Noční směna (20 povídek)
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528763/bmid_nocni-smena-20-povidek-658603bd0f093.jpg
4
1426
1426
Povídky a novely série
1. díl >
Dvacet příběhů, v nichž nic není, jak se zdá, a temné stíny noci pronikají i do bezpečného světla dne. Příznivci krále hororu dobře vědí, že Stephen King nevyniká jen znamenitými romány, ale píše i skvělé povídky. Ve dvaceti zneklidňujících příbězích této sbírky to dokazuje s virtuozitou přímo mistrovskou. Zavede nás na důvěrně známá, obyčejná místa, která na první pohled nevzbuzují žádné podezření. Střední škola, prádelna, kukuřičné pole, to nejsou prostředí, která by v člověku budila hrůzu, jenže ve světě Stephena Kinga může démonickým silám sloužit každé místo. Když je doba příhodná, mají temné síly moc a oběti jsou zaskočeny nepřipravené... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno:
2023
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Night Shift, 1978
více info...
Přidat komentář
Kniha dvaceti povídek Stephena Kinga, krále hororu, mne nijak nenadchla. Většina povídek bylo nesouvislé vyprávění o něčem, čemu jsem v podstatě ani nerozuměla, nebo jen docela málo. Povídky, které se dle mého úsudku daly číst a podařilo se mi je přečíst až do konce, u těch to bohužel ten konec pokazil natolik, že jsem si nebyla jistá, zda jsem pointu pochopila. V některých případech mi navíc vadilo, že byly nedokončené, čtenář si už musel sám domyslet, jak to dopadlo.
Jen málo povídek jsem přečetla celých s úplným pochopením, co se v nich odehrálo. Nemohu říct, že by se mi líbily, ale mohu jmenovat ty, které v této změti považuji za nejčitelnější: „Poslední příčka žebříku“, „Muž, který miloval květiny“, „Žena v pokoji“, „Nekuřáci“. U několika dalších to pokazil ten konec: „Šroťák“, „Děti kukuřice“. Úplně mimo byly první dvě povídky: „Prokletí jeruzalémské“ a „Noční směna“. Po takovém začátku jsem knihu málem odložila nepřečtenou. Jelikož se ale nerada vzdávám, dělala jsem, co jsem mohla, abych aspoň nějaký názor na tuto knihu oblíbeného spisovatele hororu napsala. Jedna a půl hvězdičky s odřenýma ušima.
Nejsem moc na povídky, tedy až Carvera . Ale King mě baví a navíc, když knihu čtěte na noční ve volné chvíli....
Ja naozaj nie som fanúšik poviedok, ale u svojich obľúbených autorov robím výnimku. A Kingove poviedky si stále rada prečítam, k týmto som sa vrátila po desiatich rokoch. Ale až tak úplne mi nesadli. Väčšina je na môj vkus veľmi krátkych a kvôli tomu vo mne príbeh nestihol zanechať nejaký hlbší dojem. Akurát sa začítam a bum... koniec. Je tu veľmi málo poviedok, ktoré by mi nejak utkveli v pamäti, najvýraznejšia je asi Nekuřáci a.s. a tú som si dokonca pamätala ešte z prvého čítania. Potom samozrejme Děti kukuřice. Aj keď som si viacero poviedok v priebehu čítania ohodnotila 4 hviezdičkami, tak viem, že dlho si ich pamätať nebudem, niektoré sú už teraz zabudnuté. A navyše väčšina z nich má otvorený koniec a to ja veľmi nemám rada. Ale všetky sa čítali dobre, väčšina mala správnu atmosféru a možno sa k nim opäť o nejakých desať rokov vrátim, ale fanúšikom poviedok asi nikdy nebudem.
Zajímavá všehochuť z pera Stephena Kinga. Najdou se povídky skvělé, najdou se povídky, které jsou pro spisovatele jeho formátu průměrné, najdou se povídky, které jsou totální blbost. Četbou téhle sbírky povídek jsem prokládal čtení dalších románových knih. Jsou to takové jednohubky, když člověk nemá moc času a chce příběh, jehož rozuzlení se dočká do dvaceti minut.
