Norské dřevo

08.01.2014

Norské dřevo jsem nečetla, ale poslouchala jako audioknihu. Bylo to mé první setkání s autorem, vždy z vcelku nejasných důvodů jsem se jeho tvorbě vyhýbala. Snad i bála.
Dost těžko se mi kniha hodnotí, protože mám hodně rozporuplné pocity. Na straně jedné to byl velmi hluboký příběh, který v určitých momentech šel na dřeň, do nejhlubšího nitra, ale na straně druhé byl občas tak moc povrchní a obyčejně popisný, a na straně třetí si říkám, že jsem hrdiny vlastně vůbec nepoznala. Tak hluboký příběh a všichni pro mě zůstali až do konce naprostými cizinci.
Je to protikladné, protiřečí si to, ale tak to vnímám.
Mám pocit, že samotné knize bych kvůli všem pro a proti asi dala za 3 hvězdy. Nevím. Každopádně zážitek z poslechu díky výbornému Filipu Čapkovi byl velký.
Hodně ale opravdu hodně depresivní kniha.

03.01.2014

Knížku jsem nejprve koupila kamarádce, až pak jsem si jí přečetla...a doufám, že ji kamarádka nedočte do konce...opravdu nevhodná četba pro psychicky slabší jedince, ale jinak povedená!

11.12.2013

Nedoporučoval bych ji do knihovny oddělení pro lečení depresí . Jinak si tato kníha čtenáře najde , jsem jedním z nich.

07.12.2013

Četl jsem již někdy dávno, ale zapomenul jsem ohodnotit...co jsem ale nezapomenul je fakt, že jsem následně měl asi 2 týdny depku :-)) Dle hodnocení asi dobrý spisovatel, ale není to můj šálek kávy a náš reálný svět nabízí dostatek příležitostí pro propadnutí depresi a nevidím důvod proč bych si ji měl navozovat ještě i při čtení knih.....

18.11.2013

Citlivý a zároveň drsný román nejaponského autora... Kdyby postavy neměly japonská jména, nežily v japonských městech a nejedly pokrmy s japonskými názvy, dal by se tento melancholický příběh "našroubovat" na jakoukoli metropoli na světě.
O Naoččině osudu se dozvídáme už po pár úvodních stránkách, což Norskému dřevu vdechuje onu nenucenost a "nedramatičnost", která však skvěle podtrhuje celou atmosféru knihy.
Příběh se jako temná voda líně valí a nezadržitelně spěje k tragickému konci. V té "temné vodě" ale přesto narazíme na zdánlivě neslučitelné prvky, jako je cynismus úderné Midori, nespoutaný život rozporuplného Nagasawi, či spořádanost outsidera Extréma. To vše nám je předáno skrz hloubavého a vnímavého Tórua Watanabe, nešťastně zamilovaného do krásné Naoko.
Sexualita, popisována autorem štědře a bez rozpaků, je přirozeně vetkána do vláken románu a tvoří s ním harmonický celek.
Norwegian Wood od Beatles jemně črtá kulisu a pomáhá navodit tu správnou atmosféru.

Pokud jsou Japonci takovi, tak to musi byt docela utrpeni tam zit. Vse bylo hrozne depresivni, i kdyz autor knihu napsal perfektne. Vim, ze drzi svetovy primat v sebevrazdach, ale tohle bylo trochu moc...mozna autor nahloucil prilis mnoho jednostrannych aktivit do jedne knihy. pak mse ale neshoduji recenze na jeho knihu...opravdovy zivot Japancu?

08.11.2013

Knihy o lásce mě nikdy nebavily, ale tohle setkání bylo jiné. Styl psaní by se dal přirovnat k malbě obrazů a autor to umí výtečně. Navíc doplněno o promyšlené detaily, které atmosféru doslova zhmotňují. I když zde není v podstatě žádný děj, musíte si to vyprávění prostě poslechnout až do konce. Prohlédnou si všechny obrazy, pokusit se porozumět bolesti tam uvnitř. Určitě zvláštní kniha a pro mě ne poslední od tohoto autora.

Kniha je to výborná.Byl to takový můj malý návrat k ušlechtilým citům a hodnotám u kterých se u Murakamiho děl ztotožňuji.Pokud vám všem jeho knihy něco říkají a osloví vás tak je můj názor na vás kteří jste přispěli jednoduchý a stručný.Jste skvělí lidé.Citově plní, nelhostejní, nesobci a tak trošičku snílci.Můžeme být na sebe pyšní...

27.10.2013

Kniha to nebyla spatna, akorat me neoslovila, nebo jsem ji proste jen dostatene nepochopila natolik abych ji mohla ocenit. Sebevrazdy, psychicke problemy, nedostatecne vysvetlene jednani jednotlivych protagonistu a hlavne ten detailni sex na me neudelalo nejlepsi dojem.

05.10.2013

Nebylo to špatné, ale už jsem četla od Murakamiho lepší věci.

25.09.2013

Temná, velmi čtivá kniha. Ale po četbě Kafky na pobřeží (mé první seznámení s autorem) jako by textu něco chybělo a hodně v něm přebývalo. Příliš mnoho sexu, příliš mnoho mrtvých. Existencialistický nádech, beznaděj a snaha zakořenit - Norské dřevo myslím až dost vypovídá o současné společnosti, o mládí v postmoderním světě. Nejen proto určitě stojí za přečtení.

