Norské dřevo

Tak nějak nevím - příběh sám o sobě je silný, místy depresivní, místy úsměvný, ale osoby v něm mi připadají tak strašně vzdálené obyčejnému životu, odtržené od společnosti, že po přečtení ve mě zanechaly jen trpkou příchuť jakési vnitřní zlosti. Těch životních tragédií je až příliš, psychicky vyšinutých lidí příliš mnoho - prostě spousta zmaru a neschopnosti vyrovnat se sám se sebou a postavit se životu čelem. Možná jen nejsem ten správný čtenář pro tento druh knih.

10.04.2014

Skvělá kniha! Trvalo mi než jsem se do knihy pořádné začetla, ale rozhodně jsem nelitovala. Měla jsem po dočtení knihy smíšené pocity, ale rozhodně ji doporučuji :-)

09.04.2014

Román z prostředí japonského Tokya, vysokoškolských kolejí a horských sanatorií…zřejmě každý, kdo podobná místa zažil, si díky knize vzpomene na už téměř zapomenuté vzpomínky z minulosti. Ovšem tahle místa nejsou středobodem knihy.
Středobodem je nitro studenta Tórua. Tóru je velmi citlivý mladík, který ale stále zůstává člověkem, žádnou dokonalou bytostí!!! - studentem vysoké školy, takže si doplna úžívá trojlístek – pitky, sex a rokenrol. Na druhou stranu ho ale potkávají životní tragédie, se kterými se po svém těžce srovnává.
Podstatnou část děje tvoří Tórův vztah ke dvěma naprosto odlišným dívkám. Tyto dívky, především postava Midori, dávají knize velmi příjemný a zlehčující nádech jinak velmi smutné knihy.

31.03.2014

Premysleni o zivote a smrti, hledani sebe sama a neustaly skoro monolog hlavni postavy. Vsechno co me zajima a v cem si normalne libuju, ale v tomhle pripade to u me nefungovalo. Cely dej, sel jakoby mimo me. Jsem z knihy hodne rozpacita.. zanechala ve me jenom takovy depresivni dojem a nic vic...

14.03.2014

nečetla jsem - poslouchala jako audioknihu a je to pecka. Určitě se k ní vrátím v tištěné podobě

08.03.2014

Spíše ze zvědavosti, ale stálo to zato. Opravdu autorský styl, který po dvou jeho knihách každý pozná.

01.03.2014

Dokonalost! Lahůdka mezi knihami! Pralinka, která se sladce i hořce rozpouští na jazyku!

26.02.2014

Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem zatím četl. Líbí se mi Murakamiho styl psaní, který do příběhu vtáhne naprosto nenuceně a to bez přehnaných dějových zvratů, s jednoduchou časovou linií a minimem postav. Na druhou stranu je každá z postav velmi osobitá a komplikovaná, což knize i přes strohý děj dodává hloubku a důvody k zamyšlení. Kdybych někomu v krátkosti shrnul její děj, asi bychom se shodli, že depresivnější kniha se bude hledat těžko. Přesto tak na mě vůbec nepůsobila, se čtením jsem záměrně nespěchal a dával si čas na přemýšlení. Myslím, že ji z hlavy ještě nějakou chvíli nedostanu..

17.02.2014

Každá knížka od Murakamiho má svoje kouzlo a neobyčejnou atmosféru, ale Norské dřevo je knížka, která je vyloženě ...krásná.... Smutná, to ano, ale určitě ne depresivní. Pro mě velký čtenářský zážitek.

17.02.2014

Moja prvá kniha od Harukiho a hneď po nej sa zaradil medzi mojich obľúbencov. Midori bola famózna, patrí k mojim obľúbeným knižným hrdinom.

15.02.2014

Norské dřevo – mé první seznámení s Murakamim a musím říct, že mě nezklamal.
I přes to, že kniha měla vše, co jsem chtěla, aby měla, těžko se mi hodnotí. Příběh je velmi hluboký, ačkoliv tak nemusí nutně na všechny působit.

