Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4661
4661
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Pro lidi, kteří mají pocit, že se občas v životě brodí bahnem. Pro lidi, kteří občas potřebují někoho, kdo by jim pomohl ten zmatek v hlavě rozmotat. Pro lidi, kteří se čas od času cítí být příliš křehcí pro tenhle svět...
Tahle knížka vás pochopí. Možná u ní utrousíte slzu, ale nakonec najdete útěchu v tom, že v těch pocitech nejste tak docela sami.
(SPOILER) Mrzí mě, že jsem ve věku kolem dvaceti let četla jen doporučené knihy nebo český mainstream. Kéž bych tenkrát objevila Murakamiho, kéž bych tenkrát četla Norské dřevo. Byla by to TA kniha, kniha mýho života, tím jsem si jistá. I ve třiceti s ní ale hodně souzním a chci si z ní vzít to dobré. Myslím, že mám v sobě něco z melancholické a velmi smutné Naoko, která se odevzdala pokoji venkovské léčebny, kde se mohla soustředit na starost o domácí zvířata a pokoušet se zvládnout občasný kontakt s nejbližším člověkem prostřednictvím dopisů. Někdy je komunikace a sebevyjádření na životě to nejtěžší. Vlastně vždycky... Taky mám v sobě energickou Midori, která se svou nejistotu snaží zamaskovat téměř siláckými otevřenými řečmi o intimnostech a sexu. Nejvíc si ale myslím, že mojí postavou je Watanabe. Kluk, kterej se snaží si svůj mikrosvět uspořádat, a ač je z něj trochu zmatenej, sám je jeho nejstabilnějším prvkem. Snaží se být oporou jemné Naoko, ujišťovat ji, že je tu pořád pro ni a věří v její uzdravení. Tohle musím dělat víc, prostě musím, protože takových Naoko, které mě osobně potřebují, mám kolem sebe několik. A já na ně ostudně zapomínám a často myslím víc na sebe a svá malicherná trápení. Je snad Watanabeho slabostí, že si ho nakonec přitáhla energie Midori, že našel vlastní odraz v téhle krásné holce, která se v životě neztratí, a že jí pomohl odbourat tu nepatrnou křeč, kdy si potřebovala dodávat jistotu trochu pitomými řečmi? Myslím, že ne. Cítil, že Naoko patří do jiného světa, který je jen její a ve kterém ona potřebuje být víc než s ním. Ona nebyla stvořena pro partnerství, i když se moc snažila, bylo to pro ni příliš vyčerpávající.
"Knihy nám ukazujú, že nikdy nie sme sami" (FoboSVK -Filipko)
Táto myšlienka ma sprevádzala počas celej knihy. Paradoxne knihy ktorá je samotou preplnená. A vôbec skoro pri všetkých Murakamiho knihách som mal pocit, že tam niekde je niekto kto je na tom presne tak ako ja. Človek v reálnom svete niečo prežíva a myslí, že nikto nerieši také veci ako on. Niekedy nepodstatné, niekedy smiešne a niekedy bizarne ktoré ho však trápia rovnako ako veci "podstatné". A príde Murakami (a príde mnoho iných autorov a mnoho iných kníh) a povie nám, že to čo zažívame sami v sebe a máme pocit, že sme jediní, zažívajú aj iní. Každý sám v sebe samom, každý na inom mieste. Povie nám, že veci nepodstatné sú rovnako podstatné nie len pre nás, ale aj pre iných. Knihu nikomu neodporúčam, každý by si k nej mal nájsť vlastnú cestu a čas kedy ju prečítať, nie je to niečo čo si dám do zoznamu prečítať a odškrtnúť.
Moje první kniha od tohoto autora. Jsem zvědavá na ostatní jeho knihy.
Četla se poměrně dobře, ale podle hodnocení jsem čekala mnohem víc.
Výzva 2021 - kniha vyprávěná retrospektivně. Sice nemám srovnání, protože z japonských autorů mám načteno tolik, do kolika by napočítal VELMI nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky, ale jsem sakra spokojen. Dovolím si tvrdit, že tak melancholický, dojemný a smutný příběh nikdo jiný snad ani napsat nemůže... Díky pane Murakami!
Protože co je to revoluce? Jediný, co se změní, jsou jmenovky na dveřích na úřadě vlády...
Nemůžu si pomoct, ale Bezbarvý Cukuru se mi líbil více. Ale možná to bude tím, že jsem ho četl dříve. A jednu velkou vadu ta kniha má - teď si budu muset něco najít a přečíst o všech reáliích, které neznám. I když to asi není chyba knihy :-D.
Podle všech těch vysokých hodnocení jsem čekala trochu víc, ten závěr mě vyloženě zklamal. Ale jinak nemůžu dát míň hvězdiček, protože jsem to prostě přečetla jedním dechem.