Schválně jsem si po každé přečtené povídce udělal poznámku o tom, jak se mi líbila, abych se s vámi mohl podělit:
Prokletí Jeruzalému 4/5
Noční směna 2,5/5
Noční příboj 2/5
Jsem brána 3,5/5
Šroťák 3/5
Kostlivec 3,5/5
Šedá hmota 3/5
Bojiště 2/5
Náklaďáky 3/5
Mrtví se někdy vracejí 4,5/5
Jahodové jaro 3,5/5
Římsa 4/5
Trávníkář 2/5
Nekuřáci a.s. 3,5/5
Já vím, co potřebuješ 3/5
Děti kukuřice 3,5/5
Poslední příčka žebříku 3,5/5
Muž, který miloval květiny 3/5
Na dobrou noc 4/5
Žena v pokoji 3/5
Strašidelná sbírka povídek obsahuje 20 krátkých příběhů, které vám ukážou, že přestat s kouřením není jen tak. Že se stroje můžou zbláznit, že ďábel nemusí posednout jen člověka, že se navštěvovat vesmír vždy jedinci nemusí vyplatit, že si radši posekám trávník sama. Že je lepší věřit dětem, když vidí ve skříni kostlivce. Že v kukuřičném poli skrývá se zlo, že není dobré věřit chlapům, kteří vědí, co ženská potřebuje.
A tak dále.
A ty otevřený konce!
Hodně se mi líbily povídky:
Mrtví se někdy vracejí.
Římsa
Nekuřáci a.s.
Já vím, co potřebuješ
Muž, který miloval květiny
Jahodové léto a Děti kukuřice.
A ty ostatní byly prostě Kingovsky dobrý.
Zdá se že Kingovy sbírky povídek jsou obvykle to pravé ořechové pro mě. Tedy, ne že by byly všechny příběhy vyloženě špička. Jedná se o překvapivě barvitou všehochuť od hororu přes emotivní drama až po napínavý thriller. Bohužel je mezi nimi i několik hovadin a unylostí :D. Celkově mě kniha bavila a dobře se po nocích dávkovala. Mimochodem, předmluva s úvahou na téma strašení byla povedená. Dost bylo keců, zde moje roztřídění nejlepších, nejslabších a nemastných:
-Nejlepší: Prokletí Jeruzalémské, Noční směna, Šroťák, Šedá hmota, Mrtví se někdy vracejí, Římsa, Nekuřáci a.s., Já vím co potřebuješ, Děti kukuřice, Poslední příčka žebříku, Na dobrou noc.
-Nemastné neslané: Noční příboj, Jsem brána, Jahodové jaro, Žena v pokoji.
-Hovadiny: Kostlivec, Bojiště, Náklaďáky, Trávníkář, Muž který miloval květiny.
Celkově nejlepší hororová: Děti kukuřice. Celkově nejsilnější na emoce a jediný příběh ke kterému jsem neměl ani jedinou výhradu: Poslední příčka žebříku.
Sbírka velmi dobrých povídek. Povídky mám stejně tak nějak raději. Tolik různých příběhů, vždy se těším, o čem bude další. Když si přitom průběžně říkám "Tak tohle byla nejlepší povídka" a pak průběžně znovu, je to dobré znamení. Nejvýše bych dal asi povídky Šroťák, Děti kukuřice a Římsu. Taky bych ale mohl zmínit povídky Jsem brána, Noční směna nebo Jahodové jaro. A vlastně bych mohl pokračovat, takže vesměs všechny. :-)) Slabinu jsem neviděl, žádná povídka nenudí. Strach, napětí, ale i vtip, to u tohoto druhu literatury očekávám a čtenáři se zde dostane...
Kniha obsahuje 20 povídek, je to příjemná změna od klasických kingových románů a za mě některé povídky byly topové které jsem četla ze zatajeným dechem jako Šroťák, Děti kukuřice, Náklaďáky. Samozřejmě některé byly slabší ale jinak čtivé, milé a k zamyšlení na to že kniha byla napsaná v 70. letech minulého století některá témata jsou velice aktuální i dnes. A samozřejmě musím vypíchnout krásný popis nejen americké krajiny ale i vykreslení postav.
