Noc nic nezadrží
Delphine de Vigan
Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou osobní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin položily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, ale musíme se jí vzepřít.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
Rien ne s'oppose à la nuit, 2011
více info...
Přidat komentář
![hs777 hs777](https://www.databazeknih.cz/img/users/12_/123234/m_hs777-0Ni.jpg?v=1592773294)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Nikdy jsem nečetla nic tak osobního, tragického a přitom plného obrovské lásky a odpuštění. Před autorkou smekám.
![pajaroh pajaroh](https://www.databazeknih.cz/img/users/11_/118929/m_pajaroh-zBG.jpg?v=1563526824)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Delphine de Vigan obdivuji jako spisovatelku a teď i jako člověka. A v této knize lidská stránka převažuje nad literární.
Silná zpověď, ze které přímo sálá, jak složité bylo knihu napsat a život žít.
![petrarka72 petrarka72](https://www.databazeknih.cz/img/users/17_/175949/m_petrarka72.jpg?v=1734188697)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Zvláštní směs emocí a odtažitosti, zpráva o matce a vztahu k ní, o jejích vazbách, jejích lidech, její nemoci a samotě... Autorka sama přiznává, že částečně šlo o autoterapii, nepochybuji o tom, že psaní pro ni bylo nadmíru osobní a bolestné. Přesto, nebo možná právě proto, mě kniha nezasáhla; ovšem nevylučuji, že jde o sebeobranu.
![hermína14 hermína14](https://www.databazeknih.cz/img/users/24_/245127/m_hermina14-z30.jpg?v=1540831542)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Po její poslední přečtené knížce jsem už nedoufala, že něco bude zajímavější a překvapivěji vystavěné...leč opět užasnu nad tím stylem, čistým a upřímným. A ty vstupy do příběhu jsou odzbrojující..vzala nás do svého života, do pokoje...i do hlavy...
"...radši umřu živá."
![Alena_S Alena_S](https://www.databazeknih.cz/img/users/69_/6908/alena-s-4eA.png?v=1554567468)
Odnáším si leda dvě nepříjemná překvapení:
1. Příběhy jako z knih Virginie Andrewsové skutečně existují.
2. Po větě o "obdivu matčiny odvahy" koukám, že jsem tedy musela přeskočit cca 200 stran. No nic, vracet se nebudu.
Vidím tu údiv nad tím, jestli to na jednu rodinu není až moc? Ne. Může se stát hromada věcí i za kratší období v menších rodinách. - Než tady, kde si pořídí... kolik že těch dětí vůbec bylo... do prostředí, kde snad jen chlapeček s chromozomem navíc to má v pořádku v hlavě.
![blaninka blaninka](https://www.databazeknih.cz/img/users/46_/46785/m_blaninka-VJB.jpg?v=1555230214)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Klaním se autorce za tuto knihu. Příběh vlastní rodiny popsala na jednu stranu syrově a sugestivně, text však zároveň působí citlivě a křehce. V jedné rodině se přihodilo tolik smutných událostí, že nečíst biografický román, říkala bych si, že už to autor trochu přehání. Sám život ale většinou nepíše jen zcela smutné scénáře, tedy i z tohoto vyprávění je cítit určitá naděje a neuvěřitelná síla rodiny. Kniha způsobila, že jsem v průběhu čtení sentimentálně rozjímala o té svojí. Rozhodnutí Delphine de Vigan napsat tuto knihu rozhodně mělo smysl.
![1alena1 1alena1](https://www.databazeknih.cz/img/users/11_/11413/11413-Z0H.jpg?v=1529920710)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Autorka má dar přenést na čtenáře atmosféru tak, že jsem musela ve čtení dělat pauzy, protože mi z toho bylo až úzko. Události jejího života byly tak místy až kruté a bolestné. Do celého vyprávění vložila tolik své emoce a dozvěděli jsme se tolik až bych řekla velmi intimních prožitků, že se obdivuji spisovatelce jak moc svou rodinu odhalila a přes všechna tato odhalení a problémy je tam cítit silné rodinné pouto a taková zvláštní láska. Děkuji autorce za takovou knihu.
![MichelleS MichelleS](https://www.databazeknih.cz/img/users/46_/46552/m_46552.jpg?v=1459854933)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Ze začátku to vypadá na celkem idylické rodinné vzpomínky. Jenže pak se vyvalí všechna ta bolest, trápení, nejistota. Autorka mě doslova vtáhla do rodiny, svíralo se mi srdce nad jejich prožitky. Obzvlášť bolestné byly stránky týkající se dopadu Luciliných záchvatů na její dcery. Přes všechnu snahu, boj s duševní nemocí nikdy nekončí vítězstvím, stačí nepředvídaný impuls a vše je zpět.
![Rade Rade](https://www.databazeknih.cz/img/users/63_/63928/m_rade-g9H.jpg?v=1540828311)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Autorka umí neuvěřitelným způsobem přenášet emoce na čtenáře. To čtení pro mě bylo hodně smutné, depresivní, a ten optimismus, o kterém se mluví v anotaci i v doslovu, jsem cítila snad jen v části o Lucilině dětství a ve vyprávění o její silné a vitální matce Lianě.