25.09.2013

Knihu jsem precetl ani ne za tyden, coz je u me nezvykle kratka doba.
Libilo se mi, jak je to napsany, ze v napjatych situacich neodbehne autor nekam pryc od tematu, ale pekne dokonci celou udalost. Na druhou stranu me zaver knihy zcela rozdrtil, vic nez bych si predstavoval. Zpetne to budu asi hodnotit kladne, ale nyni hodinu po docteni, kdy jsem se konecne probral a kdy jeste citim, jak me uschle slzy svazuji tvare, to je na me opravdu trochu moc.
Vlastne nedopadlo dobre vubec nic a to, ze si ctenar muze domyslet, jak to dopadlo s Midori a hl. postavou, to neni zadna spasa.
Trochu me navic zamrzelo, ze ikdyz to vypravoval s odstupem casu Toru sam, nevratil se nakonec do soucasnosti.

Presto je to velke dilo, ke kteremu se mozna i nekdy vratim, a tuto knihu vidim jako vstupenku do Murakamiho sveta.
Vlastne je to kniha, ktera me totalne/nejvic vtahla do deje. Vsechno, co jsem cetl jsem silne prozival.

22.09.2013

Jak tuhle knihu popsat stručně a jasně? Srdcovní záležitost ! Kniha, kterou jsem si prostě musela koupit, kterou mám neustále u sebe a kterou bych si třeba vzala i na pustý ostrov. Kniha, do které nahlédnu znovu a znovu, abych si oživila jednu z naprosto dokonalých melancholických myšlenek. Opravdu nevím čím si mě tahle kniha tak získala, existují knihy s lepšími, napínavějšími a originálnějšími příběhy, ale tahle kniha má v sobě \"to něco\", co vás k ní neustále táhne zpět. Tak jako lidé s kouzlem osobnosti, nedá se přesně popsat v čem spočívá to kouzlo, ale všichni ho cítí. Jak jsem ji četla poprvé, šetřila jsem si a vychutnávala každou stranu. Hlavního hrdinu (a nejen) nejde nezbožňovat a některé Murakamiho citáty jsou věty, pravdy, které se ke mě neustále vracejí.

11.09.2013

Moje prvé stretnutie s týmto spisovateľom. Príbeh a štýl písania ma veľmi prekvapil. Ak by som nevedel že to píše muž, tvrdil by som že to nieje možné, že to musela napísať žena. Citlivo napísaný príbeh plný smútku a depresie. Ja osobne som nedokázal knihu "zhltnúť", naopak čítal som ju pomerne dlho, ale o to lepšie sa mi príbeh vrýval pod kožu a ukladal v hlave na premýšľanie. BRAVO PÁN MURAKAMI.

09.09.2013

Knihu jsme přečetl skoro najednou, doporučuji si přečíst. Prostě Haruki Murakami.:-)

07.09.2013

z této knížky mám smíšené pocity - přečetla jsem ji jedním dechem, byla jsem nadšená, ale chvílemi zhnusená detailně popsanými orgasmy, ejakulacemi a stříkáním spermatu (vím, že o tom knížka není, ale lépe by se mi četla bez těchto detailů). Také jsem měla po přečtení zvláštní pocit samoty, deprese, prázdnoty, smrti... takže číst knihu jen v naprosté emoční pohodě!!! Já sama spadám do stejné věkové kategorie, jako hlavní hrdinové, proto jsem se s nimi částečně ztotožnila a cítila vlastně takové pocity, jako oni... nevím... kniha úžasná, ale nechala ve mně zvláštní pocit - nicméně - nechystám se do lesa oběsit se...

06.09.2013

A stejně už to všechno kdosi kdysi napsal.

„Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek, stesk a úzkost z života i smrti“

03.09.2013

Z téhle knihy jsem byl nadšený stejně jako z předchozí, kterou jsem od něj četl a to Sputnik, má láska. Sice je ta kniha trochu oi něčem jiném, ale Murakamiho rukopis je jasný. Mám asi nového oblíbeného spisovatele.

31.08.2013

Právě jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem tady zatím neokomentovala jedinou Murakamiho knihu! A to přitom patří mezi mé nejoblíbenější autory, mám všechny jeho knihy, co vyšly v češtině (a pár v angličtině a francouzštině) a až na jeho poslední román je taky všechny četla. A Norské dřevo je mou srdcovkou.

Kniha mě lákala už svým názvem (protože The Beatles) a od první věty po tu poslední jsem byla unešena Murakamiho úžasným vyprávěcím stylem, který plyne jako řeka a hřeje jako dobrá whisky. Vypravěč tohoto příběhu je stejně jako většina Murakamiho hrdinů neskutečně sympatický a milý. Stejně tak jsem milovala Reiko a rozpustilou Midori. Naopak jsem měla silnou averzi k Naoko, přišlo mi, že své neštěstí přenáší na své okolí a jen ho využívá. Děj této knihy je a není složitý. Může to být prostě vzpomínání studenta, který je rozpolcem láskou k Naoko (minulost) a Midori (budoucnost). Nebo to může být příběh mladíka, který je pronásledován smrtí a je nucen o ní přemýšlet, ač jeho osobně se netýká, ale dokazuje mu, že je součástí života každého z nás, přímo či nepřímo. Život je plný pomíjivých chvil, kdy potkáme pěkné dívky, které nám dají víno, pak nás donutí spát ve vaně a nám nakonec nezbyde než překlenout a spálit za nimi mosty z norského dřeva.