Setkáváme se s protiklady v podobě mládí a stáří, života a smrti, radosti a smutku. Asi žijeme v dosti zvláštní době - Mládí touží po smrti, Stáří po životě. Bylo mi smutno, když jsem viděla, jak snadno se mladý člověk odcizí světu, ve kterém žije a jak se snadno vzdá, zatímco starý člověk v posledních hodinách života naposledy vzdoruje smrti. Ukazuje, jak se mladí vyrovnávají se ztrátou. A jak to končí, pokud člověk podlehne tíži…

Přestože mnohdy neznáme nejhlubší pocity postav (nebo jsou všichni vážně tak otupělí?), příběh má velkou hloubku a najdou se v ní zajímavé myšlenky, kvůli kterým kniha stojí za to číst. Myslím, že po knize sáhnu ve chvílích vlastního zármutku, ztráty a touze porozumět postavám příběhu. Možná protože v mém vlastním zármutku porozumí Murakamiho postavy mě. A snad možná o tom je celá kniha, chtít všechny ty postavy pochopit, prozkoumat je a chtít jim rozumět…

Deprese mi kniha nezpůsobila, ale zanechala ve mně takový podivný pocit. Byl takový svět vždy, nebo prostě jen už nemáme co na práci?

Jedna citace nakonec:
„Smrt není opak života, smrt je jeho součást.“

13.02.2014

Po rozhovoru s Murakamim v Reflexu jsem se chtěla seznámit s některou z jeho knížek. Volba padla na Norské dřevo. Není špatná, ale docela depresivní. Nejsem si jistá, jestli budu chtít číst nějakou jeho další.

11.02.2014

Velmi smutný, ale přesto krásný příběh, čtivě napsaný. Ráda si od Murakamiho přečtu další knihu.

10.02.2014

Doznívá ve mně román japonského autora Haruki Murakamiho. Mé představy o něm byly značně jiné a chladnější, než jsou nyní. Román mi lidsky přiblížil Japonce, vždycky pro mě byli tak čistí, úslužní a spořádaní. Vím, že to je klišé. Norské dřevo se odehrává koncem šedesátých let na japonské vysoké škole, zní tam Beatles a lidé spolu neskutečně rádi spí A to je na té knize velmi sympatické. Bohužel je to ale celé o depresi, citech, zraněních, láskách a smrti. Na tak útlou knihu je v ní příliš mnoho sebevražd. Protiklady živelné Midori a křehké Naoko spojuje postava chytrého chlapce Tórua Watanabeho. Laskavý dohled jejich kamarádky Reiko, pětatřicetileté a rozcuchané hudebnice.
Co ty vlastně umíš, Tórue? Co můžeš naučit ostatní… zní mi v hlavě.
Japonské jídlo, rýže, zelenina, ryby… okurka zamotaná v řase Nori a pokapaná sójovou omáčkou. Návštěvy blízkých přátel. Život. Hra na hudební nástroj. Tím, že si přiznáme, že jsme blázni, jsme vlastně mnohem šťastnější než lidi venku.
Za čas bych si rozhodně ráda přečetla od Murakamiho další knihu.

09.02.2014

V životě jsem se snad nesetkala s depresivnější knížkou. Všechna ta uzavřenost lidí od okolního světa, všechna smrt a smutek, který po ní přišel na mě hluboce padli. Je úžasné, když autor dokáže napsat knihu, která člověka doslova vtáhne do děje, ať už je jakkoli depresivní, smutná, nebo v tomto případě i mírně zvrácená. Bylo jednoduše úžasné ji číst a určitě si od Murakamiho ještě něco přečtu.

27.01.2014

Spolu s 1Q84 Murakamiho najlepsia knizka :)

26.01.2014

Bolo to dosť depresívne, ale malo to svoje čaro.

14.01.2014

Výborná kniha, ze začátku se mi zdála tak trochu o ničem, ale nakonec ve mně zanechala spoustu zmatených myšlenek. Velmi poutavě a detailně popsáno vše potřebné. Deprese z knihy čiší, téma sebevražd, sexu, lásky... Často jsem Tórua litovala, neměl to lehké, ale myslím, že se se svým osudem vyrovnal poměrně dobře.

10.01.2014

Asi do poloviny jsem si říkala, co probůh všichni na této knize mají. Pak mě to strhlo a nešlo přestat číst. Sice depresivní, leč brilantně vykreslený milostný příběh. Murakami je výborný.