Ale i ty příběhy z dětství byly vedle vtipných postřehů spojeny s tragickými událostmi. Trochu mi to vyprávění o malé Lucile a jejích sourozencích připomnělo - v něčem, snad i tím francouzským prostředím a pohledem do nedávné minulosti - knížky Marcela Pagnola. I když jsou Pagnolovy vzpomínky z dětství pohodovější a méně dramatické, přeci jen mají něco společného. To spojení veselých bezstarostných dětských příběhů s nečekanými smutky.
Čtyři plus.
"Lucile… líčí Antoninovu tragickou smrt, naprosté vymizení vzpomínek před touto ztrátou, i bolest, která následovala: ,Dětství navždy přestalo být idylou.´“
---------------------------
„Takový je život lidí. Několik radostí, velmi brzy smazaných nezapomenutelnými žaly.
Není nutné to říkat dětem.“
(Marcel Pagnol: Jak voní tymián)
![Malachime Malachime](https://www.databazeknih.cz/img/users/17_/173213/m_173213-jHu.jpg?v=1496152487)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Hodně depresivní a smutná kniha o tom, jak se o některých rodinných problémech nemluví a některých se pouze šušká. Jaké to může mít dopady na psychiku jednotlivých členů a jak se s tím porůznu vyrovávají, každý svým způsobem.
![ajla5 ajla5](https://www.databazeknih.cz/img/users/69_/69419/m_69419-OXT.jpg?v=1459854945)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
I když je děsivé, co se v té rodině stalo, kniha mě nenadchla. Vyloženě jsem se nudila.
![dalia1769 dalia1769](https://www.databazeknih.cz/img/users/48_/48701/m_48701-zY3.png?v=1459854934)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Zatím pro mne asi nejlepší kniha Delphine de Vigan. Velmi působivá a emotivní. Přes řadu tragédií a těžkých zkoušek, které provázely život její matky a vlastně celé rodiny, vyprávění jako celek nepůsobí pesimisticky. Styl je zvláštní, protože kombinuje pasáže vyprávěcí s těmi, kde se autorka přímo obrací na čtenáře a líčí samotnou přípravu a vznik knihy. I přes tuto kombinaci stylů působí kniha uceleně a dokáže člověka pozoruhodně vtáhnout do děje.
![martina.bella martina.bella](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Krásná, smutná, ale nikoli depresivní kniha, která mě přivedla k zamyšlení (jako všechny knihy této autorky). Tolik tragédií na jednu rodinu - ale život jde dál. Obdivuju autorku, že našla odvahu takhle rozpitvat bolavá místa své vlastní rodiny, určitě to pro ni nebylo lehké. Moji nejoblíbenější knihu od Delphine "No a já" ale tato nepřekonala.
![dark.ma93 dark.ma93](https://www.databazeknih.cz/img/users/22_/22847/22847.jpg?v=1381127959)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Kniha se pasovala na jednu z mých nejoblíbenější knih vůbec :) Naturalisticky psané, plus postava matky je mi po přečtení tak blízká, že mám pocit, že ji znám odjakživa. Autorka umí vážně dobře popisovat složitou a komplikovanou osobnost Lucile.
Jinak se mi líbí jak z knihy dýchá na jednu stranu pohodová atmosféra, která popisuje soužití prarodičů Georga a Liany a jejich domu, prázdninových her. Babička, která dělá provaz a má 7 dětí, jedno adoptuje a další se po letech narodí postižené a přesto se umí prát s osudem. I přes krásné a pohodové líčení děje do toho vnáší rodinné tragédie - sebevraždu adoptovaného syna, tragickou smrt jednoho ze synů... Nakonec člověk pomalu odhaluje různé tabuizované problémy rodiny.
![medialstar medialstar](https://www.databazeknih.cz/img/users/11_/119446/m_119446-hVP.jpg?v=1459855105)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Silná zpověď o autorčině matce i rodině, kdy sice nevíte co je fikce a co skutečnost, ale nějak podvědomě mám pocit, že pravdy je tam více než je sama schopná někdy unést. Sdílíte nitěrné myšlenky, které vám neřeknou snad ani nejbližší. Donutí vás přemýšlet nad vlastní rodinou, co je důvodem jednotlivých cest a osudů... Na tuto knihu těžko zapomenu.
![Pett Pett](https://www.databazeknih.cz/img/users/63_/632/m_pett-GrW.jpg?v=1540824117)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Sledování takového rozkladu osobnosti... ztrácení se sama sobě... hledání... nacházení... odpouštění... trestání... bylo jako projít si svojí vlastní terapií... jak jen ten život s námi mává... jak moc mají v ruce osud naší duše vlastní rodiče... jak se postavit něčemu, co je nám více či méně dáno do vínku... nebo jak pomoci takové své blízké nešťastné duši, aniž by si uloupla i kousíček té naší...
Každé písmenko je sázeno s takovým citem a opravdovostí, že držíte té ztracené Lucile palce... ať udělá cokoli, tak jí nedokážete nenávidět... vidíte tu bolest... cítíte tu bolest... bolí vás ony všechny...
A přesto... navzdory tomu všemu vyprávění dýchá takovou láskou, něhou a nadějí... že vás ten "prostě život" chtě nechtě pohltí a už nepustí...
Autorovy další knížky
2021 | ![]() |
2011 | ![]() |
2011 | ![]() |
2018 | ![]() |
2019 | ![]() |
Velice intimní sonda...
Na počátku je jasný úmysl, a to pochopit "proč" …
Věřím, že se Delphine touto knihou vypsala k svému osobnímu uzavření. A že tu nelehkou odpověď našla ….