Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4575
4575
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987
více info...
Přidat komentář
Ten příběh je smutný. Velmi smutný. Ale život někdy smutný bývá.
Murakami je mistr slova. Jeho popis děje je excelentní. Stejně tak popis pocitů.
Připravte se na ponurou atmosféru, na sex, na naději, na zklamání, na smrt....připravte se na Murakamiho Norské dřevo.
Nebudete litovat.
Ani ne tak přečtené jako spíše přelouskané.. četla jsem ji dlouho a některé pasáže jsem úplně přeskočila. Kniha mě prostě neoslovila. Na to, jak moc je autor ceněný, to bylo pro mne trochu zklamání. Zkusím se k ní vrátit a uvidím, jestli se změní můj názor.
Tohle byla těžká kniha k přelouskání, aspoň pro mne. Četla jsem asi rok s přestávkou tak půlroční. Celkem se mi i po přečtení doslovu vysvětlilo proč. Příběh byl v něčem obyčejný, myslím jako život - klasické věci (probudil jsem se, vypral si a vyžehlil, šel se najíst), což se mi četlo dobře. I styl Murakamiho se mi líbí. Druhou půlku jsem přečetla skoro na jeden zátah. Ale problém byly ty nepochopitelné činy nebo dialogy hlavních postav. Trošku i těžko uvěřitelné. Pro mne byla Midori naprosto šílená. Tóru mi byl sympatický, když neřešil ženské. To skryté téma bylo hodně temné, asi jako ta studna, ale pořád se tak nějak chodilo po jejím okraji. Trošku mi vadilo v závěru, jak to vše dopadlo. Pochopila jsem, že příběh byl vyprávěn Tóruem po letech, kdy například zmiňoval budoucnost kamarádky Hacumi, ale vlastně ani nevíme, jak to po odjezdu Reiko dopadlo s Midori. Od doby, co jsem přečetla první knihu Murakamiho (ta o běhání), tak ho budu začleňovat do tvorby, protože se mi jeho styl psaní líbí. Ale tohle bylo pro mne hodně zvláštní. Možná je i mé hodnocení trochu zvláštní a divně uchopitelné :o)
Existenciální problémy dospívajících jsou mi už zřejmě hodně vzdálené. Ženské postavy jsou vesměs labilní až narušené, počet sebevražd vysoký. On to dělá ji, ona zase jemu. Po Honu na ovci zklamání.
Příjemně i nepříjemně divná kniha, která rozhodně musí budit ty nejprapodivnější pocity. Je zde velká kumulace lidského neštěstí, marnosti, velmi zvláštních lidských povah a příběhů a sice je to dost nepravděpodobné, ale kniha působí velmi stísněně i jaksi uvolněně zároveň. Ale není moc dělaná na opakované čtení jen tak pro zábavu.
Co napsat? Trochu nechápu, jak Norské dřevo vzbuzuje takový povyk. Kniha je plná promiskuity a počet sebevražd jsem nakonec přestala počítat. V některých pasážích mi neseděly dialogy, jako by je autor přehrával.
Naprostá literární popina. Cca 10 postav, z toho 9 křehkých duší, které netouží (samozřejmě kromě sexu) po ničem jiném než po "láskyplném obětí", což se týká i hlavního hrdiny, promiskuitního teenagera, stylisticky vystavěného tak, aby byl pro 99 čtenářů ze 100 sympatický. Murakami příběh nijak neproblematizuje - když neví, jak s postavou naložit, nechá ji spáchat "random" sebevraždu (napočítal jsem jich 5). Vše postaveno na tradičním a již tisíckrát omletém konceptu bezelstné melancholické duše uvězněné v technokratickém světě. Stylisticky nijaké, sled jednoduchý vět. Literárních figur tak na prstech jedné ruky. Četba pro středoškoláky či jednodušší čtenáře hledající nějaké kvazi duchovno. Nechápu, jak někdo vůbec může uvažovat o Murakamim jako o čekateli na Nobelovu cenu.
Tóru Watanabe, mladý študent, ktorý spoznáva univerzitný život, je vrhnutý do víru udalostí, ktoré mu zmenia ďalší život. Po smrti najlepšieho kamaráta Kazukiho, mu ostala ako kamarátka, Kazukiho dievča, Naoko. Príbeh plný zaľúbenia, tragédie, odmietania a sexu, je obrazom Japonska na prelome 60-70ych rokov. Smrť aj sex, sa v tomto románe všadeprítomné pričom je to aj sonda do duše hlavného hrdinu. Jeho láska k Naoko je komplikovaná, pretože je sama chorá. Duševne sa nevie so sebou vysporiadať a nevie opätovať city, tak ako by chcel jej verný priateľ. Tóru. On však stretáva iné lásky svojho života a vzťah medzi nimi je komplikovaný, a jeho život sa stáva až takým prázdny, že je nutný konštatovať: " Stáva sa zo mňa správca múzea, do ktorého už nikto nechodí". Smútok, náznak fantazijného sveta a tragédia sa prelína s láskou, avšak tento príbeh nie je smutný. Po prečítaní aj niekoľkých strán, a chvíľkovému odloženiu knihy, má čitateľ tendenciu premýšľať čo sa stalo a čo sa bude diať na ďalších stranách. Je to silná kniha so silným príbehom a vnímaním skutočnosti, a po jej prečítaní ešte dlho budete nad ňou premýšľať. Román vrelo odporúčam.