"Nikdy se nelituj, lituje se jenom póvl."
Asi jsem měla od knihy vyšší očekávání, ale i tak jsem si čtení užila. Psychologická sonda do duše mladých lidí, vykreslení postav, lyrické popisy pocitů a melancholie s minimální dějovou linkou (což není na škodu, vynikne zde líčení detailů okolí a emoce). Zklamal mne však konec knihy, čekala jsem víc. Můj druhý Murakami - určitě ne poslední (na poličce čeká Sputnik) - Cukuru se mi asi ale líbil o chlup víc.
Tento Murakami mě minul; možná tím, že už nejsem studentka. Začala jsem jeho knihy číst asi ve špatném pořadí, myslím; že napsal lepší. Nad touto ještě pořád přemítám a momentálně se přikláním k myšlence - ano; už je to Murakami, ale ještě to úplně není ten můj Murakami...
Příběh, který jsem četla před lety, kdy mě téma sebevražd, drogové závislosti a alkoholismu fascinovalo. Dnes už mě fascinují jiné věci, ale kniha si určitě u čtenářů najde svoje místo. Osobně si myslím, že tato kniha není pro každého a asi ji ani každý nemůže pochopit, což je nakonec jen dobře. Ani nedokážu říct, jestli ji doporučuji, záleží na tom, co si z ní kdo vezme. Pro mě, když zazní Norské dřevo, slyším píseň od Johna Lennona, a tak by to dle mého názoru mělo být. Kniha, kterou pokud minete, tak se asi nic nestane. Na druhou stranu pro milovníky japanistiky povinnost, ostatně jako všechny knihy od Haruki Murakami.
Z této knihy jsem byla poměrně zmatená a nebyla jsem příliš schopna si na ni udělat nějaký komplexní názor. Ač jsem ve věku hlavních názorů, příliš jsem s nimi nesympatizovala a ani neměla tušení, proč jednají jak jednali. O japonské sebevraždě jsem již slyšela, ale v tomto díle mi to přišlo až trochu přehnané.
Nezaujala a ani neurazila. Ovšem znovu už si ji jistě nepřečtu.
Nádherně dojemné, plné citu a křehkosti.... Laskavý, citlivý styl textu, zaměřený na drobné detaily popisu věcí, krajiny, osob, mne zcela uchvátil. Ze všeho nejsilněji na mne zapůsobily pasáže, kdy Tóru W. (vypravěč) vzpomíná na své rozervané bloudění po tom, co odešla jím milovaná osoba.
Je to dobře napsané, čtivé, jsou tam i zajímavé myšlenky, taky trochu filosofie. Příběh mě bavil, ale nelíbilo se mi, že několik protagonistů učiní sebevraždu, aniž by čtenář pořádně pochopil proč... Ale to je nejspíš japonská mentalita. Velmi častým slovem je v knize onanování, což mi sice nevadilo, protože nejsem puritán, ale některé popisy sexu mi už přišly otravné. Zajímavá postava Naoko působila od začátku až do konce záhadně, čekala jsem nějaké rozuzlení, ale nepřišlo. Psychologie postav byla jen lehce načatá, zbytek si čtenář musel domýšlet, zato hlavní vypravěč a postava Toru se svěřuje s intimními detaily možná až moc... Konec mě svým podáním zklamal, i když jsem ho takový očekávala, ale příběh mohl být završen jinak. Oceňuji ale téma a skvělý styl psaní. Opravdu se to četlo samo. Dávám 3-4 hvězdičky.
Murakami mě zatím nikdy nezklamal. Vždy mě dokáže přitáhnout ke své knize tak, že se nemůžu odtrhnout. V Norském dřevu je to hodně o atmosféře a pocitech hrdinů, kteří jsou možná mezi spoustou lidí, ale ve skutečnosti vlastně sami. Proto občas až zoufale hledají lásku a přátelství, i když si s těmi pocity nakonec třeba nevědí rady. Mládí a svoboda jsou někdy svazující, být obyčejný je okouzlující a neschopnost bojovat s vlastními démony je k smrti vyčerpávající.
Pro mě velmi příjemné a čtivé lyrické vyprávění. I když mi někdy Murakamiho postavy nejsou sympatické nebo je nechápu, vždy mě baví o nich číst.
Z počátku jsem si říkala o čem by kniha mohla být. Upřímně, kniha byla vážně úžasná. Některé části byly trochu na mě moc, ale i tak jsem si jí užila. Pocity v nich byly velmi dobře napsané. Příběh plynul hezky, takže jsem to měla přečtené poměrně rychle.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Velmi pěkná a citlivě napsaná kniha, u které jsem se po dočtení každé kapitoly musela zamyslet nad chováním a myšlením jednotlivých postav.