, ne originální, ale pravdivá. Život má smysl především když o něco jde, štěstí nespočívá v konzumu a světských kravinách. I když Podlondýn nebyl nejkrásnější a byl celkem drsný, konečně tam Richard opravdu žil, protože se zabýval smysluplnými věcmi...
Krásně vystavěný a vypointovaný příběh, živé a sympatické postavy (mým favoritem je markýz), s nimiž jsem se nerada loučila, nesmírně čtivá kniha. Na plný počet to ale není. Na můj vkus to bylo příliš násilné, krvavé, slizké a chvílemi nechutné. Britskou frustraci dickensovským Londýnem taky nemusím. Ale především nesnáším nepoměr sil mezi všehoschopnými, vševědoucími, nesmrtelnými padouchy a zcela normálními hrdiny, kteří krvácejí, potřebují jíst a spát a k informacím se dostávají obtížně.
Bolo to zvláštne, skôr rozprávka, určená viac fanúšikom HP, či Fanatagíro, ale o to viac ma to bavilo a dobre som si pri tom oddýchol .
Do této knihy jsem se úplně zamilovala. Styl psaní, příběh, prostě všechno. Velmi napínavý a hlavně originální děj. Těším se, až si od Gaimana zase něco přečtu.
Tohle byla první knížka od Gaimana a byla to bomba z čistého nebe. Na střední škole jsem se nemohl od Nikdykde odtrhnout, jak to bylo napínavé. Když jsem už fakt jako musel jít spát, tak jsem před usnutím přemýšlel, jak rozečtené kapitoly dopadnou. A strašně se těšil na druhý den.
Po letech jsem do toho šel znovu, to jsem přečetl i comics, který mě zas tak nevzal. A i po letech knížka je.. bomba. Hlavne pan Croup a pan Vandemar, moji nejoblíbenější záporáci.
Jen je škoda, že další vydání bylo poněkud cenzurováno (tuším pro U.S. trh) a dost v knize ubylo na syrové brutalitě.
S Gaimanem to mám trošku složité. Na jedné straně jsou jeho knihy zábavné, vtipné, plné výborných nápadů a na druhé straně neváhá uvrtat svoje hrdiny do vážně hnusných situací a hodně jim ubližovat. Vlastně se divím, že z toho nikdo nakonec nevyšel natrvalo zmrzačen (jako třeba v jeho mnohem lehčí "pohádce" Stardust).
Všechny hlavní postavy jsou dobře napsané, ke všem je snadné si vytvořit vztah (ať už pozitivní nebo negativní). Příběh je svižný, sledování více linek najednou posouvá děj rychleji dopředu, autor čtenáři připraví i pár nehezkých překvapení. Ale protože je to Gaiman, tak to všechno více méně dobře dopadne. Jedinou výtku mám k úplnému konci, ten se mi zdál trochu zbytečně utahaný. Ale vzhledem k Richardově povaze asi dával smysl.
Na tomhle super příběhu, který jsem zhltla jedním dechem za dva dny, je mi hrozně líto jedna věc. A to, že neznám jeho pozadí. Příběhy autorů typu Gaiman nebo Pratchett si totiž nejvíc užijete, když znáte prostředí a konotace, ze kterých autor vycházel. Jejich knihy obsahují spoustu odkazů a "easter eggs", které čtenáře pobaví a potěší, ale musí jim rozumět. Takže bych řekla, že na čtenáře nelondýnského, resp. neznalého prostředí působí kniha polovičním dojmem, než by mohla a to je škoda.
Začátek byl pro mě trochu složitější. Četl jsem jako e-knihu staženou z netu a kdosi zapomněl dělat mezery mez jednotlivými příběhy. Tudíž na jedné stránce s Dvířka snažila otevřít dveře do podzemí a na další řádce pan Croup pracoval s nějakým nebožákem.
Nakonec sem se do toho zateč a užil si tu jízdu.
Posledních asi 30% knih už se tolik příběhy neprolínají a pak už to byla pecka.
No a na závěr mi i ukápla slza, když sem si představil co všechno Richard v závěru knihy musel prožít, hlavně po psychický stránce.
Skvěla kniha !
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Tahle kniha je moje srdcovka už mnoho let. Je s podivem, že jsem jí tehdy vůbec četla. Knihy mě moc v té době nebraly (puberta :D ). Ale tahle mě chytla a drží dodnes :D mrška jedna. Doporučuji přečíst všem, mužům, ženám, dětem radši nee :) to až později...