Velmi čtivá, melancholická kniha s nepříliš akčním dějem. Autor dokáže velmi přesvědčivě popsat hlavní postavy, které jsou značně rozdílné, ale přesto má každá své kouzlo a výjimečnost.
Velmi čtivá knížka, ve které je čtenář každou chvíli v kontaktu se smrtí. Nedá se ale říci, že by šlo o depresivní literaturu, Norské dřevo je čtivé a celkem milé. Nabízí nám pohled do životů těch „uzavřenějších" z naší společnosti a jejich vztahů.
Celkem depresivní knížka. Zároveň se mi ale hodně líbila. Murakami skvěle a věrohodně popisoval pocity postav.
Jelikož jsem skalním fanouškem Murakamiho tvorby, možná budu při hodnocení Norského dřeva trochu nekritický.
V každém případě však hodnotím plným počtem hvězdiček. Kniha mě zaujala nejen svou zvláštní atmosférou, tak typickou pro Murakamiho díla, ale i dojímavým příběhem a brilantním vykreslením jednotlivých postav.
Moc dobře napsaná kniha. Překvapivá v tom, jak moderní byli mladí lidé v Tokiu před padesáti lety a v tom, jak otevřeně mluvili o bočních vztazích a sexu. Univerzální to je v popsání pocitů samoty a vykořeněnosti mladých lidi bydlících na koleji. Specifické je pro Japonsko odkrytí jejich národní povahy se sklonem ke skoncování se životem.
Je to dobrá kniha. Temná a depresivní atmosféra z ní dýchá velmi věrohodně. Moc se mi líbil popis a způsob jak bylo vylíčeno tápání hlavního hrdiny. Morální dilema mezi závazky a prostým "teď" si umíme dobře představit. Postavám čtenář rozumí. Soudit postavy z knihy ale nechci a ani nebudu. Kniha se dobře čte, erotické až pornografické scény jsou na můj vkus až "moc", moc objemem, moc popisností. Trochu si myslím, že právě touto erotickou "otevřeností" se ta kniha tolik proslavila. Dilema mladého muže "co se svým životem" bylo v literatuře zachyceno už mnohokrát a možná i lépe.
Je to bezesporu nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Připadá mi zásadní, je v ní všechno (alespoň pro mne). Připomíná mi trochu Dickensuv styl. Asi na ní budu ještě dlouho myslet..
Norské dřevo je nejcharakterističtějším dílem Harukiho Murakamiho. Přesto je jedinečné a nedá se zaměnit a mělo by se stát součástí povinné literatury. Nikdy mne nenapadlo, že vás kniha dokáže rozbrečet. U filmu je to logické, protože to co vidíme a slyšíme v nás vyvolává citovou reakci. U knihy zjistíte, že pocity můžou být intenzivnější, když je velmi dobře napsaná. A ač by někdo řekl, no jo, stalo se, bylo to smutné, konec byl tragický, měli bychom si uvědomit, jak naše duše jsou pevné v našich rozhodnutích a stávají se křehkými, když se ta rozhodnutí nedají zničit a ničím citově nahradit a už se vezeme na depresích jako hlavní hrdinové.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura romantika vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Bacha, spoiler:
Bejt zamilován do dvou osob od kterých se dočkáte jen vyhonění péra je vskutku bolestná zkušenost. A nakonec se vyspíte s tou nejnepravděpodobnější osobou hned poté, co se dozvíte, že se šla jedna ze zamilovaných po tom, co vás vykouřila, rovnou zabít.
Konec spoileru.
Připomínalo mi to nezávislý film. V podstatě o ničem, ale to nic je po okraj nabito melancholií poetikou a zajímavými myšlenkami. Postavy nejsou ploché, dialogy vtipné a sex realistický. Bez zbytečných kudrlinek nebo růžovejch brýlí. Kecy o splynutí dvou těl, výronu lásky a kdovíčehoještě si hledejte jinde. V knihovně pod cedulkou s názvem Brak pro neukojené matky.