V této knize se nachází 20 povídek. Některé povídky se mi hodně líbily (ŠROŤÁK, KOSTLIVEC, MRTVÍ SE NĚKDY VRACEJÍ, DĚTI KUKUŘICE, POSLEDNÍ PŘÍČKA ŽEBŘÍKU aj.), jiné povídky se mi líbily méně (ŠEDÁ HMOTA, BOJIŠTĚ).
Asi úplně nejděsivější povídkou byla pro mě povídka NOČNÍ SMĚNA, ve které se nacházely potkani, kterých se bojím a vzbuzují ve mně hrůzu a děs!
Povídky se odehrávají v různých prostředích – střední škola, prádelna, kukuřičné pole, nemocnice aj.
Celkově převažovaly povídky, které se mi líbily.
ÚVOD komentuje JOHN D. MACDONALD. Na počátku se nachází autorova PŘEDMLUVA. Na počátku každé povídky se nacházejí černobílé ilustrace, které jsou pěkné.
Kvalita jednotlivých povídek je sice kolísavá, nicméně komplet je konzistentní a za mě tedy plný počet. Nuda to nebyla a pěkně se to četlo.
Naprostá spokojenost a dobrá volba na večerní čtení. Prokletí Jeruzalému - 97%, Noční směna - 98%, Noční příboj - 85%, Jsem brána - 80%, Šroťák - 75%, Kostlivec -75%, Šedá hmota - 82%, Bojiště - 50%, Náklaďáky - 96%, Mrtví se někdy vracejí - 88%, Jahodové jaro - 75%, Římsa - 70%, Trávníkář - 70% Nekuřáci a.s. - 100% Já vím, co potřebuješ - 92%, Děti kukuřice - 80%, Poslední příčka žebříku - 85%, Muž, který miloval květiny - 80%, Na dobrou noc - 76%, Žena v pokoji -88%. Celkem tedy 82%
Jak již bylo zmiňováno v mnoha komentářích, i já se musím přiklonit k tomu, že kvalita jednotlivých povídek je skutečně rozdílná.
Mnohé byly velice dobré, ale pár jich mě vůbec nezaujalo.
Ale celkově to bylo příjemné čtení, jen bych mezi těmi všemi povidkami jen těžko hledala nějakou skutečně hororovou.
Noční směna je sbírka dvaceti povídek z pera krále hororu, Stephena Kinga. Každá povídka má průměrně dvacet stran a začíná ilustrací od komiksového kreslíře M. Wolfa.
Autor jednotlivé scény zasazuje do čtenáři velmi známých míst, jako je například starý dům, sklep, škola, prádelna, zarostlá zahrada nebo kukuřičné pole. Proto jsou tyto temné příběhy tak znepokojivé – právě pro ten pocit, že něco hodně nepříjemného na nás může číhat naprosto kdekoliv a my mu nic netušící vkráčíme přímo do náruče..
Přiznám se, že Kinga nemám ještě tolik načteného, proto jsem si říkala, zda dokáže na tak málo stránkách rozehrát zajímavý příběh, vybudovat děsivou atmosféru a ještě to celé dovést zdárně do konce. Mno a aby ne! Pan King jako by posbíral všemožné lidské strachy, obavy, fóbie a vystavěl na nich děj jiskřící napětím. Jistě, některá z povídek na vás zapůsobí více, některá méně. Řekla bych, že tady už záleží přímo na čtenáři a jeho vlastních “strašidlech", obavách a životních zkušenostech. Kde jednomu působí odpor a zhnusení sklep plný obřích krys, tam druhý zůstává naprosto klidný. Vzápětí jej však třeba vykolejí zoufalá bezvýchodnost situace nastíněné v další z povídek. A co teprve potom, když zjistíte, že je všechno trochu jinak, než jste si celou dobu mysleli..? Znepokojivé..? To minimálně! =D
4,5/5 *
Za tuto sbírku povídek moc děkuji @knihybeta ! :o))
Sbírka 20 krátkých hororových povídek (v průměru 20 stran na povídku), na kterých je již znát, že jsou půl století staré. Přesto většina z nich i po tak dlouhé době zaujme. Nečekejte u nich šťastné konce.
Užijete si všehochuť. Sbírka začíná povídkou, která je poctou Lovecraftovi. V další se brodíte krysí záplavou. Jsou tu dvě povídky, u kterých jsem měl pocit, že by mohly být předchůdci nejznámějších Kingových románů To a Svědectví. Děti kukuřice je pak povídka, kterou jsem viděl jako první zfilmovanou ještě předtím, než jsem Kinga poznal jako spisovatele. U povídky Náklaďáky jsem se pak zamýšlel, jestli nemohla být inspirací pro Spielbergovu prvotinu Duel.
Každá povídka má něco do sebe, ale i zde jsou povídky, které výrazně vyčnívají nad ostatní. Při Šroťáku mi asi nejvíce mrazilo v zádech, kdy zde bylo postupně zvyšováno napětí i odhalování záhady. Bojiště mě pak dost pobavilo, jako drsnější verze Toy Story. Určité zadostiučinění jsem pak cítil v povídkách Římsa a Mrtví se někdy vracejí, i když ani tady se nedá moc mluvit o šťastných koncích. A přestože v povídkách Poslední příčka žebříku a Žena v pokoji není ani trocha nadpřirozena, jsou právě proto tyhle dvě z celé sbírky těmi nejemotivnějšími, protože něco podobného můžete zažít i vy na vlastní kůži a přejete si, aby se vám nikdy nic takového nepřihodilo.
Nemám ráda horory plné monster, upírů, slizu, pozemských a vesmírných nemocí a ďáblových intrik, ale pár prvních povídek jsem prostě přetrpěla a doufala, že mne King nezklame a naservíruje i poněkud jiný žánr.
A nezklamala jsem se, přišlo Bojiště: úžasná drobnost, originální, s pointou, která musí z každého s posledním řádkem vyrazit dech.
Líbily se mi zabijácké thrillery Jahodové jaro i Muž, který miloval květiny. A ocenila jsem drsnou školu v povídkách Římsa a Nekuřáci a.s.
Moje první povídková sbírka od Kinga. Hodnotím pěti hvězdami i přesto, že některé příběhy se mi líbili méně než jiné. Na knize se mi líbí jakési spektrum různých strachů, které se povedlo autorovi obsáhnout. Nejvíce se mi líbilo Prokletí Jeruzalému, Šroťák, Mrtví se někdy probouzejí nebo Šedá hmota.
Skvělé povídky, které se mi moc líbily. Nemůžu jim vůbec nic vytknout a líbily se mi všechny bez vyjímky.
Kdo umí ten umí, nezbývá mi nic jiného než dát plný počet hvězd a vybrat si další knihu od pana spisovatele, ale je jich tolik, že vždy přemýšlím kterou, když každá je top a je tolik knih, které chci v životě ještě stihnout přečíst.
Každopádně, kdo hledá zajímavé příběhy, které jsou plné napětí, tato povídková knížka může být pro mnohé ta, která nezklame.
Některé povídky zaujaly více, některé méně. To je tak všeobecný pohled, když čtu ostatní komentáře.
Pro čtenáře, kterým je 30 let a méně je i překlad poněkud kostrbatý, protože jsou jednotlivé povídky už velice staré a psalo se jinak. Každá povídka je zároveň napsána trochu jiným způsobem, takže pokud jste od Kinga nečetli ještě nic, nebo začínáte, povídky doporučuji. Pokud ho již máte načteného, tak spíše sáhněte po celistvé knize v rámci jednoho kontinuálního příběhu.
Různorodá směska povídek, některé zaujaly míň, jiné až moc :). Jedním slovem bych je nazvala znepokojivé, spousta mi utkvěla na hodně dlouho v hlavě :)
Část díla
Bojiště / Bojisko
1972
Děti kukuřice / Deti kukurice
1977
Já vím, co potřebuješ / Viem, čo potrebuješ
1976
Jahodové jaro / Jahodová jar
1968
Jsem brána
1971
Autorovy další knížky
| 1994 | Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Sbírka povídek, takže klasicky některé výborné, jiné slabší. Z těch, které mi přišly nejlepší bych vyjmenoval žánrově čisté Prokletí Jeruzalémské, Děti kukuřice nebo skvělého Trávníkáře, kterého ovšem beru jako parodii na strašidelné příběhy. Na druhou stranu je zde ale i několik v podstatě jen lehce nahozených, ale nedotažených nápadů (Noční příboj nebo Muž, který miloval květiny).